Šetření vlivu zvěře na lesní ekosystém Krušných hor - III.

Miroslav Sloup

V předchozích článcích byly předkládány výsledky provedené studie. V závěrečné části uvádíme navrhovaná doporučení vyplývající z výsledků studie „Šetření vlivu zvěře na lesní ekosystém Krušných hor“.

Organizace a řízení
- Cílevědomé hospodaření s jelení zvěří je možné pouze v rámci velkých územních celků. Hlavní opatření, jako např. stanovení plánu lovu a zimní přikrmování, je nutné provádět koordinovaně v rámci oblasti. Tím není vyloučena existence malých honiteb. To současná legislativa neukládá (umožňuje pouze dobrovolný vznik oblastí chovu), proto doporučujeme postupovat do doby její úpravy tak, aby podkladem pro plánování byly v případě velkých vlastníků informace v rámci celého majetku a příslušné oblasti, u menších majetků po vzájemné dohodě mezi vlastníky.
- Pro zachování dominantního vlivu na myslivecké hospodaření není příliš vhodný pronájem honiteb u velkých vlastníků. Tyto zkušenosti jsou potvrzeny i v ČR, kdy se s vysokými stavy jelení zvěře dokáží daleko lépe vyrovnat v národních parcích, kde většinou nejsou honitby pronajímány a kde zodpovědnost i potřebné pravomoci za stav lesa a mysliveckého hospodaření leží v jedněch rukou. Částečně lze toto nahradit nájemní smlouvou, v níž může vlastník uplatnit své požadavky nejen na výši lovu, ale i na další podmínky hospodaření.
- Trvale úspěšná opatření lze aplikovat, pokud spolu se zodpovědností za stav lesa existuje i pravomoc k potřebným opatřením. Příkladem jsou například Krkonoše, kde v NP je myslivost i lesnictví většinou v jedněch rukou a opatření lze průběžně vymáhat u lidí, kteří mají i patřičnou pravomoc (například umožnit zvěři ničím nerušený přístup do přezimovacích obůrek znamená, že je nevhodné jakékoliv přikrmování v oblasti, z které je předpoklad, že se zvěř bude stahovat, a to bez ohledu na lovecké zájmy příslušných honiteb). Z jednání s lesníky vyplynulo, že mají poměrně dost pravomocí, které jsou ale rozdílným způsobem uplatňovány, za současné situace do problematiky příliš vstupuje lidský faktor (jak ze strany myslivců, tak i lesníků).
- Doporučujeme zvýšit podíl ochrany proti škodám loupáním a ohryzem. V oblasti je poměrně nízký podíl této činnosti. Z podkladů LČR za rok 2005 jsou z celkových přímých nákladů na ochranu proti škodám zvěří věnována ochraně proti loupání a ohryzu jen necelá dvě procenta.

Úprava početních stavů, poměru pohlaví a věkové struktury populace
- Důsledně uplatňovat pro stanovení plánů lovu stav mezi zvěří a ekosystémem, sčítané počty použít jen jako doplňující ukazatel. Zde se nabízí možnost využití opakovaného šetření NIL (opakované hodnocení některých parametrů a návrh praktického využití), zkušeností v Sasku (lov je plánován pro celou oblast, výše odlovu je určována podle výše škod, stavy zvěře jsou definovány zpětným propočtem – ne sčítáním) a z možného vyhodnocení  kontrolních a srovnávacích ploch (dávají obraz jen o okusu).
- Hodnocení vztahu mezi zvěří a ekosystémem zajistit nezávislými odborníky (obdobně jako v Sasku).
- Vzhledem k migraci zvěře stanovit výši lovu pro širší území, než je honitba.
- Omezit nebo zastavit dotace do pěstební činnosti na územích, kde není soulad mezi zvěří a lesním ekosystémem. Nemůžeme se divit, že část nestátních vlastníků vnímá zvěř poněkud jinak. Pokud vlastní lesnické hospodaření nezajišťuje dostatečný ekonomický profit, pak naprosto přirozeně vnímají myslivost jako něco, co může tento profit vyvážit, a to jak ekonomicky, tak i společensky. Zde je na místě úloha státu (kraje), například podpory
na hospodaření limitovat únosnými stavy zvěře a únosnými škodami zvěří.
- Změna kritérií průběžného odlovu, stav prostředí a populace jelení zvěře v Krušných horách vyžaduje úpravu běžných pravidel selekčního odlovu, tak jak jsou u nás tradičně realizovány v méně problematických oblastech republiky. Pro zvýšení účinnosti lovu je třeba „očistit“ vžitou metodiku od zbytečně komplikovaných pravidel a uvolnit selekční kritéria.
- Zlepšení podmínek lovu zejména v PND a jejich okolí (vnadiště, průseky), využít zkušeností ze společných lovů v sousedním Sasku.
- Důsledná kontrola ulovené zvěře. I když z ankety vyplývá, že poměrně vysoké procento ulovené zvěře v pronajatých honitbách je předmětem kontroly, jedině důslednější kontrola ulovené zvěře může zajistit objektivní skutečnost.
- Dosáhnout poměr pohlaví 1:1 (2:1) ve prospěch samčí zvěře.

