Návrat lesů na Island?

Václav Kupčák, Jaromír Kolejka

Životní podmínky na naší planetě jsou ohroženy a vyžadují okamžité jednání. Výzvou pro všechny vlády a občanskou společnost je chránit a užívat přírodní zdroje Země trvale udržitelným způsobem (z Varšavské deklarace 5. ministerské konference o ochraně lesů v Evropě, Varšava 2007).
Co s tím má společného Island? A lesnictví? Překvapivě mnoho. Dokonce lze hovořit o příkladu ekologické katastrofy, kdy Islanďané považují odlesnění člověkem a půdní erozi za největší problém své země. A snaží se situaci řešit. Díky geografické expedici Island 2008 (červen–červenec 2008) jsme se o tom mohli na vlastní oči přesvědčit.

Island – země ohně a ledu
Impozantní demonstrace geologické a geografické historie planety Země díky aktivní vulkanické činnosti stále pokračuje. Hory, sopky, ledovce, údolí s divokými řekami, vodopády, národní parky. Ukázka, jak vznikají a vypadají přirozené ekosystémy, s čistým ovzduším, čistou vodou a téměř panenskou přírodou. Tolik asi představy či lákadla cestovních kanceláří. Skutečnost je však poněkud jiná.  
V některých pramenech se uvádí, že v době postglaciální byly na Islandu lesy, jež pokrývaly asi polovinu ostrova (převážně javory a další širokolisté dřeviny). Při osídlování, přibližně před 1100 lety, byly lesy běžně v nížinách a vystupovaly až po úpatí hor. Odhaduje se, že cca 20–40 % území bylo tehdy pokryto převážně tzv. „březovým křivolesem“ (s příměsí vrb a jeřábů) a až 60 % bylinnou vegetací. Po posledních dvou stoletích je však lesnatost ostrova necelé 2 % a plocha porostlá vegetací se zmenšila na polovinu (viz obr. 1). Statistiky se sice různí a připusťme i problém – co je to ve zdejších podmínkách les (analogické těžkosti mají ostatně statistiky FAO i v jiných zemích – s tzv. wooded land). Za les (islandsky skógur) většinou Islanďané považují porost dřevin, jestliže se v něm schová dospělý člověk. Někdy se však za les označují všechny porosty dřevin, tedy i porosty břízy zakrslé. Odtud také omšelý vtip, co má člověk na Islandu dělat, pakliže v lese zabloudí. Odpověď: Postavit se.
Různé zdroje uvádějí současnou plochu lesů na Islandu v rozmezí 123–130 tis. ha, lesnatost o 0–1,4 % a průměrná zásoba podle Simanova (2000) činí 8,5 m3. ha-1.  
Na druhé straně vás na Islandu na první pohled upoutají rozsáhlé uměle zalesněné plochy, a podle informací přibývají řádově tisíce hektarů ročně. V každém případě je Island příkladem nebývalého odlesnění území, ale i snahy po řešení, jež asi nemá nejen v Evropě obdobu.

Půda a eroze
Zásadní příčinou odlesnění Islandu v minulosti bylo osídlování a zemědělství. Dřevo bylo spotřebováno na stavby a topení, většina lesů však byla přímo vypálena pro získání obdělávatelné půdy a pastvin. To vše spolu s drsným klimatem (zvláště silnými větry), výbuchy sopek s následným plošným pokrytím velkých území lávou a popelem, postupujícími či tajícími ledovci, zemětřeseními apod. způsobilo „ukázkovou“ půdní erozi na obrovských plochách. Vedle i u nás známé vodní eroze je však tady rozhodující eroze větrná.
Snadné zranitelnosti půdy napomáhají její vlastnosti. Vznikají většinou zvětráváním lávy, jsou velmi úrodné, avšak i lehké. Obnaženou půdu, navíc rozrušovanou poměrně intenzivní pastvou, proto vítr snadno odnáší. U travních porostů jsou rozšířeným jevem tzv. „velbloudí hřbety“ (větrem vypreparované vlny zeminy „korunované“ travními drny), kde je jen otázkou času, kdy se vše změní v poušť. Podle odhadů je dnes asi polovina území ve výškách do 400 m n. m. bez vegetace – jsou zde polopouště a pouště, a prašné bouře nejsou ničím výjimečným. Sami jsme se s jednou setkali nedaleko historicky proslulého Þingvelliru (místo, kde se scházel parlament Althing – nejstarší na světě, a doposud tak ve výjimečných případech činí). Představte si 200–300 m vysokou a i desítky kilometrů širokou „hradbu“ prachu a písku valícího se krajinou.
Prašné bouře vedly již k zániku řady farem. Farmáři byli také první, kteří začali proti půdní erozi bojovat – stěnami z kamenů a výsadbou stromů kolem svých pozemků v místech převládajících směrů větru. Také svá obydlí odedávna ochraňovali stromy, nebo alespoň keři. Další z možností, jak čelit erozi, je omezit volnou pastvu. Ta je dnes v horách možná až od 15. července a trvá maximálně do konce září, v národních parcích je zakázána. Proto také na Islandu nepřehlédnete fermentaci píce – a všude mnoho plastikových balíků. Jinak se téměř všude setkáte s ploty, které mají usměrnit pohyb ovcí, a s kovovými zábranami proti průchodu po silnicích, kterým se zde říká „trubkové varhany“ (u nás známé z obor).

