Budoucnost již nemůže být opravenou přítomností

Roman Dudík, Zbyněk Šmída

V současné době jsme svědky stavu lesního hospodářství, který z historického hlediska můžeme pokládat za výjimečný, a na který panují různé, mnohdy velmi protichůdné názory. Tomuto stavu vůbec neprospívá současné klima v sektoru, ve kterém se až příliš často objevují odstředivé tendence. Je velmi těžké zaujímat postoj k probíhajícím událostem, protože ty se v poslední době mění takřka ze dne na den. Máme my lesníci, kteří bychom měli být lesníky budoucnosti, z této situace nějaká východiska?

Minulost

V roce 1992 došlo v odvětví lesního hospodářství (LH) k převratné události, kdy v rámci ekonomické reformy byla provedena transformace LH, čímž došlo k oddělení správy státního majetku a souvisejících úkolů od praktického provádění výrobních činností.

Outsourcing v podobě komplexních zadávání lesnických činností na provádění pěstebních a těžebních činností a prodej a nákup dříví patří, vzhledem ke svému charakteru a rozsahu, od počátku transformace ke specifickým činnostem Lesů České republiky, s. p. (LČR), v rámci lesního hospodářství ČR.

Mohlo by se zdát, že transformace LH dopadla úspěšně – státní podnik LČR vždy hospodařil se ziskem, podnikatelské subjekty dosahovaly střídavých ekonomických úspěchů. Ale stačí to uspokojit rostoucí potřeby veřejnosti a požadavky vytvářené novým evropským prostorem? Zcela průkaznému ekonomickému vyhodnocení transformace však evidentně brání nedostatek veřejně přístupných ekonomických údajů.

Přítomnost

Do jisté míry je současný krizový stav potransformačním dědictvím. Přičteme-li k tomu významné vlivy politické, legislativní, environmentální a zájmy podnikatelské, dostáváme se do situace, ze které je obtížné najít všestranně přijatelné východisko. Základním právem každého vlastníka je realizace stanovených cílů, které si vlastník v každé demokratické společnosti formuluje v souladu s jejím legislativním rámcem. Stejně by tomu mělo být i v případě státního podniku. V poslední době však hrozí riziko promítání živelných a nekoncepčních politických vlivů a zájmů do řízení státního majetku. Z historické zkušenosti víme, že především v období válek a hospodářských recesí by bylo takové počínání nazýváno uplatňováním „koloniální politiky“ vůči lesům, kdy se jakákoliv politická změna obvykle projevovala tendencí ke zvyšování těžeb dřeva, omezování vkladů do lesa a volbě ekonomicky „rentabilnějších“ technologií, to vše na úkor celkového stavu lesa.

Legislativní rámec lesního podniku je v zásadě vymezen lesním zákonem (včetně souvisejících předpisů) a dalšími právními dokumenty. Na jedné straně ukládá lesní zákon č. 289/1995 Sb. všem vlastníkům lesa povinnost jeho trvalého a řádného obhospodařování, na druhé straně musíme čelit nečekaným a často živelným přírodním událostem. Situaci v LH neulehčuje ani současné znění zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, pro který je problematika specifických podmínek lesní výroby těžko uchopitelná.

Transformace lesního hospodářství jakožto politické rozhodnutí vytvořila z podnikatelských subjektů jeden ze základních stavebních kamenů struktury lesnicko-dřevařského komplexu s vyplývajícím významným vlivem na ekonomiku státního podniku. Základním prvkem podnikatelské vůle je bezesporu dosažení zisku a v lepším případě zajištění růstu majetku firmy. Obecně chtít po podnikatelských subjektech, aby tuto premisu opustily, je utopickou představou.

Nezapomeňme v současném politicko-ekonomickém hašteření na budoucnost lesa. Lesa, který se potýká s poškozováním imisemi, gradací škodlivého hmyzu, houbových a virových chorob na některých dřevinách, se škodami zvěří a v současné době s nepříznivým vlivem sucha.

