Vztah politiky a lesního hospodářství

Jaromír Vašíček

Lesy jsou významným krajinným prvkem podle zákona o ochraně přírody a krajiny, zároveň jsou národním bohatstvím a nenahraditelnou složkou životního prostředí podle lesního zákona. Jsou také zdrojem ekologicky čisté a obnovitelné suroviny a zároveň chrání půdu před erozí, vyrovnávají průtoky vodních toků, lesy poskytují rekreaci, zlepšují estetiku krajiny, jsou nejzachovalejší součástí naší přírody a mají mnoho dalších pozitivních dopadů na život občanů naší země. 

Podle statistiky uveřejněné v roce 2004 pokrývají lesy 33,5 % území státu. Hrubý domácí produkt lesního hospodářství spolu s obory zpracovávajícími dříví se blíží 6 %.

Je nepochybné, že lesní hospodářství si zasluhuje definování státní lesnické politiky, která by v reakci na náš vstup do EU nově vymezila proporce mezi funkcemi produkčními, ekologickými a sociálními.

Lesnická politika novodobé historie

Období do roku 1945

Toto období je charakterizováno především více než 200 let trvajícím produkčně zaměřeným hospodařením v lesích, které vedlo ke vzniku jehličnatých monokultur. Došlo k negativnímu  ovlivnění původního genofondu lesních dřevin. Pro obhospodařování lesů byla postupem času vytvořena nevyhovující struktura vlastnických vztahů s vysokým podílem drobné držby lesů. Byla zavedena moderní legislativa respektující princip trvalosti lesních užitků.

Lesy byly pěstovány za obrovských vkladů lidské práce. Přes uvedená negativa dochází od roku 1750 k postupnému zlepšování stavu lesních porostů vlivem uplatňované regulace státu.

Období od roku 1945 do 1989

V tomto období pokračuje nevyváženost pohledu na funkce lesa s důrazem na produkční funkce lesů. Nepřestává vkládání velkých objemů lidské práce do obhospodařování lesů s minimálním využíváním potencionálu přírody. Zcela zásadní byl negativní vliv škodlivých činitelů, zejména imisí, a s nimi související nízká stabilita lesních ekosystémů.

Centrální řízení lesnické hospodářské politiky se stalo těžkopádným. Byly opuštěny jemné formy hospodářských způsobů, nedostatečně využívána přirozená obnova lesů, došlo rovněž ke zjednodušení druhových skladeb lesních porostů. Přirozeně vzniklé vlastnické vztahy k lesním majetkům byly rozbity.

Dlouhodobý nárůst stavů spárkaté zvěře vedl ke škodám na lesních porostech. Existovaly odbytové problémy s přesílenými sortimenty. Docházelo k odčerpávání finančních zdrojů z lesního hospodářství vlivem neúměrně nízkých cen, které nezohledňovaly dlouhodobou pěstební péči o les.

Na druhé straně došlo v tomto období i k pozitivním tendencím, jako byla v zásadě správná koncepce hospodaření s reprodukčním materiálem lesních dřevin. Lesní hospodářství mělo významné postavení ve správních orgánech státu. Byla udržena a rozšířena rozloha lesů, a to i přes značné zábory lesní půdy pro jiné účely. Kladně lze hodnotit i snahu o udržení lesa v imisně poškozených oblastech. Vlivem centralizace bylo možné dosáhnout vysoké úrovně hospodářské úpravy lesů. Pozitivně lze vnímat i zvýšenou péči věnovanou porostům do 40 let. 

Vliv politiky na lesnickou politiku po roce 1989

V novodobých dějinách byl vliv politiky na lesnickou politiku zcela zásadní. Po společenských změnách v roce 1989 došlo k přeměně státní lesnické politiky, která byla obohacena o mnoho nových aspektů vzniklých novou politickou situací.

