Lesy Srbska a Černé Hory

Karel Vančura

Po Židlochovicích (2003) a rumunském Brašově (2004) se 7. symposium pracovní skupiny IUFRO 6. 13. 2005, zabývající se legislativními aspekty udržitelného obhospodařování lesů, resp. legislativou v lesním hospodářství a životním prostředí obecně, konalo v roce 2005 v srbském Zlatiboru, jehož jméno je odvozeno od místní typické formy borovice. Účastníci, mezi nimiž byli i zástupci LČR, s. p., a ÚHÚL, se v rámci připravené exkurze na území národního parku Tara měli možnost seznámit s lesnictvím hostitelské země i jeho hlavními problémy. Zajímavé bylo, jak organizátoři dokázali využít zmíněnou akci k propagaci lesního hospodářství – za přítomnosti účastníků symposia a televizních kamer byla na turistické stezce nedaleko ústředí NP odhalena pamětní deska profesoru pěstování lesa D. Milojkovičovi, který se zasloužil o lesy na území parku.

Lesnická politika

Současné lesy Srbska a Černé Hory (SCG) jsou charakteristické nízkou lesnatostí a řídkými, roztroušenými porosty, nevhodnou strukturou z hlediska druhů i hospodářských způsobů, nedostatečnou produkční základnou, mnohdy nevhodnými stanovištními podmínkami a neuspokojivým zdravotním stavem. Navíc existuje vysoký podíl nezapojených porostů se značně vysokým zabuřeněním. Toto hodnocení navíc doplňuje i vysoký podíl pařezin a degradovaných lesů.

Hospodaření zastřešuje ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství, svůj vliv uplatňuje i ministerstvo pro vědu a životní prostředí. Podle lesního zákona z roku 1991 je hospodaření, využívání a obnova lesů svěřeno dvěma státním podnikům (Srbijašume a Vojvodinašume), které se mj. starají i o hospodaření v soukromých lesích.

V Srbsku jsou samostatnými podniky obhospodařovány i národní parky, lesní hospodářství má dále k dispozici vzdělávací a výzkumnou základnu při LF v Bělehradě a organizaci zabývající se vodním hospodářstvím a zemědělstvím. Podíl lesnictví na HDP je 0,32 %, spolu s dřevozpracujícím průmyslem 2,59 %.

V Černé Hoře byl podle nového zákona o lesích (2000) zřízen „Podnik pro využití lesa“ se 14 správami lesní služby umístěnými ve větších městech. Obhospodařují státem vlastněné lesy a také zajišťují služby v lesích soukromých. Lesní závody, někdejší součásti „Lesů Černé Hory“, jsou v posledních třech letech postupně privatizovány. Podíl lesnictví na HDP je asi 1,3 %, předpokládá se, že při zohlednění i všech nedřevních užitků by mohl dosahovat až 4 %.

Pro zařazení srbského lesního hospodářství do probíhajících procesů evropského i světového lesnictví se stalo prioritou vytvoření nového lesního zákona, neboť existující lesní zákon nevytvářel podmínky potřebné k reformě lesního sektoru. Záměrem je vytvořit takovou právní normu, která bude co nejvíce kompatibilní s novým rámcovým zákonem o ochraně životního prostředí. Při jeho tvorbě má být kladen důraz nejen na ochranu lesů, ale také na celkovou rekonstrukci lesnické politiky a organizační struktury LH Srbska.

Pro urychlení reorganizace srbských státních lesů je využíváno rakouského know-how. Konzultační skupina rakouských státních lesů se zapojila do rozvojového projektu plánu přeorganizování srbských státních lesů Srbijašume. Konzultační projekt je financovaný v rámci rakouské rozvojové spolupráce s východoevropskými zeměmi, hlavně rakouskou rozvojovou agenturou. Změněná struktura Rakouských spolkových lesů (Österreichische Bundesforste AG) má sloužit jako příklad pro reorganizaci Srbijašume na ekonomicky úspěšný podnik. Přitom je v rámci tohoto projektu spolu s ekonomikou kladen nejvyšší důraz na ekologickou a sociální kompatibilitu. Proces byl zahájen v lednu 2005 a trval sedm měsíců.

