Jak se hospodařilo v českých lesích v roce 2007
O komentář zejména k ekonomickým výsledkům hospodaření správců a majitelů lesního majetku v České republice, jsme požádali ministerstvo zemědělství, ekonoma Zdeňka Domese a analytika Petra Havla.
Vybrané informace z výročních zpráv jsou uvedeny na konci příspěvku.
Ministerstvo zemědělství sekce lesního a vodního hospodářství
Ekonomická situace vlastníků lesa v rámci hospodaření v lesích včetně případných vedlejších aktivit se meziročně zlepšila u soukromých lesů a u lesů ve vlastnictví měst a obcí, zatímco u lesů ve vlastnictví státu došlo ke zhoršení ekonomické situace. Potvrzují to výsledky rezortního statistického šetření od 274 vlastníků lesů (případně nájemců lesů) s výměrou lesů přesahující 200 ha, které reprezentují celkem 94% podíl výměry lesů státních, 43% podíl lesů ve vlastnictví měst a obcí a 23% podíl soukromých lesů v ČR. Tímto rezortním statistickým šetřením se nepřetržitě od roku 1998 monitoruje ekonomická situace vlastníků lesa (případně nájemců lesů), kteří obhospodařují lesy na ploše cca 1850 tis. ha – tj. na 70 % výměry lesů v ČR.
Výsledky hospodaření
Hospodářské výsledky (zisky před zdaněním) se meziročně zvýšily u soukromých lesů o 224 Kč/ha lesa a dosáhly tak nejvyšší hodnoty 1746 Kč/ha, u obecních lesů
o 407 Kč/ha lesa na hodnotu 1114 Kč/ha, zatímco u státních lesů došlo k výraznému poklesu zisků před zdaněním, a to o 1077 Kč/ha lesa na dosaženou skutečnost 646 Kč/ha. Na hospodaření ve státních lesích se rozhodující mírou podílelo hospodaření státního podniku Lesy České republiky, který zaznamenal pokles výnosů, nárůst nákladů a dosáhl hrubého zisku před zdaněním pouze ve výši cca 0,5 mld. Kč (oproti cca 2 mld. Kč v roce 2006).
Výraznou finanční podporou pro vlastníky (nájemce) lesů jsou finanční příspěvky na hospodaření v lesích, poskytované ze státního rozpočtu a z rozpočtu krajů, a ze státního rozpočtu uhrazené úhrady některých mandatorních výdajů (dle zákona o lesích) a podpory poskytované z fondů EU. Bez započítání těchto finančních příspěvků by realizovaný zisk z 1 ha lesa představoval u soukromých lesů 1271 Kč, u lesních majetků obcí a měst 580 Kč a u státních lesů 540 Kč. Významnou nákladovou položkou u nájemců lesních majetků měst a obcí je nájemné. Z rezortního statistického šetření vyplývá, že 63,6 % výměry těchto lesů je pronajato a průměrné roční nájemné činí 2321 Kč/ha lesa, což výrazně ovlivňuje konečnou výši zisku u nájemců. Pronájem lesů soukromých je realizován na 50,7 % výměry těchto lesů a průměrné roční nájemné činí 1615 Kč/ha lesa. Pronájem lesů ve vlastnictví státu je zákonem o lesích zakázán.
Porovnáním hodnot výše zisků včetně příspěvků a dotací od krajů, státu a EU a zisků bez těchto příspěvků a dotací lze dovodit celkovou finanční podporu, která je vlastníkům (nájemcům) lesa poskytována. Celková finanční podpora na 1 ha lesa tak činila v průměru 106 Kč u státních lesů, 534 Kč u lesů v majetku měst a obcí a 475 Kč u lesů soukromých.
Meziroční růst průměrných nákladů se projevil v pěstební činnosti (celkem za lesy průměrný nárůst o 136 Kč/ha lesa), a to ve všech rozhodujících výkonech (obnova lesa, péče o lesní kultury, prořezávky a ochrana lesa). Racionalizací dochází k absolutnímu snížení prováděných výkonů. V těžební činnosti se projevil za všechny sledované lesy rovněž meziroční nárůst průměrných nákladů u všech rozhodujících výkonů (těžba dřeva, přibližování dřeva, odvoz dřeva, oprava a údržba lesních cest). Na průměrném meziročním nárůstu průměrných nákladů na pěstební činnost na 1 ha obhospodařovaného lesa (o 136 Kč)
se podílely nejvíce obecní lesy (o 181 Kč), dále lesy státní (o 165 Kč) a soukromé lesy (o 29 Kč).
