Vhodnost nasazení technologií při likvidaci kalamity v boleticích
Jiří Oliva
Vichřice, která postihla celou Evropu ve dnech 18.–19. ledna 2007, nebyla z pohledu lesnické historie ničím výjimečným. Z pohledu lesnické ekonomiky a politiky měla však několik premiér, o kterých bude jistě na stránkách Lesnické práce ještě psáno. Vlastníci a správci lesů byli postiženi rozdílnou mírou. Situaci, která nastala u VLS, s. p., by však bylo možné studovat i jako společenský jev. Postup odpovědných pracovníků vedl k sérii mediálních nařčení, kontrol orgány státní správy lesů, ČIŽP a k dalším formám prověřování, aniž se kdo podrobně situací a hlavně podmínkami pro zpracování zabýval.
Vedení VLS proto zadalo podrobné šetření, které bylo provedeno Lesnickou a dřevařskou fakultou ČZU v Praze. Výsledkem je studie, analyzující situaci a posuzující vhodnost nasazení technologií a rozsah poškození půdy na kalamitních plochách. Její stručný obsah je i předmětem tohoto článku.
Přestože množství kalamity podle skupin vlastníků nebylo nijak centrálně sledováno, podle odhadů VÚLHM, doplněných o evidenci rozhodujících vlastníků a správců lesů, lze s vysokou mírou objektivity určit míru zatížení lesních majetků kalamitou. Z přehledu je zřejmé, že VLS byly nejpostiženějším správcem lesů v ČR. V rámci VLS byla nejvíce zasažena divize Horní Planá. Za situace, kdy bylo zprávou VÚLHM konstatováno značné riziko rozšíření kůrovců, bylo rozhodující množství kalamity zpracováno do konce roku 2007. Na lesní správě Arnoštov byl zpracován do konce září osminásobek ročního etátu a na LS Horní Planá dokonce osmnáctinásobek. Technické a hlavně organizační zvládnutí představuje úctyhodný manažerský výkon.
Přesto následovala kritika některých nevládních organizací a média přinášela informace o 70% nevratném poškození kalamitních ploch těžební technikou. I když výsledky kontrol naznačovaly, že původní nařčení byla hodně nadnesená, studie, kterou zpracovala katedra lesní těžby, se zaměřila zejména na podrobné šetření rozsahu poškození půdního povrchu a vhodnosti nasazení technologií.
Metodika šetření
K šetření byly vybrány kalamitou nejpostiženější oddělení na dvou lesních správách, a to LS Arnoštov a LS Horní Planá.
Metodika šetření byla přizpůsobena požadavku zadavatele na zaměření studie směrem k hodnocení poškození půdy. Proto vychází z analýz faktorů, které poškození půd při těžebních pracích nejvíce ovlivňují. Jedná se hlavně o typologickou charakteristiku stanovišť, klimatické vlivy, roční období, použitou technologii, kvalitu technologické přípravy pracovišť. Z nich byly vybrány ty, které může lesní hospodář ovlivnit, tj. nebyl šetřen vliv ročního období a klimatické vlivy.
Metodika byla pak stanovena následovně:
- provedení analýzy typologických poměrů na kalamitních plochách,
- stanovení modelu pro použití technologií na základě typologických poměrů stanoviště,
- analýza použitých technologií, včetně rozsahu jejich nasazení a jejich výkonnosti,
- terénní šetření rozsahu poškození na kalamitních plochách,
- měření zhutnění půdy na vybraných kalamitních plochách pomocí penetrometru.
Typologické poměry
Stanovením zásad pro použití různých druhů technologií v závislosti na typologických poměrech stanoviště se v minulosti zabývala celá řada autorů (Ulrich, Domes, Dvořák, Malík a další). Na základě jejich poznatků byla v ÚHÚL v Brandýse nad Labem stanovena metodika, podle které jsou v oblastních plánech rozvoje lesů doporučovány technologie podle stanovištní typologické charakteristiky a únosnosti podloží. Soubory lesních typů jsou zařazeny do pěti stupňů míry ohrožení.
