Škůdci v porostech lužních lesů – bobr a kopytníci
Josef Suchomel
V minulém čísle Lesnické práce bylo pojednáno o drobných hlodavcích jako škůdcích v porostech lužních lesů. Tento navazující příspěvek se zabývá dalšími škůdci lužních lesů z třídy savců – bobrem evropským a kopytníky.
Bobr evropský
Bobr evropský (Castor fiber L.) je v ČR relativně novým prvkem fauny lužních lesů. Na našem území vyhynul v průběhu 18. století a poté se poprvé objevil až v polovině 80. let 20. stol. v oblasti soutoku řek Moravy a Dyje. Sem se bobři dostali migrací ze sousedního Rakouska. Ojediněle zde však byli spatřeni již na konci 70. let. Druhá populace se začala tvořit na počátku 90. let, kdy v CHKO Litovelské Pomoraví bylo vysazeno v letech 1991 a 1992 v rámci reintrodukce několik jedinců do volné přírody. V současné době jsou bobři plošně rozšířeni podél vhodných vodních toků na velké části střední a jižní Moravy a jejich areál výskytu se zvětšuje. V celé ČR žije dnes přes 1000 bobrů, z toho v luzích Litovelského Pomoraví asi 300 ks a v oblasti lužních lesů jižní Moravy, od Lednicko-valtického areálu po oboru Soutok, asi 500 ks, přičemž početnost dále narůstá.
Vliv bobra evropského na skladbu a obnovu lužního lesa
S nárůstem populace bobrů a rozšiřováním areálu výskytu však dochází i ke zvyšování škod na lesních porostech. Bobr svou činností významně ovlivňuje krajinný ráz a jeho potravní i stavební preference zaměřené převážně na dřeviny se dostávají do přímého rozporu s lesnickým hospodařením. Na rozdíl od drobných hlodavců mohou pak být škody poměrně významné.
Z tohoto hlediska je zřejmě nejproblematičtější oblastí v ČR obora Soutok na jižní Moravě. Bobr většinou kácí dřeviny asi 50 m od břehu, jen výjimečně i dále. Vysoká hustota vodních kanálů je zde spojena s plošným působením bobra. To vede k postižení podstatně větší plochy lesních porostů než např. v CHKO Litovelské Pomoraví. Řada porostů dubu zasahuje až ke břehům kanálů a jsou tak přímo bobrem ohroženy. Bobr navíc preferuje tvrdé dřevo dubu či jasanu jako stavební materiál na hráze a aby ho získal, je schopný překonat velkou vzdálenost od břehu, přímo k oplocenkám s dubovou výsadbou. Dospělé duby rostoucí u břehu kácí i za účelem prosvětlení stanoviště a podpory růstu měkkých, rychle rostoucích dřevin, jako jsou vrby (Salix. spp.) nebo topoly (Populus spp.), které jsou jeho hlavní potravou. Vedle ohryzů však bobr poškozuje lesní porosty i zaplavováním lokálních území, na kterých vytváří jezera, jež mu umožňují dostat se ke dřevinám bezpečně pod vodou i tam, kam normální koryto řeky nedosahuje. Trvale zaplavené stromy pak usychají a postupně hynou.
V rámci monitoringu populace v oblasti Soutoku sledujeme časoprostorovou aktivitu bobrů monitorováním ohryzů dřevin. Např. jen v r. 2006 bylo kontrolováno 3536 stromů ohryzaných bobrem na ploše 50,5 ha (tab. 1), což svědčí o intenzivním vlivu na zdejší porosty. Nejpreferovanějšími dřevinami byly vrby (Salix spp.), které představovaly 36,3 % kácených dřevin. Významné zastoupení měly i jasany (Fraxinus spp.) s 20,5 % a javory (Acer spp.) s 18 %. Zbylých cca 25 % připadlo na ostatní dřeviny, zejména jilmy (Ulmus spp.), topoly (Populus spp.), duby (Quercus spp.) a hloh (Crataegus spp.) (viz graf 1 – lesní půdy).
