Je nutné zajistit obnovu MZD závazným ustanovením LHP?

Karel Pop

V poslední době jsem byl několikrát svědkem nepochopení konstrukce a dosahu závazného ustanovení LHP „minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu“. Pohled na tento institut vytváří zdánlivě nesmiřitelné postoje a argumentace o jeho nezbytnosti se přesouvá do ideologické roviny.

Lesní zákon (č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů) v § 24 odst. 2 stanovuje, že minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin (MZD) při obnově porostu je závazným ustanovením lesních hospodářských plánů (LHP) a zároveň vlastníkům lesa přiznává nárok na částečnou úhradu zvýšených nákladů na výsadbu minimálního podílu MZD. Dále v § 25 odst. 3 uvádí, že minimální podíl MZD při obnově porostu je závazný i pro vlastníky o výměře lesa větší než 3 ha, kteří protokolárně převzali lesní hospodářskou osnovu. Zdá se, že Česká republika má tak legislativně dobře zajištěnu dlouhodobou nápravu dřevinné skladby prostřednictvím tohoto institutu. Celosvětově je však takový institut unikátní a i na domácí scéně je o potřebě tohoto závazného ustanovení vedena diskuse. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) dle svých výstupů na tomto ustanovení konzistentně trvá, ministerstvo zemědělství (MZe) v návrhu novely lesního zákona, připraveného na konci 90. let, navrhovalo zrušení tohoto ustanovení.

Co závazné ustanovení vlastníkům lesa ukládá?

Před činěním závěrů, zda je tento institut nezbytný, je třeba si uvědomit, co konkrétně vlastníkům lesa ukládá. Hospodářská úprava lesa a s ní související předpisy nejsou zrovna přehledné a jejich praktická aplikace činí problémy a je nejednotná. Podíl MZD je uveden v rámcových směrnicích pro jednotlivé schválené oblastní plány rozvoje lesů (OPRL), je uveden pro jednotlivé cílové hospodářské soubory (CHS) v příloze č. 3 vyhl. č. 83/1996 Sb. a v LHP a LHO u každé jednotlivé etáže starší 80 let nebo etáže, kde LHP (LHO) obnovu umisťuje nebo připouští. Komplikace působí nejednotná terminologie porostu, jehož definice v § 2 lesního zákona neodpovídá jeho užití ve vyhlášce č. 84/1996 Sb. Na závazné ustanovení minimální podíl MZD při obnově porostu se lze setkat s mnoha názory. Od krajně liberálních (zejména z pozice vlastníků lesa), že podíl MZD platí pro celou obnovní dobu porostu a pro celý porost v terminologii vyhl. č. 84/96 Sb., až po „úřednicky ortodoxní“, že tento podíl je třeba dodržet při každé jednotlivé obnově.

Je třeba jasně vycházet z toho, že minimální podíl MZD je závazné ustanovení LHP, tudíž je stanoven schvalujícím orgánem pro jednotlivé etáže. Neplatí tedy podíl uvedený ve vyhlášce č. 83/1996, který je pouze podkladem pro tvorbu a schválení LHP a už vůbec neplatí podíl ve schváleném OPRL. Jako závazné ustanovení LHP je zcela vázán na schválenou dobu platnosti LHP. Stručně řečeno, udává, jaký podíl MZD má být obnoven po dobu platnosti LHP. Příklad: etáž o výměře 5 ha a stanoveným min. podílem MZD 30 %, na konci platnosti LHP obnovená plocha 2 ha, z toho musí být 0,60 ha MZD. Z uvedeného vyplývá, že zjištění, zda je či není dodrženo toto závazné ustanovení LHP, lze činit až po skončení platnosti plánu! Jeho nesplnění není trestáno sankcí a na ukládání opatření je pozdě. Existují samozřejmě výjimky v podobě malých etáží, které jsou v průběhu platnosti obnoveny celé.

Další nejasnosti spojené s podílem MZD

- Lesní zákon nedefinuje, zda se jedná o podíl plošný nebo o podíl v počtu obnovených dřevin. Za pomoci některých ustanovení prováděcích předpisů se ustálila aplikace plošného podílu. Je však třeba zmínit, že metodika podílu v ploše a v jedincích může dosáhnout rozdílů až 100 % počtu sazenic.

