Vliv pěstebních zásahů na poškození porostů ohryzem
Kamil Turek, Jiří Kamler, Lukáš Procházka
V souvislosti se škodami zvěří se zpravidla mluví pouze o nutnosti redukovat její vysoké stavy a zapomíná se, že i samotné lesnické hospodaření může intenzitu poškození lesa zvyšovat či snižovat. V lese můžeme hospodařit formou stejnověkých monokultur jako na plantážích, nebo formou strukturně bohatých, věkově i druhově rozrůzněných porostů, které jsou základem dlouhodobě udržitelného hospodaření. Jedny z nejvýznamnějších ekonomických škod vznikají zimním ohryzem smrkových porostů jelení zvěří, jejichž ochrana je nákladná a dlouhodobá. Jednou z možností, jak omezit nepříznivé důsledky výskytu zvěře v těchto porostech, by mohla být optimalizace výchovných zásahů s cílem zvýšit nabídku potravy zvěře a tím snížit pravděpodobnost poškození cílových jedinců. Proto jsme na vybraných plochách otestovali vliv ponechání podúrovně při prořezávkách na míru poškození ohryzem.
Založení výzkumných ploch
Výzkum probíhal na dvou lokalitách. První se nacházela v Rychlebských horách na lesní správě Javorník a revíru Bílá Voda, na severních svazích Borůvkové hory v nadmořské výšce 750–800 m n. m., druhá lokalita se nacházela v Jablunkovském mezihoří na lesní správě Jablunkov a revíru Mosty, na jižních svazích Girovej v nadmořské výšce 650–670 m n. m. Zásahy byly provedeny v porostech ve věku kolem 10 let, vzniklých z přirozené obnovy a s převahou smrku (tab. 1). Na kontrolních plochách jsme provedli pozitivní výběr s vyřezáním podúrovně a na pokusných plochách rovněž pozitivní výběr, ale s ponecháním podúrovně, nebo schematický výběr také s ponecháním podúrovně. Na první lokalitě na LS Javorník byl porost šachovnicovitě rozdělen na 11 plošek o rozměrech 20x20 m. Polovina ploch byla kontrolních bez podúrovně, kde byli vyřezáni všichni konkurenční jedinci i se stromy indiferentními a ponecháni pouze cíloví jedinci (obr. 1). Na druhé polovině plošek byl proveden standardní pozitivní zásah, kde byli vyřezáni také všichni konkurenční jedinci, s ponecháním stromů cílových, ale indiferentní jedinci do výšky 2–2,5 m byli rovněž ponecháni jako složka porostu, která má funkci ochrannou, stabilizační, vyvětvovací, zvyšující úživnost porostů a popřípadě nahrazující poškozené cílové jedince (obr. 2). Na druhé lokalitě na LS Jablunkov byly také provedeny dvě varianty prořezávek v jednom porostu, který byl rozdělen na dvě části. V první kontrolní části byl proveden pozitivní zásah bez ponechání podúrovně s vyřezáním všech konkurenčních jedinců i s indiferentními stromky a ponechali se jen cíloví jedinci smrku, stejně jako v první variantě na LS Javorník (obr. 1). V druhé části porostu byl proveden schematický zásah, s tím, že se tato část porostu rozdělila na pruhy o šířce 2 m a v každém druhém pruhu byly vyřezány všechny stromy. V pruzích, které byly bez zásahu, zůstaly jak cílové, tak konkurenční i indiferentní stromy (obr. 3).
Ve všech typech prořezávek na obou lokalitách byl v průměru stejný počet cílových jedinců smrků, a to 1920/ha, ve sponu přibližně 2x2,6 m. Výška cílových jedinců se ve všech porostech pohybovala mezi 4–7 m. Na jaře 2008 byly na všech ploškách spočítány veškeré čerstvě poškozené stromy ohryzem jelení zvěří. Za poškození byl uvažován jen čerstvý zimní ohryz kůry na ploše větší než 25 cm2. Poškození bylo zaznamenáváno jak podle druhu dřeviny, tak podle stáří poškození i podle klasifikace jedinců dle zjednodušené Dánské klasifikace stromů v probírkách:
A) stromy hlavní – cílové, B) stromy vedlejší – konkurenční, C) stromy indiferentní – podúrovňové. Na plochách jsme rovněž stanovili relativní početnost zvěře sčítáním trusů na
30 ploškách o rozměrech 2x20 m. Populační hustotu jelení zvěře jsme odhadli dle aktuální metodiky (J. Appl. Ecol., 2000, 37, 356). Jak množství jeleního trusu, tak počty poškozených smrků byly přepočítány na plochu jednoho hektaru a následně porovnány.
Výsledky výzkumu
Vybrané lokality byly zvěří během zimy značně využívány. V průměru po přepočtu z množství trusu žilo během zimního období na lokalitě LS Javorník 255 kusů jelení zvěře na 1000 ha a na lokalitě LS Jablunkov 253 kusů jelení zvěře na 1000 ha. Je ovšem nutno zdůraznit, že jde pouze o relativní početnost na malých lokalitách v oblasti oblíbeného zimoviště zvěře, která se zde koncentruje z většího okolí, takže skutečné stavy v honitbách jsou mnohem nižší. Porosty s ponechanou podúrovní byly zvěří navštěvovány o něco málo častěji (obr. 4).
Na LS Jablunkov bylo v roce 2008 v schematické variantě prořezávky s podúrov-ní celkem ohryzem poškozeno 1,89 všech smrků na jednotku jeleního trusu a z toho jen 0,07 cílových smrků. Ve variantě prořezávky bez podúrovně bylo poškozeno 0,13 cílových smrků na jednotku jeleního trusu, což je 1,86krát více než ve schematické variantě. Pro srovnání, na jaře 2007 bylo v prořezávce bez podúrovně poškozeno 92 cílových smrků a ve schematické prořezávce jen 38 smrků (9 cílových a 29 podúrovňových), což je 10,22krát více. Na této lokalitě se vyskytoval čerstvý ohryz na 9,15 % stromů již dříve ohryzem poškozených.
