Mistrovství chladnokrevných koní

V Klokočově u Vítkova se ve dnech 28.–29. 9. 2007 uskutečnilo Mistrovství Evropy chladnokrevných koní. Dovednosti 12 párů chladnokrevníků a jejich kočích prověřily tři disciplíny – vozatajská soutěž, ovladatelnost s kládou a soutěž v těžkém tahu. Diváci mohli sledovat souhru člověka a zvířete při činnostech, které poměrně věrně napodobovaly práci chladnokrevných koní v lese.Připomenutí dovedností chladnokrevných koní podněcovalo k úctě a respektu k těmto charakterním a pracovitým zvířatům.

Hřebčín Klokočov

Návštěvníci Mistrovství Evropy chladnokrevných koní směli nahlédnout takřka do všech prostor hřebčína v Klokočově, který provozuje Vítkovská zemědělská, s. r. o. Příchozí si se zájmem prohlíželi boxové ustájení soutěžících koní, společné volné stání dorostu a klisen, krytou halu pro výcvik koní i další vybavení hřebčína. Zájemci mohli využít i možnost svezení ve voze, který byl tažen párem chladnokrevných koní. Sobotní počasí umožnilo krásný výhled po rozlehlých pastvinách v okolí hřebčína.

Klokočovská historie chovu chladnokrevných koní, zejména slezského norika, započala již v roce 1953. Chov slezského norika se v místních podmínkách rozrůstal a v roce 1988 byl celkový stav 478 koní, z toho 96 chovných klisen. Lesní závody si v tomto roce odebraly 118 koní. Dnes jsou počty koní v Klokočově podstatně nižší. Celkové množství koní v místních stájích je 80, z toho 32 chovných klisen. Zajímavostí je export slezského norika do zahraničí. Např. v roce 2002 zakoupil soukromý chovatel ze Slovinské republiky 30 plemenných klisen, obchodník ze Švýcarska 6 mladých koní a zájem o české chladnokrevné koně trvá dodnes.

Formanské jízdy

Vlastní formanské jízdy neboli kombinovaná soutěž chladnokrevných koní se konala na místní travnaté jízdárně s přírodními i umělými překážkami, jako je vodní brod, terénní nerovnosti, most a další překážky dle jednotlivých disciplín.

Kombinovaná soutěž chladnokrevných koní se skládá ze 3 částí – vozatajské soutěže, ovladatelnosti s kládou a těžkého tahu. První dvě disciplíny proběhly ve dvou kolech v pátek i sobotu, těžký tah se uskutečnil jako závěrečná disciplína pouze v sobotu, závěrečný den mistrovství. Soutěžilo se ve dvojspřeží (v páru) s koňmi chladnokrevného plemene staršími tří let. Vítěz jednotlivých soutěží dostává nejnižší počet bodů, tzn. 1. místo – 1 bod. Celkovým vítězem se tak stává soutěžící s nejnižším součtem bodů.

Na průběh celé soutěže dohlíží tým rozhodčích, kteří mají právo vyloučit soutěžící pro hrubost kočího ke koním, pro nesportovní chování ke koním či požití alkoholu. Rozhodčí mohou též zastavit koně v případě jeho viditelných zdravotních problémů.

Hlavním posláním celé akce bylo představit veřejnosti dovednosti koní a součinnost člověka s koněm. Přesto byla u všech kočích patrná chuť poměřit své síly se soupeři a někdy možná až přehnaná touha po vítězství.

Vozatajská soutěž

Soutěžící přijeli ze stájí se zapřaženým čtyřkolovým vozem, který obvykle neoslňoval moderním vybavením, ale spíše robustností a konstrukčními zajímavostmi. Důležitou součástí vozu byly kromě podvozku a sedaček i brzdy, které zlepšují ovladatelnost vozu. Kočí seděl na přední sedačce – tzv. kozlíku. Na zadní sedačce vozu seděl druhý člen posádky, který měl za úkol vyvažovat a pomáhat s orientací a navigací u náročných překážek či při couvání. Délka tratě se pohybovala v jednotlivých kolech od 400 do 600 m a posádky musely překonat 10 až 14 překážek s minimální šířkou 190 cm. Porušení dílu překážky bylo penalizováno 5 sekundami.