Zlepšit potravní nabídku zvěře
- Přikrmování z hlediska času, struktury a množství důsledně přizpůsobit biologickým požadavkům zvěře, upravit krmné dávky (srovnat koncentraci vybraných makroprvků a v předjaří zajistit glycidovou dietu), rozšířit šetření rozboru krve na více částí zájmového území, hrubé krmivové nedostatky u uživatelů považovat za závažné porušení vztahu mezi vlastníkem a uživatelem honitby i s patřičnými dopady (odstoupení od nájemní smlouvy).
- Krmná zařízení musí zajistit dostatek prostoru tak, aby veškerá přicházející zvěř ke krmelišti mohla současně a nerušeně přijímat potravu.
- Založení pastevních ploch s mrazuvzdor-nými plodinami a porosty (alternativa siláž nebo senáž) v době strádání, případně pro zlepšení kondice zvěře před a po době strádání, v nižších polohách například krmná kapusta, ve vyšších polohách zejména okusové dřeviny.
- Využití ohryzových a okusových dřevin v lesních porostech, upravit časovost zásahů, využití dalších možností pro zvýšení úživnosti jako např. dočasně nevyužívaných skládek, okolí cest, liniových staveb (elektrovody), vápnění, hnojení atd.
- Využití vnadišť podřídit velmi důsledné kontrole (umístění, kvalita a množství krmiva, využití pro lov jelení zvěře), nedodržení zásad považovat za závažné porušení vztahu mezi vlastníkem a uživatelem honitby.