Preference dřevin závisí nejenom na jejich nabídce, ale i na tloušťce kmene. Nejpreferovanější byly kmeny s výčetní tloušťkou do 2,5 cm (tab. 1) u vrb (66,7 %) a u jasanu (46,8 %). Literatura uvádí preference spíše větších dimenzí, a to v rozmezí 5–20 cm, ale kácené dřeviny mohou mít i více než 1 m v průměru. Preference sledovaných dřevin a různých tloušťkových průměrů uvádí tab. 1.
Z hlediska škod na hospodářských dřevinách jsou na jižní Moravě nejvíce postiženými druhy jasan, popř. topol. Naproti tomu dub je preferován podstatně méně (<3,5 %), i když lokálně v oplocenkách či porostech podél vodních toků může docházet k nepřehlédnutelným škodám (graf 1). Dřeviny tvoří významný podíl ve stravě bobrů až na konci vegetačního období, tj. od října do prosince, kdy dochází k intenzivnímu zásobování na zimu. Množství kácených dřevin během tohoto období je proměnlivé. Např. v CHKO Litovelské Pomoraví se pohybuje od 0,027–13,7 m3 mimo vegetační sezónu. Spotřeba jednoho jedince pak činí v průměru 0,4 m3 a spotřeba jedné rodiny cca 1–2 m3 mimo vegetační sezónu. Během vegetační doby, kdy se bobr živí převážně různými druhy bylin, je pak impakt na dřeviny podstatně nižší. Zajímavé je kácení jehličnanů jako netypického zdroje potravy. Důvodem může být eliminace příjmu škodlivých látek z jednoho druhu dřeviny nebo nedostatek vitamínů v potravě v podzimních a jarních měsících.
Potravní tlak bobrů na porosty úzce souvisí i s intenzitou osídlení. Zejména jde o trofickou základnu, která se zdá být tím nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím existenci bobrů. Potravní aktivita může zmenšit místní nabídku využívaných rostlin tak, že úbytek preferovaných dřevin je rychlejší než jejich regenerace. Tento efekt pak vyvolává v dlouhodobém časovém horizontu fluktuaci v osídlení. Na většině dlouhodobě osídlených lokalit proto existuje reálné nebezpečí rychlého zmenšování potenciálního úživného území, kde se může populace dál úspěšně rozvíjet. Vzniká tak tlak na zvětšení teritoria, nebo je lokalita opuštěna. Tento problém je dnes aktuální právě na jižní Moravě.
Bobr evropský významně ovlivňuje dřevinnou skladbu lužních lesů, převážně v oblasti soutoku řek Moravy a Dyje, kde svou činností podporuje zmlazování měkkých dřevin, hlavně vrb a topolů. Škody způsobuje na měkkých i tvrdých dřevinách, převážně na jasanech. Porosty dubu v blízkosti vodních toků jsou poškozovány bobrem od výsadby až po mýtní porost (průměr až 1 m).
Otázka regulace populace bobra
S nárůstem škod působených bobrem souvisí i otázka jeho regulace. Je třeba mít na paměti, že snižování škod regulací bobří populace je zatím problematické, neboť se jedná o chráněný druh živočicha, a to jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Druh je chráněný podle Vyhlášky ČNR č. 395/1992 Sb., kde je zařazen v kategorii silně ohrožený, a dále je vyjmenovaný v přílohách II a IV směrnice č. 92/43/EHS. Poněvadž je oblast Soutoku územím Natury 2000 a bobr chráněným druhem, nelze jeho populace v oblasti snižovat lovem. Ve shodě s tímto je podle zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. zvěří, kterou nelze lovit. Jedinou legislativní možností řešící problematiku škod bobrem je zákon o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy č. 115/2000 Sb., který stanovuje bobra evropského jako druh, na který může být uplatněna náhrada škody v případě poškození lesního a polního porostu.
