Výzvou bude definování služeb lesních ekosystémů

Program pro uznávání certifikace lesů - Programme for the Endorsement of Forest Certification (Rada PEFC) - vznikl v červnu 1999 za účasti 10 zemí včetně České republiky. Dnes působí v 31 zemích a sdružuje miliony vlastníků lesů s rozlohou blížící se 200 miliónům ha. Sekretariát PEFC sídlí v Lucemburku a Jaroslav Tymrák, jehož jsme požádali o rozhovor, je již 5 let jeho členem.

České lesnictví při pohledu zvenčí

- Jste jeden z mála našich lesníků dlouhodobě působících v zahraničí, jak jste se ke své dnešní práci dostal a v čem spočívá?

Uplatnění v Radě PEFC v Lucemburku mi bylo nabídnuto v roce 2002 po mé několikaleté práci v NCC (Národní certifikační centrum) při ÚHÚL. Ten byl v druhé polovině devadesátých let pověřen MZe zajištěním certifikace jako nového fenoménu v oblasti LH v rámci ČR. Od roku 1998 bylo NCC koordinátorem tvorby Českého systému certifikace lesů a účastnilo se vzniku PEFC, tehdy na evropské úrovni.

Jako technicky expert jsem v Radě PEFC zodpovědný za tvorbu technických požadavků pro certifikační systémy, organizaci procesu uznávání certifikačních systémů, koordinace činnosti národních členských organizací atd.

- Od září 2003 je vinou velkého podílu státních lesů v ČR celý resort politickými rozhodnutími destabilizován a do té doby jeden z nejúspěšnějších podniků státních lesů v Evropě se zmítá v prakticky neřešitelných právních problémech. Jak se díváte na produkci našich „českých“ 15 mil. m3 z pohledu globálního trhu?

Roční produkce dřeva České republiky má samozřejmě velmi zanedbatelný vliv na globální trh a v tomto měřítku je nahraditelná. Neurčitost v dodávkách suroviny je ovšem zásadní pro dřevozpracující podniky především v České republice a může mít vliv na investice do nových zpracovatelských kapacit nebo modernizace těch současných.

Technicko-právní problémy LČR ve vztazích k jejich dodavatelům lesnických prací nemají přesah za hranice České republiky, a to ani komerčně, ani politicky.

- Jak vidíte zvenku problematiku českého, ale obecně se dá říci středoevropského tradičního LH ve světle nových trendů, např. stále větší poptávky po ostatních funkcích lesů, které jsou však stále hůře financovatelné jen z výnosů dřevní produkce?

Evropské lesnictví stojí na principech multifunkčního hospodaření, kde mimodřevní funkce nejsou již jen samovolnou externalitou trvalé produkce dřeva, ale mají své vlastní nákladové položky. Při stupňujícím se tlaku na tyto funkce se můžeme dostat do situace, kdy vlastník nebude schopen konkurenceschopně vyprodukovat dřevo, ale nebude ani schopen financovat aktivity podporující nedřevní funkce lesa.

Fungování Rady PEFC a národních certifikačních systémů

- Jak je vůbec řízen dnes již nejen evropský PEFC a co je hlavní náplní jeho výkonných složek?

Rada PEFC sdružuje národní certifikační systémy, které stále zůstávají plně nezávislé a mohou existovat samostatně bez Rady PEFC. Rada PEFC jim poskytuje mezinárodní uznání, přístup k logu PEFC, zajišťuje propagaci a zviditelnění celého systému na mezinárodních trzích.

- Kde všude dnes PEFC již působí a jaký je jeho obecný přístup k získávání nových teritorií pro myšlenky certifikace?

PEFC má dnes členské organizace ve 31 zemích na 5 kontinentech a dá se říci, že dnes již zastupuje téměř všechny lesnicky a produkčně významné státy s dosahem na mezinárodní trh. Spíše než získávání nových území je dnes prioritou uznání značky PEFC na trhu, zvyšování povědomí PEFC a tvorba poptávky po certifikovaných výrobcích.

- Co je nového v certifikaci PEFC v ČR?

To je spíše otázka na národní pobočku PEFC. Nicméně Český systém certifikace lesů v minulých letech podstoupil kompletní revizi a v loňském roce byl opětovně uznán Radou PEFC, což je nezbytný předpoklad pro jeho další rozvoj, certifikaci zpracovatelských podniků, označování výrobků, marketingové aktivity apod.

- Domníváte se, že je značka PEFC již dostatečně známá a uznávaná, aby se vlastníkům vyplatilo se do procesu zapojit?

PEFC je dnes jedním z hlavních mezinárodních certifikačních systémů (společně s FSC) a většina lesnických a zpracovatelských podniků v Evropě a Severní Americe se s touto značkou už určitě setkala.

PEFC společně s FSC byl uznán Evropským parlamentem jako spolehlivý důkaz o trvale udržitelném hospodaření. Vlády Velké Británie, Francie, Belgie, Dánska, Německa, Japonska, Austrálie apod. vyžadují ve svých nákupních politikách pro veškeré výrobky ze dřeva certifikát PEFC jako jeden z uznaných důkazů původu suroviny. Významně roste poptávka i v soukromém sektoru, a to především v oblasti papíru (například Deutsche Bahn - německé dráhy - a Deutche Post - německá pošta - vyžadují a používají PEFC certifikovaný papír).