- Na řadě stanovišť lze jednu dřevinu pokládat za hlavní i za MZD, přičemž pro ně jsou stanoveny diametrálně odlišné minimální počty.

- V § 10 odst. 3 vyhl. č. 84/1996 Sb. se uvádí, že pro holiny, které vznikly nahodilou těžbou a svými parametry překračují doporučené hodnoty v rámcových směrnicích, se stanoví přiměřeně snížený podíl MZD a pro holiny z nahodilých těžeb do 0,08 ha se dokonce podíl MZD vůbec neuvažuje. Znamená to, že na konci platnosti LHP je třeba navíc provést analýzu, jak jednotlivé obnovní prvky vznikaly a zda je třeba počítat s nižším podílem MZD, než je stanoveno v LHP.

- Problémy činí i opakované zalesnění. Diskuse vyvolává pojem obnova, zejména okamžik jejího ukončení. Zatímco z definice v § 2 písm. h) lesního zákona není tento okamžik zcela zřejmý, prováděcí předpisy (vyhl. č. 82/1996 Sb. a poté vyhl. č. 139/2004 Sb.) daly zjevně najevo, že obnova končí zalesněním v definovaných parametrech nebo pokud nárost dosáhne definovaných parametrů. Rozhodně není tímto okamžikem až dosažení zajištění kultury. Z žádného předpisu nevyplývá povinnost nahradit uhynulé sazenice stejnou dřevinou či uhynulou MZD nahradit MZD. Rovněž není zpravidla vedena evidence druhu uhynulých dřevin, ale pouze vykázána plocha nezdaru. Nelze jednoznačně říci (a v praxi se tím ani nikdo nezabývá), zda etáž po svém obnovení v rámci platnosti LHP zůstává identickou etáží, či vznikla etáž nová a jaký závazný podíl MZD pro ni vlastně platí. Otázka započítání opakované obnovy do bilance plnění podílu MZD je zcela nevyřešená.

Všemi výše uvedenými, mnohdy až absurdními, příklady se snažím doložit, že závazné ustanovení je velmi složité a v praxi nekontrolovatelné.

Jako praktický příklad uvádím kontrolu, prováděnou v rámci výkonu státní správy lesů, jejímž předmětem bylo dodržování minimálního podílu MZD při obnově porostu. Záměrně byl vybrán prostor s malou průměrnou výměrou etáže, přesto jsou však výsledky výmluvné. Kontrola proběhla po 4 letech platnosti LHP. Bylo kontrolováno 36 etáží s následujícími výsledky:

- podíl MZD nedodržen – 2 případy;

- podíl MZD přesně dodržen – 2 případy;

- podíl MZD překročen – 5 případů;

- nelze uzavřít, obnova zatím neodpovídá stanovenému podílu – 2 případy;

- nelze uzavřít, obnova zatím přesně odpovídá stanovenému podílu – 3 případy;

- nelze uzavřít, obnova zatím překračuje stanovený podíl – 22 případů.

U případů, kdy nebyl podíl MZD dodržen, se odkrývá další významný nedostatek závazného ustanovení, a to ten, že výčet použitelných MZD je vázán na hospodářský soubor. V obou případech se jednalo o HS 53. Dle LHP jsou zde MZD pouze BK, LP a JD. Nelze bohužel zohlednit, že na části etáží jsou jiné podmínky a zde vhodně sázený klen a olši není možné jako MZD uznat.

Statická konstrukce ustanovení, stanovená na 10 let dopředu, neumožňuje dále vlastníku lesa pružně reagovat na průběžné změny, zejména masivní nástup přirozené obnovy. Nelze zde odkazovat na změny LHP, protože ty jsou chápány jako mimořádný prostředek a systém jejich vypracování a schválení není operativní.

