Inventarizace borovice kleče v NPR Praděd

Martin Šenfeldr

V nejvyšších polohách Hrubého Jeseníku byla v minulosti vysázena borovice kleč za účelem zvednutí a zabezpečení horní hranice lesa a za účelem zamezení nežádoucí eroze půdy, která byla mimo jiné způsobena tehdejší intenzivní pastvou v těchto vrcholových polohách. V posledních desetiletích není přítomnost kleče odbornou ochranářskou veřejností přijímána a existují snahy o její výraznou redukci. Z lesnického hlediska je postoj k redukci kleče spíše zdrženlivý. Ve snaze najít kompromisní řešení jak pro ochranu přírody, tak i pro lesní hospodářství, je nutné shromažďovat co nejvíce informací. Předkládaný příspěvek se proto zabývá hodnocením stavu klečových porostů v NPR Praděd, zejména pak hodnocením růstových charakteristik, zdravotního stavu a přirozenou reprodukční schopností.

Charakteristika přírodních podmínek
NPR Praděd zaujímá nejvyšší polohy Hrubého Jeseníku (820–1491,3 m n. m.). Specifickým fenoménem zde jsou anemo-orografické systémy (Jeník, 1961). Jedná se o soubor klimatických, zeměpisných a ekologických závislostí vzniklých vlivem trychtýřovitého tvaru údolí. Vrcholové polohy se vyznačují výraznou modelací svahů
– následkem je sesouvání sněhových hmot (lavin). NPR Praděd představuje jedno z nejbohatších nalezišť horské flóry a fauny v České republice. Je zde vytvořena horní hranice lesa, která je ve stromovém patře tvořena pouze smrkem ztepilým (Picea abies) a místy s příměsí jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia), na rozdíl od jiných pohoří, kde jsou porosty smrku na horní hranici lesa doprovázeny dalšími druhy dřevin, které pak vystupují i výše (borovice limba – Pinus cembra, borovice kleč – P. mugo, modřín opadavý – Larix decidua, rododendron – Rododendron sp., olše zelená – Alnus viridis) (Maděra, 2004).

Problematika borovice kleče z hlediska ochrany přírody
Dle Hradeckého a Bureše (2005) klečové porosty představují nepřirozený faktor ovlivňující specifické geomorfologické procesy nad horní hranicí lesa, zásadním problémem je výskyt kleče na lokalitách s potenciálním výskytem strukturních půd, jejichž devastaci lze v důsledku prorůstání kořenovým systémem kleče předpokládat. Zásah klečových porostů do prostoru lavinových svahů představuje cizorodý faktor omezující intenzitu a frekvenci tohoto typického procesu. Dle Tremla a Křížka (2006) kleč negativně ovlivňuje v důsledku omezení teplotních výkyvů a promrzání vývoj aktivních strukturních půd a mění jejich morfologii. (Pozn. Strukturními půdami se rozumí široká skupina periglaciálních mikrotvarů, které na povrchu terénu vytvářejí geometrické struktury v důsledku působení mrazu. Jedná se o symetrické, tříděné či netříděné polygony, kruhy, sítě a pruhy /Washburn 1979/).
Dle Bureše (2005) je negativním působením vysazované kleče na populace vzácných, ohrožených a chráněných druhů rostlin zástin, kyselý opad i kořenová konkurence.
Dle Kurase (2005) byl jeden z nejpopulárněj-ších motýlů Jeseníků okáč sudetský (Erebia sudetica) doslova vytlačen klečí. Porosty kleče mění charakter vegetace i půdy. Na listový opad a půdu je vázána řada bezobratlých, zejména brouků. Opad, který vzniká pod klečí, je jiného charakteru než ten, který se kumuluje na travnatých holích. Společenstvo bezobratlých je zde výrazně chudší.
Dle Šťastného a Bejčka (in prep. Hora et al. 2000) lze silně zapojené porosty kleče považovat za nežádoucí, dochází k degradaci původních lučních společenstev, mizí většina cenných druhů ptáků.

