Přidružená lesní těžba
V tomto čísle LP končíme sérii článků, shrnujících výstupy ze studie „European Forest Sector Outlook Study 1960 – 2000 – 2020“ vydané Ekonomickou komisí pro Evropu Organizace spojených národů – UNECE (úvodní informace LP 9/2005, jednotlivé články LP 4-8/2006). Věříme, že tyto souhrny byly pro vás přínosné a zajímavé, a do budoucna počítáme s dalšími články informujícími o vývoji evropských lesních zdrojů.
Co je „přidružená výroba“?
V české terminologii rozumíme přidruženou lesní těžbou získávání takových materiálů organické i neorganické povahy (mimo dříví) z lesního prostředí, které může lidská společnost využívat ke svému prospěchu v té formě, v jaké byly získány (vytěženy), tj. bez jejich podstatnějšího opracování či přepracování. V terminologii EU se pojem přidružená lesní těžba nevyskytuje (jeho obdobu znají jen slovanské jazyky), a obsahově je mu nejblíže „non-wood forest products“, nebo „minor forest products“. Pod těmito termíny jsou však někdy rozuměny i veřejné služby lesního hospodářství a dokonce i některé z funkcí lesů. Jednotný výklad toho, co je to přidružená lesní těžba, je proto v dohledné době v EU nereálný. Ve studii byl realizován pokus o kvantifikaci a posouzení trendů v těchto oblastech:
- jedlé produkty rostlinného původu (lesní ovoce + ořechy, houby, rostliny, míza);
- živočišné produkty (med, zvěřina, kožešiny, kůže);
- léčivé rostliny;
- kůra a asimilační orgány (včetně korku);
- vánoční stromky;
- ostatní produkty (pryskyřice, gumy, oleje).
Co se týká veřejných služeb lesního hospodářství a funkcí lesů, pokusila se studie zachytit rekreaci v lesích, ovlivňování klimatu, zachování biodiverzity, ochranu půdy a vod a kulturní hodnoty lesů.
Přestože je nepochybné, že význam přidružené lesní těžby a veřejných funkcí lesů vzrůstá, statistické údaje týkající se těchto oblastí jsou nejméně propracované, nejméně spolehlivé a nejméně srovnatelné ze všech oblastí, kterými se studie zabývala.
Jedlé produkty rostlinného původu
Nejúplnější statistické údaje se týkaly produktů rostlinného původu, kterých se v průběhu 90. let získávalo v Evropě v průměru 211 mil. tun ročně, v úhrnné hodnotě 349 mil. eur. Problematické bylo odlišit, která množství pocházela se sběru v lesních porostech, která ze záměrného pěstování v lesích, která z nelesních půd, a jaký podíl z těchto množství byl použit pro vlastní spotřebu a jaký vstoupil na trh. Z celé Evropy je největší objem produkce i spotřeby evidován ve východní Evropě, a to 2/3 v hodnotovém vyjádření a 1/2 v množstevním vyjádření. Tyto údaje jsou však hrubě zkresleny tím, že za celý sub-region SNS chybí většina údajů. Z šetření, které bylo součástí studie, vyplývá, že v urbanizované krajině je sběr produktů rostlinného původu natolik intenzivní, že by již bez regulačních opatření (omezení sběru na určité dny v týdnu nebo v měsíci, povolenky na sběr proti úhradě apod.) znamenal poškození lesních ekosystémů, zatímco v řídce osídlených oblastech zůstává využívání lesních plodů nízké. Např. Finsko uvádí, že sběrem se získává jen do 10 % skutečné produkce.
Z produktů, které byly studií sledovány, stojí za uvedení:
Rohovník obecný (Ceratonia siliqua), nazývaný u nás svatojánský chléb, jehož lusků je v Evropě získáváno 70 % světové produkce, a který má široké pole využití od výroby čokolády a náhražek kávy až po přísadu do krmiv pro hospodářská zvířata. Hlavními producenty jsou Španělsko (130 tis. tun ročně), Itálie (50 tis. tun ročně), Portugalsko (35 tis. tun ročně), Řecko (20 tis. tun ročně) a Turecko (15 tis. tun ročně).