Ve vozatajské soutěži mohli diváci vidět, jak kočí vede své koně do vodního brodu, jak ještě s vozem ve vodě prudce otáčí koně do úzké zatáčky tvořené bidly, která nesmějí při průjezdu spadnout. Po této pasáži následovala pobídka kočího a zrychlení koní směrem k terénnímu nadjezdu. Bylo až k neuvěření, jak kočí dokázali přibržďováním a jasnými pobídkami koní ovládat vůz na kluzkém povrchu. Některé smyky byly pro laika za hranicí možností bezpečného průjezdu, přesto všechny posádky překonaly trať bez větších zaváhání. Překážku, která byla v této soutěži velmi důležitá, tvořila z obou stran ohraničená ulička, kterou museli soutěžící vycouvat. Zde hrál velký vliv kromě dovedností koní i klidný přistup a zkušenost kočích. Po přejezdu mostu se těžcí chladnokrevníci s nečekanou chutí a dynamikou rozcválali do cíle. Celá vozatajská soutěž byla kombinací rychlosti a přesnosti, kdy bylo rázné zrychlení do cvalu střídáno prudkým bržděním a těsným projížděním úzkých a náročných překážek.

Ovladatelnost s kládou

Nejvíce „lesnickou“ disciplínou byla ovladatelnost s kládou. Možná i proto bylo v řadách diváků mnoho lesníků. Koně museli být ustrojeni do odpovídajících postrojů. Z důvodů bezpečnosti koně nesměly být použity celořetězové pobočnice. Soutěž spočívala v absolvování předem vyznačené trasy. V prvním kole se soutěžilo s jednou kládou o objemu zhruba 1 m3, ve druhém kole bylo na zvážení soutěžícího, zda připne za koně tři různě velké klády najednou, nebo se bude pro jednotlivé klády průběžně vracet. Rychlost pohybu koně byla omezena tím, že kočí mohl jít vedle koní pouze krokem. Někteří kočí dokázali svůj krok natolik natáhnout, že vedle nich mohli koně i klusat. Za shození míčku z kuželu byla penalizace 5 sekund, což se netýkalo překážky, kdy kláda musela být nasměrována čelem ke kuželu, následně se koně museli otočit do protisměru a tlačit kládu před sebou tak, aby čelem klády narazili do kužele a shodili tak míček. Tato část ovladatelnosti s kládou byla patrně nejnáročnější, ale divácky velmi zajímavá. Jednoduchými povely „čehý“, „hot“, „prrr“ a „jdí“ dokázali kočí přimět koně k přeskočení klády z jedné strany na druhou a drobnými pohyby měnit polohu klády o centimetry.

Těžký tah

Závěrečná disciplína těžký tah se odehrála na rovném travnatém povrchu o rozměrech 20 x 10 m. Taženy byly saně o váze 1500 kg. U zapřahání a vypřahání byla povolena asistence pomocníka. Důležitým pravidlem bylo časové omezení jedné minuty na přetažení saní 20metrovým úsekem. Soutěžící se museli zúčastnit všech kol s postupným navyšováním zátěže.

Favorité této disciplíny, chladnokrevníci mohutnějšího rámce, zde měli mírně navrch. Ale výkony, při kterých se tajil dech, předváděli všichni soutěžící. O tom, že celkový výsledek byl také dílem kočích, mluví momenty, kdy kočí dokázal koně zastavit v průběhu tahu a po krátkém odpočinku je svým hlasem, někdy možná až moc důrazným, povzbudit k dalšímu mohutnému zábrání. Zhruba v polovině disciplíny došlo k zajímavé situaci. Traktor, který saně táhl zpět na start, je nedokázal utáhnout a podařilo se to až po přiřazení předního náhonu. I tato skutečnost svědčí o hmotnosti a odporu saní, které koně dokázali táhnout dvacetimetrovým úsekem. V průběhu tahu jsme byli svědky i praskání některých částí postroje. V takovém případě byla soutěž přerušena a soutěžící měl možnost urychleně výstroj opravit a pokusit se dotáhnout saně do cíle. Vítězný pár této soutěže dokázal utáhnout saně o hmotnosti 2900 kg.

