Ochrana lesa po orkánu Kyrill a vichřici Emma

Jan Liška, Marek Tuma

Vývoj povětrnostní situace měl v obou posledních zimních obdobích, charakteristických navíc mimořádně mírným průběhem (obě zimy byly neobyčejně teplé a přitom srážkově relativně chudé), za následek vznik extrémně silného větrného proudění, jež v západní a střední Evropě způsobilo rozsáhlé poškození lesa. V České republice bylo dle evidence LOS v souvislosti s orkánem Kyrill a navazujícími větrnými poškozeními v roce 2007 vytěženo celkem více než 12 mil. m3 polomové hmoty, následky vichřice Emma z března tohoto roku jsou zatím odhadovány na cca 3 mil. m3. Přitom se celkové kůrovcové těžby za rok 2007 vyšplhaly na hodnotu 1,5–2 mil. m3 a jsou přibližně dvojnásobné ve srovnání s rokem 2006. Na první pohled je tedy zřejmé, že v současnosti stojíme před vážnou hrozbou rozsáhlé kůrovcové gradace.

Frekvence a intenzita abiotických poškození
V posledním období jsme opět svědky nárůstu živelních pohrom (či moderně disturbancí), což vyvolává staronovou otázku, do jaké míry tyto události souvisejí se zvyšujícím se impaktem člověka do přírodního prostředí, lhostejno zda na celoplanetární či regionální úrovni. V podmínkách českých lesů se přímo nabízí vysvětlení spočívající v jejich velmi nepřirozené struktuře, což má za následek narůstající problémy s jejich labilitou (úměrně stáří, resp. počtu obmýtí, zejména u jehličnatých monokultur).

Z pohledu dlouhodobé frekvence výskytu abiotických poškození (vítr, sníh, námraza) celkem jednoznačně vyplývá, že v průběhu posledních 50 let dochází k postupnému nárůstu objemu poškozené hmoty. Jak je patrné z grafu 1, objem živelních nahodilých těžeb v 70. letech minulého století významně narostl ve srovnání s předchozím desetiletím, v 80. letech se dále zvýšil, v devadesátých letech mírně poklesl a v posledním desetiletí opět rapidně stoupá (dynamika vývoje „hmyzích“ těžeb má obdobný charakter). Rok 2007 je navíc významný tím, že v něm bylo zaznamenáno vůbec nejvyšší poškození v uvedeném půlstoletí. Varující je dále skutečnost, že klimatologové do budoucího období prognózují stále častější incidenci podobných extremit (hlavně vichřic), což se nepochybně promítne do dalšího nárůstu poškození lesa. A můžeme oprávněně předpokládat, že české labilní jehličnaté monokultury budou ohroženy v míře nejvyšší, přičemž s postupující erozí porostů bude stále více klesat jejich statická stabilita. Výhled do budoucna tedy z tohoto pohledu rozhodně příliš optimistický není.

Následky orkánu Kyrill
Pokud bychom provedli jakousi bilanci následků orkánu Kyrill, můžeme říci, že přestože velká většina polomové hmoty byla v minulém roce zpracována (její distribuci v jednotlivých krajích podává obr. 1), z pohledu ochrany lesa se situace nejeví nikterak příznivě. Základním nedostatkem, ke kterému při zpracování docházelo, byla skutečnost, že na mnoha místech bylo postupováno od soustředěné k rozptýlené kalamitě, namísto postupu opačného, který je z pohledu ochrany lesa správný (důvodem byly především krátkodobé a chtělo by se říci i „krátkozraké“ ekonomické ohledy). Dále docházelo k tomu, že hmota byla sice z porostů vytěžena, vzhledem k odbytovým potížím ale zůstávala v lese na skládkách, a pokud byla napadena a neasanována, „brouk“ ji opustil a zůstal v porostech. Rovněž se velmi často stávalo, že polomové plochy byly zcela vyklizeny, aniž by zde byla ponechána část hmoty jako lapáky či instalována jiná obranná opatření (lapače, otrávené lapáky). Případně se dokonce stávalo, že takové plochy nebyly po provedené těžbě a vyklizení dále kontrolovány a nalétlý kůrovec se zde nerušeně množil, zatímco těžba kalamitní hmoty probíhala na jiných místech a připomínala tak spíše honbu za hmotou než odpovědnou likvidaci kalamity. K těžbě a asanaci stojících napadených stromů a rozptýlené polomové hmoty docházelo často pozdě, až po jejím opuštění kůrovci, či byla asanace provedena neúčinně (netřeba si také zakrývat, že část rozptýlené hmoty nebyla přes okázalé deklarace doposud zpracována vůbec). To ve svém úhrnu zapříčinilo, že již v prvním roce „kalamity“ byl zaznamenán dvojnásobný nárůst objemu kůrovcového dříví ve srovnání s rokem 2006, a to z velké míry stojících napadených stromů. Na počátku zpracovávání kalamity přitom byly vyslovovány optimistické předpoklady, že se na většině lokalit může podařit „schytat“ brouka do polomové hmoty, což by ovšem platilo v případě postupu zpracování od roztroušené k soustředěné kalamitě, jak bylo uvedeno výše.