Na pěstební činnost celkem vztaženou na 1 ha obhospodařovaného lesa tak vynakládají nejvíce finančních prostředků vlastníci obecních a městských lesů (1787 Kč), dále státní lesy (1728 Kč) a soukromé lesy (1492 Kč). Na čerpání nákladů v lesnických činnostech mají významný vliv přírodní a klimatické podmínky, které limitují nasazování jednotlivých technik a technologií při provádění prací v lese. Příznivý vývoj byl zaznamenán ve zvýšených nákladech na opravy a údržbu lesních cest a svážnic. Nejvíce finančních prostředků na opravy a údržbu lesní dopravní sítě vynakládají subjekty hospodařící ve státních lesích (757 Kč na 1 ha lesa), nejméně naopak soukromé lesy (414 Kč na 1 ha lesa).
Porovnání ukazatelů ekonomiky hospodaření u subjektů dle druhu vlastnictví lesů ze zpracovaných výsledků rezortního statistického šetření s předcházejícím rokem je obsaženo v tabulce 3. Z tabulky je patrný zejména nárůst celkových nákladů na výkonech v lesnické činnosti u lesů státních, zatímco v hospodaření u lesů obecních i soukromých byl trend opačný, tj. nárůst výkonů (výnosů) předstihl nárůst nákladů.
Pozitivně se na výnosech projevil jak meziroční nárůst průměrného zpeněžení surového dříví, tak i objem realizovaných dodávek surového dříví. Tato skutečnost byla důsledkem likvidace následků větrné kalamity z ledna 2007 (orkán Kyrill), ze které se realizovaly ve větší míře silnější jehličnaté kulatinové sortimenty.
Na meziročním propadu tvorby zisků v lesích státních se významně podílelo saldo tvorby a čerpání rezervy na pěstební a ostatní lesnické činnosti. Zatímco v roce 2006 vykázaly organizace státních lesů saldo ve výši
+101 mil. Kč (tzn. že převažovalo čerpání již vytvořené rezervy s kladným dopadem na zisk), v roce 2007 činilo toto saldo -145 mil. Kč, (tj. s negativním dopadem na zisk), o které převážila tvorba rezervy její použití pro pokrytí očekávaného nárůstu nákladů zejména na pěstební činnost v dalších letech po rozsáhlé větrné kalamitě v lesích (Kyrill).
Zdeněk Domes, ekonom
Výroční zpráva státního podniku Lesy ČR za rok 2007, stejně jako předchozí ročníky, obsahuje množství informací pro zájemce o dění na největším lesním majetku v České republice, ale současně řadu informací důležitých pro poznání lesnické a ekonomické úrovně hospodaření postrádá. Následující řádky proto nejsou a ani nemohou být hodnocením lesnického a ekonomického chování podniku, ale komentářem k výroční zprávě, který upozorňuje na významné problémy při interpretaci jejího obsahu.
K ekonomice LČR
Komplexním, ale současně nejhůře interpretovatelným ukazatelem podnikové ekonomiky je výše hospodářského výsledku před zdaněním (dále jen HV). Tabulka ukazuje, že v loňském roce HV klesl pod úroveň roku 2004, tj. roku, v němž se již v plném rozsahu začaly projevovat důsledky hlubokého zásahu zakladatele do chodu podniku.
Při přepočtu HV na 1 m3 vytěženého dříví je tento pokles ještě výraznější.
Na výši HV roku 2007 měl nepochybně vliv vysoký objem nahodilých těžeb:
Samotná výše objemu a podílu nahodilých těžeb ovšem není faktorem jediným, jak dokumentují i údaje za Vojenské lesy a statky, s. p., u nichž je podíl nahodilých těžeb v letech 2006 a 2007 téměř shodný s Lesy ČR, ale provozní HV vztažený k 1 m3 vytěženého dříví poklesl v roce 2007 ve srovnání s rokem 2006 jen o 33 %, zatímco u LČR o 84 %.
K objektivnímu a podrobnějšímu poznání struktury a vývoje HV Lesů ČR by mohla posloužit bilance tzv. krycího příspěvku. Tento ukazatel (německy Deckungsbeitrag, anglicky amount of coverage, contribution margin) je definován jako rozdíl mezi dosaženými výnosy a na ně vynaloženými variabilními náklady, a představuje tedy finanční obnos, který je k dispozici ke krytí fixních nákladů a k tvorbě zisku. K analýze ekonomiky lesních majetku je již delší dobu používán v Rakousku, v našem lesním hospodářství prozatím nezdomácněl.
V Rakousku používaný vzorec pro výpočet krycího příspěvku je dán matematickým vztahem:
Z této definice je zřejmé, že významnou část krycího příspěvku spotřebovávají náklady, tzv. režie, eventuelně náklady nevýnosových (ztrátových) aktivit, a teprve zůstatek je k dispozici pro tvorbu zisku.
