Proti šíření kůrovce mimo park uděláme vše

Ačkoli ministr životního prostředí M. Bursík ještě v polovině března deklaroval svou plnou důvěru dosavadnímu řediteli Správy NP a CHKO Šumava A. Pavlíčkovi, 30. 3. jmenoval do funkce ředitele nového. Tím se stal dosavadní náměstek ředitele Správy parku a nejvyšší představitel Státního fondu životného prostředí F. Krejčí, rodák ze šumavského Rejštejna a lesní inženýr. Jakým směrem se bude park pod jeho vedením ubírat, zda chystá po loňské reorganizaci Správy další organizační změny a především jak se hodlá vyrovnat s akutní hrozbou kůrovcové kalamity na Šumavě, jsme se ho ptali v následujícím rozhovoru.

Co čeká NP Šumava s novým ředitelem?

- Mohl byste ve stručnosti uvést, jaké je zadání MŽP vůči vám? Máte v ministerstvu dostatečně silnou podporu?

Když začnu od konce, pan ministr Bursík je patrně první, kdo konečně věří tomu, že ministerstvo a správy národních parků budou jeden tým. Zadání, které pan ministr dává, je přesně tím, co jsme už dávno na Šumavě chtěli - tedy aby NP Šumava byl znovu evropsky uznávaným národním parkem, aby se dostal alespoň na úroveň NP Bavorský les, aby bylo jasně definované, kam NP Šumava kráčí.

- Co a kdy bylo příčinou toho, že přestal být park takto uznáván?

V letech 1992 nebo 1993, kdy vznikala základní dokumentace k národnímu parku ve spolupráci s WWF a IUCN, byl Plán péče o NP oponován odborníky z celého světa. Bylo oficiálně oznámeno, že když bude park postupovat podle tohoto plánu, dosáhne úrovně II. kategorie klasifikace národních parků IUCN a že se tak rychle stane „řádným“ členem celosvětové sítě NP. Pak došlo k personálním a strategickým změnám. Hlavní věc, která byla navenek vnímána špatně, bylo rozdrobení prvních zón v roce 1995.

- Co je vaším hlavním cílem a jaká je vaše strategie vedení parku?

První věcí je uspořádat Správu NP tak, aby mohla být správně používána ke svému předmětu činnosti. Proto jsme loni na podzim provedli reorganizaci, která měla podle mého tak deset let zpoždění. Rád bych uspořádal tým lidí a optimalizoval jeho složení tak, aby každý dělal přesně to, co mu sedí. Druhá věc je, že ne všechny pozice v užším řízení byly obsazeny dobře. Samozřejmě se to projevovalo i tím, že se ven dostávaly dezinformace, ať už to bylo ve vztahu k Radě NP, k obcím atd. Třetím cílem je úkol ještě od ministra Kalaše (a pan Bursík na něj navázal), a sice vytvořit nový návrh Plánu péče o NP. Předtím dokončíme Analýzu Národního parku Šumava po patnácti letech. A na kongresu evropské federace národních parků Europarc, který bude probíhat na podzim v Českém Krumlově, bychom rádi oznámili náš zájem získat certifikát bilaterálního národního parku společně s Národním parkem Bavorský les. To je nejbližší střednědobý cíl a je důležité se na něj dobře připravit.

- To jsou spíše manažerské cíle. Jaký je hlavní cíl v samotné koncepci NP? Co od vás mohou lidé očekávat?

Naší povinností je chránit všechno, co chráněno být má. Defragmentace první zóny byla podle mě nešikovným opatřením. Z toho tušíte, že my budeme postupovat opačně. Chceme postupně jádrová území scelovat v případech, kdy je spojit lze. Současná zonace je nepřehledná a musí být co nejjasnější.

- Plánujete výraznější organizační a personální změny, nebo už všechny proběhly v rámci loňské reorganizace?

V minulém roce jsme z 11 lesních správ vytvořili 6 nových územních pracovišť, přeorganizovali jsme např. odbor výzkumu a ochrany přírody. Dílčí personální a organizační změny právě proběhly a jejich cílem je zefektivnit činnost managementu správy.

- Kdo obsadí vaši bývalou pozici náměstka ředitele parku?

Tu jsem zrušil.

- Stál jste už u zrodu NP Šumava. Jak se za těch 15 let změnil váš názor na jeho fungování, na koncepci, na poslání či vývoj?

Nezměnil se vůbec. Víte proč? Protože v počátcích existence parku jsme pozvali světového odborníka na management národních parků, který tuto práci dělal po celém světě. Servis, který nám tu tehdy poskytl, byl na té nejlepší úrovni, jaké šlo tehdy v Evropě dosáhnout. Takže jsme získali velký náskok, troufnu si říci možná 15 let oproti stavu ochrany přírody v Česku v té době. Proto jsem od té doby nemusel opravovat žádný svůj názor na fungování parku.

„Konečně společně” - s obcemi i lesnickou veřejností?

- Jakým způsobem hodláte zlepšit vztah s obcemi? Hned po svém jmenování jste uvedl, že jde o jednu z vašich priorit...

