Vyvážený vztah mezi lesem a zvěří

Bohumil Soucha

O stavu lesa a myslivosti se hovoří již léta. Porady, semináře, diskuse, exkurze, projekty, články, televizní i rozhlasové pořady zabraly již tisíce pracovních dnů a očekávaný efekt se nedostavil. Mnoho příčin vidím v odlišných, někdy až diletantských stanoviscích proti sobě postavených táborů, ovlivněných již svou odlišně zaměřenou teoretickou kvalifikací a pochopitelně navíc jednostrannými zkušenostmi nebo také „nezkušenostmi“, emocemi a bohužel také osobními i lobbistickými zájmy.

Myslivost, les a vyváženost
- Myslivost jako všechna odvětví v České republice podléhá vývoji – neustále se mění. Přispívat by k tomu měl i nadále myslivecký výzkum.
- Les a myslivost je dvojice pojmů, jejichž součástí je ochrana lesa, která od této dvojice nesmí být oddělována. Ochrana lesů se musí zabývat především škodami, kterými les trpí, ať již vlivem člověka, přírodních živlů nebo vlivem různých škůdců z říše živočišné či rostlinné. Veškeré tyto škody si musí lesník a myslivec především uvědomit, musí je znát, protože na možnosti nebo pravděpodobnosti jejich vzniku často závisí další způsob hospodaření.
- Při stanovování početních stavů je třeba zásadně vycházet z toho, že zvěř nesmí podstatně ohrožovat zdravotní stav lesa, polní kultury nesmí být systematicky ničeny, čemuž musí odpovídat početní stavy zvěře. Dále je nutné umožňovat rozvoj mysliveckého hospodaření zvýšením stavů těch druhů zvěře, proti kterým lze zemědělské a lesní porosty reálně chránit, a výrazně snižovat stavy druhů, kde je ochrana nereálná. Z čehož vyplývá vyváženost.
Označovat ekonomicky únosné zazvěření klame. Zvěř nemá být chována z důvodů hospodářských, ale z důvodu ochrany přírody a bez stanovených normovaných stavů.
Otázka nemůže a nesmí znít, můžeme-li si spárkatou zvěř hospodářsky dovolit. V lesním hospodářství pak nesmí být položena vůbec. Tato otázka by měla správně znít takto: „Jaké podmínky musíme zvěři v přírodě vytvořit?“ V přírodě, která je lidmi zcela ovládána a přetížená tak, aby to vyhovovalo všem druhům? Každý druh ohodnotíme správně, ale jen tehdy, nebudeme-li například jelena nazývat „ničitelem lesa“, ale také ani „králem našich lesů“.     

Pozor na intenzivní lov
Nejenže je intenzivní lov velice obtížný, ale také jím narůstají škody zvěří v důsledku narušení pastevního režimu, a to i při snižujících se stavech. V takovém případě je nutné zvýšit rozsah ochrany lesa proti ohryzu a loupání kůry. Oplocování kultur je třeba provádět jen v těch lokalitách, kde předpokládáme intenzivní výskyt zvěře a větší počet vysazených listnatých dřevin.
Ve vztahu ke škodám zvěří je třeba zdůraznit důležitost klidu tam, kde jsou stanoviště zvěře. V době páření by měly být vyhlášeny zóny klidu. Tímto by nebyl narušován potravní cyklus, který je podstatným faktorem podporujícím loupání a ohryz spárkatou zvěří.      
Novodobá lidská společnost přetvářela a přetváří životní prostředí ke své potřebě a tím prováděla zásah do přírody (někdy i dnes), jehož důsledky jsou ve formě škod zvěří na našich majetcích a na zvěři samé.
Velice konkrétně a vtipně to definoval můj přítel, kolega, lesník, myslivec a spisovatel Jura Mlčoušek – z mnoha lesů se staly pro zvěř hladomorny, přeměnou původních smíšených lesů s bohatým bylinným a keřovým patrem na smrkové monokultury se pro zvěř vytvořilo pastevně téměř sterilní prostředí.
Zvěř ve svém životním prostředí nemá klid, a to je také jeden z podstatných a důležitých faktorů, kdy vznikají škody zvěří na lesních a polních kulturách a porostech.
Suma faktorů jako plošně neomezený, nyní již skoro celoroční lov, rostoucí turistický ruch, nevýhodné stavy a úživnost, rozdílné biotopy a mnohé další faktory znemožňují spárkaté zvěři zachovávat přirozený, tj. každému druhu odpovídající životní rytmus. Na mnoha místech už zvěř nemá možnost opustit svůj denní úkryt, tím je také nucena k jiné obživě, například nasytit se kůrou a výhonky, a tak svou přítomnost dokumentuje jen formou způsobených škod, aniž by jinak byla pozorována.