Na LS Javorník bylo v pozitivní variantě prořezávky s podúrovní celkem poškozeno 0,35 všech smrků na jednotku jeleního trusu a jen 0,08 podúrovňových smrků na jednotku jeleního trusu, což je 3,52krát méně než cílových jedinců, kterých bylo poškozených jen 0,27 na jednotku jeleního trusu. V pozitivní variantě prořezávky bez podúrovně bylo poškozeno až 0,42 cílových smrků na jednotku jeleního trusu, což je 1,55krát více než v prořezávce s podúrovní (tab. 2).
Na obou lokalitách bylo znatelně více poškozených cílových smrků v prořezávkách bez podúrovně než v prořezávkách s ponechanými podúrovňovými stromy, i když tam bylo více zvěře. Celkové množství poškozených stromů bylo sice vyšší na plochách s ponechanou podúrovní, ovšem důsledky tohoto poškození na porosty byly mnohem menší, jelikož se poškození soustředilo na podúrovňové jedince, kteří by byli při běžných prořezávkách z porostů odstraněni.
Poškození cílových stromů ohryzem v přepočtu na jednotku jeleního trusu v prořezávce s pozitivním výběrem, ale bez podúrovňových stromů bylo statisticky průkazně větší oproti poškození v prořezávce s pozitivním výběrem a ponecháním všech indiferentních jedinců do výšky 2–2,5m (α=0,05 > p=0,003). Na LS Javorník silně koreloval počet všech poškozených smrků ohryzem s množ-stvím jeleního trusu r=0,8437, p=0,001, R2=0,7119. Počet poškozených cílových jedinců smrku na této lokalitě v pozitivní variantě bez podúrovně koreloval s množstvím jeleního trusu ještě silněji r=0,9892, p=0,001, R2=0,9785, protože jeleni neměli k ohryzu nic jiného než cílové stromy. Počet poškozených cílových jedinců smrku z pozitivní prořezávky s ponechanou podúrovní koreloval s množstvím jeleního trusu o něco slaběji – r=0,8383, p=0,037, R2=0,7028, jelikož se ohryz naředil na podúrovňových jedincích.
Závěry plynoucí z výzkumu
Z výsledku výzkumu jednoznačně vyplývá, že zvolený způsob pěstebního zásahu v prořezávkových porostech výrazně ovlivňuje jak celkové množství poškozených smrků ohryzem, tak i množství poškozených cílových jedinců (výška 6 m). Hlavní příčinou navýšení poškození cílových jedinců bylo vyřezání všech podúrovňových stromů v prořezávce, jelikož na ploškách s pozitivním zásahem a vyřezáním jen konkurenčních jedinců (3–4,5 m) se škody naředily na menších indiferentních stromech (2,5 m), které v porostu zůstaly. Počet poškozených cílových jedinců smrku v pozitivní prořezávce bez podrostu byl po přepočtu na jelení trusovou jednotku 1,5–1,9krát vyšší než v prořezávkách s ponechanou podúrovní. Z výsledků jasně vyplývá, že způsob lesnického hospodaření přímo určuje velikost predispozice jednotlivých porostů k poškození zvěří. Také určuje úživnost lesního prostředí a tím pádem i množství zvěře, kterou v lese můžeme chovat.
Srovnání výsledků se zkušenostmi ze zahraničí
Námi zjištěné výsledky odpovídají např. výzkumům z Rakouska, kde bylo po studiu impaktu sudokopytníků na les v závislosti na různých hospodářských způsobech doporučeno hospodařit v lesích citlivým a přírodě blízkým způsobem. Je nepochybné, že strukturně bohaté lesy s více etážemi jsou výrazně odolnější nejen vůči abiotickým škodlivým faktorům, ale i vůči škodám zvěří. Schematické zásahy je možno provádět jen v mladých porostech a je třeba je velice brzy prořezat klasickým pozitivním způsobem, ale z porostů vzniklých z přirozené obnovy by se v žádném případě neměli vyřezávat indiferentní jedinci sahající maximálně do 1/3 výšky hlavní úrovně. Pokud jsou tito odstraněni, tak z výškově diferencovaného náletu vznikne takřka stejnověký, výškově nečlenitý porost, který je náchylný na poškození jak abiotickými činiteli, tak na poškození hmyzími škůdci a zvěří.
Právě zvyšování odolnosti porostů je hlavním důvodem, proč se v lesnicky vyspělých alpských zemích, jako jsou Švýcarsko, Slovinsko, Rakousko, ale i Chorvatsko smrkové porosty vychovávají jedině pozitivním zásahem do konkurenčních jedinců a indiferentní podúroveň je zásadně ponechávána. Tímto se dosáhne včasné diferenciace porostu a navýšení jeho odolnosti. Takové porosty odolají i několikametrové výšce sněhu, která je v Alpách běžná, a odolají i silným vichřicím a vysychání mělkých půd na vápencích. Citlivá výchova smrkových porostů s ponecháváním podúrovně je proto nejlacinějším a zároveň účinným opatřením pro zvyšování odolnosti porostů a omezování jejich poškození zvěří.
Tento projekt byl realizován za podpory výzkumného záměru č. MSM 6215648902.
Autoři: Ing. Kamil Turek, DiS.
Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.
Lesnická a dřevařská fakulta MZLU Brno
Bc. Lukáš Procházka
LČR, LS Javorník, revír Bílá Voda
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.