Já bych rád převedl komunikaci s obcemi do normální úrovně operativní spolupráce, protože není nutné řešit problémy územního rozvoje přes média, to se dá řešit přímo u jednoho stolu. Ani není nutné svolávat Radu parku kvůli všemu, co se týká podpory územního rozvoje. Spolupráci není možné zanedbat, protože nadchází příprava na nové plánovací období Evropské unie. Když se budeme dohadovat v rámci jednoho regionu, může se stát, že nám některé programové tituly a dotační možnosti utečou. Nikde není psáno, že takto významná podpora bude i v dalším plánovacím období.

- Mohl byste definovat, v čem tkví jádro sporu mezi Správou a obcemi v NP?

Ve špatné komunikaci, narušené řadou nedorozumění. Asi také chyběla profesionální spolupráce ze strany státní správy. Obce pak oprávněně na základě mnoha neřešených kauz blokovaly diskuze o zásadních tématech. Často se cítily jakoby podvedeny, když někde někdo slíbil 20 % bezzásahových zón, podepsalo se 30 % a nakonec se mluvilo o 40 % bezzásahového území apod.

Rád bych ale připomněl, že existence národního parku pozitivně ovlivňuje ekonomiku regionu, de facto i v sociální sféře (s počtem 354 zaměstnanců je Správa NP jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů v regionu). Když jsem v rámci své práce na Státním fondu životního prostředí jezdil po celém Česku a srovnával úroveň sociální a úroveň infrastrukturálního rozvoje v jiných mikroregionech, je území Národního parku Šumava na tom daleko lépe než mnohé jiné venkovské regiony mimo chráněná území.

- Jestli tomu správně rozumíme, pro schválení návrhu zonace potřebujete souhlas obcí. Myslíte si, že se vám ho podaří získat?

Jako místní člověk i jako státní úředník říkám ano. Ale nejde jenom o ten souhlas, spíš jde o to vysvětlit, co Správa zamýšlí s tím kterým územím. Osobně bych nemohl pracovat na správě, která by prosazovala něco, co by nebylo v zájmu plnohodnotného a citlivého rozvoje obcí.

- Jakým způsobem chcete rozvíjet spolupráci s lesnickou odbornou veřejností, např. s lesnickými fakultami?

Jelikož jsem lesní inženýr, je nasnadě, že mám zájem o spolupráci s lesnickou veřejností. Například profesor S. Vacek z FLE ČZU v Praze je místopředsedou Rady NP. Co se týká třeba péče o horské smrčiny, nevidím žádný problém odbornou spolupráci ještě více rozvinout. Plánujeme sestavit s kolegy nad rámec Rady NP tým externích poradců, s nimiž chceme pracovat na některých konkrétních úkolech. První z nich je dokončení analýzy NPŠ po patnácti letech.

- Často lze slyšet, že ve věcech hospodaření v NP Šumava mají větší váhu poradní hlasy ekologických hnutí, zoologů či geologů než lesníků...

Území národního parku - to je pestrá mozaika ekosystémů. Některé ekosystémy jsou - a léta byly - spíše v centru pozornosti akademických výzkumných ústavů, některé zase spíše resortních odborných institucí, ať už to byly např. lesnické nebo zemědělské školy. Na správě existuje oddělení ekologie lesa, kde jsou lesníci a zařizovatelé lesů, oddělení bezlesí, kde pracují např. zemědělští inženýři, oddělení zoologické, kde jsou zoologové, a oddělení ekologie mokřadů, kde pracují opět absolventi přírodovědných oborů. Všichni by však měli spolupracovat.

Kalamita a lesnické hospodaření v NPŠ

- Jak jste spokojeni s tempem likvidace kalamity?

Zatím je tempo uspokojivé. Je to tím, že jsme včas realizovali jednací řízení na práce, a výhodou byl i fakt, že je dokončena reorganizace lesních správ na územní pracoviště, protože řídit přímo 6 vedoucích pracovníků je lepší než mít území parku atomizováno na 11 lesních správ. Přenos informací a operativnost týmu je pak daleko efektivnější.

- Co vám dělá v souvislosti s kalamitou největší starosti?

Největší problém je technologická příprava pracovišť. Často neúnosné podloží, extrémní terénní typy, potřeba dostatečného množství šetrných technologií - to je největší problém v současnosti.

- Opatření spojená s přípravou pracovišť by měla být financována z dotace, kterou jste dostali od MŽP?

Ano.

- Jakou část rozpočtu NP tvoří příjmy z prodeje dříví?

