Lesnictví v Turecku

Irena Hubálková

Cílem tohoto příspěvku je seznámit čtenáře s problematikou tureckého lesnictví tak, jak jej vnímá český student při studijním pobytu v Turecku. Zahraniční pobyt umožnil učinit si představu o lesnictví této země a specifických problémech, se kterými se turečtí lesníci potýkají.
Turecko je země hor, charakteristická místními změnami klimatu. Celková rozloha činí 779 452 km2, z toho 6500 km2 tvoří vodní plochy ve vnitrozemí. Populace dosahuje 71 milionů. Na 1 km2 připadá 91 obyvatel. I přes klesající tendenci je populační růst, v porovnání s vyspělými státy, stále vysoký. Dvě třetiny obyvatel dnes žijí ve velkoměstech. Zemědělství, lesnictví a rybářství tvoří 13 % HDP.

Vývoj lesnické legislativy
Kořeny tureckého lesnictví sahají až do dob Osmanské říše, kdy byla roku 1839 založena první lesnická organizace. Tehdy byly lesy považovány za dar od Boha a byly využívány pouze pro vojenské účely. Další fázi vývoje lesnictví ovlivnily francouzské metody hospodaření. Od počátku 20. století však začali turečtí lesníci inklinovat spíše k postupům lesníků z Německa a Rakouska. K tomuto období se váže vyhlášení prvního zákona o lese v roce 1917. Vývoj lesnické legislativy se urychlil po založení Turecké republiky. První lesní vyhláška byla schválena roku 1924. Týkala se ekonomického využití lesních zdrojů a zajišťovala dlouhodobé lesní hospodaření velkým národním a zahraničním společnostem. V roce 1937 byl vyhlášen zákon o lese č. 3116, ve kterém byl pojem les poprvé právně definován. Zákon prošel mnoha úpravami až do doby přípravy nového zákona o lesích č. 6831 z roku 1956. Po jeho realizaci bylo opět zapotřebí mnoha oprav a dodatků. Po zkušenostech s národními a zahraničními společnostmi podnikajícími v lesním hospodářství, které preferovaly zisk i na úkor negativních dopadů na lesy, došlo roku 1945 ke znárodnění všech lesů. Tento rok je považován za jeden z nejdůležitějších mezníků na poli
lesnické historie. Je také připomínán v souvislosti s obdobím výrazného útlumu rozsáhlých lesních požárů. Brzy poté země vstoupila do fáze pluralitního politického systému. Po volbách v roce 1950 byly znárodněné lesy restituovány původním majitelům. Tyto záměry způsobily pozemkové a vlastnické spory, které jsou dodnes považovány za zásadní problém tureckého lesnictví. Dlouhá léta realizovala lesnické aktivity samostatná organizace, Generální ředitelství lesů (GDF). GDF mělo status právnické osoby jako spojená jednotka různých ministerstev, prioritně Ministerstva zemědělství. Ministerstvo lesnictví, založené roku 1970, převzalo zodpovědnost za GDF v problematice zalesňování, lesních školek, péče o chráněná území, zvěř apod. Po několika krátkých přestávkách v činnosti bylo roku 1991 znovu obnoveno. V roce 2003 se sloučilo s Ministerstvem životního prostředí. V současné době je GDF součástí Ministerstva životního prostředí a lesnictví.

Lesnické vzdělání
Do roku 1970 fungovala v Turecku pouze jedna lesnická fakulta na univerzitě v Istanbulu. Na sklonku roku 1970 byla založena druhá na Černomořské technické univerzitě v Trabzonu. V posledním desetiletí stoupl počet fakult na 9. Úměrně vzrostlo i množství vysokoškolsky vzdělaných lesníků. Následkem toho se zvýšil počet nezaměstnaných lesníků na 2500. Se zásadovou státní politikou, zaměřenou na redukci zaměstnanců, se situace stále zhoršovala. Snahou bylo zavést dvouleté pomaturitní studium na vyšších odborných školách lesnických. Absolventi měli získat vzdělání a přípravu na budoucí povolání lesních stráží, techniků a dalších podmagisterských stupňů lesníků. Tyto školy byly zrušeny a místo nich otevřely některé lesnické fakulty přechodné dvouleté obory.

Inventarizace lesních ploch
Odhady lesních ploch z období před založením republiky se vzájemně dosti liší. Žádný z nich není založen na bázi vědeckých poznatků, a proto nejsou příliš akceptovány. První řádná inventarizace proběhla v letech 1963–1972. V této době již byly dokončeny všechny plány hospodaření. Podle nich dosahovala celková lesní plocha 20 199 296 ha, z níž bylo 11 342 889 ha neproduktivních. Od roku 1972 se každým rokem obnovují plány pro téměř desetinu lesní plochy. Kvůli častým změnám v hranicích a plánování v jednotlivých sektorech nebylo možno porovnat výsledky inventarizací, a to až do aktualizací hodnot v roce 1997. Za posledních 30 let došlo k nárůstu plochy lesa o 857 147 ha. Nejnovější průzkumy ukazují, že lesy zabírají 26 % celkové rozlohy státu. Většina lesů se nachází zejména v horských oblastech. Podíl listnatých porostů činí 45,6 %, jehličnany zaujímají 54,4 %. V nižších nadmořských výškách v severní části Turecka se vyskytují relativně souvislé plochy listnatých porostů. S jehličnatými lesy je možno se setkat v různých nadmořských výškách od pobřeží až po horní hranici lesa v závislosti na druhu dřeviny a stanovištních podmínkách.