Začátkem 90. let se o lesnické politice diskutovalo velmi široce. Působily zde dva zásadní vlivy. Prvním byla vnitřní porevolučně rozkolísaná politika ČR a druhý pocházel z panevropského procesu o ochraně lesů v Evropě, který vycházel z celosvětové konference o udržitelném rozvoji. Nově vznikající česká lesnická politika přijala z evropského prostředí princip vyváženého trvale udržitelného působení tří skupin funkcí lesů (funkce produkční, ekologické a sociální).

Na národní úrovni bylo přijato mnoho politických a národohospodářských rozhodnutí, která zásadním způsobem měnila poměry v celém státě a rovněž tak v lesnické politice, v lesnické hospodářské politice, ale i v samotném lesnictví. Vstup politiky do těchto lesnických oblastí byl logický, protože následoval po změně politického systému v ČR a prakticky byl nejrazantnější změnou lesnické politiky od roku 1948. Tento vstup měl samozřejmě své pozitivní tendence, ale i jevy sporného či negativního významu.

Za pozitivní politická rozhodnutí lze považovat především:

- restituční proces, a to i přes skutečnost, že na části území lesů vznikla vlastnicky roztříštěná držba, která není z hlediska obhospodařování lesů optimální;

- uskutečnění velké a malé privatizace, tím došlo k vytvoření tržního prostředí ve většině sektorů národního hospodářství;

- odbourání celních bariér zavedením preferenčních sazeb a odstraněním množstevních licencí na obchod se dřevem a výrobků ze dřeva;

- liberalizace dosud státem regulovaných cen ve většině sektorů;

- rozhodnutí exekutivy o nutnosti strukturálních změn v lesním hospodářství, přes stále rozporné hodnocení transformace státních lesů panuje shoda na tom, že bylo nutno uplatnit i v hospodaření se státním majetkem strukturální změny; 

- vytvoření lesnické legislativy akceptující společenské změny po roce 1989;

- přijetí zákona 114/1992 Sb.

Za negativní nebo přinejmenším sporné politické jevy a rozhodnutí lze považovat především:

- snižování významu postavení lesního hospodářství v centrálních správních orgánech ve prospěch jiných odborností;

- provázanost politiky s hospodářskou sférou a z tohoto provázání vyplývající lobbyismus ze strany nejrůznějších skupin, při kterém se řešení problému obvykle přikloní k názoru nejsilnější skupiny;

- korupční a nezákonné jednání politiků a s tím související nízká politická kultura;

- obtíže správních orgánů při vymahatelnosti práva;

- pokračující negativní vliv zvěře na lesní ekosystémy;

- nesystémové zasahování politiků do hospodářské politiky, včetně lesnické hospodářské politiky, což má za následek současnou právně složitou situaci.

Zlepšení tohoto stavu je obtížné, nicméně možné.

Politická východiska

Ve zjednodušeném pojetí existuje v zásadě pravolevé kyvadlo velké politiky, které se vychyluje s pravidelností 4letých volebních období. Za dobu života jednoho stromu (100–120) let se vychýlí přibližně 25–30krát. Z tohoto konstatování je zřejmé, že není možné lesnickou politiku měnit v intervalu volebních výsledků. Lesnická politika se proto pro svůj nadčasový rozměr nemůže stát politickým kolbištěm s konjunkturálním očekáváním jednotlivých stran, neboť praktická realizace těchto očekávání může jít na úkor stavu lesa. Lesnictví, lesnickou hospodářskou politiku a částečně lesnickou politiku je třeba chápat jako oblast, která by měla být společností vnímána jako mimopolitická. Důvod je zcela zřejmý, lesní hospodářství nemůže sloužit zájmům vítězné politické strany či koalici, ale má význam dlouhodobě celonárodní.