Certifikace lesů nepřinesla a s největší pravděpodobností ani nepřinese vlastníkům vyšší zpeněžení (bez ohledu na certifikační systém), ale stává se podmínkou pro samotné uplatnění výrobků na trhu.

- Jak se PEFC obecně staví k myšlence „převést“ LH do sféry dotací a milodarů?

PEFC je postaven na principech trvalé udržitelnosti a ekonomická životaschopnost je jedním ze základních pilířů trvale udržitelného hospodaření v lesích. Mým osobním názorem je, že dotace ještě žádnému oboru lidské činnosti nepomohly k větší efektivnosti a úspěšnosti. Na místě je spíše hrazení újmy vlastníka z důvodů regulací (ve veřejném zájmu), a především pak bude pro lesnickou politiku obrovskou výzvou definování a financování („vytvoření trhu“) veřejných služeb, které vlastník lesa společnosti poskytuje.

- Jaký je váš názor na existenci více certifikačních platforem?

V lesnictví dnes existují dva mezinárodní certifikační systémy - PEFC a FSC, které se chovají jako ryze konkurenční, tj. nabízejí na stejném trhu stejné nebo podobné služby. Oba se snaží přesvědčit vlastníky i spotřebitele o svých přednostech (někdy spíše o nedostatcích toho druhého). Oba systémy musí hledět na finanční stránku samotné certifikace a být si vědomy přidané hodnoty, které přináší vlastníkům a dřevozpracujícím podnikům.

Právě konkurence těchto dvou systému stojí za obrovským rozmachem certifikace lesů a poptávce po certifikovaných výrobcích v minulých letech.

- Budou se v nejbližší době měnit poplatky za certifikaci systémem PEFC? Pokud ano, můžete prozradit, jaké navýšení lze očekávat?

Rada PEFC diskutuje o získávání části svých finančních prostředků od certifikovaných subjektů, tj. od vlastníků lesů a dřevozpracujících firem. Malá část z tohoto poplatku půjde do společného rozpočtu Rady PEFC v Lucemburku, přičemž zbytek zůstane v České republice. O výši celkového poplatku pak bude rozhodovat PEFC Česká republika.

- Domníváte se, že PEFC dělá obecně dost pro propagaci a informovanost spotřebitelů?

Nikdy nemůžete říci, že děláte dost v oblastech, jako je zvyšování povědomí veřejnosti a spotřebitelů. A to neplatí jenom u certifikace lesů.

PEFC se v současnosti zaměřuje na klíčové mezinárodní trhy, které jsou společné pro většinu zemí jako jsou Velká Británie, Japonsko a Čína. V těchto zemích již probíhají projekty zaměřené na propagaci PEFC v řádech miliónů eur. Nezanedbatelné a svým způsobem zásadní jsou pak iniciativy a projekty našich členů v jejich vlastních zemích, které svým rozsahem několikanásobně převyšují rozpočet Rady PEFC.

Světové trendy v oblasti certifikace lesů

- Očekáváte nějaké radikální změny ve struktuře produkce dřevní hmoty ve světě a v přesouvání výrobních kapacit?

Tak jako v jiných oborech, investiční kapitál směřuje blíže k surovinovým zdrojům a levné pracovní síle. Investiční zájem lesnického průmyslu dnes směřuje především do Jižní Ameriky (například Brazílie, Uruguaye, Argentiny) a Číny. Po zavedení exportních cel na surové dříví v Rusku v tomto roce se cílem investic do výrobních kapacit může v daleko větším měřítku stát i Rusko. V naprosté většině případů jsou tyto investice spojeny s levnou a dostupnou surovinou, zpravidla pak plantážemi rychle rostoucích dřevin.

- Jak se pěstují a obnovují plantáže rychle rostoucích dřevin v tropech a jakou mají produkci?

Plantáže rychle rostoucích dřevin nejsou jen doménou tropů, ale zahrnují i subtropické a mírné pásmo. Především se jedná o plantáže eukalyptu a borovic a spíše než klasické lesnictví nám bude připomínat zemědělskou produkci: příprava půdy (včetně chemické), vysoce kvalitní a šlechtěný sadební materiál, intenzivní péče o kultury, nízká doba obmýtí (při produkci vlákniny 15–20 let u borovic a 7-10 let u eukalyptů) a obnova na velkých celcích (100 hektarů i více). Výsledkem není jen vysoká produkce, která běžně dosahuje u eukalyptů až 300 m3/ha v sedmi letech, ale také vysoká homogennost dřeva, ceněná především při výrobě buničiny a papíru. Výzkum se také zaměřuje na možnosti využití genetické modifikace.

Středoevropský lesník, stojící v porostu, který přirůstá až 50 m3/ha za rok, zpravidla odmítá nazývat tyto činnosti lesnictvím.