Více využívat rezervy pro optimalizaci pobytových možností
- „Intenzivní“ formou klidových zón jsou přezimovací obůrky. V současné době (léto 2007) je v dané oblasti 5 přezimovacích obůrek, další tři jsou rozestavěny nebo připraveny pro realizaci v nejbližší době. Přes poměrně dobrý výsledek s počtem přezimující zvěře
(v nově zbudované obůrce s obvyklou velikostí 7–10 ha až přes 100 ks zimující zvěře – údaj z prosince 2007), není dosud vyhodnocena předpokládaná účinnost (minimálně 60 % zvěře z přilehlé oblasti). Pokud nebude dosaženo potřebných opatření (dostatek vhodného krmiva, volný pohyb zvěře do obůrek při přirozené migraci v době nástupu zimy bez přikrmování na trase migrace) a nebude vyhodnocena účinnost současných 8–9 přezimovacích obůrek, nedoporučujeme připravovat výstavbu dalších. Výjimkou je doporučení výstavby jedné obůrky na LS Horní Blatná, kde lze za vhodnou lokalitu považovat současnou režijní honitbu „Horní Blatná“ s navazující honitbou „Rýžovna“, v nichž se současná populace jelení zvěře zdržuje celoročně a v zimním období se soustřeďuje v nižších polohách honitby Horní Blatná.
- Vzhledem k prostorovému konservatismu jelení zvěře zvážit vytvoření sezónních klidových zón na lokalitách s nízkým rizikem škod. Jde například o spolupráci s Naturou 2000. Tato je již zahájena změnou managementu při revitalizaci rašelinišť (LS Litvínov). Po dohodě s ochranou přírody část těchto území respektovat nejen jako lokality vhodné pro tetřívka, ale i jako klidové zóny pro zvěř jelení. V praxi jde o to společně prosadit, aby se v těchto oblastech nevytvářely podmínky pro rekreaci (turistické a lyžařské trasy), případně pozitivní propagací jiných lokalit byly turistické aktivity vedeny mimo tyto lokality. V navazujících vytipovaných částech HS ovlivněných vodou (59, 77, 79) prosazovat při obnovách ve větším rozsahu dřeviny, jako je osika, jeřáb, případně i bříza pýřitá (obnova přes sukcesní stádia). Tím by se opět spojily požadavky ochrany přírody s potřebou podmínek pro chov zvěře. V připravovaném návrhu NLP II je jednou z navržených akcí umožnění obnovy přes sukcesí stádia.
- Doporučujeme i využití zkušeností z oblasti Trentina, kde se dlouhodobě uplatňuje požadavek na soulad mezi zvěří a lesem. Jedním ze způsobů jsou tzv. „pardálí oka“. V oblastech s rozsáhlejšími monokulturami vytvářejí soustavy clonných kotlíků, kde snižují zakmenění na hodnoty 0,6–0,7, na těchto plochách vzniká samovolně keřové patro, které využívá zvěř jako kryt. Na tato opatření věnují 1–4 % ploch monokultur, řady „pardálích ok“ jsou směrovány tak, aby kopírovaly trasy zvěře mezi stávaništi a pastevními plochami, přitom odvádí pozornost zvěře z lokalit s intenzivní činností.
- Lze předpokládat, že součástí přirozené migrace zvěře je obsazovat zimní stávaniště v západní části pod 900 m n. m., ve východní části zřejmě pod 800 m n. m. Bez změny zákona lze doporučit u honiteb zasahujících nad i pod tuto hranici přesunutí krmných zařízení pod tuto hranici, v případě celých honiteb nad uvažovanou hranicí je vhodné při nejbližší možné příležitosti hranice změnit.
- Řešit případy, kdy vysoká frekvence turistů narušuje pohyb mezi stávaništěm a místy s přijímáním potravy, případně omezuje návštěvnost zvěře u krmných zařízení a narušuje tím potravní cyklus. Základním doporučením je vhodný výběr lokalit pro umístění krmných zařízení.