Škody na hospodářských dřevinách lze proto zatím nejlépe omezit změnou lesnického managementu, např. okolí vodních toků do 50 m od břehu osazovat měkkými, bobrem preferovanými necílovými dřevinami a hospodářské dřeviny pěstovat až za touto zónou, popř. individuální ochranou stromů u jednotlivých volně rostoucích dřevin. Je však pravděpodobné, že regulace populace bobra odlovem bude nezbytná.
Kopytníci
Kopytníci jsou jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících vývoj lesní vegetace, převážně stromů a keřů. V lužních lesích jsou nejvýznamnějšími druhy jelen lesní (Cervus elaphus L.) a srnec obecný (Capreolus capreolus (L.)). Dřeviny poškozují okusem větví a loupáním kůry. Zvláště v zimě jsou mladé výhonky dřevin důležitou součástí jejich potravy. V ČR byl vliv kopytníků na vegetaci lužních lesů studován převážně v oblasti soutoku Moravy a Dyje a v Litovelském Pomoraví. Vedle uvedených druhů může porosty lužních lesů poškozovat i daněk evropský (Dama dama (L.)), o jehož vlivu je však podstatně méně informací než u předchozích druhů.
Vliv kopytníků na obnovu a výsadbu lužního lesa
Pro kopytníky jsou v luhu dostupné v podstatě jen desetileté a starší porosty, protože typické holosečné hospodaření v lužních lesích je charakteristické oplocováním zalesněných holin. Asi po 10 letech vývoje porostu se oplocenky odstraní a zpřístupní tak zvěři. Impakt zvěře na dřeviny luhu byl studován na jižní Moravě pracovníky Ústavu biologie obratlovců AV v Brně, na porostech dubů (Quercus spp.), jasanů (Fraxinus spp.) a babyky (Acer campestre L.), a to na pasekách a v keřovém patře lesa. Co se týče okusu, studie prokázaly signifikantně vyšší impakt v zimním období než na podzim. Nejvíce byl okusován dub a nejméně jasan. Významné poškození představovalo i loupání kůry, které bylo sledováno na dubu a jasanu. Např. ze 100 % sledovaných jasanů bylo v r. 2003 poškozeno 88 %. Poněkud méně je loupáním poškozován dub. Např. ze 420 sledovaných dubů bylo poškozeno jen 11 %. Z výše uvedených studií vyplývá, že dub je v luhu nejpreferovanější dřevinou na okus, a to převážně ve výsadbách. Při intenzivním impaktu může dojít i k celkové deformaci napadených stromků, které pak mají charakteristický zakrslý vzhled (bonsaj).
Preference dřevin v potravě kopytníků závisí na potravní nabídce stanoviště. Studie potravy dokazují, že listnaté dřeviny v lužním lese zaujímají vysoký podíl u obou druhů jelenovitých po celý rok. U jelena je to 50–85 % a u srnce 45–84 %. Největší podíl dřevin v potravě jelení zvěře je v období dubna až května (přes 80 %) a nejnižší na konci léta a na podzim, kdy jeleni konzumují více zrnin a trav. Srnec nejvíce preferuje dřeviny v potravě v prosinci až lednu (84 %) a méně v dubnu až květnu (52 %), kdy téměř 1/2 potravy tvoří ostružiník (Rubus sp.), jenž v potravě srnce zaujímá nejvyšší podíl ze všech dřevin. Jelen naopak ostružiník konzumuje minimálně, a to na podzim a na konci zimy. Dřeviny jsou v potravě obou druhů jelenovitých zastoupeny ve vysokém množství po celý rok, a tak potenciální dopad na přirozenou i umělou obnovu může být značný, i když v současné době jsou početní stavy této zvěře podstatně nižší než v minulosti. Souhrnně lze říci, že zvěř v lužním lese nejvíce poškozuje okusem dub a loupáním kůry jasan, na druhé straně však mohou tyto druhy potlačovat lesnicky nežádoucí a nevýznamné dřeviny, jako je např. javor babyka.
Příspěvek byl podpořen grantem MSM 6215648902.
Autor: Ing. Josef Suchomel, Ph.D.
Ústav ekologie lesa
LDF MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.