Ochrana půdy
K potřebě znovuzalesnění země zasedal zmíněný parlament již v roce 1899, a prakticky bezprostředně se začalo s vyhledáváním vhodných ploch, dřevin a zalesňovacích postupů, nejprve na východě ostrova. Od roku 1907 byly tyto činnosti upraveny Zákonem o lesnictví a prevenci eroze na Islandu, a vznikla Společnost pro ochranu půdy (Soil Conservation Society – SCS), která pracuje dodnes. Jejím hlavním úkolem je rekultivace obnažených a poškozených oblastí a ochrana existující přirozené vegetace. Dalším cílem SCS je zpevňování pohyblivých písků na mořském pobřeží i ve vnitrozemí. K tomuto účelu se používá zejména lupina nutkajská (Lupinus nootkatensis) a ječmenice písečná (Elymus arenarius).
Lupina (lidově vlčí bob) byla přivezena okolo r. 1945 z Aljašky a její semena se také rozsévala z letadel. I když v drsných podmínkách, velmi dobře zde roste a její kořeny zpevňují půdu a obohacují ji o dusík. Potkáte ji po celém ostrově a její modré květy na rozsáhlých plochách nepřehlédnete.
Ječmenice je domácí až 1 m vysoká statná tráva, která roste především na písčitých náplavech. Její semena se v minulosti mlela spolu s obilím do mouky, byla používána jako stelivo nebo náplň matrací a sedel koní. Porosty této traviny, kterých se zde vysévá okolo 1 tis. hektarů ročně, zaujímají dnes asi 2 % celkové rozlohy ostrova.
Zdejší květena má jinak subarktický charakter, převládají trávy, mechy a lišejníky, kvetoucích rostlin je 470 druhů. Za zmínku určitě stojí silenka bezlodyžná (Silene acaulis), skromně rostoucí i na nejextrémnějších plochách pouští a lávových polí; obdobně i silenka přímořská (Silene uniflora). Na druhé straně se zde daří nebezpečným bolševníkům (Heracleum), které se rozrůstají a zplaňují i v národních parcích či přírodních rezervacích.

Národní parky a rezervace Islandu
Národních parků (NP) je na Islandu pět. Nejstarší NP Þingvellir na západě ostrova, o rozloze 83,7 km2, byl založen v roce 1928. Prochází jím aktivní riftová zóna zemské kůry, kde se stýkají dvě litosférické desky – euroasijská a severoamerická. Poslední, v letošním roce zřízený NP Vatnajökull, se rozkládá na ploše 12 tis. km2 a je největším národním parkem v Evropě (Vatnajökull je největším islandským ledovcem o rozloze 8300 km2 a mocnosti okolo 750 m).
Nejznámější přírodní rezervace jsou Thórsmörk, Landmannalaugar, Látrabjarg a Dýrholaey. Nejstarší rezervace Thórsmörk, neboli Thorův les, byla založena v roce 1921. Jedná se o impozantní a pozoruhodné horské údolí na jihu Islandu, je však zajímavostí spíše turistickou než lesnickou.