Podle typologických poměrů pak byla jednotlivá pracoviště zařazena do příslušných stupňů míry ohrožení a na základě výše uvedené metodiky byla pak posuzována vhodnost nasazení technologií na příslušném pracovišti.
Z tohoto šetření vyplynulo, že cca 74 % kalamitních ploch spadá do silného až kritického stupně ohrožení. Z provozního hlediska je zřejmé, že všechny tyto plochy nemohou být zpracovány a přiblíženy pouze lanovkami, protože průměrný výkon vyvážecí soupravy dosahoval v podmínkách šetřených LS cca šesti až sedminásobku výkonu lanovky. Pokud tedy na základě zprávy VÚLHM bylo nutné co nejrychlejší zpracování kalamity z důvodů vysokého rizika gradace kůrovců, nasazení dalších technologií bylo nezbytné, a to za předpokladu, že budou využity v co největší míře prostředky, které vyvíjí co nejmenší měrný tlak na půdu.
Použité technologie
Ve vztahu k již uvedeným požadavkům a rizikům je nasazení technologií většinou kompromisním řešením. Je to patrné i v případě obou sledovaných lesních správ, kdy byly využity prakticky všechny dostupné technologie.
Stejně důležité jako druh technologie je i její vybavení. Pokud přibližovací traktory (UKT i SLKT) používají nízkotlaké flotační pneumatiky, event. pneumatiky s tekutým balastem, dosahují měrného tlaku na půdu do 100 kPa, a jsou proto použitelné i na stanovištích s kritickým ohrožením poškození půdy.
Zvláště nízkých měrných tlaků dosahují harvestory a vyvážecí soupravy s širokoprofilovými pneumatikami, event. vybavené polopásem. Měrný tlak se v těchto případech pohybuje v rozmezí 50–70 kPa a lze je hned po lanovkách považovat za nejvhodnější technologii na málo únosných půdách s vysokým rizikem poškození. Z tohoto pohledu je zřejmé, že šetrné technologie jako lanovky a vyvážecí soupravy byly používány ve velké míře, a technologie, které bychom mohli nazvat méně vhodnými (SLKT, UKT), byly použity pouze v cca 20 % případů na obou lesních správách. Nasazení prostředků je proto možno hodnotit jako kvalifikované s důrazem na co nejširší použití šetrných přibližovacích technologií.
Rozsah poškození půdy
Pro účel této studie byla zvolena metoda přímého měření délky přibližovacích linek v každém oddělení, na kterých jsou vytlačené koleje hlubší než 10 cm. Koleje o menší hloubce než 10 cm se považují za poškození malého rozsahu, se kterým se ekosystém sám vypořádá (Ulrich 2004). Rozsah oddělení byl zvolen proto, že v mnoha případech nelze v kalamitních plochách hranice porostů vůbec určit. Z délky a šířky kolejí hlubších než 10 cm pak byla vypočtena poškozená plocha a ta byla vztažena k celkové těžební ploše v příslušném oddělení.
Základním měřítkem objektivity této metody je zajisté přesnost změření plochy, na které byla těžba provedena. Těžební plocha byla zjištěna na základě měření a v některých případech kvalifikovaným odhadem. Odhad byl jedinou možností v případech, kdy se jednalo o rozptýlené polomy, pomístně kombinované s holou sečí. Proto je proveden ještě kontrolní výpočet těžební plochy na základě průměrné zásoby na 1 ha a vytěženého objemu kalamitního dříví. Tento výpočet je teoretický a představuje minimální těžební plochu v případě, že by veškerá těžba byla soustředěna na holině. Proto vychází procento poškození vyšší a představuje tak teoreticky
maximální možné poškození v této modelové situaci.
Toto šetření, provedené ve všech zadaných odděleních, prokázalo, že k poškození v řádech několika desítek procent plochy nedošlo a nikdy ani dojít nemohlo.
Měření míry zhutnění půdy pomocí penetrometru
Penetrometrie je jedna z možných praktických metod pro zjišťování výskytu zhutnění, jeho obsahu, intenzity a hloubky. Slouží jako rychlá metoda ke komparaci míry narušení, resp. zhutnění půdy s nenarušeným terénem a kontrole regenerace půdy v následujících letech.