Kůrovcová situace
Pokud se vrátíme k již zmíněnému grafu 1 a blíže si povšimneme dynamiky vývoje „kůrovcových“ těžeb, vidíme, že trend je zde ještě jednoznačnější. Každé následující desetiletí vykazuje nárůst objemu napadené hmoty ve srovnání s předchozím obdobím, přičemž u posledního je křivka opět velmi strmá (připomínáme, že více než 90 % objemu „hmyzových“ těžeb připadá na vrub lýkožrouta smrkového). Je tedy zřejmé, že význam této skupiny škodlivých činitelů trvale vzrůstá.

Rozložení kůrovcového dříví za rok 2007 v rámci jednotlivých krajů je patrné z obr. 2. V rámci republiky jsou nejvíce ohroženy dvě oblasti, a to region jihozápadních Čech a severovýchodní Moravy a Slezska. Zatímco první zmíněná oblast jednoznačně koresponduje s poškozením orkánem Kyrill a předchozí sněhovou kalamitou (byla jimi nejvíce zasažena), u druhé se jedná o chronický víceletý problém, který postupně nabývá na intenzitě v souvislosti s šířením fenoménu rozpadu zdejších smrkových porostů (polomy orkánem zde prakticky zaznamenány nebyly, šíření gradace kůrovců zde souvisí s celkovým chřadnutím a odumíráním smrčin oslabených suchem a za intenzivního spolupůsobení akutního napadení václavkou).

Celorepublikový objem kůrovcového dříví v roce 2007 (evidováno 1,3 mil. m3 na rozloze 70 % lesů, tj. ve skutečnosti cca 1,5–2 mil. m3) jednoznačně ukazuje, že situace je velmi vážná. Naposledy byl obdobný objem zaznamenán v první polovině 90. let minulého století, a tehdy se otevřeně hovořilo o velkoplošné kůrovcové kalamitě (další srovnatelný epidemický výskyt kůrovců na smrku, zapříčiněný suchem a poválečnými „zmatky“, se váže na druhou polovinu 40. let 20. století). Kromě obou výše zmíněných oblastí, kde je riziko kalamity mimořádné, je však nutné považovat za kůrovcem ohroženou i většinu zbylých regionů, neboť i zde došlo k výraznému meziročnímu nárůstu kůrovcového dříví, byť absolutní hodnoty zde nejsou zatím tak dramatické (srovnání jednotlivých krajů podává graf 2).

Vichřice Emma
Za této situace došlo na počátku března tohoto roku (1.– 2. března) k dalšímu významnému poškození lesa větrnými polomy, a to vichřicí Emma. V době přípravy příspěvku byly jednotlivými pracovišti SSL KÚ následky březnových polomů odhadnuty v celkové výši necelých 3 mil. m3. Rozložení v rámci jednotlivých krajů je patrné na obr. 3. Je zřejmé, že nejvíce byly opět postiženy jihozápadní Čechy (oba kraje udávají celkem přes 1 mil. m3), přičemž souvislost s předchozím poškozením orkánem Kyrill je více než zřejmá.