Lesnictví
V roce 1907 vznikla Islandská lesní správa (Iceland Forest Service – IFS), jež působí dodnes – jako vládní instituce pod ministerstvem životního prostředí. Má sídlo v Reykjavíku, organizačně sestává ze sedmi divizí, ty se pak člení na lesní závody. Hlavním úkolem IFS bylo a je znovuzalesnění země. V roce 1945 navštívil její tehdejší ředitel Hákon Bjarnason Aljašku za účelem studia tamních lesů a přivezl kolekce semen vhodných pro islandské klimatické podmínky. Tato Bjarnasonova aktivita je považována za počátek novodobého islandského lesnictví.
V proslulém lesnickém arboretu Hallormstadaskógur dnes roste 38 druhů jehličnanů a 12 druhů listnáčů, dovezených převážně z Aljašky, Sibiře, Kamčatky a Kavkazu (viz obr. 2, 3).
IFS úzce spolupracuje se Zemědělskou univerzitou Islandu v Borgarnes a Islandským lesnickým výzkumným ústavem v Mógilsá. Hledáním a pozorováním vhodných druhů dřevin se zabývá zejména Výzkumná lesnická stanice u Hallormstaðuru, mj. na výzkumných plochách o celkové rozloze okolo 2300 ha. Pěstují také sazenice, které se rozšiřují po celém ostrově.   
Experimentování s dováženými dřevinami mělo své doprovodné jevy mj. v tom, jak zabránit případnému importu jejich chorob a škůdců. Údajně každá jednotlivá sazenice byla speciálně „dezinfikována“. Ostatně tato obava ze škůdců a chorob fauny a flóry přetrvává v islandské „úřední“ mentalitě dodnes.
Hledání vhodných druhů dřevin je též cílem botanických zahrad. Nejproslulejší z nich je zahrada v Akureyri na severu ostrova, jež vznikla v roce 1912, a v současnosti se rozkládá na 3,6 ha. Největší a nejstarší část tvoří park se stromy a trvalkami, které pochází z celého světa. V nejnovější části je sbírka topolů a vrb, které se také osvědčily při vysazování v ulicích měst. Botanické zahrady zde mají vůbec výjimečné postavení. Islanďané si totiž váží každého rostoucího stromu (islandsky tré), a vysazenými stromy je obklopeno skoro každé obydlí.

Přirozené lesy – březové křivolesy
Současné přirozené lesní porosty na Islandu, zmíněné „březové křivolesy“, tvoří nejrozšířenější a snad jediná domácí dřevina – bříza svalcová (Betula tortuosa). Je islandským poddruhem břízy pýřité (Betula pubescens subsp. tortuosa). Ve zdejších podmínkách vystupuje nejvýše do 250 m n. m., dorůstá obvykle výšky okolo 2 m, na místech chráněných před větrem i 10 metrů. Z dalších bříz ji nejčastěji doprovází již zmíněná bříza zakrslá (Betula nana) (viz obr. 4, 5).
Z vrb je velmi rozšířená vrba jíva (Salix caprea) – v příměsi porostů a v četných větrolamech (viz obr. 6), dále vrba vlnatá (Salix lanata), vrba bylinná (Salix herbacea) a vrba polární (Salix arctica). Vrba je ostatně vůbec nejotužilejší dřevinou, vystupující do nejextrémnějších poloh – také ve Skandinávii, na poloostrově Kola, a dokonce i v Grónsku. V porostech dále dobře roste jeřáb obecný (Sorbus aucuparia), rozšířené jsou také brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), brusinky (Vaccinium vitis-idaea) a vřes (Calluna vulgaris).
Jehličnany, vyjma jalovce plazivého (Juniperus horizontalis), se na Islandu v minulosti nevyskytovaly.