Otázka původnosti borovice kleče
Na původnost či nepůvodnost kleče v Hrubém Jeseníku existují dva protichůdné názory. Část odborné veřejnosti, zejména lesnické, se domnívá, že kleč zde byla stále přítomna i přes všechny klimaticko-vegetační výkyvy a její nepřítomnost v současné době je dílem lidským (na Oravě a ve Spiši ji feudálové prodávali k výrobě terpentýnového oleje, mohla být tedy z těchto či jiných důvodů vyhubena). Část, zejména veřejnost geobotanická a přírodovědecká, se pak domnívá, že kleč nepřečkala klimaticko-vegetační výkyvy a je tedy v Hrubém Jeseníku nepůvodní. Za důkaz nepůvodnosti kleče bývá považována skutečnost, že dnešní bohatství vrcholových partií a kotlin můžeme uvést v přímou souvislost s florogenetickou absencí kosodřeviny. Např. Petrovy kameny a Tabulové kameny mají sice četné obdoby na hřebeni Krkonoš, avšak žádnou z nich neprovází takové bohatství biot jako jmenované vrcholy v Hrubém Jeseníku. Také skutečnost, že ve Velké kotlině roste kolem 480 druhů cévnatých rostlin, což je dvojnásobek počtu než v nejbohatších Krkonošských jamách, musí být uvedena ve spojitost s dlouhodobou nepřítomností kosodřeviny a podobných edifikátorů subalpínských křovin, jako je např. olše zelená a pěnišníky (Jeník, 1973).
Dalším nástrojem, který může pomoci objasnit otázku přirozeného výskytu kleče, jsou pylové a makroskopické analýzy. Problém pylové analýzy spočívá ve sporném rozlišení pylu Pinus mugo a Pinus sylvestris, jediným prokazatelným důkazem by bylo nalezení makrozbytků kleče. V rámci dosavadně prováděných pylových a makroskopických analýz (Rypl 1980; Rybníček, Rybníčková, 2004; Petr, Treml 2006) nebyl prokázán výskyt Pinus mugo v posledních 5000 letech. Velikost alpínského bezlesí má vztah k otázce nepůvodnosti borovice kleče. Pokud bychom přijali myšlenku stálých, v průběhu celého holocénu přítomných, rozsáhlých bezlesých ploch nad alpínskou (horní) hranicí lesa (Jeník 1961, Jeník a Hampel 1992), je velice obtížné vysvětlit přirozenou absenci borovice kleče. Naproti tomu zase znaky půdních profilů dle Horáka (1977) svědčí o přítomnosti zapojeného lesa i ve vrcholových polohách, a to až do příchodu člověka.

Terénní práce
Při terénních pracích byly klečové porosty v NPR Praděd na základě jednotlivých kritérií – zápoj, výška, procentuální zastoupení přimíšených dřevin (jeřáb ptačí, smrk ztepilý) – rozděleny do celkem 27 homogenních segmentů o různých plochách. Pro jednotlivé hodnocené segmenty byla zpracována jejich charakteristika, ve které je zahrnuto: zhodnocení zápoje, zhodnocení zdravotního stavu, výškové charakteristiky, plodnost, určení množství přimíšených dřevin.

Zhodnocení současných klečových porostů

Rozloha
Na základě výše uvedené metodiky byly porosty kleče rozděleny do 27 segmentů o celkové ploše 170,9 ha (skutečné porostní plochy), což z celkové výměry NPR Praděd činí 8,4 %. Dle klasifikace Krále (2004) redukovaná plocha kleče činí 3,2 % z výměry NPR Praděd.

Zápoj
Z výsledků hodnocení zápoje je patrné, že podstatně větší část klečových segmentů byla klasifikována jako téměř – silně zapojené. V případě sedmi segmentů o celkové sumární ploše 58, 9 ha byly klečové segmenty hodnoceny jako rozvolněné.

Druhová skladba
Jako přimíšená (vtroušená) dřevina se v klečových porostech vyskytuje smrk a jeřáb. Smrk byl zastoupen v 25 segmentech v rozmezí zastoupení v jednotlivých segmentech 1–60 %, jeřáb se vyskytl pouze v šesti segmentech v rozmezí zastoupení 1–50 %. Klečové segmenty bez výskytu přimíšených dřevin se vyskytují na ploše 1,7 ha.

Výškové parametry
V rámci hodnocení výškových parametrů pro jednotlivé klečové segmenty byly zjištěny průměrné výšky v rozmezí 75–225 cm. Kosodřevina dosahuje největší výšky v porostech s větším zastoupením smrku, snaží se zde obstát v konkurenci o světlo, dosahuje tedy větších výškových parametrů.

Věk
Dle údajů OPRL se na území NPR Praděd vyskytují klečové porosty 4–17. věkového stupně. Plošně nejrozšířenější jsou porosty 12. věkového stupně, které zaujímají cca 45 % celkové skutečné porostní plochy, dále pak
8. věkového stupně (33 %), plošně nejméně zastoupené jsou porosty 4. věkového stupně (2 %). Nutno ovšem podotknout, že tyto údaje nám podávají pouze informace o období výsadby těchto porostů, skutečná věková struktura porostů je vzhledem k intenzivnímu hřížení jiná.  

