LČR i podnikatele čekají zásadní změny
Petr Havel
Přestože laickou veřejností „hýbou“ prostřednictvím médií především kauzy spojené s podmínkami a výsledky výběrových řízení vyhlašovaných státním podnikem Lesy České republiky (LČR), zdaleka se netýkající jen lesnických prací, stojí před oborem i samotnými LČR úplně jiné a naprosto zásadní výzvy. Například připravovaný zákon o státním lesním majetku nebo Bruselem nařízená změna systému účetnictví.
Zásadní změny v účtování
Nejpozději od roku 2010 bude muset ČR aplikovat direktivu EU, která mimo jiné zásadně změní hodnotu majetku LČR, ale například i Vojenských lesů nebo obecních lesů. ČR se totiž v oblasti státního majetku začne řídit evropskými účetními standardy. Konkrétně jde o zavedení mezinárodních účetních standardů IFRS/IAS, v případě státních lesů „IAS 41 Zemědělství“, podle Nařízení komise (ES) č. 1725/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002. Začlenit tyto mezinárodní účetní standardy do naší legislativy doporučil již koncem května letošního roku parlament. Jejich cílem má být přiblížení účetnictví státu soukromým subjektům.
Uvedená nařízení přitom stanovují, že tak-zvaná porostní zásoba (lesní porosty a stojící zásoby dřeva) se v účetnictví má bilancovat jako „biologické majetkové hodnoty“. Prakticky to znamená, že se vedle současného začlenění hodnoty pozemků podle IAS 16 bude do účetnictví začleňovat také hodnota lesních porostů jako biologického aktiva podle IAS 41 a dále také zásoby, tj. vytěžené a přiblížené dřevo, podle IAS 2.
Základní otázkou přitom bude, podle jakých kritérií dřevo v lesích oceňovat. Zejména v současné době odbytové a cenové krize na trhu s dřevem se totiž účetní a tržní ocenění porostů od sebe zásadně liší. Podle všeho by měl metodiku vypracovat Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL), který v minulých letech prováděl rozsáhlou inventarizaci lesních porostů a má tedy k dispozici patrně nejkomplexnější soubor věrohodných dat za celou ČR. O primární základ k diskusi a vypočtení hypotetické ceny porostů se exkluzivně pro toto číslo Lesnické práce pokusil ředitel ÚHÚL Jaromír Vašíček. Ten došel k sumě 309 229 korun za hektar lesa s tím, že z uvedené částky tvoří cena za porost 263 758 korun a 45 471 korun za pozemek. V případě ocenění pozemků, jak Jaromír Vašíček informoval, vycházel z historických tabulek s plošným zastoupením souborů lesních porostů, oceněných a zprůměrovaných na hektar. U ocenění porostů vycházel z redukované plochy jednotlivých dřevin z inventarizace, následného odhadu bonity skupin dřevin a věku stanoveného na základě plošného zastoupení věkových stupňů jako plochou vážený průměr. Je to samozřejmě první „nástřel“, bylo by ale vhodné, aby se již s nějakými obdobnými odhady začalo pracovat.
Dopady do bilance státního rozpočtu
Tak či tak poskytne začlenění hodnoty porostů do účetnictví státních lesů poprvé od nástupu socialismu po roce 1948 alespoň základní přehled o tom, jak stát s dřevní hmotou hospodaří. A ať si kdo chce co chce říká, měla by navíc evidence měnící se hodnoty lesa (těžby na straně jedné, obnovování porostů na straně druhé) poskytnout státu, podnikatelům i laické veřejnosti vyšší než současné záruky týkající se minimalizace rizika různých typů „krádeží“ dřevní hmoty. Klíčová ale bude také skutečnost, že stát získá prostřednictvím nového typu účetní evidence nástroj, jak ovlivnit bilanci (příjmy) státního rozpočtu. Pokud totiž výsadba nových porostů přesáhne objem těžeb, vytvoří státní lesní podniky kladnou účetní bilanci, a tedy zisk, přičemž daně z něj zvýší rozpočtové příjmy. Pokud se bude více dřeva těžit, než bude přirůstat, bude se bilance pohybovat v červených číslech a do státního rozpočtu nepoplyne nic. Biologická hodnota lesa ovšem nespočívá jen v zásobách dřevní hmoty, ale také v jeho takzvaných mimoprodukčních funkcích. Jejich ocenění bude podle všeho docela tvrdý oříšek. Vyjádřit totiž ekonomicky přínos lesů při zadržování vody v krajině nebo naopak v případě lesů v chráněných územích jejich turistický potenciál se může stát prostředkem, jak cenu lesa značně nadhodnotit, nebo naopak snížit. Vzhledem k tomu, že s takovými výpočty nemá naše země příliš zkušeností, bude právě tady velmi záležet na správné aplikaci zahraničních zkušeností.
