Úvodník 10/2008
Vážení čtenáři,
dovolte mi, abych obrátil Vaši pozornost k jednomu ze základních témat obhospodařování lesů – k problematice obnovy lesa.
Přes současný návrat k přirozené obnově lesa musím konstatovat, že podíl obnovy umělé nadále v lesích na území České republiky dominuje. Důvod není jen v tom, že se nám nedaří z různých důvodů výrazně zvýšit podíl obnovy přirozené, ale souvisí to i s postupně prováděnou změnou druhové skladby našich lesů ve prospěch listnáčů a jedle.
V dnešní době významná část vlastníků lesa sazenice nakupuje v privátních lesních školkách, takže starosti o osivo a vypěstování sazenic přenechává jiným. Při nákupu sazenic pro zalesnění by však vlastníci lesa neměli zohledňovat pouze cenu a viditelnou kvalitu sazenic. Zároveň by měli mít na zřeteli skutečnost, že tyto sazenice si v sobě nesou genetickou informaci, ta se dříve nebo později projeví na stavu založeného porostu. Výsledkem jejich práce je buď porost kvalitní a zdravý, anebo krnící a rozlámaný.
S rozvojem umělé obnovy lesa a lesního semenářství se velmi záhy přišlo na to, že sběry osiva z jakýchkoliv porostů a jeho přenosy napříč Evropou mají značně negativní důsledky pro stav lesů. Proto v tehdejším Československu již v roce 1927 Dr. Ing. Gustav Vincent vypracoval „Směrnici pro celostátní evidenci původu lesního osiva“, tu se ovšem nepodařilo prosadit do praxe. V roce 1940 následoval první závazný předpis, kterým bylo vládní nařízení „O uchování a vypěstování dědičně hodnotného dorostu stromového v lese“. Na tento předpis navazovaly v následujících letech další. Z uvedeného plyne, že se problematikou a významem dědičnosti lesních dřevin zabýváme již 70 let.
S naším vstupem do Evropské unie jsme byli povinni přijmout nový zákon upravující oblast nakládání s reprodukčním materiálem lesních dřevin v podobě, která je jednotná pro všechny členské země ES. Je pochopitelné, že principiálně byl převzat koncept dlouhodobě uplatňovaný ve „starých“ členských zemích ES.
Přijatý zákon č. 149/2003 Sb. (o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin, v platném znění) tak přinesl do dosud zavedené praxe v ČR řadu zásadních změn. Faktem je, že provozní praxe se s uvedeným předpisem dodnes obtížně ztotožňuje, neboť uvedený zákon je jednak poměrně složitý, jednak v oblasti osiva a sazenic lesních dřevin zavádí nepoměrně vyšší míru regulace, než jsme byli zvyklí. Takto koncipovaný zákon je prioritně nastaven pro podmínky tržního hospodářství s cílem chránit spotřebitele (vlastníka lesa), čili garantovat mu, že deklarovaný původ nakupovaných sazenic odpovídá skutečnosti. Zákon současně klade na stát a jím pověřené instituce povinnost tuto ochranu spotřebitele zajistit.
Vážení čtenáři, v tomto čísle se Lesnická práce věnuje uplatňování zákona o obchodu s reprodukčním materiálem v praxi. Věřím, že se pro vás stane užitečným zdrojem informací.
Jaromír Vašíček
předseda redakční rady Lesnické práce
dovolte mi, abych obrátil Vaši pozornost k jednomu ze základních témat obhospodařování lesů – k problematice obnovy lesa.
Přes současný návrat k přirozené obnově lesa musím konstatovat, že podíl obnovy umělé nadále v lesích na území České republiky dominuje. Důvod není jen v tom, že se nám nedaří z různých důvodů výrazně zvýšit podíl obnovy přirozené, ale souvisí to i s postupně prováděnou změnou druhové skladby našich lesů ve prospěch listnáčů a jedle.
V dnešní době významná část vlastníků lesa sazenice nakupuje v privátních lesních školkách, takže starosti o osivo a vypěstování sazenic přenechává jiným. Při nákupu sazenic pro zalesnění by však vlastníci lesa neměli zohledňovat pouze cenu a viditelnou kvalitu sazenic. Zároveň by měli mít na zřeteli skutečnost, že tyto sazenice si v sobě nesou genetickou informaci, ta se dříve nebo později projeví na stavu založeného porostu. Výsledkem jejich práce je buď porost kvalitní a zdravý, anebo krnící a rozlámaný.
S rozvojem umělé obnovy lesa a lesního semenářství se velmi záhy přišlo na to, že sběry osiva z jakýchkoliv porostů a jeho přenosy napříč Evropou mají značně negativní důsledky pro stav lesů. Proto v tehdejším Československu již v roce 1927 Dr. Ing. Gustav Vincent vypracoval „Směrnici pro celostátní evidenci původu lesního osiva“, tu se ovšem nepodařilo prosadit do praxe. V roce 1940 následoval první závazný předpis, kterým bylo vládní nařízení „O uchování a vypěstování dědičně hodnotného dorostu stromového v lese“. Na tento předpis navazovaly v následujících letech další. Z uvedeného plyne, že se problematikou a významem dědičnosti lesních dřevin zabýváme již 70 let.
S naším vstupem do Evropské unie jsme byli povinni přijmout nový zákon upravující oblast nakládání s reprodukčním materiálem lesních dřevin v podobě, která je jednotná pro všechny členské země ES. Je pochopitelné, že principiálně byl převzat koncept dlouhodobě uplatňovaný ve „starých“ členských zemích ES.
Přijatý zákon č. 149/2003 Sb. (o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin, v platném znění) tak přinesl do dosud zavedené praxe v ČR řadu zásadních změn. Faktem je, že provozní praxe se s uvedeným předpisem dodnes obtížně ztotožňuje, neboť uvedený zákon je jednak poměrně složitý, jednak v oblasti osiva a sazenic lesních dřevin zavádí nepoměrně vyšší míru regulace, než jsme byli zvyklí. Takto koncipovaný zákon je prioritně nastaven pro podmínky tržního hospodářství s cílem chránit spotřebitele (vlastníka lesa), čili garantovat mu, že deklarovaný původ nakupovaných sazenic odpovídá skutečnosti. Zákon současně klade na stát a jím pověřené instituce povinnost tuto ochranu spotřebitele zajistit.
Vážení čtenáři, v tomto čísle se Lesnická práce věnuje uplatňování zákona o obchodu s reprodukčním materiálem v praxi. Věřím, že se pro vás stane užitečným zdrojem informací.
Jaromír Vašíček
předseda redakční rady Lesnické práce