Biodiverzita
Turecko se skládá z tzv. evropského Turecka a asijské Anatolie. Setkávají se zde 3 fytogeografické regiony (eurosibiřský, středozemní a íránsko-turonianský), které se od sebe liší charakterem vegetace. Vědecké a historické výzkumy dokazují, že před 4 000 lety pokrývaly anatolskou krajinu z 60–70 % lesy a z 10–15 % stepi. Intenzivní těžby, požáry, podpora zemědělství, boje a nesprávné zacházení s půdou způsobily snížení lesní plochy na 26 %. Typický je výskyt lesů polopřirozených s vysokou hodnotou biodiverzity, která čítá více než 450 druhů stromů a keřů.

Zásadní problémy tureckého lesnictví
Jedním z nejvýraznějších aspektů, které odlišují turecké lesnictví od lesnictví západních zemí, je přítomnost 18 358 vesnic v lesích. To je především způsobeno nevyřešenými pozemkovými vlastnickými vztahy. Cílem tureckých lesníků je informovat venkovany o náhradních způsobech hospodaření. Chtějí tak zabránit devastaci porostů a ochránit je v rámci trvale udržitelného hospodaření v lesích. Hlavním problémem je časté zakládání lesních požárů venkovany.
Většina lesů v Turecku se nachází v oblastech ohrožených požáry. Pro jižní a západní Anatolii je typické středozemní klima, požáry se zde většinou každoročně opakují. V minulosti bylo hlavní příčinou lesních požárů žďáření. Rozsáhlá území, která dnes pokrývají keřová společenstva, byla vytvořena opakovaným vypalováním částí lesa za účelem získání zemědělské půdy. Statistiky uvádí, že v současné době 48 % požárů vzniká z neznámých příčin, 27 % z nedbalosti, 23 % je založeno úmyslně a 2 % v důsledku blesků. Organizací prevence a boje s lesními požáry se zabývá celkem 5906 strážců lesa a 10 174 lesních hasičů. Záznamy o požárech jsou datovány již od roku 1937. Dle těchto záznamů zničilo 76 250 požárů 1 561 026 ha lesa. Za posledních 10 let je průměrný roční počet požárů 1915 a zničená plocha činí 9 526 ha.
Jedním z nejvýznamnějších ekologických problémů Turecka je půdní eroze. Pro velkou část území státu je typická značně erodovaná a pustá krajina. Množství sedimentů splavených do moří a jezer se pohybuje okolo 500 milionů tun ročně.

Produkce dřevní hmoty
Lesní hospodářství Turecka se vyznačuje nedostatkem dřevní produkce, která v posledních 15 letech dosahuje 18,7 milionů m3 za rok. Průměrný roční objem hmoty zahrnuje 8,2 milionů m3 průmyslového dřeva a 10,5 milionů m3 paliva. Velkým problémem jsou vandalové,
kterým je během uplynulých 10 let připisována ztráta 71 113 m3 průmyslového a 20 560 tun palivového dřeva. Po poklesu venkovské populace se situace mírně zlepšila. Nedávné průzkumy ukazují, že celková spotřeba dřevní hmoty se pohybuje okolo 30 milionů m3 ročně, takže nedostatek roční domácí produkce činí 11 až 12 milionů m3. Z tohoto důvodu začalo Turecko před několika lety dovážet dřevní hmotu ze zahraničí. V posledních letech je každoročně těženo 3 870 000 m3 topolového dřeva. Celková plocha topolových porostů se za pět let snížila ze 140 000 ha na 130 000 ha. Produkce topolového dřeva dnes tvoří 20,7 % celkové dřevní produkce. Poměr ploch těchto plantáží k celkové ploše činí 0,64 %. Jejich pěstováním se zabývají zejména soukromníci. Většinou se jedná o rodinné podniky hospodařící na vlastních zemědělských plochách.

Shrnutí poznatků
Lesnictví v Turecku má svá specifika a v porovnání s Českou republikou řeší turečtí lesníci odlišné problémy, než na které jsme v našich podmínkách zvyklí. Jejich snahou je přiblížit lesní hospodářství své země zemím západního světa. Tento proces bude jistě velmi obtížný a zdlouhavý. Především je nutné, aby lidé získali povědomí o důležitosti zachování lesních zdrojů pro budoucí generace.

Adresa autora:
Bc. Irena Hubálková
LDF MZLU Brno
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor