Lesní požáry v České republice z pohledu hasičů

Roman Francl

Požáry lesních porostů patří z hlediska podmínek lokalizace a likvidace požáru k nejsložitějším. Velmi často je plocha požárů rozsáhlá, těžko přístupná a hašení samotné je charakteristické nedostatkem vody a nedostatečným množstvím sil a prostředků jednotek požární ochrany (PO) na místě požáru. Nepřístupnost místa požáru bývá způsobena - přes rozvinutou síť lesních cest v České republice především nedostatečnou únosností terénu a dalšími terénními podmínkami

Charakteristika lesních požárů

Lesní požáry ničí stromy, keře, připravenou lesní produkci, stavby a zařízení. Porosty zeslabené požáry jsou zdrojem zhoubných nemocí, což vede k zániku nejen ohněm zasažených, ale i dalších porostů. V důsledku požárů se snižují ochranné a ostatní užitečné vlastnosti lesa, ničí se vzácná fauna, narušuje se plánovité řízení lesního hospodářství a využívání lesních zdrojů.

Podle toho, v jakém druhu lesa se oheň šíří, se požáry rozdělují na pozemní, podzemní a korunové. V závislosti na rychlosti pohybu fronty požáru a výšce plamene pak na slabé, střední a silné.

Pozemní požáry

Nejčastěji se vyskytují pozemní požáry, které tvoří v naší zeměpisné šířce téměř 90 % z celkového počtu požárů. Při pozemních požárech se oheň šíří pouze po vrchní vrstvě odumřelé vegetace (hrabanka, tráva, mech apod.), zachvacuje nižší části kmenů stromů a nad povrch půdy vystupující kořeny. Pozemní požáry můžeme dále rozdělit na rychlé a trvalé.

Při rychlém požáru shoří živý i mrtvý půdní příkrov, lesní podrost, spadlé listí a jehličí, ohoří kůra nižších částí kmenů stromů, obnažené kořeny a jehličnatý porost. Takový požár se šíří velmi rychle, přičemž se vyhýbá místům se zvýšenou vlhkostí lesního příkrovu, takže některé části lesa oheň vůbec nezasáhne. K rychlým požárům dochází nejčastěji na jaře, kdy proschne pouze vrchní vrstva drobných hořlavých materiálů.

Při pozemním trvalém požáru se oheň takzvaně prohlubuje, prohořívá vrchní vrstva půdy, značně ohoří kořeny a kůra stromů, zcela shoří mladý porost atd. K trvalým požárům dochází zpravidla uprostřed léta, kdy proschne vrchní vrstva půdy.

Podzemní požáry

Při podzemních požárech hoří rašelina nebo vrstvy hlubokého humusu, uložené pod rozsáhlými lesními celky. Přitom se obnažují a ohoří kořeny stromů. V lesích dochází k podzemním požárům velmi zřídka. Jejich vznik a rozšíření je zpravidla spojeno s pozemními požáry, při kterých oheň proniká do rašelinové vrstvy na nejsušších místech, nejčastěji u kmenů stromů, a postupně se rozšiřuje do stran. K podzemním požárům dochází v podstatě ve druhé polovině léta. Jejich výskyt se zvyšuje v suchých létech, kdy dostatečně proschnou rašelinové vrstvy.

Korunové požáry

Korunové požáry jsou charakteristické tím, že se šíří jak po lesním příkrovu, tak po korunách stromů, přičemž shoří jehličí, listí, drobné a někdy i silné větve stromů. K přechodu pozemního požáru na vzrostlé stromy dochází v porostech s nižšími korunami stromů, v porostech s rozdílným vzrůstem a též v hustém jehličnatém porostu. Lesní porost následkem korunového požáru zpravidla úplně uhyne. Korunové požáry vznikají nejčastěji v horských lesích při šíření ohně vzhůru po příkrých stráních. Do značné míry napomáhá jeho vzniku silný vítr.

Rozlišujeme korunový trvalý a korunový rychlý požár. Při korunovém trvalém požáru se oheň rozšiřuje po korunách v závislosti na rychlosti pohybu okraje pozemního požáru. Přitom shoří nejvrchnější vrstva pokrývající lesní půdu, mladý porost, větve včetně silných a značně ohoří kmeny stromů. Po takovém požáru zůstanou pouze zuhelnatělé zbytky kmenů.