Výroční zprávy Lesů ČR bilanci krycího příspěvku neobsahují a ani její přesný výpočet neumožňují, protože neuvádí výnosy těžební činnosti (přímé náklady na pěstební činnost a LDS odvodit lze).
Jestliže s vědomím jistého interpretačního rozdílu zkreslení nahradíme výnosy a náklady těžební činnosti výnosy z výrobních a nevýrobních činností, které výroční zprávy udávají, dospějeme k následujícím absolutním (mil. Kč) a intenzitním (průměry na 1 m3 vytěženého dříví) ukazatelům:
Z tabulek je zřejmé, že vnitřní chod podniku (režijní náklady) spotřebovává stále větší objemy finančních zdrojů (krycího příspěvku) vytvořených výrobní činností – v roce 2007 celých 95 %. Jen rok 2006 byl výjimkou, a to vlivem vysokého, úmyslně neopakovatelného objemu těžby dříví, který v tom roce významně „rozředil“ náklady na pěstební činnost, lesní dopravní síť i režie.
K lesnické stránce hospodaření LČR
Výroční zpráva sice obsahuje významné údaje o lesnických parametrech hospodaření (viz tabulka na straně 7), ale většině z nich chybí srovnávací etalon, zejména srovnání s bilancovanými závaznými ukazateli LHP pro těžbu, obnovu a výchovu.
Bez srovnání s ukazateli LHP musí dále uvedené údaje, zejména
- skokový nárůst výše těžby dříví v roce 2006 a 2007 ve srovnání s předchozími lety je doprovázen poklesem výměry holin z těžby (rok 2007!) i umělé a přirozené obnovy,
- a klesající rozsah provedených výchovných zásahů v mladých porostech: z 77 123 ha v roce 2002 na pouhých 29 704 v roce 2007, navozovat jisté pochybnosti buď o spolehlivosti lesní hospodářské evidence, nebo o koncepci péče o les.
Závěr
Výroční zprávy Lesů ČR mají za sebou 15letý vývoj. Ve srovnání s výročními zprávami jiných státních lesů domácích i zahraničních jsou sice i nadále výrazně bohatší v množství kvantitativních údajů o podnikové ekonomice i stavu obhospodařovaného lesa, ale pro uspokojení zájmu lesnicky zasvěceného čtenáře v nich některé údaje i ukazatele chybí. Stát, jako společný vlastník lesů ve správě LČR, VLS a eventuálně dalších subjektů, by zřejmě měl mít zájem na stanovení závazné minimální soustavy údajů, které by musely výroční zprávy obsahovat, aniž by tvůrce omezoval v množství údajů navíc a ve formálním provedení.
Zdroj informací v tabulkách: výroční zprávy LČR, s. p., VLS, s. p. a autor.
Petr Havel, agrární a lesnický analytik
Základní ekonomická teze, podle které je stát v oblasti klasického podnikání špatným hospodářem, platí. Doslova učebnicový příklad přitom poskytly hospodářské výsledky v lesním hospodářství v ČR v loňském roce.
Porovnání porovnatelného
Hned na počátku je dobré konstatovat, že konstrukce výročních zpráv všech na tuzemském trhu působících státních a polostátních subjektů je zcela nepochopitelně, a člověk by řekl záměrně, odlišná. Jako by bylo strategickým cílem znesnadnit porovnání jednotlivých ekonomických parametrů při správě lesů, které nejsou ve správě privátní. Hovoří-li se dnes ve všech možných souvislostech o transparentnosti a průhlednosti hospodaření v lesích, možná by na začátek stačilo, aby státní, vojenské či obecní lesy měly ve svých výročních zprávách společné minimálně dvě kolonky: Zisk (před zdaněním nebo po zdanění) na hektar a celkovou sumu dotací, pakliže je pobírají. Hned by bylo jasněji. Přesto nemohou současné mlhy nad zveřejněnými daty (jde zejména o laickou veřejnost a média, podnikatelé v lesním hospodářství je rozšifrovat umějí) zakrýt základní poznatek: Hospodaření státního podniku Lesy České republiky (LČR) je v porovnání s dalšími neprivátními podniky v ČR nejhorší. Je přitom zcela zřejmé, že argumenty LČR o propadu odbytu a cen dřeva v roce 2007 vinou kalamit či hypotečních krizí mohou obstát vně lesnického hospodaření, ale rozhodně ne směrem dovnitř. Také všechny ostatní subjekty na tomto trhu se přece s propadem cen a kalamitami potýkaly. Jenže výrazně úspěšněji. To znamená, že přes zmiňované mlhy lze porovnávat porovnatelné, pokud ovšem budeme rozlišovat lesy hospodářské a lesy „ochranářské“. Jinými slovy, porovnávat lze například KRNAP a NP Šumava na straně jedné, na straně druhé LČR, VLS a SVOL.
