Introdukované dřeviny v lesním hospodářství ČR
Petr Novotný, František Beran
Introdukce dřevin v lesním hospodářství ČR nesleduje na rozdíl od okrasného zahradnictví či parkovnictví estetické nebo sběratelské cíle, ale jejím důvodem je především zvýšení objemové produkce, poskytování kvalitního dřeva specifických druhových vlastností a produkce cenných sortimentů, které mohou sloužit k dosažení vyššího ekonomického zisku hospodařícího subjektu.
Možnosti uplatnění
Využívání nepůvodních druhů v lesním hospodářství náš právní řád umožňuje, neboť § 31 (Obnova a výchova lesních porostů) lesního zákona (č. 289/1995 Sb.) pouze uvádí, že vlastník lesa je povinen obnovovat lesní porosty stanovištně vhodnými dřevinami, což
řada introdukovaných druhů v konkrétních podmínkách splňuje. Rovněž vyhláška MZe č. 83/1996 Sb., ve které jsou vymezeny cílové hospodářské soubory, s těmito dřevinami počítá.
Využívání introdukovaných dřevin v lesích však omezuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ten zakazuje povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin na území národních parků (§ 16), chráněných krajinných oblastí (§ 26), národních přírodních rezervací (§ 29) a přírodních rezervací (§ 34). Národní lesnický program (2003) uvádí v existujících zvláště chráněných územích výměru lesů přibližně 700 000 ha, tj. cca 25,3 % výměry lesů v ČR (4,2 % NP, 19,8 % CHKO, 1,3 % MZCHÚ). Podle údajů ÚHÚL (2007) činí porostní plocha NP a NPR 102 145,22 ha (zásoba 25,8 mil. m3 b. k.) a PR, PP a 1. zón CHKO 35 229,73 ha (zásoba 9,3 mil. m3 b. k.).
Rozdílný přístup k ustanovení § 26 zákona č. 114/1992 Sb. na jednotlivých správách CHKO přiměl v roce 1996 resort ochrany přírody a krajiny k sestavení přehledů původních druhů dřevin ve všech CHKO spolu s vypracováním doporučujících zásad pro používání geograficky nepůvodních dřevin v tomto typu chráněných území (Moucha 2003).
V roce 2005 byl publikován komentář k zákonu č. 114/1992 Sb. (Miko et al. 2005, 2. vyd. 2007), který mj. říká, že „za záměrné rozšiřování nelze považovat vysazování
geograficky nepůvodních rostlin (dřevin) v geografické oblasti, kde se v současnosti již vyskytují a přirozeně se zde zdržují“. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) však v témže roce (2005) vydala metodický pokyn, který, jak se v něm doslovně uvádí, „je v rozporu s komentářem k zákonu o ochraně přírody (Miko a kol., 2005)“, neboť aplikace tohoto komentáře „umožňuje vysazování exotických druhů včetně invazivních“.
Z lesnicky významnějších druhů se za nebezpečné invazivní dřeviny považují Pinus strobus, Populus x canadensis, Quercus rubra, Robinia pseudacacia, příp. Acer negundo, Ailanthus altissima a Padus serotina (Křivánek 2003, 2004). Autor uvádí ke konci roku 2001 v ČR výskyt těchto dřevin na ploše 32 800 ha (bez javoru jasanolistého, pajasanu žláznatého, střemchy pozdní a keřů). Na druhé straně zmiňuje 36 jedinců těchto druhů vyhlášených jako památné stromy (z toho 13 dokonce na území CHKO).
Nové druhy dřevin, které dosud nebyly v lesních porostech pěstovány, není dle uvedeného metodického pokynu AOPK ČR možno v CHKO zavádět; u exotických a regionálně nepůvodních druhů v CHKO již zavedených se bere v úvahu, zda ohrožují existenci, resp. genofond původních dřevin, nebo jiné složky přírody, či zda negativně ovlivňují krajinný ráz. Dalšími rozhodovacími kritérii jsou diferenciace podle zón CHKO, přítomnost maloplošných zvláště chráněných území, ale i tradice pěstování konkrétní dřeviny v dané CHKO či její chování ve zdejších podmínkách prostředí.
Záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů do krajiny je dle zákona č. 114/1992 Sb. možné jen s povolením orgánu ochrany přírody a krajiny. To neplatí v případě, kdy se hospodaří podle schváleného LHP nebo převzaté LHO. Pro možnost uplatňování těchto dřevin na území CHKO je však nutné udělení výjimky z ustanovení § 26 zákona. Ministerstvo životního prostředí vydalo postupně stanoviska k uplatňování geograficky nepůvodních druhů dřevin, která byla zapracována do všech schválených OPRL. Tato stanoviska vždy obsahují údaj o maximálním zastoupení geograficky nepůvodních dřevin v cílových hospodářských souborech, přičemž musí být dodrženy některé následující zásady. Předmětné dřeviny nesmějí být obnovovány formou monokultur, maximální přípustná příměs těchto dřevin nesmí spolu s hlavní jehličnatou hospodářskou dřevinou překročit zastoupení 70 %, používání geograficky nepůvodních druhů dřevin nebude navrhováno ve skladebných prvcích ÚSES aj. (Metodický list AOPK ČR 2005).