Samovolné šíření a přirozená reprodukční schopnost kleče
Na základě terénního průzkumu na území celé plochy NPR Praděd byla zjištěna nízká generativní reprodukce kleče, při terénních pochůzkách jsem semenáčky našel jen v počtu několika desítek jedinců v celé NPR! Důležitý je poznatek, že naprostá většina generativně zmlazených jedinců se vyskytuje v těsné blízkosti mateřského porostu anebo přímo uvnitř nezapojeného porostu. To lze vysvětlit faktem, že mateřský porost působí jako ochrana generativního zmlazení tím, že snižuje rychlost větru, intenzitu obrušování sněhovými krystalky a celkově vytváří vhodnější mikroklimatické podmínky pro uchycení a odrostení semenáčků, než které jsou na volné ploše mimo mateřský porost. Zaznamenal jsem, že větší část jedinců vyrůstala na plochách s disturbovaným vegetačním pokryvem, což vysvětluji podstatně lepší možností vyklíčení a odrostení semenáčků na disturbovaných plochách než v silné konkurenci zapojeného travního drnu. Dle Treml, Šenfeldr (2007) je faktorem, který ovlivňuje úspěšnost generativního přirozeného zmlazení, přítomnost takové bylinné vegetace, která nezabraňuje zmlazení (nízké trávníky, porosty s dominantním vřesem apod.).
Nízkou generativní reprodukční schopnost prezentuji také tím, že se stávající klečové porosty i ve vyšších věkových stupních výrazně nerozrostly a zanechaly si pravidelný původní geometrický tvar daný při jejich výsadbě (obr. 1).
V rámci terénního průzkumu byla hodnocena i plodnost kleče. Pro všechny porosty bylo na vybraném reprezentativním počtu jedinců hodnoceno procento plodných větví a počet šišek na jedné větvi. V případě většiny segmentů (24 z 27) se množství plodných větví pohybovalo v rozmezí 60–85 % a průměrný počet šišek na jedné větvi v rozmezí 6 až 25 kusů. Pouze v případě tří segmentů se procentuální zastoupení plodných větví výrazněji snížilo, jednalo se vždy o porosty, kde se zvýšilo zastoupení smrku. Toto snížení plodnosti lze vysvětlit tím, že v důsledku zastiňování kleče smrkem je zde výrazně nižší intenzita slunečního záření, což způsobuje nižší fruktifikaci.
Byla provedena zkouška klíčivosti dle ČSN 48 1211 (2006) pro pět vzorků semen kleče, šišky pocházely z pěti různých porostů. Celková klíčivost (počet normálně vyklíčených semen zjištěný za celou dobu trvání zkoušky klíčivosti, tj. 21 dní, vyjádřený v % počtu zaklíčených semen) těchto pěti vzorků vyšla v rozmezí 70,25 %–95,5 %.
Na základě zjištěného vysokého počtu plodících větví a velkého celkového počtu šišek a zároveň vysoké klíčivosti semen usuzuji na vysokou potenciální generativní reprodukční schopnost kleče.  
V podmínkách NPR Praděd kleč velmi intenzivně volí strategii vegetativního šíření, kdy dceřiný jedinec vzniká hřížením kořenující větve mateřského jedince, tito jedinci jsou tedy genotypicky shodní. S vegetativním šířením jsem se setkal u většiny hodnocených segmentů. Intenzita vegetativního šíření je podstatně vyšší než u šíření generativního.

Zdravotní stav
Při posuzování zdravotního stavu bylo pro každý klečový segment zjišťováno: počet odumřelých jedinců a průměrné procentuální množství poškozeného jehličí. Na základě terénního průzkumu usuzuji na poměrně špatný zdravotní stav některých klečových porostů. Tento špatný zdravotní stav je výsledkem působení mnoha faktorů: zejména působením primárních stresových faktorů (klimatické, stanovištní), jež jsou vstupní branou pro sekundární kolonizaci houbovými patogeny (Botritis cinerea, Herpotrichia coulterii, Lachnellula occidentalis, Lophodermium pinastri, Lophodermium seditiosum, Naemaciclus niveus), dále pak žírem housenic hřebenule ryšavé (Neodiprion sertifer), dřívějším působením imisí, vysokým věkem některých segmentů, ve velmi malé míře také vytloukáním jelení zvěří, působením ozónu, jež jsem zaznamenal v podobě mramorování při bázi jehlic.
V případě většiny hodnocených segmentů se počet odumřelých jedinců pohyboval v rozmezí 1–5 % z celkového počtu jedinců v segmentu a procentuální množství poškozeného jehličí v rozmezí 5–15 %. Nejhorší zdravotní stav byl zaznamenán u klečového segmentu na lokalitě Máj (obr. 2), kde se nacházelo 40–50 % odumřelých jedinců, naopak nejlepší zdravotní stav byl zaznamenán na východním svahu Petrových kamenů, kde je výborný zdravotní stav pravděpodobně způsoben relativně nízkým věkem tohoto porostu (jedná se o jeden z nejmladších porostů – dle LHP 42 let).