Při použití zjednodušeného principu politického kyvadla je zřejmé, že lesnická politika svým filozofickým zaměřením musí zaujímat typicky středovou a konzervativní polohu. Středovou proto, že musí mít v sobě zahrnutu nezbytnou míru regulace pro dodržení generačního závazku. Tento závazek je lesníkům „uložen“ nepsaným etickým kodexem, podle kterého lesníci předávají lesy dalším generacím v dobrém stavu. Na druhé straně musí lesnická politika nastavením liberálních pravidel vytvářet pro lesnický sektor předpoklady k tomu, aby v něm bylo možné generovat dostatek finančních prostředků k jeho dalšímu rozvoji. Konzervativní proto, že jde o přírodu a respekt k ní by měl být základem pro hospodářská rozhodnutí.

Principy trvale udržitelného života, popřípadě trvale udržitelného rozvoje, je pro lesnickou politiku nejlépe založit na trvale udržitelném ekonomickém, ekologickém a sociálním principu, kdy měřítkem všech smysluplných vazeb jsou peníze. Proto ekonomika by měla být základem pro racionální rozhodování i v lesním hospodářství. 

Je důležité a současně i moderní dodržovat při obhospodařování lesů ekologická pravidla a dbát při něm na sociální aspekty. Je důležité, aby lesní hospodářství bylo společností i nadále vnímáno jako hospodářský sektor. Nelze proto rentabilitu lesního hospodářství omezovat za únosnou mez ve jménu ekologických a sociálních hledisek.

Středově konzervativní pozice lesnického sektoru je dále důležitá především proto, aby se dala hájit při snahách o vyšší míru regulace z pozic levého politického spektra. Zde se mohou uplatňovat se svými argumenty někteří ochránci přírody, protože zvyšování regulace (vytváření zákazů a omezení) vyhovuje většině jejich představ. Nižší míru regulace mohou naopak uplatňovat někteří podnikatelé, kteří by rádi měli při podnikání v lese úplnou volnost. Obě dvě tendence ve své extrémní poloze mohou ohrožovat plnění generačního závazku.

K těmto tendencím většinou dochází po vyhraných volbách, kdy  si někteří kolegové neuvědomují nutnost zachování zmíněné středové konzervativní pozice.

Pokud by bylo vlastnictví lesů zcela privatizováno, byla by formulace lesnické politiky víceméně jasná a byla by uskutečňována cestou středově založené a konzervativně vystavěné legislativy za důsledného uplatnění donucovacích, přesvědčovacích a zvelebovacích nástrojů. Do problematiky lesnické hospodářské politiky by stát vstupoval pouze nepřímo - například daňovou politikou.

Všichni víme, že stát vlastní převažující podíl výměry lesů, a to je důvod, proč musíme naši diskusi rozšířit o skutečnost, že politika potažmo lesnická politika přímo či nepřímo zasahuje i do lesnické hospodářské politiky.

Vliv politiky na lesnickou hospodářskou politiku

Úhelným kamenem ve vztahu politiky a lesnické hospodářské politiky je to, zda stát bude v lesním hospodářství získávat finanční prostředky do státního rozpočtu svým podnikáním, nebo zda nastaví pravidla pro podnikání soukromých právních subjektů a tyto subjekty zdaní, čímž naplní státní rozpočet. 

Položme si otázku jaký by měl být právní subjekt, který spravuje lesy ve vlastnictví státu? Dovoluji si navrhnout k diskusi rámcovou představu o tom, jak by se měla uplatňovat lesnická hospodářská politika:

- Měl by být založen speciálním zákonem, který by jednoznačně definoval statutární orgány, způsob jejich obsazování včetně jejich pravomocí. Zákon by dále definoval to, zda je či není podnikatelským právním subjektem, měl by vymezit vztah k zákonu o zadávání veřejných zakázek, druhy fondů a pravidla hospodaření s nimi atd. 

- Do jeho fungování by neměla zasahovat politika, kromě zákonem přesně vymezených působností. Měl by být po manažerské stránce stabilní, aby se kolem případné změny vedení odehrála v intencích zákona politická diskuse.