Při korunovém rychlém požáru, ke kterému dochází pouze při silném větru, se oheň šíří obyčejně clonami, „skoky“ a někdy značně předbíhá přední okraj (frontu) pozemního požáru. Takové šíření ohně se vysvětluje tím, že se teplo vzniklé od hořících korun zvedá šikmo po směru větru, jen zčásti zasahuje koruny sousedních stromů a nepostačuje k jejich vzplanutí. Zahřívání clony je způsobeno v podstatě teplem pozemního požáru. Působením větru toto teplo zahřívá z počátku

koruny vpředu rostoucích stromů a potom, s přiblížením se hlavního požáru, koruny vzplanou. Při šíření ohně po korunách stromů roznáší vítr jiskry, hořící větve a jehličí, které vytvářejí ohniska nových požárů, vzdálených několik desítek a někdy i stovek metrů od základního ohniska. V okamžiku „skoku“ plamene se oheň šíří po korunách stromů rychlostí 15 až 20 km/h.

Statistické údaje o lesních požárech v ČR

Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (dále jen MV - generální ředitelství HZS ČR) provozuje systém statistického sledování událostí (SSU), ve kterém jsou shromažďovány údaje o mimořádných událostech s účastí jednotek PO a o požárech bez účasti jednotek PO. Ze systému SSU pocházejí i veškerá statistická data uvedená v tomto článku.

Ze statistických údajů je patrný značný rozdíl počtu lesních požárů v jednotlivých kalendářních letech, který je způsoben především odlišnými klimatickými podmínkami, jež během daných let panovaly. Za posledních sedm let tak jednotky PO zasahovaly celkem u 6497 lesních požárů, což odpovídá průměru 928 požárů na jeden rok. Pokud však vezmeme v úvahu poslední patnáctileté období, pak je průměrný počet požárů v jednom roce 1410. Tento značný rozdíl je způsoben relativně nízkým počtem požárů lesních porostů v letech 2001, 2002, 2004, 2005 a 2006 oproti předcházejícím letům, kdy několikrát počet požárů přesáhl číslo 2000. Je třeba zdůraznit, že samotný počet požárů v příslušném kalendářním roce dostatečně nevypovídá o jejich závažnosti.

Celková přímá škoda způsobená lesními požáry za posledních sedm let se vyšplhala na 104,3 mil. Kč. Průměrná přímá škoda v kalendářním roce ve sledovaném období činila 14,9 mil. Kč a průměrná přímá škoda na jeden požár lze vyčíslit hodnotou 16,1 tis. Kč. Uchráněné hodnoty při lesních požárech v letech 2000 až 2006 činily 1449,4 mil. Kč s průměrem 207,1 mil. Kč na jeden kalendářní rok a 223 tis. Kč při jednom lesním požáru. Porovnáme-li tedy přímé škody a uchráněné hodnoty v daném roce, je vždy patrný několikanásobný odstup těchto hodnot.

Situace v roce 2007

V prvním čtvrtletí roku 2007 vyjely jednotky PO k 71 lesním požárům. Tyto požáry způsobily škodu za 1,675 mil. Kč. Osm z nich přesáhlo svou rozlohou plochu 10 ha, což je čtyřikrát více požárů, než jaký je průměrný počet těchto „velkých“ požárů za celý rok, pokud vezmeme v úvahu období let 2000 až 2006. Největším požárem co do rozlohy byl v prvém čtvrtletí požár s plochou 14 ha u Benátek nad Jizerou, ke kterému muselo být povoláno 10 jednotek PO. Zdolat tento požár trvalo 5,5 hodiny a způsobil škodu za 700 tis. Kč. Jednotky PO přitom uchránily svým zásahem další lesní porost v hodnotě 2 mil. Kč. Příčinou bylo úmyslné zapálení.

