Zpracování LHP metodou věkových tříd v NP České Švýcarsko z pohledu zadavatele
Správa Národního parku České Švýcarsko (NPČŠ) byla s končící platností lesního hospodářského plánu (LHP), převzatého od LČR, s. p., postavena před rozhodnutí, jak zpracovat LHP nový. Požadavkem Správy NPČŠ bylo, aby se v novém LHP projevily potřeby ochrany přírody definované Plánem péče o NPČŠ a zároveň aby nový LHP velmi detailně popisoval jednotlivé, prozatím homogenní části lesa tak, aby mohla být účelně plánována specificky zaměřená péče o les v národním parku.
Národní park České Švýcarsko byl vyhlášen zákonem č. 161/1999 Sb. Vlastníkem lesa je Česká republika a práva a povinnosti vlastníka se vztahují na právnickou osobu Správa Národního parku České Švýcarsko. Důvodem pro vyhlášení NPČŠ byla jedinečná geomorfologie terénu, kompaktnost lesních porostů, prakticky žádné osídlení uvnitř národního parku a návaznost na německý Národní park Saské Švýcarsko. Rozloha národního parku je 7918 ha (plocha LHC je 7725 ha) a území národního parku leží v PLO 19 – Lužická pískovcová vrchovina.
Přestože v minulosti bylo území národního parku relativně velmi řídce osídlené, je antropické ovlivnění současných lesů značné. Zásadní vliv na stav lesa mělo holosečné hospodaření a následné kalamity v již nepřirozených lesních porostech. Současné lesní porosty jsou do značné míry odrazem rozsáhlé větrné a mniškové kalamity z počátku 20. století a následného zalesnění vzniklých holin převážně geneticky nevhodným smrkem.
Plán péče
Plán péče, který je jedním ze základních podkladů pro zpracování LHP, definuje cíle péče o lesní ekosystémy NPČŠ na dobu své platnosti takto:
- ochrana lokalit s přirozenou dřevinnou skladbou;
- přeměna smrkových monokultur;
- odstranění geograficky nepůvodních dřevin.
Hlavním dlouhodobým cílem zůstává dosažení přirozené skladby porostů a jejich ponechání samovolnému vývoji. Ochrana lokalit s přirozenou dřevinnou skladbou je zajištěna zejména bezzásahovým režimem. Celková plocha lokalit v bezzásahovém režimu je 281,77 ha (3,6 % území NP). Bezzásahové porostní skupiny jsou v porostní mapě označeny šrafou a v hospodářské knize je uveden bezzásahový typ managementu. Plošně nejrozsáhlejší jsou na území národního parku lesní porosty založené po dvou výše uvedených kalamitách, jejich plocha zaujímá přibližně 3883 ha a jejich převážnou většinu tvoří smrkové porosty s různou mírou vtroušení dalších dřevin. Přeměna smrkových porostů je realizována „nejjemnějšími“ hospodářskými způsoby, především individuálním uvolňováním vtroušených dřevin přirozené dřevinné skladby a zakládáním kotlíků v kombinaci s plošnými podsadbami, vždy tak, aby byl trvale udržen charakter lesa a respektovány stanovištní podmínky. Pouze nesmíšené porosty geograficky nepůvodních dřevin jsou rekonstruovány holosečně. Plocha porostních skupin s různým zastoupením (1–100 %) geograficky nepůvodních dřevin je 4255 ha.
Metoda věkových tříd
S ohledem na skutečnosti vyplývající z geomorfologie terénu a stavu lesa byla Správou NPČŠ pro zpracování LHP zvolena metoda věkových tříd. Hlavními skutečnostmi jsou především aktuální struktura lesa (výrazná převaha jednoetážových, případně i jednodruhových porostů v terénu prozatím dobře vylišitelných a popsatelných) a požadavek Správy NPČŠ na velmi podrobný a přesný popis stavu lesa, který je nutný pro plánování specificky zaměřené péče o lesy v národním parku. Jedná se především o možnost přesného plánování zásahů v jednotlivých porostních skupinách, jejichž jediným cílem je úprava dřevinné skladby tak, aby jednotlivé porosty mohly být postupně převáděny do bezzásahového režimu. To představuje především potřebu detailní znalosti zastoupení jednotlivých druhů dřevin a množství dřevní hmoty smrku a geograficky nepůvodních dřevin, nutnou pro kalkulaci ročních i dlouhodobých nákladů. Správa NPČŠ je jako státní rozpočtová organizace (organizační složka státu) plně závislá na financování Ministerstvem životního prostředí a zároveň veškeré zisky za dřevní hmotu jsou odváděny do státního rozpočtu, bez možnosti jejich dalšího využití v péči o les. Každý lesnický zásah proto v praxi představuje pro Správu NPČŠ pouze nákladovou položku. Podrobné a přesné plánování, vycházející z detailního popisu lesa, je tedy nezbytné pro každoroční požadavek financování lesnických činností. Pouze verbálně předávaná informace, nabízená některými metodami hospodářské úpravy, týkající se detailního zastoupení dřevin a plánovaní zásahů, která je jistě akceptovatelná v lese s jinou strukturou a s jiným cílem, byla pro Správu NPČŠ zcela nepřípustná.