- Měl by zůstat velkým subjektem. Odběratelé dříví nadnárodně kumulují a integrují kapitál, kapitálová desintegrace dodavatelů je předem odsuzuje do nevýhodné vyjednávací pozice. Dodavatelé by se naopak měli zabývat nadnárodní dodavatelskou politikou.

- Měl by svoji pozemkovou držbu optimalizovat do hospodářsky logických celků prodejem a případným nákupem lesů.

- Měl by být ekonomicky stabilizujícím faktorem celého lesního hospodářství v souvislosti s případnou kalamitou velkého rozsahu by měl finančně a ekonomicky ustát výkyvy zapříčiněné přírodními vlivy.

- Měl by platit vlastnickou rentu státu popřípadě krajům stejně tak jako jiné právní subjekty, které byly zřízeny jinými vlastníky lesů.

- Obchod se dřevem by měl například organizovat tak, že dodávky velkým odběratelům smluvně zajistit ze 60 % potřeb odběratelů přímo, pro krytí zbytku potřeb velkých odběratelů a pro ostatní odběratele využít komoditní burzy. 

- Logistika by neměla být jakkoli uměle regulována, ale měla by podléhat tržním principům.

- Měl by některé spolurozhodovací pravomoci přenechat krajům a podporovat s nimi dobré vztahy (investice, cesty, bystřiny, myslivost).

- Neměl by být příjemcem dotací na hospodaření v lesích, naopak by měl být příjemcem finančních vkladů státu do výstavby staveb a zařízení ve veřejném zájmu, například do hrazení bystřin, ochrany životního prostředí, a nebo o tuto částku snižovat vlastnickou rentu.

- Měl by zůstat podnikatelským subjektem, a proto by neměl za stát zabezpečovat regulaci LH tak, jako je tomu v případě odborného lesního hospodáře.

Vliv politiky na lesnickou politiku

Vliv politiky na lesnickou politiku se uskutečňuje především prostřednictvím lesního zákona, což je rozhodnutí zákonodárného sboru. Vláda schvaluje lesnickou politiku. V letošním roce se připravuje pokračování NLP, programového strategického dokumentu, který by měla vláda projednat a schválit. Principy zakotvené v NLP by se měly stát východiskem pro formulování věcného záměru nového lesního zákona a následně paragrafovaného znění zákona, který vláda předkládá parlamentu.

Rád bych k diskusi předložil některé návrhy principů, které by se měly stát součástí věcného záměru nového lesního zákona:

- Jedna část lesního zákona by měla být věnována právnické osobě, která spravuje lesy ve vlastnictví státu.

- Do terminologie zákona by se měl vrátit pojem lesní půdní fond, měla by se zpřesnit a posílit ochrana lesních pozemků.

- Vzhledem k rostoucímu tlaku veřejnosti na lesy by se měly zpřesnit podmínky obecného užívání lesů.

- Měla by se zavést další kategorie lesů „plantáže rychle rostoucích dřevin“. 

- Oblastní plány rozvoje lesů by měly posílit svoji roli jako nástroje státní lesnické politiky především tím, že se stanou závazným pro kategorizaci lesů, územní plánování, plány péče o zvláště chráněná území a poskytování podpor na hospodaření v lesích.

- Mělo by se zachovat povinné vyhotovování LHP a LHO s tím, že ÚHÚL by vyhlašoval výběrová řízení na vyhotovování LHO, které by i následně hradil, v logice věci by potom bylo i obdobné hrazení příspěvků na vyhotovení LHP.

- Mělo by se výrazně diferencovat hospodaření v lesích podle velikosti a druhu vlastnictví.

- LHE by měla být poskytována ÚHÚL k celostátní evidenci.

- Zvážit by se mělo zavedení nového zmocnění na vydání nové vyhlášky, která by vymezila stavby pro plnění funkcí lesů,

- Je potřeba souhrnně definovat oprávnění vlastníka na náhrady (například za zvýšení nákladů na hospodaření v lesích, za dočasné nebo trvalé odnětí pozemků atd.).