Samostatně jsou (mimo skupinu lesní ovoce) sledovány ořechy, mezi které jsou zařazovány mandle, vlašské ořechy, jedlé kaštany, lískové oříšky, pistáciové oříšky a limbová semena (pine nuts, cedrové oříšky, kedrovye orešky), a to jak ze sběru, tak ze sklizně z porostů založených k tomu účelu. V této komoditě je patrný trend pozvolného nárůstu produkce i spotřeby. Za posledních 40 let vzrostla roční produkce z 1,4 mil. tun na 1,6 mil. tun, ale při vzrůstu spotřeby z 1,8 mil. tun na 2,0 mil. tun ročně. Nárůst produkce a exportu je výrazný zejména v Turecku. V SNS je patrný výrazný nárůst produkce i spotřeby, které se ale sobě rovnají, a tak nenastává ani import do sub-regionu, ani export mimo něj. Co se týká struktury produkce a spotřeby podle druhů, setrvalá produkce, představující 1/4 hmotnostní produkce všech ořechů, je u mandlí. U jedlých kaštanů nastal za posledních 40 let pokles produkce na 1/2, ze 400 tis. tun na 200 tis. tun ročně. Produkce vlašských ořechů plynule narůstá, na současných 400 tis.tun ročně. Největší dynamika nárůstu produkce je u lískových oříšků, z méně než 200 tis. tun v roce 1960 na 400 tis. tun v roce 2000. Zajímavé je, že prakticky celý tento nárůst produkce byl realizován v Turecku. Do Evropy se importují zejména jedlé kaštany, vlašské ořechy, pistáciové oříšky a ty druhy ořechů, které rostou jen mimo Evropu (para ořechy, pekanové ořechy).
Evidence o výkupu volně rostoucích i uměle kultivovaných jedlých hub a lanýžů je nejpodrobnější v západní Evropě. Z východní Evropy a SNS jsou dostupné jen kusé informace, ze kterých není zřejmé, zda se jedná o výkup, nebo odhad sběru pro vlastní potřebu. V posledním desetiletí je v Evropě udávaná průměrná roční produkce 77 tis. tun, s hodnotovým objemem 262 mil. eur. Vysoká finanční hodnota je ovlivněna především extrémně vysokými cenami lanýžů, které jsou sbírány především ve Francii, Itálii a Španělsku. O sběru lanýžů ve Španělsku však neexistují žádné údaje, takže hodnotový údaj je jistě značně podhodnocený.
Produkce ostatních jedlých produktů rostlinného původu je v evropském měřítku méně významná, i když se může jednat v některých zemích o významné objemy, např. o těžbu březové mízy ve Finsku, Bělorusku a v dalších státech u Baltského moře. Bohužel o této těžbě nejsou dostupná data.
Produkty živočišného původu
Produkce včelího medu činí podle nekompletní statistiky 31 tis. tun ročně, s hodnotou 34 mil. eur. Statistika je nejen nekompletní, ale i nepřesná – je totiž obtížné odlišit med z lesních porostů a ostatních ploch. Neoficiální odhady udávají roční produkci medu z lesů více než 10krát vyšší. Podle sub-regionů je západní Evropa malým importérem a východní Evropa malým exportérem. Poptávka po medu v posledních 15 letech stagnuje, ale do budoucna se předpokládá oživení poptávky v souvislosti s obecným trendem poptávky po přírodních produktech.