Podklady pro zpracování LHP
Zpracování LHP předcházela úprava typologického mapování území tak, aby odpovídalo specifickému hospodaření v národním parku. Předchozí typologická mapa ve standardním měřítku 1:10 000 byla vzhledem k členitosti terénu značně generalizovaná, „posunutá“ k borovému hospodářství se značným využíváním slt 0N a 0K a 4. lvs, který je na území národního parku dominantní, nebyl mapován vůbec. Tím byla značně zkreslena přirozená dřevinná skladba sestavená na základě takto postavené typologie. V letech 2004–2005 provedl ÚHÚL, pobočka Jablonec nad Nisou, revizi typologického mapování s mapovým výstupem 1:5000. Zmapováno bylo 7782,6 ha a na této ploše bylo vylišeno 6377 dílčích ploch jednotlivých lesních typů. Převládající edafické kategorie jsou K, N a Y. Podle plošného zastoupení jednotlivých lesních typů byla nově sestavena přirozená dřevinná skladba, která byla následně potvrzena i pylovými analýzami. ÚHÚL zároveň zpracoval na vybraných lokalitách vzorový projekt návrhu přestaveb smrkových monokultur, založených po mniškové kalamitě. Podmínkou Správy NPČŠ v tomto projektu bylo, aby systém přestaveb smrkových nebyl řešen holosečně.
Na podkladě typologické mapy byly sdruženy lesní typy do typů vývoje lesa (TVL). Na území NPČŠ je zastoupeno celkem 7 TVL, které jsou uvedeny v Plánu péče a pro které byly jako příloha Plánu péče vytvořeny rámcové směrnice. Pro jednotlivé TVL byly popsány typy porostů – vejmutovkový, vzdálený (smrkový), přechodný a cílový (s ponecháním samovolnému vývoji). Pro každý typ porostu v rámci TVL byl nadefinován obecný postup převodu k cílovému, resp. přechodnému typu porostu.
Jedním z požadavků Správy NPČŠ na výstupy z LHP byl soutisk porostní mapy (se zobrazením věkových tříd) s vrstvou TVL tak, aby byl zajištěn odlišný přístup k typologicky různým částem téže porostní skupiny v případě, že tyto části nebylo možné v LHP odlišit jako samostatné porostní skupiny (obr. 1). Tento přístup umožňuje odlišný pohled a péči např. o smrkovou monokulturu v téže porostní skupině na odlišných stanovištích – dně inverzní rokle, na svahu a chudém boru na hraně skal.
Kromě typologické mapy a Plánu péče byl dalším podkladem pro zpracování LHP Zadávací protokol, ve kterém byly mimo jiné nadefinovány: postup na vytváření, indexování a popis porostních skupin, navrhování a umísťování zásahů a návrhů případného zalesnění. Vše bylo podřízeno účelovému hospodaření v národním parku, plně respektujícím stanovištní podmínky, jehož cílem je podpora přirozených procesů, převod porostů do bezzásahového režimu a těžba dřeva je chápána pouze jako prostředek k dosažení tohoto stavu.
Z důvodu potřeby detailní znalosti dřevinné skladby bylo požadováno zjišťování zastoupení jednotlivých druhů dřevin s přesností na 1 %. Při výskytu cílových druhů dřevin (JD, BK, DB, KL), nebo naopak druhů geograficky nepůvodních (VJ, MD, DG, DBC) se zastoupením nižším než 1 % byl požadován standardizovaný zápis do poznámky porostní skupiny. Stejně bylo postupováno při ojedinělém výskytu zmlazení těchto dřevin. Pro přehlednost bylo navrženo indexování porostních skupin s více než 1% zastoupením vejmutovky indexy v, w, x, y, z. U etáže vzniklé plošnou podsadbou byly rovněž z důvodu přehlednosti a evidence použity indexy p, r, s, t. Pro přesnost lokalizace zásahu byly indexovány všechny plošně nesouvislé porostní skupiny v rámci jednoho dílce. Při navrhování a umísťování těžebních zásahů v jakémkoliv věkovém stupni byly sledovány pouze dva cíle, a to: odstranění geograficky nepůvodních dřevin a redukce smrku ve prospěch stanovištně odpovídajících dřevin. Zalesnění bylo navrhováno pouze stanovištně odpovídajícími původními druhy dřevin.
Souběžně se zpracováním LHP byla zpracována i mapa přirozenosti lesních porostů. Na 16837 plochách vzniklých průnikem porostních skupin s TVL bylo odhadem zjišťováno zastoupení dřevin s přesností na 10 %. Mapa přirozenosti je zobrazena v 5stupňové klasifikaci a byla využita Správou NPČŠ jako jedna z vrstev pro zařazování porostů dle typů managementu.
Provázanost LHP a Plánu péče zajišťuje kromě soutisku porostní mapy s TVL také typ managementu nadefinovaný v Plánu péče a uvedený v hospodářské knize LHP u každé porostní skupiny.
Shrnutí poznatků
Přes to, že pro popis porostů byla Správou NPČŠ zvolena metoda věkových tříd, je nutné připomenout, že věk porostů je v tomto případě chápán pouze jako jeden z orientačních prvků. Veškeré zásahy jsou realizovány striktně s ohledem na stanoviště, což je zajištěno účinnou provázaností Plánu péče, LHP a typologie. Domníváme se, že obdobný model provázanosti plánu péče a LHP by bylo možné využít i v dalších ZCHÚ, zejména tam, kde lze pro rozčlenění porostů orientačně využít i věk. Naopak je nutné říci, že po dosažení cílového stavu porostů bude využití statistických metod pro sledování dynamiky lesů ponechaných samovolnému vývoji zcela jednoznačně výhodnější než detailní popis porostních skupin.
Autor:
Ing. Marek Klitsch
Správa Národního parku České Švýcarsko
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.