Větší množství kalamitní hmoty však „padlo“ i na jiných místech. Podle dosavadních poznatků je značná část poškozené hmoty rozptýleného charakteru a opět je dominantně vázána na starší porosty jehličnanů (smrku a na některých místech i borovice). Ve srovnání s kalamitou roku 2007 se také zdá, že je zastoupeno větší procento zlomů. Opět je charakteristické, že množství stromů je vyvráceno jen částečně, popř. utrpělo kořenovými nátržemi, což se nepříznivě promítne do jejich zdravotního stavu, resp. zvýšení jejich atraktivity pro podkorní hmyz.

Další nepříznivé okolnosti
Aby byl výčet nepříznivých okolností co nejúplnější, je potřebné též zmínit další souvislosti. V prvé řadě lze předpokládat prohloubení odbytové krize na trhu se dřevem (na minimum se pravděpodobně sníží možnosti vývozu polomové hmoty – jen v samotném Rakousku se objem recentní kalamity podle prvních zpráv odhaduje na více než 10 mil. m3). Nadále přetrvává nestabilita celého odvětví lesního hospodářství v souvislosti se spory o formy a způsoby zadávání zakázek na práce v lese u státního podniku LČR, to se kromě jiného promítá i do množství disponibilních kapacit v těžební činnosti a pružnosti prováděných prací, což představuje z pohledu ochrany lesa záležitost zcela klíčovou. Bez nadsázky můžeme říci, že právě tato okolnost do značné míry „maří“ úspěšnost prováděných opatření. Případná výpomoc těžebních kapacit ze zahraničí je rovněž značně problematická, neboť v okolních zemích se obdobně jako u nás potýkají s hrozbou kůrovcové kalamity (v Dolních a Horních Rakousích i v Bavorsku evidují „rekordní“ kůrovcové těžby, podobně jako na Slovensku a v jižním Polsku).

Riziko kůrovcové gradace
Jak je z výše uvedeného textu patrné, rozsáhlá kůrovcová gradace představuje hrozbu zcela reálnou. Pokud použijeme analogii a srovnáme poslední skončenou gradaci (1993–1995) s touto nastupující, shledáme jeden varovný moment. Také této gradaci předcházelo masivní poškození lesů polomy (v letech 1990–1992 bylo evidováno cca
15 mil. m3 polomové hmoty) a provázelo ji teplé a suché počasí, na rozdíl od té současné se však kůrovci na smrku na počátku 90. let 20. století vyskytovali v zásadě v latentním stavu. Přesto v následujících čtyřech letech došlo k napadení cca 8 mil. m3 dřevní hmoty. V současnosti jsou kůrovci na značné části území ve zvýšeném až kalamitním stavu již na samém počátku, a tak je možno odhadnout, co bude následovat, pokud nebudou přijata odpovídající mimořádná opatření (případně pokud nebude v následujících letech neobyčejně příznivé počasí, tedy studené a deštivé, které může samo o sobě gradaci samovolně významně utlumit, což je ale značně nepravděpodobné).

Vážnost celkové situace lze také dobře dokumentovat vývojem v územích, kde se proti přemnožení kůrovců na smrku nezasahuje (nejčastěji z důvodů ochrany přírody, resp. ochrany tamějších „přírodních procesů“). V těchto územích dochází v současnosti (a to zdaleka nejenom u nás) k epidemickému šíření přemnožení lýkožroutů, jež nemá ve většině lokalit historickou obdobu (snad s výjimkou Šumavy). Názorným příkladem může být gradace lýkožroutů na smrku na území Tatranského národního parku na Slovensku.

Na samý závěr si dovolíme vyjádřit naše přesvědčení, že stávající problémy v ochraně lesa, byť ne zcela nové (nárůst abiotických poškození lesa ve vazbě na klimatické změny, gradace podkorního hmyzu, aktivizace patogenních hub, přemnožení spárkaté zvěře), představují jakýsi „barometr“ změn, který ukazuje, že je načase radikálně přehodnotit přístupy k lesnímu hospodářství. A skutečně efektivně prosazovat především změnu dřevinné skladby a struktury porostů jako základní předpoklad obnovy odolnostního potenciálu našich lesů.

Autoři:
Ing. Jan Liška
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Mgr. Marek Tuma
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
VÚLHM Jíloviště-Strnady, v. v. i.
Foto: Jan Liška