Sto šedesát let vysokoškolské výuky lesnických věd

Ivan Roček

Výuka lesnictví na školách v Království českém začala v poslední čtvrtině 18. století a zahájila tak období profesionalizace lesnictví, které se počalo jasně a zřetelně vymezovat vedle myslivosti. Bylo totiž nutné z národohospodářských důvodů vychovat kvalitní lesní personál, a tak se kromě Ehrenwerthovy mistrovské školy v Blatně (1773–1791) objevuje výuka lesnické problematiky i na univerzitní úrovni. Zásluhu na tom mají i majitelé velkých zemědělsko-lesnických celků, kteří pociťovali potřebu zvelebení svých majetků a hlavně zefektivnění hospodaření v lesích.

První lesnicky zaměřená výuka na univerzitní úrovni se datuje od roku 1775, kdy o pěstování lesů přednášel profesor Schönbauer v rámci výuky pro stolici polního hospodářství Univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze. Asi od roku 1777 měl na univerzitě výklady o polním a lesním hospodářství profesor Buček (Butschek), který byl také autorem knihy Grundristz der Forstwirtschaft. Je pravděpodobné, že encyklopedické přednášky o lesnictví na univerzitě byly impulzem pro snahy Christopha (Kryštofa) Liebicha vybudovat samostatnou stolici lesnictví na pražské polytechnice. Právě Liebicha je možné považovat za skutečného zakladatele výuky lesnických věd na vysokoškolské úrovni.

Christoph Liebich
Christoph Liebich se narodil 8. října 1783 ve Falkenbergu
(ve Slezsku). Po studiu na Královské vyšší škole stavební ve Vratislavi složil státní zkoušky pro královské zemské měřiče a po tříleté praxi v lesním hospodářství studoval od roku 1810 na soukromém lesním učilišti v Zillbachu (Durynsko), kde působil významný lesník Heinrich Cotta. O rok později tato soukromá škola přesídlila do Tharandtu (u Drážďan), kde byla přeměněna roku 1816 na Královskou lesnickou akademii.
Liebich absolvoval tharandtskou školu roku 1812 a byl pak ustanoven c. k. komorním lesním inženýrem ve Lvově a roku 1818 přešel v této funkci do lesního oddělení administrace komorních statků v Praze, kde působil s význačnými lesníky té doby, jako byl Ignác Ehrenwerthem, Jan Tomaschek, Jakub Schmidt.
Roku 1826 byl jako přebytečný z ředitelství komorních statků propuštěn a pak se věnoval literární a vydavatelské činnosti. Tyto části jeho aktivit byly již dříve podrobně popsány (Korf 1958, Poleno 1998).

Budování lesnického vysokého školství
Důležité jsou snahy lesnicky vzdělaného a v praxi zkušeného odborníka o vybudování vysokoškolské lesnické vzdělávací instituce. V časopise, který sám vydával (Der aufmerksame Forstmann oder das Neueste und Bemerkenswertheste aus dem Forst-und Jagdfache – Pozorný lesník aneb to nejnovější a nejpozoruhodnější z lesnického a myslivecké-ho oboru) publikoval svůj návrh (z roku 1826) na zřízení lesnického vzdělávacího ústavu. Avšak teprve svým dopisem z 12. listopadu 1848 adresovaným pražské polytechnice formálně završil svoji snahu a 15. listopadu 1848 zahájil přednášky o lesnické vědě na Českém stavovském polytechnickém učilišti v Praze (v roce 1848 došlo ke změně názvu na Český stavovský polytechnický ústav v Praze). Dopis z 12. 12. 1848 císařsko-královského ex komorního lesního inženýra a lesního rady Christopha Liebicha je uložen v Národním archivu Praha a obsahuje návrh studijního plánu, který je bezesporu velmi zajímavý (viz rámeček).
Zahajovací přednáška se konala 15. listopadu 1848 (vyšla tiskem v r. 1849 – Nožička, 1957). Liebich měl již během prvního roku svých přednášek 47 posluchačů. Pedagogické práci se věnoval s velikým zájmem a měl také v učitelském sboru polytechniky velkou vážnost, takže bylo navrženo jeho jmenování profesorem, leč bez úspěchu. V červnu roku 1849 vypracoval Liebich obsáhlý plán na rozšíření lesnického studia na pražské polytechnice z jednoho na dva roky (podrobnosti viz Mezera 1967). Žádal také, aby byla zřízena stolice lesnických nauk s řádnou profesurou a dalšími učitelskými silami. Současně požadoval přidělení komorních brandýských lesů pro praktické práce a jako demonstrační objekt pro studenty. To se bohužel nepovedlo prosadit.

Důraz na technické vzdělání
Liebichův návrh osnov byl zaměřen především na biologii, ekonomiku a řízení. Klade důraz na předchozí technické vzdělání – požaduje, aby posluchači lesnických věd absolvovali předtím aspoň jeden ročník vysoké školy. Je třeba si uvědomit, že tehdejší stavovská polytechnika vznikla jako škola pro inženýry, kteří se především věnovali opevňovacím pracím. Dnešní důležitá součást lesnického inženýrského vzdělání, tj. technická problematika, nastoupila skoro o padesát let později, na přelomu století devatenáctého a dvacátého. V Liebichově době byl stále ještě důležitý vysoký podíl dříví jako paliva a zpracování dřeva bylo na jednoduché technické úrovni. Kácení stromů bylo prováděno ještě převážně sekerou a pila se používala spíše jen pro podélné krácení. Pro dopravu dříví byly používány koňské potahy nebo vodní toky. Liebichův program výuky vycházel z potřeby utřídit alespoň základní znalosti o lese, zavedení odborného řízení na základě poznatků té doby a nahrazení intuitivního rozhodování v lesnictví řádným systémem. Je nutné zdůraznit, že Liebichův návrh i jeho snahy se soustředily hlavně na zvýšení produkce dříví, proto se také v originále návrhu osnov nevyskytuje označení „lesní hospodářství“ jako „Forstwirtschaft“, ale zásadně používá v německém originále „Holzwirtschaft“.
Docent Liebich přednášel lesnické nauky naposledy ve školním roce 1867/1868, působil tedy jako vysokoškolský pedagog 19 let. Po něm přednášeli encyklopedii lesnictví Antonín Bohutínský – (1847–1924), Karel Kořistka (1825–1906), Ing. Dr. Josef Sigmund a Ing. Vojtěch Kaisler. Poslední dvě osobnosti jsou již výrazně spjaty se vznikem samostatného lesnického odboru (později lesnické fakulty) Vysoké školy zemědělského a lesnického inženýrství při ČVUT v Praze ve dvacátých letech minulého století.

Přínos práce Christopha Liebicha
Některé Liebichovy snahy se nepotkaly s velkým úspěchem (např. pěstování bource morušového), ale je třeba konstatovat, že měl na svoji dobu velmi moderní názory a jeho zásluhy o vysokoškolské vzdělávání lesníků jsou nepopiratelné. Docenta Liebicha můžeme právem považovat za prvního kvalifikovaného vysokoškolského učitele lesnictví u nás, který pozvedl výuku lesnictví na univerzitní úroveň, dal mu první systémové uspořádání a zdůraznil také nutné spojení teorie s praxí, bez kterého jsou lesnické vědy nemyslitelné. Současná fakulta lesnická a dřevařská ČZU ho považuje za zakladatele univerzitní výuky českého lesního hospodářství.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora.

Autor:
prof. Ing. Ivan Roček, CSc.
Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.