Sláva vítězům, čest chladnokrevným koním

Klokočovské kolbiště opustilo všech 24 soutěžících koní ve zdraví, což je při náročnosti a délce trvání soutěže jistě úspěch a důkaz odolnosti chladnokrevných koní.

Titul mistra Evropy v napínavém klání chladnokrevných koní obhájil český reprezentant Jan Blizňák s dvojicí hřebců slezského norika 2952 Brys Slezský a 2868 Nacho Salazar.

Předstihl tak slovenského reprezentanta Petera Chobora s koňmi Eliáš a Fukso a dalšího českého zástupce Miroslava Košťála s hřebci Heraklit a Hiszpan.

Chladnokrevní koně patří na český venkov, patří do českých lesů. Aby tomu tak bylo i nadále, bude nutná spolupráce všech zúčastněných stran.

Tak jako by se měl kočí starat co možná nejlépe o své koně, měli bychom i my lesníci napomoci zachování tohoto plemene dalším pokolením, a to ne pouze v podobě „otupělého“ zvířete vozícího turisty, ale právě v podobě bystrého pracovního koně, který bude svými dovednostmi a schopnostmi překvapovat a oslňovat další a další generace.

Jan Příhoda

Foto: autor.

Chceme, aby chladnokrevní koně měli uplatnění

Hlavním organizátorem Mistrovství Evropy chladnokrevných koní byla Asociace svazů chovatelů koní ČR, která zastřešuje svazy chovatelů jednotlivých plemen koní v České republice. O rozhovor jsme požádali jejího prezidenta Jaroslava Dražana.

- Jak vznikla myšlenka pořádat Mistrovství Evropy v kombinované soutěži chladnokrevných koní a co touto soutěží sledujete?

Pořádání Mistrovství Evropy chladnokrevných koní v ČR navázalo na předcházející ročník, který se konal v Dobšiné na Slovensku, kde vyhrál náš reprezentant Jan Blizňák. Mistrovství Evropy je vyvrcholením kvalifikačních závodů, které se konají v průběhu roku, kdy jsou nejlepší posádky nominovány na mistrovství Evropy.

Asociace svazů chovatelů koní ČR je pověřena ze zákona o šlechtění a plemenitbě vedením plemenných knih vybraných plemen koní. Jejím úkolem je kromě vedení plemenných knih i vedení evidence a provádění kontroly užitkovosti, propagace a osvěta, ale i snaha o uplatnění a využití některých plemen, které v současné době ztrácí na tradičním významu. Mezi ně například patří chladnokrevní koně a naším cílem je, aby našli uplatnění kromě práce v lese i jinde, kde bude oceněn jejich charakter a klidný temperament.

Cílem této akce byla zejména propagace chladnokrevných koní formou ukázky jejich pracovních dovedností.

- Zkuste odhadnout budoucnost chladnokrevných koní v České republice.

Před rokem 1989 byl chov chladnokrevných koní soustředěn především do lesních závodů, které zabezpečovaly těžbu dřeva, popř. jiné těžké práce. Když se tyto podniky nebo zemědělská družstva rozpadly či transformovaly, rozpadl se i koncentrovaný chov chladnokrevných koní.