Diskuse, návrhy, doporučení
Problém řešení negativního vlivu kleče vidím zejména v postupném etapovitém odstraňování malých částí porostů, z ochranářsky objektivně multikriteriálně posouzených nejvýznamnějších lokalit. Posléze podrobným mapováním ploch, na kterých došlo k odstranění kleče. Tímto přístupem se nashromáždí velké množství dalších poznatků a materiálů, které posunou celý problém dopředu. Rozhodně je důležité vyvarovat se jednorázových rychlých a unáhlených zásahů!
Při terénních pochůzkách jsem ve čtyřech případech zaznamenal situaci, kdy kleč zarůstá a mechanicky utlačuje jedince jalovce obecného nízkého (Juniperus communis subsp. alpina), tento jev je jednoznačně z hlediska ochrany přírody považován za nežádoucí, protože tento jalovec je řazen mezi ohrožené druhy (obr. 3). Byly zaměřeny GPS souřadnice těchto míst, lze doporučit vyřezání větví, které jalovec mechanicky utlačují.
Problematika negativního vlivu borovice kleče z hlediska ochrany přírody úzce souvisí s intenzitou jejího generativního šíření. Ve svém průzkumu jsem zjistil nízkou generativní reprodukci borovice kleče v NPR Praděd
– vysázené porosty kleče se sice v období od jejich výsadby mírně rozrostly a část porostů se zapojila, ale nedošlo k jejich výraznému rozšíření mimo výsadbové plochy. Lze tedy vyloučit nebezpečí masového generativního šíření na větší vzdálenosti a tím i výrazného rozšiřování současných porostů mimo původní plochy jejich výsadeb a lze vyloučit jejich nežádoucí osídlování dalších ochranářsky významných lokalit v NPR Praděd. Mladé exempláře kleče, které se vyskytují v poměrně malých počtech, lze velmi snadno a bez velkých nákladů z nežádoucích míst vytrháním odstranit.
Zcela jiná situace týkající se intenzity generativního zmlazování je v rámci CHKO Jeseníky v NPR Šerák-Keprník, kde se kleč velmi intenzivně generativně šíří, semenáčky zde nacházíme ve velmi vysokých počtech a kleč zde může být označena za invazní druh.
Za zvážení stojí využití některých současných klečových porostů jako porostů přípravných např. k pozvednutí horní hranice lesa, v terénu jsem zaznamenal v některých rozpadajících se klečových porostech (např. nad Ovčárnou) dobře odrůstající přirozené zmlazení jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) a také smrku ztepilého (Picea abies).

Shrnutí problematiky
V NPR Praděd byla kleč mapována na porostní ploše 170,9 ha. Klečové porosty na některých lokalitách (např. Máj) jsou ve špatném zdravotním stavu. Byla zjištěna nízká intenzita generativního šíření kleče i přesto, že potenciál generativní reprodukce je vysoký (velký počet šišek, vysoká klíčivost), lze tedy vyloučit nebezpečí jejího šíření mimo výsadbové plochy a z tohoto hlediska nepředstavuje pro ochranu přírody nebezpečí. Hodnocena byla též reprodukce vegetativní, jejíž intenzita je vyšší. V terénu byl ve čtyřech případech nalezen přímý negativní vliv kleče na předmět ochrany přírody – jedince jalovce obecného nízkého.

Komplexní vliv kleče na diverzitu prostředí řeší projekt: VaV SM/6/70/05 Vliv výsadeb borovice kleče (Pinus mugo) na biotopovou a druhovou diverzitu arkto-alpinské tundry ve Východních Sudetech (CHKO Jeseníky, NPR Kralický Sněžník). Návrh managementu těchto porostů. Tento příspěvek nebyl řešený v rámci zmiňovaného projektu.

Autor: Bc. Martin Šenfeldr
Autor studuje na MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.