Myslivost: Legislativní aktivita je nutná

Petr Havel

Souboj o podobu zákona o myslivosti byl v minulosti pokaždé hrou o množství legislativních kompromisů, které sice byly na straně jedné nutné k tomu, aby byla ta či ona novela zákona vůbec přijata, které ale také nutně zanechaly v zákoně stopy deformací zasahujících především do vlastnických práv. Výsledkem jsou mimo jiné v praxi neodvratitelné ztráty na lesních porostech způsobené zvěří.

Pandořina skříňka
Křehce dojednaný kompromis v poslední verzi mysliveckého zákona, se kterým ale s výjimkou myslivců bez vlastnictví honebních pozemků nikdo nesouhlasí, musí dříve či později projít zásadní revizí. Do té se ale nikomu nechce, přičemž základním důvodem je obava, aby nebyla novelizovaná novela ještě horší než ta současná platná. Díky tomu se otevření mysliveckého zákona brání jak ministerstvo zemědělství, tak i samotní myslivci. Pro všechny je to jakási Pandořina skříňka plná podřimujících a spících problémů, které se okamžitě po otevření víka skříňky probudí. Jednoznačně je ale třeba říci, že riziko vzedmutí lobbistických snah není možné držet pod víkem věčně – naopak, čím později se k novele mysliveckého zákona přistoupí, tím budou některé nevyhovující principy v běžné praxi více zakořeněné a obtížněji měnitelné.

Škody způsobené zvěří
Kromě v minulosti hojně diskutovaného sporu o práva vstupu myslivců na soukromé pozemky, který řešil (a nevyřešil) dokonce i Ústavní soud ČR, je v současném znění zákona nutné změnit především pasáže, které pro vlastníky lesních či honebních pozemků v praxi znamenají ekonomickou újmu. Právě ekonomika lesního podnikání je přitom v současné době krize, která je v ČR již rok přítomna právě v tomto podnikatelském oboru, pro vlastníky čím dál tím důležitější. Škody na lesních porostech způsobené zvěří se totiž stále zvyšují s rostoucími stavy zvěře, které navíc není v současné době nikdo schopen věrohodně spočítat. Škody ale spočítat lze, a nejsou vůbec zanedbatelné. Nezmění-li se přitom myslivecký zákon, bude se zcela logicky napětí mezi vlastníky porostů a myslivci stupňovat a možnost nutné dohody dále vzdalovat. Je ale zřejmé, že není možné dále pokračovat v legislativním prostředí, které poškozuje vlastníky, zdaleka nejen privátní.

Iniciativa zájmových organizací
Známkou eskalace napětí je do jisté míry aktivita organizací zastupujících vlastníky lesů, ať již je to Sdružení vlastníků obecních lesů, Sdružení majitelů lesů a podnikatelů v lesním hospodářství, Svazu vlastníků půdy ČR a dalších, které zformulovaly dopis ministerstvu zemědělství vyzývající státní úředníky k přijetí změn dosavadního stavu (pozn. red.: dokument naleznete na www.lesprace.cz). Zástupci vlastníků zcela oprávněně poukazují například na absurditu pojmu „přijatelná ekonomická újma“. Je totiž zřejmé, že žádná ekonomická újma není přijatelná, a škody, ať již jakékoli, musí někdo zaplatit. Samozřejmě to může být celá společnost prostřednictvím daňových poplatníků. Je to ale nesmysl v situaci, kdy je pachatel (zvěř) znám a kdy
je možné použít legislativní nástroje k minimalizaci vyčíslitelných škod.

Chybí jasná pravidla
Právě vyčíslitelnost škod a ještě více jejich skutečná úhrada je v současné době hlavním kamenem úrazu aktuálního znění zákona. To obsahuje zcela principiální deformace, například odvolací řízení o škodách, které je fakticky pouze v rukou myslivců, kteří ale svými aktivitami škody nepřímo i přímo způsobují. Za takové situace není možné domoci se
spravedlivé úhrady. Dalším nesmyslným principem je konstrukce kompetencí honebních společenstev, a zejména způsob, jakým se oznamují rozhodnutí společenstev či vůbec svolávají schůze. Zbytečnou regulativní deformací je také v současnosti stanovená výměra honiteb, která v praxi vůbec nerespektuje regionální odlišnosti a strukturu zvěře na tom kterém území. V tomto smyslu by bylo velmi žádoucí, aby byla stanovena spodní hranice výměry honitby na základě terénních a biodiverzitních specifik a aby se spodní hranice minimální výměry honiteb snížila.
Stanovení jasných a v praxi fungujících podmínek při soužití vlastníků lesních a honebních pozemků a myslivců by zcela jistě pomohlo všem. A dokonce i přijetí špatného řešení při novelizaci zákona by bylo lepší než dosavadní legislativní nečinnost. Minimálně by se ukázalo, kudy cesta nevede. V současné době totiž stejně v zásadě nevíme, kudy cesta vede. Jediné, co je z dnešního stavu zřejmé, jsou škody na lesních porostech, které platí jejich vlastníci obdobně, jako dosud platí za nedisciplinované nájemníky majitelé domů. V tomto případě se ale již do hry vložila EU. Bude muset Brusel řešit i kompenzace újmy majitelů lesa?

Autor:
Petr Havel
agrární a lesnický analytik
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.