Úvodník 4/2007
Vážení čtenáři,
zamyslel jsem se nad soužitím českého lesníka s počítačem. Moc se to neví, ale opravdu rutinní využití osobních počítačů pro ekonomickou praxi odstartovali v Čechách právě lesníci. Byl jsem u toho testovací PC, kterým to podle všeho začalo, se objevilo na mém budějovickém stole v březnu 1986 a od začátku následujícího roku už si lesní závody ve dvou krajích začínaly typovat doklady řady LA a samy zpracovávat mzdy. Co do historie se tedy lesníci na poli informatiky nemusí cítit nijak odstrčeni. A dvacetiletý odstup jim dává šanci k porovnání mnoha tehdejších vizí s tím, jak to nakonec dopadlo. Můj pohled má bohužel k nadšení daleko. Nepopírám zásadní přínosy IT, ale přiznejme si, mnohá očekávání se nesplnila. Jen namátkou...
Například přelud rychlejších výsledků. V době nástupu PC putovala data ke zpracování všelijak - poštou, vlakem, na motorce a stejnou cestou se k uživateli dostávaly vytištěné výstupy. Zdálo by se, že mnohařádový růst výkonů, komunikační možnosti a existence důmyslných databázových systémů musí dostupnost výsledků dramaticky zkrátit a že tehdejší termíny uzávěrek (mzdová desátého, účetní čtrnáctého), na které se celoplošně nadávalo, budou dramaticky překonány. Ale kupodivu, jak kdy! Leckde se po dvaceti letech usilovného vývoje a milionových investicích rezignovaně zjistilo, že tyto termíny jsou vlastně naprosto dostačující – pokud jsou ovšem vůbec reálné.
Dále oblíbený přelud menší pracnosti. Historický model – odevzdám doklady, dostanu sestavy
– zaměstnával na lesním závodě o výměře 30 tisíc ha záležitostmi IT jediného člověka, ostatní se věnovali svým odbornostem a záležitosti děrných štítků a magnetických pásek neměly (až na řídké havárie provázené zpožděním) na jejich práci podstatný vliv. Vedení závodu se pak o zpracování dat nestaralo vůbec, bralo je jako samozřejmý jev typu voda z kohoutku nebo elektřina ze zásuvky. Máte-li s čím, porovnejte sami.
A evergreen – bezpapírová kancelář. Tahle vize se pravidelně vrací a stejně pravidelně je odehnána další generací výkonnějších tiskáren. Představovali jsme si, že až bude cokoli kdekoli k dispozici online na displeji, bude zbytečné to tisknout. Dnes už nosíme ten displej i v kapse, ale dál radši koukáme do papíru (nakonec já také).
To jsou jen příklady, znepokojivých momentů je v téhle historii daleko víc a stále přibývají další. Považuji za přirozené, že start něčeho tak revolučně nového musel být poznamenán chybnými odhady, kvůli kterým jsme občas couvali ze slepých uliček. Jistá věc je, že se dost změnily podmínky, objem sledovaných dat je vyšší, protože se zkomplikovala struktura oboru i okolí, legislativa; zcela jiné dimenze má obchodní sféra. Ale přesto se ve mně ozývají pochybnosti, zda věci šly a jdou směrem a tempem, které prostředky umožnily a kterým se naši potomci nebudou příliš hlasitě smát. A navíc, přehnaná a logicky nesplněná očekávání berou chuť ke zvládnutí a využití reálných přínosů.
Patří mi k tomu otázky: chápeme doopravdy možnosti a limity IT? Umíme je využívat? Jsme schopni pro nové výhody opouštět staré zvyklosti? Nesloužíme nákladné bohoslužby marketingovým zlatým telatům? Nevyhazujeme peníze zbytečně, abychom je vzápětí křečovitě šetřili na tom nejméně správném místě?
Anebo: jsou tvůrci systémů mimo realitu, nebo jsme my uživatelé při užaslém sledování technického rozvoje zanedbali rozvoj vlastní?
Jiří Březina
Unipex, s. r. o.
člen redakční rady LP