Náhrada za minimální podíl MZD při obnově porostu

Náhrada odráží všechny výše uvedené nedostatky, nejasnosti a rizika. Protože se jedná o náhradu za výsadbu minimálního podílu, z logiky věci vyplývá, že aby vznikl nárok na náhradu, musí být tento podíl dodržen. Dodržení podílu je však ve většině případů zjistitelné právě až po skončení platnosti LHP. Stát tak v praxi průběžně vyplácí zálohy na průběžně plněný podíl MZD. Velmi neproduktivně zde navíc působí aplikace tříleté promlčecí lhůty dle § 101 občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Absurditu výplaty náhrad demonstruje teoretický příklad v tabulce.

V praxi orgány státní správy lesů (SSL) nejsou schopny zkoumat, zda závazné ustanovení bylo naplněno. Tím méně, zda obnovovaná holina nevznikla nahodilou těžbou a není případně třeba vycházet ze sníženého podílu MZD. Nejsou schopny kontrolovat, kolik žádostí a v jakém objemu na příslušnou etáž bylo v minulosti uplatněno. S definitivní kontrolou splnění závazného ustanovení ve vazbě na vyplacené náhrady po skončení platnosti LHP jsem se ještě nesetkal. Orgány státní správy tak mají komplikovanou, nejasnou náplň a činí v obavě, že chybně nakládají s veřejnými prostředky. Naopak vlastníci lesa mají oprávněný dojem, že za obnovu MZD dostávají žalostně málo (5000 Kč na ha je skutečně směšná částka) a obě strany navíc oprávněně žehrají na byrokratickou náročnost. A to vše za situace, kdy o náhrady žádají pouze Lesy České republiky, s. p., a roční výše náhrad dlouhodobě dosahuje pouze 10 mil. Kč ročně.

K čemu mi všechny předešlé, zdánlivě až absurdní, příklady poslouží? K jasnému závěru, že něco tak nejednoznačného, komplikovaného a byrokraticky náročného, u čeho se aplikace nesjednotila ani po 11 letech platnosti zákona, by v našem právním řádu nemělo co dělat.

Jak tedy zajistit zvýšení podílu MZD?

Potřeba úpravy dřevinné skladby ve prospěch vyššího podílu melioračních a zpevňujících dřevin je konsenzuálně akceptována. Nezaměňujme však cíl a prostředek. Cílem je zvýšení podílu MZD, nikoliv existence závazného ustanovení. Legislativními úpravami lze jistě mnoho současných nedostatků ustanovení upravit, ale aby bylo skutečně jednoznačně kontrolovatelné a vymahatelné, muselo by být upraveno tím směrem, že by byl závazný podíl při každé jednotlivě provedené obnově. To v organismu tak živém a vyvíjejícím se, jako je lesní ekosystém, při dlouhodobě dosaženém podílu nahodilých těžeb v řádu desítek procent, je, alespoň pro mě,  nepředstavitelné řešení.

Čím tedy zajistit zvýšení podílu MZD ve dřevinné skladbě našich lesů? U lesů ve vlastnictví státu je řada možností, jak cíle dosáhnout, a jejich popis není předmětem tohoto příspěvku. U nestátních vlastníků lesa pak jednoznačně finanční podporou. Příslušná formulace zákona může znít např. takto: „Vlastník lesa má nárok na podporu společensky požadované úpravy dřevinné skladby.” Prováděcí předpis by pak stanovil podporované dřeviny pro jednotlivé soubory lesních typů (SLT), přičemž vhodnost dřeviny (a návazná výše podpory) by mohla být dvoustupňová, výši podpory na 1 sazenici (při dvoustupňovém hodnocení dřevin tedy 2 hodnoty) a maximální počet podporovaných sazenic na plošnou jednotku obnovy. Obdobně by mohly být připraveny mechanismy pro přirozenou obnovu a síji.

Teoretický příklad parametrů:

- SLT 5K - podporované dřeviny první stupeň BK, JD, LP, druhý stupeň DG, BO, DB;

- výše podpory – první stupeň 12 Kč, druhý stupeň 6 Kč, max. počet dotovaných sazenic/ha obnovy BK, DB, LP, BO 5000;  JD, DG 3000.

