Nepasečné hospodaření v Železných horách

Jan Kozel

Zvyšování podílu buku a přechod na nepasečné hospodaření na úpatí Železných hor bylo tématem výročního setkání členů lesnického sdružení Pro Silva Bohemica, pobočky ČLS. Odborný seminář se uskutečnil 11. října 2007 v revíru Běstvina a průvodcem byl Pavel Starý, který tak představil výsledky své patnáctileté práce směřující k nepasečným formám hospodaření při současném zvyšování podílu buku lesního v druhové skladbě svěřeného revíru.

Změna způsobu hospodaření

V době, kdy současný revírník přebíral svůj úsek, převažoval holosečný hospodářský způsob většinou s umělou obnovou smrku. Problémy se zajištěním kultur na holinách znamenaly vysoký podíl nezdarů a nutnost masivního vylepšování. Rozsah opakované obnovy přesahoval 50 % z celkového objemu zalesnění 30 ha a náklady v pěstební činnosti dosáhly např. v roce 1994 3,8 mil. Kč.

Popisované těžkosti spolu s ekonomickou náročností těchto postupů vedly Pavla Starého k hledání cest jak eliminovat vznik nových holin a efektivněji využít stanovištního potenciálu k pěstování listnáčů, zejména buku lesního. V souladu s myšlenkami Pro Silva přeorientoval holosečné přístupy směrem k individuálním výběrům. Nejprve postupoval negativní selekcí převážně v podúrovni, posléze se těžiště zásahů přesunulo do úrovně při současné aplikaci principů zralostního a zušlechťovacího výběru, což zároveň iniciovalo přirozenou obnovu.

K hmatatelnému dopadu změny stylu hospodaření došlo v polovině 90. let, kdy se poprvé obrátil poměr nahodilých a úmyslných těžeb ve prospěch úmyslných zásahů. Umělá obnova se neuplatňuje na holinách, nýbrž prostřednictvím podsadeb, zpočátku zejména buku, nyní převažují podsadby jedle a buk se obnovuje přirozeně. Dlouhodobým cílem hospodaření jsou lesní porosty s druhovou skladbou a prostorovou výstavbou korespondující se stanovištními podmínkami.

Přeměna druhové skladby přirozenou obnovou buku

Úvodní zastávka pochůzky revírem zahrnovala dvě porostní skupiny, které v minulém LHP (platnost od 1. 1. 1990) vytvářely společnou porostní skupinu s převahou smrku (41 %), buku (25 %) a borovice (24 %). Současně platný LHP již zohlednil změny v porostech iniciované nebývalou úrodou semene buku a následnými úmyslnými zásahy, které směřovaly k uvolnění náletů, případně podpoře dalšího zmlazení. Původně plánovaný postup holosečné obnovy byl přehodnocen a změněn na podrostní s delší obnovní dobou a umělým doplněním dřevinné skladby jedlí.

Současná porostní skupina 509A13a/1a (lesní typ 3N1) je popisována jako dvouetážová (15 a 137 let). Ve spodní etáži dominuje buk (70 %) doplněný smrkem, dubem a habrem (po 10 %). Horní etáž má druhovou skladbu téměř shodnou s původní porostní skupinou (viz výše). Do budoucna se počítá s jemným odcloňováním s cílem umožnit dostatečný průnik srážek k půdě a regulovat světelný požitek tak, aby byl příznivý pro rozvoj obnovy a nedostatečný vzhledem k agresivní buřeni.

Druhý, ze společného základu vzniklý porost 509A13b/1b (lesní typ 3S1) je rovněž dvouetážový: mladší 15letá etáž (BK 95 %, JD 5 %), nad kterou ční výstavky v podobě horní porostní vrstvy plnící již jen ekologickou funkci (zvyšování biodiverzity). Pěstební péče v následném porostu je zaměřena na podporu uměle doplněné jedle a jeho diferenciaci s ohledem na jedlovou kostru.

Druhá zastávka byla v porostní skupině 509B13a/7c na kamenitém svahu (lesní typ 3N2) nad řekou Doubravou. Horní porostní vrstva je tvořena borovicí (137 let), ve spodní 68leté etáži dominuje buk (90 %) doplněný dubem zimním. Porost začal být těžebními zásahy usměrňován až v roce 2000 a do dnešní doby téměř všechna opatření směřovala k postupnému odebírání zralých borovic. Místy se objevují nálety buku, na světlejších místech pak borovice. Cílem je udržení zápoje po celé ploše porostu a využití tvořivých sil přírody k postupné obnově bukem, případně dubem zimním, a diferenciace porostní skupiny. Větší uvolnění zápoje není žádoucí také z důvodu svažité expozice nad korytem řeky Doubravy. Zastoupení dosud dominantní borovice v následném porostu je vzhledem k těmto záměrům nepravděpodobné.

Přirozená obnova buku a smrku v dubových bučinách

Další ukázka se odehrála u tří sousedících porostních skupin (lesní typy 3K1, 3S1 a 3N2), jejichž společným jmenovatelem byly postupné zásahy charakteru výběru jednotlivých stromů různé síly s využitím přirozené obnovy buku a jeho podsadeb. V původních porostech s převahou smrku, doplněného borovicí, bukem a dubem se postupnou regulací porostního mikroklimatu obnovují buk, smrk. V následném porostu se počítá s podílem smrku ve výši 40 %. V diskusi se objevily připomínky týkající se původu mateřského smrku a vhodnosti jeho autoreprodukce, avšak převládly argumenty ve prospěch jeho využití, založené na výhodách plynoucích z přirozené obnovy (přirozený růst kořenového systému, eliminace poškození při manipulaci se sazenicemi atd.), teorii adaptace na současné růstové prostředí a zejména ekonomického přínosu tohoto postupu.