Rychle se rozvíjející kontakty a spolupráce s ostatními zeměmi Evropy zvýšily zájem a starost o otázky životního prostředí. Poslední environmentální trendy jsou aktivně představovány prostřednictvím různých projektů týkajících se rozvoje, vzdělávání a výzkumu (příkladem může být záchranný projekt FAO „Podpora naplňování rozvojového programu lesnického sektoru v Kosovu 3/2004–3/2006“). Přes výše zmíněné problémy příroda Srbska vyniká unikátní rozmanitostí, která ospravedlňuje snahy o její zachování a trvalou ochranu.

Podle moderních přístupů k rozvoji národních parků je hlavním prvkem udržitelnosti víceúčelovost. Hospodaření se stejně tak týká ekologických, ekonomických i sociálních aspektů rozvoje NP a jejich okolí. I v podmínkách Srbska tyto požadavky vyžadují značné změny v přístupu k vytváření partnerských vztahů mezi různými zájmovými skupinami. Přijetím multifunkčního konceptu péče o národní parky může lesní hospodářství také zajistit samofinancování a vytvořit základní podmínky pro zlepšení situace venkovských oblastí. Předpokládá se, že nové přístupy k rozvoji a obhospodařování přírodních zdrojů v Srbsku a jejich přizpůsobení současnému stavu životního prostředí mohou být prvním krokem při řešení mnoha problémů.

Charakteristika lesů

Více než desetiletá krize, zapříčiněná válkami a sankcemi Spojených národů, významně ovlivnila celé hospodářství země. Po letech stagnace se srbská ekonomika od roku 2000 postupně zotavuje, pokračuje posilování makroekonomické stability, urychluje se proces přechodu k tržní ekonomice a integrace do mezinárodních institucí.

Srbsko a Černá Hora má 2 856 000 ha lesní půdy, lesnatost je 27,9 %. Celkem 294 177 ha je bezlesí (cca 11 %, ve státních lesích dokonce až 18,6 %), takže lesy pokrývají 2 561 823 ha (89,7 %). Z celkového množství lesní půdy je 1,93 mil. ha (58,5 %) lesů ve vlastnictví státním či veřejném a 41,5 % lesů je soukromých. Rozvojový plán předpokládá, že optimální lesnatost je 41 % - v roce 2010 by měla dosáhnout 31,7 %. Plocha lesů tak má narůst až na 3,75 mil. ha. Podíl jehličnanů by měl vzrůst na 25 % a měl by se tak zvýšit podíl vysokého lesa na 90 %. V současnosti je 76,2 % lesů listnatých, 9,8 % jehličnatých a 14 % je lesů smíšených. Nejvíce jsou zastoupeny buk (27,6 %), duby (24,6 %), ostatních listnáčů je vykazováno 8 %. Borových porostů jsou necelá 3 % a smrkových 1,4 %.

Pokud za kritérium vezmeme stupeň ochrany lesů, jejich vitalitu, kvalitu a výchovu, pak je stav lesů rovněž považován za neuspokojivý. Množství nezapojených zabuřenělých porostů vzrostlo zejména kvůli příliš intenzivním těžbám a vytěžení kvalitnějších porostů. Po extenzivní těžbě zůstaly obvykle stromy nižší kvality i vitality a následovalo stádium degradace.

Při inventarizaci bylo zjištěno na celém území 78 druhů dřevin. Na území národních parků je chráněno v Srbsku 116 912 ha a v Černé Hoře 12 957 ha lesů, tj. téměř 4 % veškeré lesní půdy země.

Průměrná velikost soukromých lesů je velmi malá, přibližně 50 arů. Obvykle jde o neproduktivní lesy poskytující nekvalitní dříví. Vzhledem k této situaci si soukromníci obvykle nemohou dovolit služby odborného hospodáře a situace se tak dále zhoršuje. Produkované dřevo je obvykle používáno pouze jako palivo.

