Editorial 04/2007

Vážení čtenáři,

dlouhodobá krize českého lesnictví, přesněji řečeno podniku LČR, s. p., kterou započala rozhodnutí bývalého ministra Palase, pokračuje. I přes více či méně důvěryhodné snahy jednotlivých ministrů a ředitelů LČR se snahy o stabilizaci míjí účinkem. Události, které se udály v průběhu měsíce března, mají ke stabilizaci stejně daleko jako pan Schindler k ukončenému vysokoškolskému vzdělání. Snad pan ministr obsadí post náměstka skutečným lesníkem – ať již s titulem nebo bez titulu. Více se dočtete na str. 5 v odpovědích ministra Gandaloviče.

Zrušení tendrů LČR z důvodů kalamity se zcela logicky nelíbí firmě Less, která vyhrála zakázky v hodnotě téměř 5 miliard korun. Reakci ředitele firmy Less, Jana Mičánka si můžete přečíst na straně 5. Lze pochopit nejen jeho rozčarování, ale i důvody, které vedly LČR ke zrušení tendrů. Přidělení zakázek formou jednacího řízení bez uveřejnění je možná jediný způsob, jak zajistit nezbytné práce v lesích, ale bohužel ne právě transparentní.

Zajímavou událostí, novinkou v lesnickém dění, dle mého názoru ne zrovna vítanou, je přenesení sporů mezi lesníky do televizního zpravodajství. Reportáž o současném výrobně-technickém řediteli Dolejském, jenž údajně jako lesní správce v Telči záměrně nadhodnocoval faktury a připravil tak LČR o 5 mil. korun, jistě rozzlobila mnoho čestných lidí. Těžko však posoudit, zda se jedná o poctivou informační snahu redaktora ČT, osobní spor pánů Vladimíra Dolejského a  Václava Malíka nebo mediální hru sledující určité cíle.

Situace na Šumavě (aktuální informace na str. 10) ukazuje mimo jiné zajímavou skutečnost. K vyjadřování se k osudu lesních porostů se cítí povolaný téměř každý. Intenzita a síla tvrzení není často bohužel úměrná odborné zdatnosti řečníků.

Je nezpochybnitelnou pravdou, že věcná diskuze k odborným tématům je prospěšná. Bohužel se  ukazuje, že lesnická veřejnost se této diskuze účastní jen velmi málo a to jak v dění kolem podniku Lesy ČR, tak v šumavské otázce. Vždyť právě lesníci by měli mít komplexní znalosti, patřičný nadhled i snahu pečovat o les udržitelným způsobem. Věřím, že takovýchto lesníků je mnoho a dokáží úspěšně argumentovat některým účelovým nebo neodborným tvrzením, která se v poslední době objevují.

Doufám, že vás, čtenáře zaujmou i další články a svou kvalitou a odborností dovolí zapomenout na lesnicko-politickou situaci.

Lesu zdar!

Jan Příhoda