Je fascinován produkční schopnosti těchto dřevin a zamyšlen nad konkurenceschopnosti středoevropského multifunčního hospodaření v rámci globálního trhu se surovinou.

- A jakou budoucnost přisuzujete plantážím RRD v České republice? Jakým způsobem se k tomu staví PEFC?

Význam plantáží rychlerostoucích dřevin v České republice bude záviset na legislativním rámci, který bude pro tento způsob vytvořen nebo aplikován. I když je hospodaření na plantážích spíše podobné zemědělské výrobě, vzrostlé stromy nás budou svádět ke srovnávání s lesem a aplikaci pravidel a legislativy původně vytvořené pro PUPFL. Současný politický i ekonomický tlak na zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energií hovoří ve prospěch těchto plantáží.

- Jak vidíte prospěšnost certifikace v boji s ničením tropických lesů? Co je vlastně v silách tohoto procesu? Bez uvědomělého přístupu obchodních řetězců a zákazníků v rozvinutých zemích se těžko něco radikálně změní...

Bez ohledu na certifikační systém je 93 % všech certifikovaných lesů v Evropě a v Severní Americe (včetně Ruska). Převážná většina certifikovaných lesů v tropických zemích jsou potom plantáže rychle rostoucích dřevin.

Důvodů pro nízký podíl certifikace v tropických lesích je celá řada: většina produkce skončí na místních trzích, které certifikaci nevyžadují; nefunkčnost legislativního rámce, nevyjasněná majetková držba, nedostatek povědomí o trvale udržitelném hospodaření, nedostatek zkušeností a znalostí na operativní úrovni; vysoké náklady na samotnou certifikaci.

Certifikace lesů v rozvojových zemích je proto zpravidla součástí širších lesnických rozvojových projektů, které jsou financovány veřejným, ale nevládním sektorem rozvinutých zemí.

- Domníváte se, že může vedle sebe v širším měřítku existovat původní tropický prales se svým unikátním biotopem, lesní plantáže a zemědělská produkce včetně vzdělaného vesnického obyvatelstva, které má ze všech vyjmenovaných složek příslušné příjmy?

Ubývání a ničení tropických lesů je především problémem socio-ekonomickým. Lidé potřebují práci, infrastrukturu, školy, pitnou vodu apod., které může poskytovat jen ekonomický silný a prosperující obor, jakým může být obhospodařování plantáží s následujícím zpracováním dřevní suroviny. Většina plantáží nevzniká přeměnou původních lesů, ale zemědělských půd. Navíc produkce plantáží snižuje tlak na původní pralesy. Například 2 mil. hektarů plantáží v Chile z celkových 16 mil. hektarů lesní půdy produkuje 95 % veškeré dřevní suroviny. Zbylých 14 mil. ha je ponecháno přírodním procesům nebo je obhospodařováno jen s velmi nízkou intenzitou.

Na biodiverzitu v případě plantáží musíme pohlížet na úrovni krajinné, nejlépe v rámci celého povodí, jako na mozaiku intenzivně obhospodařovaných plantáží, zemědělské půdy a primárních lesů s nízkou nebo zcela žádnou hospodářskou intenzitou.

- Stále se hovoří o nutnosti více otevřít rozvinuté trhy rozvojovým zemím. Co nového přinese případný rozvoj produkce dřeva v tropických zemích?

V oblasti výrobků ze dřeva dnes prakticky neexistují významné bariéry pro rozvojové země. Již dnes nezanedbatelná část buničiny, která je dále zpracovávána v Evropě, pochází například z Jižní Ameriky. Tento trend může zvyšovat tlak na konkurenceschopnost místní suroviny. Na druhou stranu důležitou roli může sehrát i nárůst na straně spotřeby v nejlidnatějších rozvojových zemích, jakými jsou Čína či Indie, nebo nově například vznikající poptávka po biomase pro energetické účely.

- Scházíme se u příležitosti výročního zasedání Dřevařského výboru Evropské hospodářské komise OSN v Ženevě. Jak mohou podobné instituce pomoci celkové situaci ve vztahu k lesnímu hospodářství a navazujícím resortům a jak s nimi spolupracujete?

Z našeho pohledu mají instituce jako FAO, Dřevařský výbor Evropské hospodářské komise OSN, Fórum o lesích při OSN a další své nezastupitelné místo při sběru a analýze dat týkajících se lesnicko-dřevařského sektoru a jejich následného publikování. Stejně tak vytvářejí určitou platformu pro diskusi mezi vládními organizacemi a nevládním sektorem, včetně certifikace lesů a trhu s certifikovanými výrobky.

- Nelze se nezeptat na letošní lednovou větrnou kalamitu. Máte nějaké zvláště znepokojivé ohlasy v rámci Evropy?

Letošní kalamita z evropského pohledu určitě nepatří mezi ty nejničivější v historii. Navíc samotná kalamita byla předznamenána dlouhodobým nedostatkem dřevní suroviny. Spíše než samotné zpracování se limitujícím faktorem jeví logistika a dopravní kapacita.

Děkujeme za rozhovor (4. 10. 2006 a 16. 3. 2007),

Richard Slabý a redakce

Foto: archiv rady PEFC