Historický vývoj a budoucnost mysliveckého hospodaření
Statistiky uvádějí, že nárůst odlovu za posledních cca 100 let u zvěře jelení a srnčí je více než pětinásobný, zvěře černé sedmdesátinásobný, zvěře daňčí čtyřnásobný a více než stonásobný u zvěře mufloní. Je tedy proti zdravému rozumu obhajovat současné početní stavy spárkaté zvěře, z čehož též vyplývá, jak obrovský tlak je vyvíjen na prostředí, ve kterém zvěř žije.
Myslivost a lesy tvořily odedávna nedílný celek. V posledních desetiletích se začaly prohlubovat rozpory mezi zájmy mysliveckého a lesního hospodářství. Nebylo to způsobeno zlovůlí myslivců ani lesníků, ale objektivními skutečnostmi. Stav lesů se soustavně zhoršoval, lesní porosty se stávaly méně odolnými proti všem škodám a vznikalo stále horší životní prostředí pro zvěř. Tento rozpor nesmí vyústit ani v závěr, že zvěř, která vždy zájmům lesního hospodáře do jisté míry škodí, do lesa nepatří a má být zlikvidována, ani v závěr, že stavy zvěře mají být udržovány bez ohledu na působené škody. Oba tyto extrémní názory jsou zajisté nesprávné. Zvěř v odpovídajících druzích a počtech je součástí přírody a krajiny a lesník i myslivec musí nalézt odpovídající řešení.

Doporučení
- Myslivecké hospodaření zaměřit ve prospěch těch druhů zvěře, proti níž lze lesní porosty reálně chránit, a výrazně snížit stavy těch druhů, kde je ochrana nereálná.
- Při výběru oblastí musí rozhodovat převážně OLH (odborný lesní hospodář), MH (myslivecký hospodář) a vlastníci honebních pozemků vč. státní správy myslivosti.
- Pokud zvěř působí na porostech neúnosné škody, je nutné, aby OLH, myslivečtí hospodáři a vlastník honebního pozemku zajistili redukci stavu zvěře na stav únosný prostředí. Po dobu, než bude dosaženo únosných stavů, je třeba uplatňovat účinnou ochranu a stanovit opatření ke zvýšení úživnosti lesa pro zvěř.
- Lesní hospodářské plány by měly obsahovat nejen stávající škody zvěří, ale i škody způsobené a působené imisemi, emisemi, dlouhodobější srážkové a škody teplotními výchylkami počasí a podobně, vč. nápravných opatření. Tedy aby ÚHÚL nebo jiný subjekt oprávněný vypracovávat LHP a LHO zpracovával k těmto plánům myslivecký průzkum, jenž by zajišťoval též úkoly státní lesnické politiky.
- Kontrola těchto úkolů by se měla provádět a vyhodnocovat státními orgány nejméně jedenkrát za pět let na pozemcích nad 50 ha, jedenkrát za tři roky na pozemcích do 50 ha pozemků určených k plnění funkcí lesa.
- Při vypracování, schvalování a kontrole těchto úkolů v mysliveckém průzkumu musí existovat součinnost vlastníka honebního pozemku, odborného lesního hospodáře a mysliveckého hospodáře vč. státní správy myslivosti.
- V honitbách, kde pro některé druhy spárkaté zvěře nejsou stanoveny normované stavy, provádět lov samičí a samčí zvěře bez omezení věku, a bez projednání s orgánem státní správy myslivosti a bez vypracování a projednání plánu chovu a lovu.
- Vláda ČR svým usnesením č. 249 ze dne 11. 5. 1994 stanovila základní principy státní lesnické politiky, kde se mimo jiné říká:
„... dosáhnout trvalé vyváženosti všech funkcí lesů, zvýšit druhovou diverzitu (různost) lesních dřevin a přiblížit se k přirozené skladbě lesů, výrazně omezit škody působené na lese spárkatou zvěří a zachovat genofond vzácných a ohrožených druhů zvěře.“
Kdybychom těch třináct let pracovali zodpovědně, jak je výše uvedeno... stačilo jen výše uvedená opatření naplňovat.

Autor:
Bohumil Soucha
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.