Jeňýk Hofmeister, Miroslav Svoboda
„Jeden z neočekávaných jevů doprovázejících rozsáhlé přírodní disturbance (narušení) lesních ekosystémů představuje skutečnost, že lesní hospodáři často zahájí činnost, která může tyto ekosystémy ovlivnit ve větší míře než předchozí narušení.” Tato slova, jimiž začíná článek profesora D. R. Fostera z Harvardské university (1), přesně vystihují i jádro sporu, který se po lednové vichřici opět rozhořel mezi zastánci tradičního lesnického přístupu a zastánci spontánního vývoje horských lesů Národního parku Šumava. Ponechání horských lesů s převahou smrku v národních parcích či přírodních rezervacích bez zásahu považují stále mnozí účastníci této diskuze za nezodpovědný experiment, který není podložený výsledky žádných výzkumů. V naději, že se tím diskuze posune alespoň o krůček dál, předkládáme čtenářům tento text, jenž představuje výtah z výsledků výzkumů věnovaných otázkám přirozeného vývoje horských lesních ekosystémů a jevů souvisejících.