Co se týká zvěřiny, kožešin a kůží, měla by statistika teoreticky být na relativně slušné úrovni, protože lovecké licence jsou pod jistou kontrolou ve všech státech. Zásadním nedostatkem však je, že v SNS (což je nesporně největší producent) jsou evidovány pouze kusy ulovené zvěře (a to jen některých druhů), bez jejich hmotnosti a finanční hodnoty. V celé Evropě je ročně vykázáno ulovení cca
12 mil. kusů zvěře, ale přitom jen v SNS je ročně evidováno vykoupení téměř 21 mil. kusů kožešin (oproti cca 250 tis. kusů ve zbytku Evropy)! Další údaj – roční hodnota zvěřiny v Evropě je 442 mil. eur a kožešin 24 mil. eur – je tedy v případě, že chybí údaje ze SNS, naprosto iluzorní. Zajímavé však jistě je, že některé země (Holandsko) uvádějí dlouhodobý pozvolný pokles zájmu o provozování myslivosti (lovectví).
Léčivé rostliny
V západní Evropě existuje největší trh s léčivými rostlinami v Německu a Itálii. Statistické údaje jsou však velmi nedokonalé (zpravidla se týkají jen exportu), nebo chybí zcela (ve SNS). Evropský údaj o množství 43 tis. tun s hodnotou 118 mil. eur je tak zcela jistě podhodnocen, a to možná i o řád. Do budoucna se předpokládá relativně stabilní nárůst poptávky, a to zejména v západní Evropě. Tuto poptávku nebude možno pokrýt nárůstem produkce v západní Evropě, a tak se otevře možnost importu z východní Evropy a ze SNS.
Korek
Současná roční produkce korku a výrobků z něj (zátky, podlahoviny, izolace, podrážky bot, konstrukční materiály, ale i díly aut) představuje 296 mil. tun, s hodnotou 209 mil. eur. Hlavními producenty jsou Francie, Itálie, Portugalsko, Španělsko a Albánie. Samotné Portugalsko dodává na trh 1/2 celosvětové produkce. Dlouhodobě množstevní produkce korku pozvolna klesá, ale hodnotová produkce současně roste. Vysvětlením tohoto jevu je zvyšování kvality produkce obecně a změna struktury dodávek. Zatímco oproti roku 1960 poklesl v roce 2000 prodej surového korku na 1/2, dvojnásobně vzrostl prodej aglomerovaných materiálů na bázi korku a hotových korkových výrobků. Budoucnost poptávky po korku je zčásti v rukou vinařů. V současné době sice probíhá určitý přesun od korkových zátek k plastovým, ale míra tohoto přesunu bude dána nejen cenovou konkurencí plastových zátek, ale i mírou ovlivnění senzorických vlastností zazátkovaného vína.
Ozdobný klest
Přestože se nesporně jedná o významnou přidruženou lesní těžbu, chybí o ní věrohodné údaje. Za západní Evropu je vykazováno 36 tis. tun ročně s hodnotou 47 mil. eur, ale tento údaj pochází jen ze 6 zemí. Za východní Evropu a SNS údaje chybí. Skutečná hodnota této komodity tak může být i o řád vyšší.
Ostatní produkty rostlinného původu
Do této skupiny je ve studii zahrnována kůra pro výrobu substrátů i kůra pro mulčování a krmivová klest. Údaje uvedlo jen 5 zemí, a proto je sumář s hodnotou 36 mil. eur nevěrohodný. Pro úplnost je třeba uvést, že v ČR se do této skupiny zahrnuje více produktů, např. rákos, březové proutí, vrbové proutí a hole, čalounická tráva, pařezy atd.
Vánoční stromky
Největším exportérem vánočních stromků je Dánsko, ale za zmínku stojí, že v posledních letech prudce narůstá i podíl Irska na exportech. Nejprodávanější dřeviny pocházejí nesporně z plantáží, protože se jedná o dřeviny, které se v Evropě přirozeně v lesních porostech téměř nevyskytují. Statistika zcela chybí ze SNS, a jen 5 států východní Evropy určitou statistikou disponuje. Proto je třeba brát údaj o roční produkci 43 mil. ks s hodnotou 444 mil. eur s velkou rezervou.
