Krize jen tak neskončí, zejména při pasivním přístupu
Petr Havel
Razantní pokles cen dříví, nedostatek pracovních sil kvůli nízkým mzdám, nefunkční memorandum, negativní důsledky skrytého obchodně-politického monopolu státního podniku Lesy České republiky. To je situace, ve které se nachází bezmála dvě desítky let po transformaci tuzemský lesnický a dřevozpracující průmysl. Může mít za této situace podnikání v oboru vůbec nějakou perspektivu?
Tendry nejsou všechno
Pravdivá odpověď na výše položenou otázku je bohužel jednoduchá: Za této situace ne. Je tedy nutné tuto situaci změnit, přičemž podíl na nutných změnách musí odpracovat všichni – stát, státní lesy i podnikatelé v lesním hospodářství a dřevozpracujícím průmyslu. Podmínkou ovšem je, aby spolu všechny zainteresované složky začaly mluvit, a to zásadně jiným způsobem než dosud. Tuzemský dřevozpracující průmysl je bohužel z minulosti zatížen iracionálními vztahy vinou stále se opakujících, stále napadaných, odvolávaných a znovu vyhlašovaných výběrových řízení na zakázky pro Lesy České republiky (LČR), které do podnikatelské veřejnosti vnesly celou řadu nesmazatelných křivd. Ty budou bohužel přetrvávat i v budoucnosti, přestože zejména v loňském roce bylo učiněno mnoho kroků k dosažení společensko-podnikatelského konsenzu. Výsledkem dohod ovšem nakonec byly v zásadě neživotaschopné kompromisy, jako je například memorandum mezi podnikateli a LČR nebo prodej dřeva v poměru 1:1 mezi komerční a státní sférou.
Základní problém tedy je, že se v minulosti staly tendry všeho druhu alfou a omegou veškerých strategií kohokoli, že byl jejich význam v lesnické politice nekriticky nadhodnocen a že se kvůli tomu „zapomnělo“ pracovat na střednědobých a dlouhodobých strategiích rozvoje oboru jako celku. ČR nemá k dispozici ani žádný krizový scénář aplikovatelný na současnou situaci, ani vizi oboru, ani strategii těžby a užití dřeva, které by pomohly alespoň morálně překlenout momentální stav. I proto je zřejmé, že stávající krize bude trvat déle, než by to bylo vzhledem k situaci na trhu nutné.
Externí vlivy
Ještě štěstí, že Česká republika neleží v hospodářském vakuu a že je součástí celkem vyspělého trhu EU. V současné době je to sice pro naše podnikatele danajský dar, neboť důsledky hypoteční krize se na tuzemský trh přenášejí více, než kdybychom měli na hranicích dřívější dráty a cla. Na rozdíl od nás se ale v zahraničí „něco děje“, byť jde momentálně spíše o prognózy a vysílání podnikatelských signálů. Důležité ale je, že jsou pro oblast zpracování a užití dřeva, a tedy pro možné oživení poptávky a s ní i cen, pozitivní. Příslušných signálů je přitom celá řada, mezi ty základní ale patří především dva z nich. První je stále větší akcent EU a vůbec vyspělého světa na potřebu snižování energetické náročnosti, například při výstavbě a především provozu obytných domů i průmyslových areálů. Postupný boom nízkoenergetických, pasivních a z hlediska energetické bilance „zlatých“ aktivních domů zcela jistě povede k vyššímu užití dřeva právě v oblasti stavebnictví. A ačkoli se to může zdát někomu na první pohled při poklesu vydaných stavebních povolení paradoxní, stávající nízké ceny dřeva na celém světě mohou větší než současné využití dřeva k těmto účelům rychleji nastartovat. Druhým signálem je současný pohled na problematiku biopaliv, který konečně i na mezinárodním poli došel k poznání, které jednotlivci předpokládali již několik let, totiž že takzvaná první generace biopaliv ze surovin identických se surovinami k potravinářskému využití je cesta do slepé uličky. Protože se však především politici nechtějí myšlenky výroby biopaliv jako takové vzdát, přichází dříve, než se původně předpokládalo, doba pro biopaliva druhé generace. Jednou z klíčových surovin pro ně by měla být také dřevní hmota, a v zahraničí se již také zkušební výrobou biolihu z této komodity zabývají. Je ilustrativní, že situaci za hranicemi ČR nikdo nesleduje, ani příslušně odpovědný pracovník na ministerstvu zemědělství, ale ani například lidé z ministerstva financí, kam produkce a využití pohonných hmot fakticky spadá.
Co lze udělat doma
Zcela primární by mělo být koncepční vytvoření dlouhodobého podnikatelského rámce pro existenci dřevozpracujících firem a oboru jako celku. Příslušný dokument by ovšem musel být vytvořen ne jako dosud na základě průsečíků lobbistických zájmů jednotlivých podnikatelských (nejen dřevozpracujících) skupin, což ovšem předpokládá racionální vizi ze strany státu. Je přitom otázka, zdali vize existuje, protože podle všeho tomu tak není. To ale neznamená, že by se na ní nemělo pracovat, byť stejná teze se opakuje již několik let. V praxi snazší, i když nekoncepční cestou v podmínkách ČR, bude patrně „skládačka“ jednotlivých (nelobbistických) priorit, řešících oblasti jako propagace dřeva, strategii užití dřeva v průmyslu včetně průmyslu pohonných hmot a také podmínky obchodu se dřevem, které musí být, a to i pro stát, nastaveny zcela jinak než dosud. Nedílnou součástí se musí stát i strategie vlivu státu na dřevozpracující průmysl, včetně postupného odstátnění lesů. Je totiž zcela zřejmé, že s klesajícím podílem vlastnictví LČR v celkové držbě lesních porostů u nás se může zvyšovat podíl privátního sektoru na zpracování a prodeji dřeva. Zejména alespoň opticky pravicová vláda by měla pochopit, že rozvoj podnikatelských aktivit v oboru není v zásadě možný při polovičním podílu státu na obchodu se dřevem a dvoutřetinovém vlastnictví dřevní hmoty. V praxi znamená přehodnocení této pozice zcela novou konstrukci memoranda, respektive žádoucí by bylo celé memorandum zrušit. V oblasti postupného odstátňování lesů by pak bylo velmi žádoucí nastavit transparentní a veřejně dostupné podmínky arondačních prodejů. Nějaké nové memorandum, pokud by někdo na takovém dokumentu trval, by se mohlo týkat právě této oblasti. Transparentní podmínky arondací by přitom měly skýtat pro podnikatele jistotu neodplynutí lesnické půdy ke stavebním účelům, stát by zase měl z příslušných prodejů příjem, který by mohl být použit například na start užití dřeva do biopaliv, environmentální projekty ve veřejném zájmu nebo přímo na propagaci dřeva jako materiálu, jehož možnosti uplatnění jsou mnohem širší než dnes.
Marketing
Samotné Lesy ČR by se přitom měly zejména v současné době stát nositelem pozitivní prezentace užití dříví, například při stavbě dřevěných staveb, neboť ve své podstatě by to byla podpora rozvoje podnikání napříč průmyslovými oblastmi. Generální řiditel LČR Jiří Novák se již v tomto smyslu v poslední době několikrát vyjádřil, zatím však bohužel zůstalo jen u slov. Zřejmě i díky mediálně - mírně řečeno - neobratnému mluvčímu LČR se státní lesy prezentují stejně jako po řadu let i nyní otevíráním cyklostezek, pokusnými pralesy a podobně, které ovšem systémově nic neřeší a maximálně tak obhajují utrácení peněz daňových poplatníků ve veřejném zájmu. Jde ovšem o to, který zájem je „veřejnější“. To zřejmě LČR ujasněno nemají, přestože je jasné, že peníze, HDP, práci a bohatství společnosti generuje daleko více veřejný zájem rozvoje podnikání. Vkrádá se tedy otázka, zdali by se žádoucího marketingu neměly nakonec chopit komerční lesnické nebo dřevařské firmy. Je to samozřejmě paradoxní v situaci, v níž se obor nachází, jak to tak ale vypadá, nakonec si stejně budou muset firmy pomoci především samy. V zásadě se přitom hraje o to, jak dlouho bude krize trvat, a reálně lze předpokládat, že do konce tohoto kalendářního roku zcela jistě.
Rostoucí síla měny
Nepříliš zmiňovaným vlivem je nicméně také bonita naší měny. Bohužel, pokud je již občas její vliv zmiňován, je zcela chybně prezentován směrem k nerealistickým očekáváním, jak je to ostatně na tuzemské scéně zavedeným zvykem. Většina ekonomů se totiž shoduje, že koruna již nadále nebude posilovat. To je ale logický nesmysl. K oslabování naší měny, zejména vůči euru, není totiž vůbec žádný důvod, protože i přes zpomalení roste u nás HDP rychleji než v eurozóně, i přes zpomalení do ČR stále proudí zahraniční investice a i přes avizované zmrazení privatizačních příjmů příslušné peníze z naší země nezmizí. Navíc ani náhodou není pravda, že je tuzemská měna nadhodnocená – je to přesně obráceně. I když lze přitom snaze ekonomů oslabit „image naší měny“ ve jménu exportérů rozumět, neměla by tyto teze brát podnikatelská veřejnost příliš vážně. To ale znamená, že posilující koruna bude současnou situaci v dřevozpracujícím průmyslu ještě dále komplikovat. Právě proto by ale bylo vhodné, aby se na řešení současné krize podílely aktivně samy dřevozpracující firmy, a to nejen již zmiňovaným marketingem. I tady totiž platí heslo, podle kterého je nejbližší pomocná ruka na vlastním rameni. Jestliže lze navíc něco požadovat od státu, pak kromě naplnění slibu o pozitivní prezentaci vlastností a užití dřeva by byla jeho největší zásluha v tom, že by se do podnikatelského prostředí co nejméně pletl.
Autor:
Petr Havel
agrární a lesnický analytik
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.