Přeměna smrkových monokultur podsadbou buku

Předposlední zastávka patřila porostní skupině 513A10b/1b se dvěma etážemi (102 let, SM 85 %, MD 10 %, DB 5 %; 8 let, BK 80 %, JD 20 %). Porost je založený na bývalé zemědělské půdě s geologickým podkladem tvořeným opukou, vysoce náchylný k zabuřenění (lesní typ 3D8), postižený kořenovníkem vrstevnatým (90 % těžených stromů) a nestabilní vůči větru. Lesní hospodář zvolil obnovní postup zaměřený na podsadbu buku a jedle s postupným odebíráním horní etáže, který je při současném věku a stavu porostu spojen s vysokým rizikem rozvratu. Přírůst z uvolnění a snaha o zlepšení štíhlostního kvocientu ve prospěch stability hlavního porostu mohou být při neobezřetném postupu vykoupeny jeho destrukcí abiotickými vlivy. Přesto oproti původně zamýšlené holosečné obnově je tato varianta mnohem vhodnější, neboť příprava půdy na holině, neustálé zarůstání ostružinou a posléze třtinou v kombinaci s přemnožením hlodavců a pravděpodobné škody na kulturách způsobené suchem (opuka) se jeví podstatně komplikovanější a nákladnější. Zvolený přírodě bližší postup, jehož cílem je postupná přeměna porostu na převážně listnatý, počítá i s využitím přirozené obnovy javoru klenu, jasanu, jilmu a buku, jenž se v okrajích porostní skupiny objevují.

Péče o přírodě blízké bučiny 

Poslední zastavení přiblížilo soubor porostů s přírodě blízkou druhovou skladbou ležící v NPR Lichnice-Kaňkovy hory a genové základně Lichnice. Tři porostní skupiny s převahou buku na typologicky shodném stanovišti (lesní typ 4B1) ve věkovém rozpětí 126–137 let jsou od roku 1997 usměrňovány negativním výběrem zaměřeným na redukci tvarově nevhodných buků a eliminaci modřínu a smrku. Při selekci se posuzují jednotlivé stromy v kontextu s rozvojem přirozené obnovy, což vede ke skupinovitému uspořádání bukových nárostů. Ve dříve obnovených skupinách buku se odstraňují předrostlíci a obrostlíci s cílem udržet vyrovnaný horizontální zápoj skupin a omezit tvorbu tlustých větví, které jsou v dospělosti branou pro infekce způsobující nepravé jádro. Zásahy se uskutečňují v souladu s plánem péče a jsou konzultovány se Správou CHKO.

Hmatatelné výsledky

Exkurzní trasa představila výsledky dlouhodobé a systematické snahy lesního hospodáře Pavla Starého o přechod svěřených lesních porostů směrem k nepasečným způsobům obhospodařování s využitím myšlenek Pro Silva. Zhlédnuté lesní porosty jsou důkazem toho, že zvolený způsob obnovy a nová strategie péče mohou přinášet poměrně rychle hmatatelné výsledky, a to nejen ve stavu lesa. Velice významná je i skutečnost, že nové způsoby se záhy projevily i v ekonomické rovině. Dlouhodobě podporovaná clonná obnova snížila podíl nezdarů zalesnění a náklady spojené pěstební činností významně poklesly. Pěstování lesa s respektem k stanovištním poměrům a maximální využití tvořivých sil přírody zvyšuje míru stability lesního ekosystému a přináší výraznou úsporu přidané energie. Úctyhodná práce Pavla Starého by nebyla možná bez podpory a pochopení vedoucího LS Nasavrky Jana Znojemského i předchozích vedoucích (LS Ronov nad Doubravou) Josefa Vlčka a Jiřího Černíka.   

Autor:

Ing. Jan Kozel, Ph.D.

Správa NP a CHKO Šumava

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor.

Revír Běstvina

Revír s výměrou lesních porostů ve vlastnictví státu 1245 ha je součástí LHC Ronov nad Doubravou (LČR, s. p., LS Nasavrky). Přírodní podmínky charakterizuje amplituda nadmořských výšek 250–555 m, členitý reliéf terénu s častými údolími a roklemi, průměrné roční teploty 7,0–8,5 °C a průměrné roční srážkové úhrny 650–800 mm. Převážná část revíru přísluší k PLO Středočeská pahorkatina. Rozmanitost stanovištních poměrů vyjadřuje rozpětí lesních vegetačních stupňů: převládá 4. LVS bukový (56,6 %), následují 3. LVS dubobukový (24,9 %) a bukodubový (17,5 %), 5. LVS bukojedlový zaujímá 1 % a okrajově je vylišen také LVS borů. Nejvíce zastoupenými soubory lesních typů jsou svěží dubová bučina (3S), svěží dubová jedlina (4O) a svěží bučina (4S). Celkově převažují svěží a živná stanoviště, na kterých se na mnoha místech zachovala přírodě blízká dřevinná skladba lesních ekosystémů s vysokým zastoupením listnatých dřevin. Přesto však dvě hlavní dřeviny revíru, smrk ztepilý (49,55 %) a buk lesní (19,15 %), vytvářejí téměř stejnorodé porosty pouze s příměsí ostatních druhů. Věková struktura porostů má těžiště v dospívajících a dospělých porostech, což se projevuje i v odvození těžebních ukazatelů – těžby se zvyšují. Významnou skutečností je překryv více než dvou třetin revíru s Chráněnou krajinnou oblastí Železné hory.