Co se týká příspěvků na vlastní činnost a fond reprodukce, zase tak významné příspěvky v lesnické činnosti nejsou, v minulých letech 15-20 % z celkového rozpočtu Správy NP. Loni už to bylo méně, protože byla nižší těžba - 106 tisíc m3. Bez dotací na lesnické činnosti by nešlo péči o les zajišťovat v černých číslech. Jakmile padla kalamita, iniciovali jsme spolu s kolegy z MŽP žádost o navýšení rozpočtu z rezerv vlády a ministerstva a požádali o nerovnoměrné čerpání příspěvku ze státního rozpočtu, protože potřebujeme dopředu připravený obnos peněz na to, aby se vůbec ta která služba mohla zadat. Máme jednak svůj dřevosklad, jednak se provádí manipulace na odvozním místě, takže máme jiný přístup než třeba LČR. Znamená to, že peníze na platby služeb musíme mít připravené dříve, než se začnou peníze z prodeje dříví vracet. A při tak velkém množství rozpracovaných zakázek jde o hodně peněz. Dále musíme uhradit zvýšenou technologickou náročnost oproti hospodářským lesům – nemůžeme si dovolit způsobovat při lesních pracích erozní rýhy nebo narušovat vodoteče.

- Měli jste problémy s aplikací zákona o veřejných zakázkách?

Vyhlásili jsme ve smyslu zákona č. 137 veřejné zakázky formou jednacího řízení bez uveřejnění, protože kdybychom dodržovali všechny klasické lhůty pro běžné případy, kůrovec by nám přerostl přes hlavu.

- A co se týče výběrových řízení např. na nákup majetku apod., tam se zákonem o veřejných zakázkách nemáte problémy?

Ne.

- Pro letošek se hovoří o 600% etátu...

To je ve srovnání s loňským etátem, ten je ale opravený o kalamity z předchozích let. Normální etát by byl loni přibližně 180 tisíc m3, po vyrovnání těžeb z minulosti 106 tisíc m3. Letošní etát by za normálních okolností byl také 104, respektive 120 tisíc m3, kdyby nepřišla kalamita. Řekněme, že letošní těžba by tedy mohla být trojnásobkem etátu, který by byl stanoven bez vlivu kalamitních těžeb v posledních letech.

- I když by byla letošní těžba trojnásobkem etátu, znamená to - odhadem - dvojnásobné příjmy z prodeje dříví. Jak s nimi naložíte?

Kdybychom očekávali zisk, tak nebudeme žádat o mimořádnou podporu MŽP. Vyvezením dříví to totiž samozřejmě nekončí, pokračuje to ochranou a obnovou lesa, opravou cest a jiného lesního majetku, který tím jednorázovým velkým přetížením značně utrpí. Navíc necháváme cca 120 000 m3 dříví v lese, většina z tohoto množství bude muset být často nákladně ošetřená proti kůrovci.

- Jaké typy ochranných opatření přicházejí v úvahu?

Možností ochrany je víc, záleží na tom, kde bude dříví ležet a kolik ho zůstane. Pokud bychom se bavili o ochraně lesa obecně, nejlepší je samozřejmě dříví odvézt, což je v národním parku celoplošně nemožné, protože to neodpovídá cílům parku. Bylo by ideální, kdybychom dříví ležící na místě k zetlení mohli všechno ponechat v kůře, to si ale nemůžeme dovolit všude. Takže musíme dříví loupat ve všech případech, kdy hrozí kontaminace vodních zdrojů, jinde je nutné dokonce použít chemický postřik nebo houbovou či virovou nákazu proti kůrovci. Právě s kolegy z lesnických fakult prověřujeme účinnost jednotlivých metod.

- Z mnoha úst je slyšet, že by bylo naivní domnívat se, že v blízkých měsících a letech nebude docházet k šíření kůrovce mimo bezzásahová území. Myslíte si, že jste dostatečně připravený na to postoj Správy NP obhájit?

Kolegové se v minulém roce problému velmi intenzivně věnovali, nenechali nic náhodě, takže odhady, které loni předpokládaly 50 000 m3 kůrovcového dříví, se nevyplnily, a bylo to opravdu hlavně díky precizní ochraně lesa. Zkušenost s ohniskovým zdrojem kůrovce jsme zažívali například mezi Bučinou a prameny Vltavy, kde přímo navazující na 1. zónu NP Bavorský les je naše 2. zóna. Je velice těžké chránit normální les před kůrovcem, všichni lesníci to vědí. Naším cílem je realizovat všechna účinná opatření proti kůrovci ještě na území parku. Na druhé straně je kůrovec v přirozených smrkových lesích normální jev. Ale nechceme ho samozřejmě nechat neřízeně množit na velkém území národního parku a mimo přirozené smrčiny. Proto se právě dokončuje riziková analýza možných následků kůrovcové kalamity.

- Co byste rád vzkázal lesnické veřejnosti?

Že bych byl rád, aby lesničtí odborníci na Šumavě nebyli šokováni tím, co tady uvidí, aby se jim dostalo dostatečné množství informací, ať už v informačních střediscích nebo i od kolegů na správě. Aby NP Šumava nesloužil jenom laické veřejnosti, ale i jako zdroj poznání a zážitků pro lesnickou veřejnost. Aby si odvezli přesvědčení, že s přírodou nehazardujeme. Že to, co děláme, myslíme vážně, a že je to to nejlepší pro Šumavu.

Děkujeme za rozhovor (11. 4. 2007),

Veronika Lukášová a  Jan Příhoda