Tímto by byl navozen férový vztah mezi veřejnou mocí a vlastníky lesů. Prostřednictvím prováděcího předpisu by stát mohl úpravami parametrů pružněji reagovat na vývoj obnovní skladby a zároveň i na situaci ve své kase. Vlastník lesa by pak měl možnost volby „vlastní“ dřevinné skladby, která by měla být liberální nebo využít podpory nabízené státem a obnovní skladbu přizpůsobit jeho představám. Je pak na veřejné moci, aby zajistila pro vlastníky přiměřeně atraktivní podmínky a dosáhla cílů své politiky.

Průchodnost a účinnost finanční podpory

Je všeobecně známo, že založení nového mandatorního výdaje je velmi obtížné. Úprava dřevinné skladby je však hlavní prioritou, uznávanou oběma hlavními zainteresovanými resorty. Pokud mají být ve prospěch lesního hospodářství a ochrany přírody vydávány veřejné prostředky, je úprava dřevinné skladby nepochybně tou správnou volbou. Je třeba připomenout, že již současný systém příspěvků na hospodaření v lesích obnovu MZD poměrně štědře podporuje. Například při obnově dubem na živných stanovištích lze čerpat příspěvek až pro 13 000 sazenic na ha po 9 Kč, tedy 117 tis. Kč na ha (pozn. – v současné době jsou příspěvky vypláceny kraji a tento údaj se může místně lišit). 

Na umělou obnovu MZD (mimo vojenských lesů, lesů národních parků a lesů v pásmech ohrožení imisemi A a B) jsou ročně poskytovány příspěvky ve výši cca 100–130 mil. Kč. Přirozená obnova MZD je zde pak podporována pouze zhruba 2 mil. Kč. Tyto podpory jsou plošné. LČR o příspěvky nežádají. Resort ŽP dále podporuje obnovu MZD v rámci svých programů. Tato podpora je lokálně zaměřená a zde je zřetelně štědřejší. Efektivita vynaložených prostředků v relaci k objemu obnovy MZD je proto nižší. Pokud bychom např. kalkulovali s navýšením plošné podpory obnovy MZD do výše 250 mil. Kč ročně, nepředstavovalo by to z hlediska financí státního rozpočtu, ale ani prostředků MŽP, MZe, SFŽP či krajů žádnou významnou položku. Stimulační efekt by však mohl být dostatečně silný.

Blahodárný vliv finanční podpory na podíl obnovy MZD je zcela zřejmý. Mj. díky dotacím dochází zcela běžně k obnovám MZD i v lesích, na něž se povinnost obnovy MZD nevztahuje (v podstatě všechny lesy zařízené v LHO) a u vlastníků se schváleným závazným ustanovením LHP dochází běžně k překračování tohoto podílu. Tomu odpovídají i dlouhodobé statistiky.

Zkusme dát větší důvěru vlastníkům lesa

Považuji současný podíl obnovy MZD ve výši cca 40 % v historických souvislostech za velmi dobrý výsledek, který dosud nebyl doceněn. Jeho udržení v nestátních lesích pouze na základě podpory nepředstavuje žádnou významnou zátěž pro veřejné finance. Při rozumné restrukturalizaci podpor a větší provázanosti prostředků pro lesní hospodářství a ochranu přírody by nemuselo dojít k výraznému absolutnímu nárůstu. Zajištění podílu MZD v obnově na základě podpory dává státu široký manipulační prostor a vlastníkům svobodu volby. Co lze zajistit podporou, není třeba stanovovat zákonnou povinností. Došlo by tak k žádoucímu snížení závaznosti a byrokratické zátěže. Závaznému ustanovení LHP

- podílu MZD při obnově a navazující náhradě - je věnován v obecně závazných předpisech značný prostor, tyto pasáže jsou nepřehledné a nejednoznačné. Jejich vypuštěním by došlo k zjednodušení a zkvalitnění legislativy. Zrušením závazného ustanovení by došlo k vypuštění paradoxu, kdy vlastník lesa je prostřednictvím „svého nástroje“ nucen k plnění cílů státních politik. Myslím, že stojí minimálně za pokus, dát větší prostor a důvěru vlastníkům lesa a síle tržních stimulů před v České republice tolik populárními zákazy a příkazy, které stejně málokdo důsledně kontroluje a málokdo bezezbytku dodržuje.

Adresa autora:

Ing. Karel Pop

Krajský úřad Libereckého kraje

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.