Znovuzalesnění země
V uměle založených porostech na Islandu jednoznačně převládají jehličnaté porosty introdukovaných dřevin. Jsou rozšířeny zvláště na východě, jihu a jihozápadě ostrova, kde je pro ně příhodnější klima. Pokusy jsou však úspěšné jen tam, kde je les chráněn skalní stěnou. I tak zde vyrůstají do výšky maximálně 20 m a například asi 50letý jehličnatý porost v závětří tektonické trhliny ve zmíněném Þingvelliru je vysoký zhruba 10 metrů.
Z jmenovitých druhů jehličnanů jde především o modřín sibiřský (Larix sibirica), následují borovice lesní (Pinus silvestris), borovice sibiřská (Pinus cembra sibirica) i borovice osinatá (Pinus aristata). Ze smrků nejčastěji smrk pichlavý (Picea pungens), smrk sitka (Picea sitchensis) a smrk ajanský (Picea jezoensis), z jedlí pak jedle sibiřská (Abies sibirica) a jedle arizonská (Abies lasiocarpa). Z introdukovaných listnatých dřevin ve výsadbách dominuje topol chlupatoplodý (Populus trichocarpa), následuje jeřáb prostřední (Sorbus intermedia) a jilm drsný (Ulmus glabra). Pomístně se také používá bříza bělokorá (Betula pendula) a osika (Populus tremula).
V současnosti nejrozsáhlejší zalesňovaná území se nachází v jihozápadní části ostrova (Norotunguskógur, Klausturskógur, Haukadalsskógur, Kirjkubaejarklaustur),
dále na severu (od Rejkjaholskógur po Ásbyrgi) a na východě (Hallormsstadaskógur, Arnaldsstadaskógur, Járvik). Na vytipovaných lokalitách se postupuje podle projektů a převážně se zakládají monokultury (viz
obr. 7, 8); pro evropského lesníka je překvapivý rozsah monokultur modřínu (viz obr. 9). Při výsadbách se často používá mykorhiza, hlavně na lávových polích. Rozsah zalesňování se pohybuje mezi 1500–2000 ha ročně, se spotřebou okolo 5 mil. sazenic.
Zalesňování v zásadě financuje stát, ale při výsadbách pomáhá i řada nevládních neziskových organizací (také prostřednictvím mezinárodních workcampů).
Jak již bylo uvedeno, hlavním důvodem zalesňování země je ochrana půdy. Dřevoprodukční funkce se v dohledné době nepředpokládá a těžba dřeva na Islandu dnes v podstatě neexistuje. Pomístně se provádí prořezávky a probírky – silnější dříví se zužitkovává na řezivo (pokud to jde), slabší na kůly ohradníků. Z březového nehroubí se vyrábí dřevěné uhlí. O případném průmyslovém využití dříví se uvažuje u topolu chlupatoplodého – na plantážích s 30letým obmýtím.
Nedostatek dříví provází historii Islandu. Zajímavostí bylo svého času používání tzv. „výronního“ dříví, které vyplavilo moře – a „kmeny kanadských a sibiřských smrků měly cenu zlata“. S tímto dřívím se lze setkat i dnes, zvláště na severním pobřeží. Jinak se dřevo dováželo a dováží lodními cestami, hlavně z Norska.

O Islandu
„Asi každý, kdo uskutečnil vysněnou cestu na Island, musel si pak na místě své představy o této zemi poopravit. Nejeden Islanďan nechápe, co táhne nás Středoevropany na Island - do země, kde nerostou stromy.“ To píše Jiří Havel ve své knize Islandská setkání.
„Islanďané mají už od pradávna oproti řadě jiných národů realističtější přístup k přírodě. Pokora, s kterou k ní přistupují, je výsledkem jejich přímé a z hlediska historie čerstvé zkušenosti, že přírodní síly budou vždycky silnější než jejich.“ Tak charakterizují Island Jakub Havel a Hynek Adámek v další ze zajímavých knih: Island – soulad protikladů.
A do třetice: říká se, že na Island často míří lidé, již se potřebují zastavit a udělat si jasno ve svém životě. Něco na tom může být.
Myslíme si, že uvedené poznatky a myšlenky lze i rozšířit. Například také z pohledu celosvětové strategie trvale udržitelného života a úlohy lesnictví. Premisu, na níž se asi shodnou všichni: „Tuto planetu si nelze bez lesů představit,“ snad není třeba připomínat.

Seznam použité literatury je k dispozici u autorů.

Autoři:
Doc. Ing. Václav Kupčák, CSc.
Katedra ekonomiky a řízení lesního hospodářství
FLD ČZU v Praze
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
 
Doc. RNDr. Jaromír Kolejka, CSc.
Katedra geografie
Pedagogická fakulta,
Masarykova univerzita v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.