Návrh na změnu legislativy, případně zlepšení vymahatelnosti při dodržování zákona o myslivosti
- Umožnění pronájmu části honitby na určité období za účelem lovu, případně možnost provádění odstřelu za daných podmínek na dané části honitby na základě povolenky k lovu bez účasti loveckého doprovodu. Obdobně jako v Sasku jde o účelné využití dalšího lidského potenciálu pro zvýšení úspěšnosti lovů. Umožnit myslivecké vyžití i té, stále početnější, skupině občanů, která má o myslivost, zejména pak o lov, velký zájem, ale vzhledem k bydlišti (obvykle ve městě), pracovnímu zatížení a i dalším zájmovým činnostem omezují provádění myslivosti na občasné návštěvy v honitbě. Jedná se o změnu zákona č. 449/2001 Sb., (zákon o myslivosti – § 32, odst. 5. „honitbu nelze rozdělit na části a v nich přenechat někomu provozování myslivosti; rovněž nelze přenechat lov zvěře za úplatu, pokud se nejedná o poplatkový odstřel s doprovodem“). Zvýšením počtu honiteb ve vlastní režii umožnit takovým zájemcům lov za předem přesně stanovených podmínek.
- Současný zákon č. 449/2001 Sb., §11, odst. 3 a 4 ukládá povinnost provádět v době nouze dostupná a přiměřená opatření k záchraně zvěře, zejména ve spojitosti s extrémně vysokou sněhovou pokrývkou. Provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze zvěř řádně přikrmovat. Není brána v potaz přirozená migrace jelení zvěře, zákon doporučujeme upravit.
Vyřešit rozpor mezi povinností zajišťovat chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře v honitbách (zákon č. 449/2001 Sb., § 3 odst. 2) i tam, kde není cílem udržet zvěř v období nouze, a na druhé straně normované stavy tam, kde se migrující zvěř v zimním období přirozeně zdržuje. To se týká i § 33 odst. 6, písmeno h, kdy smlouva o nájmu honitby zaniká v případech, kdy došlo k poklesu zvěře v honitbě pod stanovené minimální stavy.
- Rozpor je i v samotném vypracování plánu z. č. 449/2001 Sb., § 36 odst. 2, kde je sice uveden postup při vypracování plánu na honitbu a výsledky sčítání zvěře jsou uvedeny v důležitosti až na čtvrtém místě, ale zásady chovu (z. č. 449/2001 Sb., § 3 odst. 2) a podmínky smlouvy o nájmu honitby (z. č. 449/2001 Sb., § 33 odst. 6, písmeno h) vyžadují zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře. Jaké jsou důsledky, když k termínu sčítání v horské honitbě žádná zvěř není a v podhorských honitbách je zvěř soustředěna v mnohanásobcích minimálních a normovaných stavů, je zřejmé. I zde doporučujeme zpracovat novelu zákona.
- Myslivecké plánování se odehrává ze zákona v rámci jednoho roku a základní jednot-
kou pro plánování je honitba (z. č. 449/2001 Sb., § 3 odst. 2, § 36 odst. 1), vznik chovatelských oblastí a tím i plánování za celou oblast je možné (z. č. 449/2001 Sb., § 3 odst. 3). Problém je, že vznik oblasti chovu je na návrh držitelů honiteb (z. č. 449/2001 Sb., § 3 odst. 3), čili na základě dobrovolnosti, a jestliže je honitba v oblasti chovu zvěře, vychází plán ze závěrů orgánu státní správy (z. č. 449/2001 Sb., § 36 odst. 2).
Tady jsou hned dva nesoulady. Ačkoliv víme, že cílevědomé hospodaření s jelení zvěří je možné pouze v rámci velkých územních celků, nechává zákon toto na dobrovolnosti držitelů honiteb, a pokud se dohodnou, vychází plány od orgánů státní správy, kde z minulosti jsou oprávněné stížnosti, že orgán státní správy nemá přímou zodpovědnost za stav lesa, a tudíž jeho rozhodování není vždy objektivní. Doporučujeme zpracovat v tomto směru novelu zákona. Povinnost odvozovat lov a další opatření na ploše by měly odpovídat přirozené migraci zvěře.
n  Závažným problémem pro hodnocení vlivu zvěře na lesní ekosystém, jako podklad pro stanovení výše lovu, je stanovení únosného stavu zvěře na základě jejího vlivu na prostředí. To sice zákon č. 449/2001 Sb., § 36 odst. 2, respektuje „při vypracování plánu vychází z posouzení celkového stavu ekosystému“, ale není dosud zpracována a uplatněna metodika na vyhodnocení tohoto vlivu. Lze vycházet z obdobné metodiky používané v Sasku s určitou úpravou. Nejčastějším návrhem je stanovení únosného procenta poškozených jedinců okusem v obnově a při ohryzu a loupání v mlazinách. Pokud by tato čísla měla být závazná, pak je potřeba jejich uplatnění v legislativě, nejlépe zmocněním do zákona na vydání vyhlášky a zpracováním vyhlášky.
- Umožnit obnovu lesa přes sukcesí stádia v zákoně č. 289/1995 Sb., zákon o lesích, tak jak je navrženo v NLP II pro období 2007–2013.

Závěr
Některé části této práce jistě nebudou s nadšením přijaty ani ze strany uživatelů honiteb – myslivců, ale ani ze strany vlastníků. Své výhrady mají jistě i navrhovatelé legislativy, kteří současný stav považují za optimální. Necháme-li ale další vývoj bez účinných opatření, pak můžeme předpokládat, že se stav nezmění, do lesního ekosystému v Krušných horách budou i nadále vkládány obrovské prostředky a jejich účelnost bude přinejmenším pochybná.

Autor:
Ing. Miroslav Sloup
ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.