Místní hřebčín Františkův dvůr v Klokočově u Vítkova, který převzal bývalý státní chov slezského norika, je největším chovem chladnokrevných koní v České republice v soukromém držení. Toho je třeba si vážit, a proto chce naše organizace chovatelům pomáhat i z hlediska prodeje a uplatnění koní. Chladnokrevní koně se vyvíjeli po staletí a přežili až do dnešní doby. Uděláme maximum, aby zůstali zachováni i pro další budoucí generace. Já věřím, že se pro ně vždy najde využití například v oblasti agroturistiky i práce v lesích a šlechtění bude pokračovat úspěšně dál. Věřím, že se nám za podpory českého státu i Evropské unie podaří udržet chov chladnokrevných koní i do budoucna.

- Jak by zachování chovu chladnokrevných koní mohli napomoci lesníci?

Lesníci pomohou nejvíce tím, že dají koním práci. Chápu, že je vše ovlivňováno ekonomikou, ale např. v chráněných oblastech by za dotační podpory státu měli být koně využíváni ve vyšší míře. Existují náročné terény, kde je kůň nejvýhodnější volbou i bez dotací.

- Kde vidíte hlavní příčiny poklesu počtu koní pracujících v lese?

Počty koní pracujících v lese se velmi těžko odhadují. Sice dle zákona o evidenci a označování zvířat evidujeme množství koní v České republice, ale přesná evidence koní pracujících v lese neexistuje.

Stav chladnokrevných koní je v současné době stabilizovaný a pohybuje se okolo 3 tis. Mezi majiteli koní, kteří pracují v lese, je mnoho soukromníků, kteří mají valachy, nemají evidované koně jako chovné, práci si hledají sami a do statistik ji nehlásí.

- Konkurence výkonných těžebně-dopravních strojů je jednou z  příčin poklesu koní pracujících v lese. Kde vidíte další příčiny? Je dostatek lidí, kteří jsou schopni koně vycvičit a kvalitně s ním pracovat?

Narážíte správně na problém, který se celého odvětví týká. Pokud si kočí s koněm prací v lese nevydělá, hledá jiné řešení. Druhá věc je odbornost, zkušenost kočích a výcvik koní. Kočí bez zkušeností není dostatečně produktivní a nevydělá si. Pokud kočí nezdědil zkušenosti jak koně ošetřovat, jak krmit, vycvičit, bude tyto znalosti a dovednosti jen těžko a dlouze sám získávat. Z toho důvodu se snažíme prosadit v tzv. nových typových pozicích práci „kočího pro lesy“. Chtěli bychom budoucí kočí školit v rámci naší organizace, aby se mohli vzdělat v náplni této profese, v chovu, v bezpečnosti práce, ve zdravotním stavu daného zvířete atd.

- Vyjmenujte konkrétní způsoby, jakými se snažíte podporovat chov chladnokrevných koní.

Snažíme se pomoci chovatelům, aby našli odbytiště pro svůj odchov. Snažíme se chladnokrevné koně propagovat, ukazovat široké veřejnosti v jednotlivých oblastech celé ČR a dobré koně nabízet.

Také pořádáme tzv. svody, kde se koně shromažďují, jsou předváděni a hodnotí se jejich exteriér, mechanika pohybu a základní charakterové vlastnosti.

Dále se snažíme vystavovat chladnokrevné koně i v zahraničí na mezinárodních výstavách. Mnoho zájemců o chladnokrevné koně je ze zahraničí. Pro práci v lese jsou to zájemci zejména z Polska, Slovenska, ale o chladnokrevné koně mají zájem i v rozvinutých západních zemích, kde je práce koní v lese spíše výjimkou.

Rádi bychom pomohli prosadit myšlenku aukcí, kde by se koně prodávali. Bohužel zatím nemáme centrum, kde bychom koně připravili, vycvičili a předvedli.

V rámci strategie rozvoje chovu koní do roku 2013 se snažíme najít zařazení koní, aby v rámci dotací i komplexních programů rozvoje venkova, rozvoje agroturistiky atd. našli uplatnění a vytvářela se tak nová pracovní místa.

Děkuji za rozhovor (28. 9. 2007), Jan Příhoda