Zákon o státním lesním majetku
S blížící se neodkladnou změnou účetnictví (od 1. 1. 2010) je stále aktuálnější také návrh zákona o státním lesním majetku, jehož ambicí by mělo být především zvýšení efektivity správy státních lesů. Uvedený návrh je v současné době ve stadiu popisů možných variant řešení na ministerstvu zemědělství. Základním smyslem návrhu je nicméně vymezit, co lze vlastně za státní lesní majetek považovat, přičemž ve hře jsou tři varianty – buď půjde pouze o LČR, nebo kromě nich také o lesy vojenské, nebo ještě navíc o lesy, které jsou na území národních parků. Jako logická se zdá varianta LČR a vojenských lesů, přičemž lesy v národních parcích by spadaly v podstatě pod ministerstvo životního prostředí. Uvedené rozdělení by respektovalo typově převážné zaměření lesů na hospodářské a takové, kde je těžba dřeva spíše výjimkou.
Subjekty spravující státní lesní majetek
Zmiňovaný zákon by měl také vyřešit správu státních lesů. I zde jsou přitom ve hře tři varianty – zachovat současný stav, svěřit správu tímto zákonem zřízené státní organizaci nebo svěřit správu státních lesů akciové společnosti. To přitom může, ale nutně nemusí znamenat možný nástroj k budoucí částečné privatizaci LČR. Současná pozice ministerstva zemědělství je přitom blízká myšlence správy prostřednictvím státního podniku. Jeho nejvyšším představitelem by měl být generální ředitel jmenovaný tří až pětičlennou správní radou. Tu by na návrh ministra zemědělství, případně i na ministra životního prostředí jmenovala na určité období vláda. Výhodou takového řešení by byla stabilizace managementu podniku. V případě třetí varianty by byl zakladatelem akciové společnosti stát, jehož jménem by jednalo ministerstvo zemědělství. Akcie akciové společnosti by byly listinnými akciemi na jméno s omezenou převoditelností a byly by převoditelné pouze s předchozím souhlasem vlády. Akciová společnost jako právní forma subjektu spravujícího státní lesy by podle ministerstva mimo jiné znamenala, že by se stát mohl o akcie společnosti podělit například s kraji. V každém případě by měl zákon o státním lesním majetku stanovit minimální nebo maximální podíl, jakým budou činnosti při obhospodařování státních lesů zabezpečovány vlastními kapacitami právnické osoby, jaké bude tato právnická osoba zřizovat fondy či jak bude nakládat s finančními prostředky. Stejně tak by mohl (a měl) tento specifický zákon upravit některé záležitosti vyplývající ze specifik hospodaření v lesích.
Změny v podmínkách zadávacího řízení
Podnikatelskou veřejnost i LČR samotné nicméně i tak nejvíce trápí systém a podmínky tendrů na lesnické zakázky, které reálně obsahují rizika úspěchu nevěrohodných firem a neoperativní reakce na nenadálé události typu kalamita. Posun v této oblasti nicméně podle všeho přineslo jednání mezi podnikateli, LČR a ministerstvem zemědělství 24. září, na němž se, alespoň podle interpretace prvního náměstka ministra zemědělství Ivo Hlaváče, shodli účastníci na dvou ze tří diskutovaných témat. Zcela podstatná je v této souvislosti veřejná deklarace LČR a MZe, že je třeba změnit zadávací dokumentaci pro výběrová řízení – v prvé fázi zejména při vstupu do soutěží, a to tak, že nové podmínky by měly vyloučit z tendrů „firmy z paneláku“. Jedním z kritérií by přitom mohl být podle Ivo Hlaváče certifikát ISO, který by měl určitou vypovídací hodnotu o kvalitě a věrohodnosti příslušné firmy. Návrh nových kritérií již existuje, v průběhu října by jej měla, po připomínkách podnikatelů, posvětit dozorčí rada LČR a následně by již mohly být aplikovány v praxi.
Druhým, spíše filosofickým posunem, by mělo být zpracování vize LČR, jak do budoucnosti obchodovat dřevo. Generální ředitel ČR Jiří Novák přitom již na tiskové konferenci k hospodářským výsledkům LČR veřejně deklaroval vyšší příklon k obchodování dřeva na otevřených trzích, tedy v rámci aukcí a burz. I to je nepochybně posun, jedinou otázkou je co nejrychlejší přechod od slov k činům.
A ještě jedno téma je aktuálně připraveno k diskusi – totiž změna legislativy, podle níž by se výběrová řízení vypisovala. Od loňského roku již totiž existuje návrh vypracovaný skupinou právníků na podnět společnosti LESS, který v zásadě konstatuje, že zákon 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, je obtížně aplikovatelný při tendrech vyhlašovaných LČR, takže výhodnější by bylo využít zákon 139/2006 Sb., o koncesích. Podstatné přitom je, že od původních, zcela zamítavých postojů k tomuto návrhu se zejména na ministerstvu zemědělství jeví současná pozice úředníků k němu jako „opatrně vstřícná“. I to může být do budoucna potenciál k potřebnému uklidnění současné situace v lesním hospodářství ČR.
Autor: Petr Havel
zemědělský a lesnický analytik
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.