Těžba dřeva a semenářství

Celková roční těžba v srbských lesích představuje přibližně 4 mil. m3 – z toho je 2,5 mil. těženo ve státních lesích a zbytek v soukromých. Přitom však neexistují žádné přesné záznamy o těžbách v soukromých lesích a o těžbách v oblasti Kosova a Metohije (JZ část Kosova) vůbec. Přibližování se v rovinatém terénu provádí traktory, v horách koňmi. V lesích je průměrně 5 m cest na 1 hektar, plánuje se zvýšit hustotu lesních cest na 12 m/ha, resp. na 15 m/ha v horách.

Zdá se, že v oblasti lesního semenářství a sběru lesních plodů či léčivých bylin došlo v poslední době ke značnému poklesu, ale je třeba poznamenat, že větší část obchodu s těmito produkty je součástí tzv. šedé ekonomiky a větší část jich v současnosti není statisticky prokazatelná. Např. v roce 1983 se sebralo 1289 tun lesního osiva, zatímco v roce 1996 pouhých 9 tun (143krát méně), sběr léčivých bylin poklesl z 344 tun na 4 tuny.

Intenzita semenářství navazující zalesňování rovněž vykazuje klesající tendenci, většinou pro chronický nedostatek finančních zdrojů. Např. v roce 1998 se zalesnilo (většinou jehličnatými dřevinami) pouze 3020 ha. Přitom v poslední době při lesních požárech, kterých je v průměru 175 za rok, zaniklo každoročně 1500 až 7000 ha lesů.

Co bude potřeba změnit?

Nízká technická úroveň veškerých lesnických aktivit vede k nízké produktivitě a vysokým cenám. Důsledkem jsou mj. nedostatek domácího kapitálu či cizích investic (dosud především italské investice do pilařského zpracování dříví), chybí spolupráce mezi podniky i pracovní motivace. Spolupráci postrádají i malí soukromí vlastníci, jejichž podpora je ze strany vlády nedostatečná – nabízí se jim prakticky pouze krátkodobé hospodářské plány a veškerou kontrolu nad jejich majetkem mají zaměstnanci státních podniků. Za situace, kdy se vlastníci nijak nesdružují, je toto považováno za jednu z překážek možného budoucího rozvoje.

Snaha o nový přístup k lesům a přírodním zdrojům vůbec bude vyžadovat změnu i ve vzdělávání – necitlivý přístup k přírodě je znát na všech úrovních, ať již ve státních či soukromých lesích. V lese i kolem cest je ponecháváno množství různých odpadů, naleznete je i na území národních parků. V hraniční oblasti s Bosnou se kvůli minám příliš nedoporučuje chodit mimo cesty. Přitom i turismus by mohl být jedním z dalších zdrojů příjmů venkovského obyvatelstva, neboť lesní hospodářství Srbska má potenciál přispět významnou měrou k ekonomickému a sociálnímu rozvoji země. K odůvodnění významu lesů a oprávněnosti jejich podpory je potřebné:

- urychlení strukturálních změn zaměřených na tržní mechanismy;

- revitalizovat soukromé lesy a tak předejít dalším ztrátám téměř 40 % lesních zdrojů;

- podpořit dodatečnými příjmy účast venkovského obyvatelstva na rozvojových aktivitách;

- nabídnout venkovskému obyvatelstvu možnost aktivně se podílet na privatizaci činností souvisejících např. s těžbou dřeva a veškerými dalšími službami;

- zajistit poradenství, v této souvislosti se navrhuje využít i některé nevládní organizace;

- lesní hospodářské plánování se má změnit ve „víceúčelové plánování a obhospodařování lesních zdrojů“;

- zajistit vznik a provozování lesnického informačního systému.

To vše není vůbec jednoduché, neboť tak jako ve většině postkomunistických zemí nebylo ani na území obou nových státních útvarů lesní hospodářství prioritou.

Základní údaje o lesích v materiálech FAO jsou v posledních 15 letech poměrně skromné. Zástupci “bývalé Jugoslávie” byli k mezinárodním aktivitám zváni obvykle pouze jako pozorovatelé, některá jednání, zejména v rámci Hospodářské komise OSN pro Evropu (UN ECE), začínala obvykle formálním protestem některé z členských zemí EU (většinou Velké Británie) proti přítomnosti jihoslovanských delegátů. Vzhledem k výše zmíněným sankcím se země aktivně připojila k pan-evropskému procesu na ochranu evropských lesů až při 4. ministerské konferenci ve Vídni (2003).