Je nutné brát v úvahu rozdílnou hodnotu různých druhů lesních porostů. Některé druhy lesních porostů zničené požárem jsou často nenahraditelné a škody na nich těžko vyčíslitelné. Dále může při souběhu nepříznivých okolností dojít k výraznému nárůstu přímých a nepřímých škod způsobených požárem lesního porostu. Následné komplikace spojené s nasazováním jednotek požární ochrany k hašení, jako např. nevhodná a zastaralá požární technika, nedostatečné zdroje vody k hašení, odlehlé a nepřístupné oblasti nebo chybějící komunikace mohou vést k požárům velkého rozsahu.

Počet lesních požárů v závislosti na ploše požáru je patrný z grafu. Zde je vidět názorně zejména to, že zdaleka nejvíce požárů je co do rozlohy ne příliš rozsáhlých. Z celkového počtu 6497 požárů lesních porostů za poslední období sedmi let u 6178 z nich nebyla překročena plocha 1 ha. U dalších 304 požárů se plocha pohybuje v rozmezí 1 až 10 ha a jen v 15 případech zasahovaly jednotky PO u požáru s plochou větší než 10 ha.

Zajímavými údaji jsou také hodnoty průměrné spotřeby hasební vody u požáru, které mohou být dobrým orientačním vodítkem pro velitele zásahu v případě plánování množství sil a prostředků požární ochrany v případě lesního požáru. I tyto údaje jsou ve statistice požárovosti sledovány. U požárů s plochou do 1 ha to v posledním období bylo v průměru 11 až 17 tis. litrů vody na jeden požár. Uvedení průměrné spotřeby vody u větších požárů by bylo zavádějící.

Bohužel i při lesních požárech dochází ke zraněním a někdy i usmrcení osob. V posledních sedmi letech to bylo 141 osob zraněných a 3 osoby usmrcené.

Příčiny vzniku lesních požárů

Jednoznačně nejčastěji se jedná o nedbalostní příčiny. Ty tvoří celkem 58,7 % všech příčin lesních požárů za období posledních sedmi let. Nejvýznamnějšími nedbalostními příčinami jsou: kouření, zakládání ohňů v přírodě, vypalování porostů nebo používání otevřeného ohně k osvětlování, rozehřívání apod. Další významnou skupinou jsou příčiny, kde hraje úlohu úmysl nebo kde se na vzniku požáru podílejí děti do 15 let. Tyto příčiny způsobují 8,3 % z celkového počtu lesních požárů. Poměrně velký zůstává počet požárů neobjasněných (29,1 %). Stanovit totiž jednoznačně příčinu vzniku požáru je na volném prostranství s ohledem na velikost plochy požáru a členitost terénu často velmi obtížné. Jako méně častou, leč zajímavou příčinu vzniku požáru v lese lze uvést blesk. Ten za posledních 7 let prokazatelně způsobil celkem 71 požárů (1,1 %). Veškeré procentuální údaje zde uvedené odpovídají opět průměru za posledních sedm let, tj. 2000 až 2006.

Hašení lesních požárů

Obecně lze říci, že lesní požáry se hasičům obtížně likvidují. Tato skutečnost je způsobena především tím, že k nim často dochází v těžce přístupném terénu, kde nelze plně využít požární techniku a kde jsou ztížené možnosti zásobování hasební vodou. Chování ohně v lese je navíc mnohdy nevyzpytatelné, zásahy jsou časově velmi náročné a vyžadují povolání většího množství jednotek požární ochrany.

Komplikace hašení lesních požárů

Při lesních požárech je nutno počítat s mnoha komplikacemi, které likvidaci lesního požáru ztěžují, prodlužují i prodražují. Jednotky PO se nezřídka potýkají s tím, že dojde k uvíznutí požární techniky na nedostatečně únosném povrchu nebo polních a lesních cestách. Během zásahu může také dojít ke změně průjezdnosti terénu. Dlouhotrvající zásah vyvolává velké nároky na síly a prostředky, jejich stravování, pohonné hmoty a hasební vodu, objevuje se též zvýšená poruchovost požární techniky. Při náhlé změně směru nebo síly větru nebo při nesprávném umístění požární techniky mohou být požárem zasaženy nasazené síly a prostředky. K poškození hadicového vedení, a s tím souvisejícímu nedostatku hadic dochází přitom velmi často. Zasahující hasiči a ostatní nasazené síly jsou ohroženi nebezpečím úrazu elektrickým proudem vzhledem k přítomnosti elektrického vedení. Při fyzicky náročném přesunování na velké ploše přitom navíc hrozí ve složitém terénu nebo v noci nebezpečí ztráty orientace. Na příkrých stráních je třeba počítat s nebezpečím padajících kamenů a odštěpujících se částí skal, a také se vznikem komínového efektu. Ve vojenských prostorech nelze pominout nebezpečí výbuchu munice.