- Pro poskytování finančních příspěvků vlastníkům lesů, řešení kalamit atd. by bylo potřeba zřídit státní lesní fond.

- ÚHÚL lze vymezit jako specializovaný orgán SSL v přesných zákonem stanovených působnostech a na ÚHÚL by bylo vhodné převést zabezpečení OLH (včetně placení) v případě, že si vlastník OLH nevybere sám OLH s tím, že ÚHÚL by výkon této činnosti obsazoval na základě výběrového řízení.

- Je nutné stanovit práva a povinnosti odborného lesního hospodáře, zavést zkoušku pro odborné lesní hospodáře, v lesním zákoně zrušit licence a v této souvislosti využít živnostenského zákona a doplnit do něj dvě nové vázané živnosti na OLH a vyhotovování LHP.

- Počet vyhlášek by se měl snížit tím, že se témata logicky spojí do podobných okruhů.

Ostatní části zákona je možné ponechat v přibližně stejném duchu, jako je zákon existující. Ve zbývajícím čase letošního roku bychom o těchto otázkách měli otevřeně diskutovat a pokusit se najít věcný konsensus.

Pamatujme si, že každý zákon vyžaduje institucionální zajištění a pokud budou sami lesníci říkat, že jej nepotřebují, politika jej ráda přesune do jiných oblastí.

Adresa autora:

Ing. Jaromír Vašíček

ÚHÚL Brandýs nad Labem

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ¨

Vymezení základních pojmů

Politika - Činnost společenských vrstev a jejich institucí sledující cíle a úlohy, které vyplývají z objektivních zájmů. Jde o veřejnou činnost zabývající se problematikou řízení státu ve společenských oblastech. Projevuje se ve státních a regionálních záležitostech, kde se pomocí určitých prostředků a metod snaží uvedené skupiny prosadit své zájmy zejména v otázkách státního zřízení a správy. Je vlastně koncentrovaným prosazováním ekonomických nástrojů (Lesnický naučný slovník, 1. díl, Praha, 1994).

Státní lesnická politika - Teoretické zpracování hospodářského a společenského postavení lesů a lesního hospodářství ve státě a v národním hospodářství. Jde zejména o vymezení vztahů mezi vlastníky lesů a lidskou společností o působení státních orgánů k úpravě a dodržování těchto vztahů. Úkolem státní lesnické politiky není řešit jevy, probíhající v lese a s nimi spojené problémy, ale pouze jevy problémy a konflikty k nimž dochází ve společnosti ve vztahu k lesům a k lesnímu hospodářství. Obecně formulovaným základním úkolem státní lesnické politiky je zachování lesa, jeho ochrana i všestranný rozvoj a optimální plnění jeho funkcí. Státní lesnická politika používá k realizaci svých cílů donucovací, přesvědčovací a zvelebovací nástroje. (Lesnický naučný slovník, 2. díl, Praha, 1994).

Hospodářská politika - Obor a nauka zabývající se problémy populačními, výrobními, odbytovými, finančními, komunikačními, obchodně-politickými a legislativními v nejširším smyslu v rozmanitých vztazích a kombinacích s ohledem jak na vnitřní, tak i zahraniční vztahy. Sociální a politické změny mají velký vliv na hospodářskou politiku. Vlastní sledování uvedených vztahů se řeší pomocí sledování zákonitostí dějů hospodářského života a jejich usměrňováním. (Lesnický naučný slovník, 2. díl, Praha, 1994).

Pozn. aut.: Z uvedených citací je patrná skutečnost, že „velká politika“ má ve sledovaném tématu zcela dominantní postavení a ovlivňuje státní lesnickou politiku, lesnictví a lesnickou hospodářskou politiku. Podstatné ovšem je, jakou měrou a jakými nástroji.