Ostatní produkty
Do této skupiny je zahrnován včelí vosk, gumy, pryskyřice a éterické oleje získávané ze dřeva, kůry, jehličí a pupenů. Hlavními producenty pryskyřice jsou Portugalsko, Ruská federace, Bělorusko a Francie. Ve všech těchto státech však probíhá útlum smolaření, protože jsou tito producenti vytlačování z trhu levnější (ale podstatně méně kvalitní) pryskyřicí z Číny a Brazílie. Významným producentem eukalyptového oleje je Portugalsko, i když v Evropě dominuje dovoz z Austrálie.
Mimoprodukční funkce lesa
Studie se pokusila zachytit a kvantifikovat i některé funkce lesů, např. jejich význam pro rekreaci, vliv lesů na tlumení klimatických změn, význam ukládání uhlíku v lesích (s úvahou, jak by se mohlo lesní hospodářství podílet na obchodu s imisními limity!), úlohu lesů při zachování biodiverzity, funkci lesů při ochraně půdy, vod a infrastruktury, i význam lesů z hlediska kulturních a spirituálních hodnot. Ve většině případů sice zůstala studie na konstatační či proklamativní úrovni, ale snad ani nešlo očekávat více, protože metodiky pro hodnotové vyjádření výše uvedených funkcí zatím neexistují ve všeobecně respektované formě.
Zvláštní pozornost byla věnována rekreační funkci lesa, do které mimo obvyklých procházek a sběru hub a lesních plodů bylo zahrnuto i lovectví (případně rybaření), orientační sporty, jízda na horských kolech a na koních, tzv. bojové hry (paintball), život v přírodě atd. Protože je obtížné cokoliv v této oblasti kvantifikovat, snažila se studie odhalit alespoň rozdíly v pojímání rekreace podle sub-regionů či států. Lze říci, že tlak na rekreační funkce stoupá s hustotou osídlení a mírou urbanizace krajiny. Z tohoto schématu zjevně vybočují Švédové, které by bylo možno označit za „fanatické vyznavače života v přírodě“, protože podle švédských údajů tráví 47 % Švédů 1 až 20 dnů z roku v lese, a 40 % Švédů tráví v lese více než 20 dnů do roka. Z průzkumů mezi návštěvníky lesů vyplynulo (bez ohledu na státy a sub-regiony), že od vlastníků lesů zpřístupněných k rekreaci očekávají poměrně vysokou pozornost věnovanou estetice lesních porostů, včetně udržování volných výhledů do krajiny; vybavení lavičkami, přístřešky a parkovišti; bezpečný pohyb po lese (odstraňování starých stromů hrozících pádem), a co je poměrně překvapivé – komunikaci s vlastníky lesů, a to alespoň formou informačních tabulí (co se v lese dělá a proč). Kapitola věnovaná rekreaci v lesích končí pokusem o hodnotové vyjádření rekreační funkce lesů. Tato hodnota podle autorů studie souvisí s hustotou osídlení, a proto odhadují její výši na 5 % z hodnoty dříví v oblastech řídce osídlených (odlehlé oblasti SNS) až po 1/4 z hodnoty dříví v blízkosti průmyslových center s vysokou hustotou osídlení.
V závěru části studie, týkající se funkcí lesů, jsou formulována i některá doporučení, která lze chápat jako impulsy k doplnění lesnické politiky. Patří mezi ně doporučení nesnižovat výměru lesů, lesní hospodářství rozvíjet jako polyfunkční, podporovat zalesnění neplodných půd a nevyužívaných zemědělských půd a podporovat politickými rozhodnutími a hospodářskými opatřeními nejen lesní hospodářství jako producenta obnovitelné suroviny, ale i navazující odvětví obnovitelnou surovinu využívající.
Pozn.:
SNS – Společenství nezávislých států (Bělorusko, Ruská federace, Moldavsko, Ukrajina)
Západní Evropa – Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, Holandsko, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie
Východní Evropa – Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Rumunsko, Srbsko a Černá hora, Slovensko, Slovinsko, Makedonie, Turecko
Adresa autora:
Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.
Ústav lesnické a dřevařské techniky
LDF MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.