Vzdělávací systém a postavení lesnického výzkumu

V zemi jsou dvě lesnické střední školy pro technické pracovníky různých profilů a jedna lesnická fakulta v Bělehradě se čtyřmi směry vzdělání: lesní inženýrství, boj proti erozi, krajinářství, zpracování dřeva. Každoročně ji absolvuje 20 až 30 studentů, přitom do prvního ročníku jich obvykle nastupuje desetkrát více.

Lesem se zabývají dva výzkumné ústavy – Lesnický ústav v Bělehradu a Institut pro lesní hospodářství nížin a životní prostředí v Novém Sadu. Problémem lesnického vzdělávání a výzkumu je nadprodukce techniků a promovaných inženýrů všech čtyř studijních zaměření a to, že systém financování lesnického vzdělání je založený na množství studentů. To je důvodem menší kvality vzdělávání, zvláště po praktické stránce je úroveň nižší než kdykoli předtím.

Výzkumem se zabývá Lesnický ústav, založený r. 1946, který je od roku 1998 součástí Serbijašume a stará se mj. o zpracování LHP. Ústav pro lesní hospodářství nížin a životní prostředí byl původně založen v Novém Sadu (1958) jako institut pro výzkum topolů, nyní samostatnou ekonomickou jednotku spadající pod místní univerzitu a zabývá se pěti dřevinami: topol, vrba, akát, dub letní a jasan úzkolistý. Významnou roli hraje i Ústav pro ochranu přírody (1948) – vládní instituce zajištující ve 4 sekcích (chráněná území, biodiverzita, rozvoj a věda, vzdělávání a komunikace) výzkum a monitoring přírody včetně stavu lesů. V Černé Hoře pak ještě existuje lesnické centrum při Biotechnickém ústavu v Podgorici.

Výzkum je prováděn prostřednictvím projektů různých kategorií financovaných více ministerstvy, ale kvalita výsledků je obecně nízká. Podobně nevalné jsou vyhlídky na zaměstnání v lesnických profesích, a to mj. i pro zmíněné problémy. Neexistuje strategie, která by se jejich řešením zabývala, ale předpokládá se, že návrh na jejich řešení bude zahrnut do připravovaného národního lesnického programu. V Srbsku byl NLP představen při mezinárodním semináři na univerzitě v Bělehradě v prvním červencovém týdnu.

Adresa autora: Ing. Karel Vančura, CSc.
ÚHÚL Brandýs nad Labem
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto k článku na zadní straně obálky.

Základní fakta o Srbsku a Černé Hoře

Srbsko a Černá Hora (SCG), jak se tento státní útvar - vzniklý za tragických událostí konce 20. století z někdejší Jugoslávie a v době odevzdání článku ještě existující – nazývá, se rozkládá v mírném i subtropickém pásmu na ploše 102 173 km2 (Srbsko 88 361 km2 , Černá Hora 13 812 km2 ), na které žije téměř 11 mil. obyvatel. Součástí Srbska jsou i dvě autonomní oblasti Vojvodina a Kosovo. Sever země vyplňuje jih panonské nížiny s řekami Dunaj a Sáva, celá oblast od Bělehradu na jih je hornatá. Nejvyšší hora leží v národním parku Durmitor (2656 m n. m.) na severu Černé Hory. Podnebí je kontinentální, jen přímořská oblast Černé Hory má podnebí středomořské. Srážky přibývají se vzdáleností od jaderského pobřeží a bývá jich od 1000 do 5000 mm. Mezi Srbskem a Černou Horou není ani měnová, ani celní, ba ani poštovní unie. Srbsko používá jako měnu dinár a Černá Hora spolu s Kosovem používá euro, má vlastní vládu, policii a státní rozpočet. Od roku 2000 vznikají v soustátí rozpory a o rok později je již v Černé Hoře deklarována snaha o osamostatnění. Ta byla korunována úspěchem zastánců samostatnosti v referendu 21. května a 3. 6. 2006 byla vyhlášena nezávislost Republiky Černá Hora.