Mizivá efektivita
Z podkladů z výročních zpráv přitom vyplývá, že základní příčinou rozdílných hospodářských výsledků nebyly ceny prodávaného dřeva, ale efektivita hospodaření jednotlivých subjektů jako celku. Rozdíly, zejména mezi LČR a VLS, jsou přitom obrovské – zdaleka totiž nejde o řády procent, ba ani řády desítek procent, ale o násobky vykazovaných hospodářských výsledků. Právě desítky procent by byly, chceme-li posuzovat oba podniky spravedlivě, v neprospěch LČR odůvodnitelné. Skutečností totiž je, že státní lesy participují na celé řadě veřejně prospěšných aktivit, financují množství turisticky i environmentálně pozitivních akcí a prakticky nečerpají národní dotace na hospodaření v lesích. Je tedy zřejmé, že hospodářsky hůř oproti VLS či SVOL na tom být musí. Avšak ne tak výrazně. V ekonomické bilanci LČR se navíc poněkud zapomíná na to, že v minulých letech nečerpaly státní lesy finanční prostředky ze zdrojů EU, zatímco v současnosti tomu tak již je – řada těchto peněz jde právě na veřejně prospěšné aktivity. Vzhledem k tomu, že obdobné aktivity LČR financovaly již dříve, měl se díky dotacím z EU de facto hospodářský výsledek zlepšit – v rámci časových řad u LČR samotných. Nu, není tomu tak. Je proto zcela na místě klást, ale také zodpovědět otázku, v čem že to špatná efektivita podnikání státu v lesích spočívá.
Obecně známé příčiny
V obecném měřítku je přitom odpověď velmi snadná: Nedostatečná hospodářská efektivita státních zakázek, neefektivní řízení podniku, příliš mnoho zaměstnanců nevytvářejících žádný podíl na „lesočeském“ HDP. To vše má ale ještě hlubší, zcela filosofickou základnu. Všichni lidé v LČR jsou zaměstnanci, správci, úředníci, politici, prostě všechno možné, jen jedno ne: vlastníci. Právě z toho vyplývá zcela odlišný přístup k řešení jakýchkoli provozních, strategických i hospodářských problémů. Pokud totiž neexistuje vlastnický vztah ke spravovanému majetku a osobní závislost na efektivitě hospodaření, není zcela objektivně možné činit, alespoň ne vždy a všude, pragmatická, efektivní a optimální rozhodnutí. Na tom nezmění nic ani jakákoli totální výměna managementu, ani sebeobjektivnější výběrová řízení, ani tisíc memorand či podnikatelských setkání. Jediným řešením je změna systému, jehož cílem musí být naprostá redukce podnikatelských ambicí státu v lesním hospodářství. Všudypřítomné námitky, že se tak stát vzdá možnosti svých zisků, jsou bohužel jen ideologickou zástěrkou potřeby uchovat si na dění ve státních lesích politický vliv. Sama praxe totiž prokázala, že stát hospodařit neumí, ačkoli by i v současné krizi mohl dosáhnout lepších hospodářských výsledků, kdyby jeho role spočívala pouze v tom les spravovat a dřevo jako surovinu následně, stejně jako třeba zemědělec pšenici, prodat. Na takovou „lesnickou prvovýrobu“ by jednak nebyl nutný stávající aparát, LČR jako dominantní hráč na trhu se surovinou by si, zemědělsky řečeno, mohl „říci o cenu“ a další náklady a zisky (jak je vidět, spíše ztráty) z obchodu se dřevem a dalších aktivit by neřešil. Tím by mimo jiné vznikl větší prostor pro skutečné soukromé podnikání a na lesnickém trhu by se uživilo více podniků.
Co dál
Takový model by přitom měl být cílem, těžko ale lze předpokládat, že by k němu bylo možné dojít v nejbližší době, například do konce současného a možná i budoucího volebního období. To ale znamená v zásadě dvě věci. Jednak aby stát i samotné LČR činily v budoucnosti takové legislativní kroky, které by ve výhledu podnikatelský podíl LČR na tuzemském trhu minimalizovaly, a ne naopak. Za druhé, aby nastala zásadní revize zadavatelské dokumentace k budoucím výběrovým řízením, a aby se dojednané zásady následně také dodržely. Primárním krokem k tomu by mohlo být říjnové setkání lesnických firem v Ostrově za účasti vedení LČR i ministerstva zemědělství. Přestože totiž na uvedeném jednání nezazněly žádné zcela nové převratné myšlenky, šlo po dlouhé době o funkční konsensuální jednání, na němž by bylo možné stavět dál.
Pozn.: Jednotlivé výroční zprávy jsou k dispozici na internetových stránkách příslušných subjektů.
Připravil: Jan Příhoda