Taktické způsoby zdolávání požáru

Při hašení lesního požáru je třeba zvolit vhodný druh požárního útoku nebo organizovat požární obranu s ohledem na šíření požáru a množství sil a prostředků na místě zásahu. Přitom je nezbytné se zaměřit zejména na směry šíření požáru k ohroženým objektům. Dále je třeba zajistit likvidaci po větru vznikajících dalších ohnisek a zabezpečit ochranu zasahujících sil a prostředků (nebezpečí obklopení požárem). Pokud to je možné a účelné, vytváří se v dostatečné vzdálenosti ochranný pás nebo proluka s využitím zemědělské a lesní techniky. K likvidaci lesních požárů se nasazují zejména útočné proudy, lafetové proudnice, jednoduché hasební prostředky (lopaty, tlumnice) a jiné ženijní nářadí.

Při hašení lesních požárů se velitel zásahu podle rychlosti šíření požáru rozhoduje zpravidla pro jeden z následujících taktických způsobů zdolávání požáru:

- hašení po celé frontě požáru, nebo hašení nejprve nejnebezpečnějších míst hoření po stranách a v týlu, s cílem vytvořit proluky na ploše zachvácené požárem a rozdělit hořící plochu na drobné úseky a potom likvidovat požár na těchto úsecích. Tohoto způsobu se užívá při hašení na velké ploše;

- hašení přední fronty požáru a pozdější likvidaci po stranách a v týlu;

- hašení požáru po stranách a postupné zužování požárem zasažené plochy;

- likvidaci hoření po stranách a v týlu a postupné hašení s přiblížením k přední linii fronty požáru, a to větší rychlostí, než je rychlost požáru;

- založením protipožáru na vhodném místě (přírodní nebo umělá překážka - silnice, násep, potok), kde dochází k místní změně směru proudění vzduchu směrem k frontě požáru („nasávání vzduchu požárem“).

Hasební látky

K hašení lesních požárů se v ČR používají jako hasební látky zejména voda nebo voda se smáčedlem. Voda je velmi efektivním prostředkem boje s ohněm. Při vypařování pohlcuje velké množství tepla, a tím ochlazuje oblast hoření. Vodní pára kromě toho významně snižuje poměr kyslíku ve vzduchu, což také oslabuje proces hoření. Problémovou vlastností vody je její velké povrchové napětí, v jehož důsledku voda špatně proniká do pórů hořícího materiálu, rychle z něj stéká a její značná část se pak na hašení nepodílí. Proto je účelné hasit požár rozptýleným proudem vody s přídavkem smáčedla. Smáčedlo výrazně snižuje povrchové napětí vody, a tím zvyšuje její hasební účinek. Z dostupné literatury je zřejmé, že použitím smáčedla při hašení lesních požárů dojde k úspoře vody o 30 až 50 %. Doba potřebná k uhašení požáru je také nižší. V tomto případě jsou používána pouze smáčedla, která neškodí životnímu prostředí.

Jednou z možností snížení vlivu komplikací, spojených s hořením lesního porostu, na zdárný průběh zdolávání požáru a snížení škod je využití letecké techniky k včasnému zpozorování a ohlášení požáru a k hasebnímu zásahu v úvodních fázích požáru před jeho rozšířením do těžko zvladatelných rozměrů. Před povoláním hasebního letadla na místo požáru a dále v průběhu celého nasazení je však třeba, aby velitel zásahu zvažoval veškeré okolnosti ovlivňující úspěšnost nasazení letecké techniky.

Seznam použité literatury k dispozici u autora.

Adresa autora:

Ing. Roman Francl

MV - generální ředitelství HZS ČR

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: archiv autora,

archiv HZS Moravskoslezského kraje.