Zjednodušeně řečeno, penetrometr měří měrný odpor proudu procházejícího zeminou a komparací těchto naměřených hodnot můžeme odvodit míru zhutnění zeminy v jednotlivých částech plochy a v různých hloubkách půdního horizontu.
Měření, která byla provedena na LS Horní Planá, přinesla tyto závěry:
- míra zhutnění půdy v koleji je větší o cca 33 % oproti zhutnění přirozenému (na volné ploše),
- míra zhutnění v koleji výrazně klesá s rostoucí vlhkostí půdy, zatímco při vlhkosti 25–50 % je zhutnění v koleji vyšší o cca 60 %, při vlhkosti 51–75 % o cca 50 % a při vlhkosti 75–100 % se obě hodnoty vyrovnají; ke zhutnění již nedochází z důvodu vyšší viskozity půdy,
- zhutnění se projevuje do hloubky cca
40 cm, ve větších hloubkách jsou hodnoty stejné,
- klestový koberec snižuje míru zhutnění o cca 30 %,
- terén se jeví jako podmíněně únosný za předpokladu pojezdu po stanovených liniích a využití klestového koberce; tuto podmínku v max. míře splnily technologie, které byly v daném terénu nasazeny.
Shrnutí
Rozsah a koncentrace kalamity u VLS, s. p., divize Horní Planá, má v historii obdobu pouze v případě šumavských kalamit v roce 1868. Oproti tehdejší době, kdy byla větrná kalamita následována kalamitou kůrovcovou, je dnes díky výkonným technologiím toto nebezpečí minimalizováno. Důraz na rychlost zpracování byl dán i šetřením VÚLHM, které konstatovalo vysoké nebezpečí vzniku gradace hmyzích škůdců. Proto nemohly být opomenuty vysokovýkonné technologie a preferovány pouze nejšetrnější způsoby (lanovka, kůň, vyvážecí souprava TERRI apod.).
Postup pracovníků divize Horní Planá a sledovaných lesních správ je proto nutné hodnotit jako odborně správný, a to z těchto hlavních důvodů:
- podíl technologií s nízkým měrným tlakem na půdu koresponduje s podílem kriticky ohrožených lokalit z hlediska únosnosti půd,
- méně šetrné technologie (SLKT, UKT) byly použity jen ve 20 % objemu kalamitní hmoty,
- nebezpečí vzniku gradace hmyzích škůdců bylo sníženo na minimum,
- většina škod byla asanována v roce jejich vzniku, ještě během zpracování kalamity,
- organizace zpracování tak rozsáhlé kalamity na tak omezeném prostoru a během jednoho roku je zcela ojedinělá a představuje mimořádný manažerský výkon.
Pokud lze navrhnout do budoucnosti další opatření, pak se může jednat o tato doporučení:
- věnovat pozornost vybavení SLKT i UKT nízkotlakými flotačními pneumatikami s tekutým balastem, které výrazně snižují tlak na půdu i u těchto technologií,
- nasazovat takto vybavené traktory přednostně do míst s menší mírou ohrožení než kritickou,
- zpevnit závěrečné partie přibližovacích linií a jejich vyústění na lesní dopravní síť některým druhem mobilních plastových rohoží. Nejlepší výsledky vykazují rohože z plastových rour prům. 75 mm (Ulrich 2004), úspěšně testované na Školním lesním podniku MZLU v Brně.
Orkán Kyrill bohužel ukázal, že kalamity v lesích, které odborný personál dokázal a dokáže řešit, se stávají politicky zneužitelným problémem, na kterém dokáží participovat politici i mediální agentury. K tomuto stavu někdy přispívá i odborná lesnická veřejnost, např. zveličováním ekonomických dopadů, požadavky různých podpor a utvrzováním laické veřejnosti v katastrofických vizích apod. Proto je velmi žádoucí, aby se diskuse na toto téma objevila v odborném tisku, protože situace, kdy po každé kalamitě budou lesy předmětem státních dotací a veřejných sbírek, je pro postavení lesního hospodářství obecně tou nejhorší variantou.
Autor: Doc. Ing. Jiří Oliva, Ph. D.
Katedra lesní těžby, FLD ČZU v Praze
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.