Dlouhodobé vytváření problémů v našem vlastním světě způsobuje plýtvání naší energií a časem, které se nám může v budoucnu vymstít. Odborná lesnická veřejnost nedostatečně reaguje na často přehnané a neopodstatněné požadavky různých tzv. ekologických či populistických zájmových skupin. Často to vypadá, jako bychom chtěli dobrovolně odevzdat kormidlo řízení a tvorbu koncepce LH do jiných rukou.

Budoucnost

Předání lesa dalším generacím v zušlechtěném stavu bylo vždy posláním rodových majetků a nepochybně je to i cílem a zájmem současných lesníků. V dnešní složité situaci jsou kladeny před lesníky nové úkoly. Je třeba v zájmu budoucí životaschopnosti LH stanovit dlouhodobou strategii obhospodařování státního majetku tak, aby se předešlo spekulacím jednotlivých lobbistických a zájmových skupin. Stanovit konstruktivní směr a cíle, na které by se lesnická veřejnost měla plně dlouhodobě zaměřit, by mělo být i politickou odpovědností.

Jedním z žádoucích efektů této snahy by nepochybně bylo vytvoření stabilního prostředí pro fungování managementu LČR, neboť již pátá změna na pozici generálního ředitele za necelé 4 roky nevytváří pro zdravé obhospodařování státního majetku vhodné podmínky. Nelze se v budoucnu spoléhat na nečekané živelné kalamitní události typu orkánu Kyrill, který bude představovat, byť dočasné, „řešení“ kontroverzního problému v oblasti zadávacího řízení veřejné zakázky.

Dalším logickým krokem je analýza legislativního rámce pro zadávací řízení veřejné zakázky v oblasti LH, jelikož na průběhu událostí posledních měsíců můžeme vidět, že je velmi obtížné splnit požadavky nyní platného zákona o veřejných zakázkách tak, aby zadávací řízení nebylo soudně zpochybněno.

Vedle zmíněných předpokladů dosažení stabilnějšího prostředí v sektoru LH je klíčovým faktorem k uskutečnění pozitivní změny kvalita lidského potenciálu. Je nesporné, že odborná úroveň pracovníků v LH vždy byla vysoká. Cílem lesnické politiky musí být mimo jiné tento potenciál zachovat a rozvíjet. Avšak kdo by chtěl pracovat v prostředí, kde je absence životaschopné strategie rozvoje lesnicko-dřevařského komplexu jako součásti trvale udržitelného rozvoje venkova. V evropském prostředí, kde nabídka dříví převyšuje poptávku, si nemůžeme dovolit experimenty současného typu, výsledkem je ztráta konkurenceschopnosti a provinění se vůči lidem a lesu. Toto by si „lesníci budoucnosti“ měli uvědomit.

Nastalá situace skýtá v podstatě dvě možná východiska řešení. Buď lesníci současnou situaci aktivně řešit nebudou a její řešení ponechají politikům, kteří tímto způsobem získají laciné politické body, nebo se naopak řešení ujmou všechny zainteresované strany. Druhé řešení je nepochybně vhodnější, neboť je zde předpoklad nastavení takových kompromisních parametrů vzájemných vztahů, které těmto stranám budou vyhovovat a nakonec budou lepší než neuvážená politická rozhodnutí. Východiskem z nastalé situace je racionálně jednat a zodpovědně konat.

Závěrem je třeba poznamenat, že současná situace v LH vyžaduje především změnu myšlení. Změnu v přesvědčení, že můžeme pouze opravit přítomnost k zajištění efektivní budoucnosti. Současný systém ukazuje své slabiny a stává se neživotaschopným, je otázkou, zda změna k efektivní budoucnosti nespočívá ve změně, která nebude opravovanou přítomností. V tomto směru mohou sehrát významnou roli nezávislé odborné lesnické instituce.

Pozn.: uvedený příspěvek vyjadřuje osobní názor autorů.

Adresa autorů:

Ing. Roman Dudík, Ph.D.

Ing. Zbyněk Šmída, Ph.D.

Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky

LDF MZLU v Brně

E-maily: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.