Nejednotnost v přístupu k introdukovaným dřevinám se odrazila i v Národním lesnickém programu (2003), který v kapitole Biodiverzifikace uložil, s ohledem na biologický, ekonomický a ekologický význam některých introdukovaných dřevin, zpracování návrhu novelizace zákona č. 114/1992 Sb. a příslušných vyhlášek za účelem přesného vymezení definic a rajonizace geograficky nepůvodních druhů.
Problematika introdukovaných dřevin je v ČR již řadu let také předmětem řešení lesnického výzkumu. Na základě hodnocení dlouhodobých experimentů a syntézy dalších poznatků především z lesnické praxe byla formulována kritéria (Beran et Šindelář 1996, Frýdl et Šindelář 2004, Šindelář et Frýdl 2004) pro odůvodněné a bezpečné využívání vybraných druhů těchto dřevin v domácím lesním hospodářství.
Terminologie
Zákon č. 114/1992 Sb. používá termín geograficky nepůvodní druh, tj. druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. Metodický list AOPK ČR z roku 2005 pak rozeznává pojmy: exotická dřevina není součástí přirozených společenstev ČR (za současného klimatu se na našem území v minulosti přirozeně nevyskytovala). Regionálně nepůvodní dřevina není v daném regionu (PLO) součástí přirozených společenstev. Exotické dřeviny a regionálně nepůvodní dřeviny tvoří dohromady skupinu geograficky nepůvodních dřevin ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. Metodický list obsahuje navíc ještě pojmy, které již pod geograficky nepůvodní dřeviny nespadají. Stanovištně nepůvodní dřevina by se přirozeně nevyskytovala na daném typu stanoviště. Nepůvodní ekotyp dřeviny je populace druhu s přirozeným výskytem v dané oblasti, která má však odlišné dědičné vlastnosti než místní původní populace.
Nejnovější pokus o sjednocení odborné terminologie v oblasti nepůvodních druhů organismů, která by umožnila přesnou komunikaci odborníků i úředníků na národní i mezinárodní úrovni a mezi různými obory, představuje práce Mlíkovského (2006). Z řady zde uvedených termínů uvádíme jen několik vybraných. Nepůvodní druh je druh, poddruh nebo nižší taxon, introdukovaný mimo svůj přirozený, dřívější nebo současný areál; zahrnuje jakoukoliv část, gamety, semena nebo propagule takového druhu, které jsou schopny přežít a následně se rozmnožit. Invazivní nepůvodní druh je nepůvodní druh, jehož introdukce a/nebo šíření ohrožuje biologickou diverzitu. Introdukce – přesun nepůvodního druhu mimo jeho dřívější nebo současný areál přímou nebo nepřímou lidskou činností, přičemž k tomuto přesunu může dojít v rámci jedné země nebo mezi zeměmi nebo do území mimo státní jurisdikci.
Současný stav
Podle zpracované dlouhodobé prognózy (Šindelář 1995) by v budoucnu neměl plošný podíl cizokrajných dřevin v lesích ČR překračovat 1 až 2 %, paralelně zpracovaná studie ÚHÚL (1994) však připouští až 7% zastoupení. Současná výměra a zásoba vybraných druhů introdukovaných dřevin je patrná z tabulky.
K dispozici jsou ještě další publikované údaje o charakteru výskytu některých konkrétních druhů v ČR (Mlíkovský et Stýblo 2006). Javor jasanolistý se podle tohoto zdroje vyskytuje na 177 lokalitách (z toho nejméně 133 v polopřirozených a přirozených podmínkách), s výměrou v lesích 337 ha. Dalšími uvedenými druhy jsou jírovec maďal (181 lokalit výskytu v polopřirozených a přirozených podmínkách, 552 ha v lesích), kaštanovník setý (25 ha v lesích), jasan pensylvánský (zplaňuje), jasan americký (zplaňuje), ořešák královský (84 ha), štědřenec odvislý (porosty mezofilních a xerotermních křovin, místy hojný), modřín opadavý (98 053 ha), borovice černá (3689 ha), borovice vejmutovka (3090 ha), topol kanadský (1934 ha v lesích), střemcha pozdní (12,4 ha), douglaska tisolistá (4370 ha), dub červený (4400 ha), trnovník akát (14 190 ha). V knize jsou ještě zmíněny modřín japonský a hybrid Larix x eurolepis.
Podle zákona č. 149/2003 Sb. lze reprodukční materiál určitých druhů introdukovaných lesních dřevin uvést do oběhu pouze jako identifikovaný, selektovaný, kvalifikovaný nebo testovaný. Reprodukční materiál křížence Larix x eurolepis Henry lze podle stejného zákona uvádět do oběhu pouze jako selektovaný, kvalifikovaný nebo testovaný. Některé druhy introdukovaných dřevin mají konkrétně specifikovány možnosti přenosu svého reprodukčního materiálu mezi přírodními lesními oblastmi (vyhláška č. 139/2004 Sb.). Jedná se o modřín japonský, borovici černou, dub červený, trnovník akát (příloha 4 vyhlášky), resp. douglasku tisolistou a jedli obrovskou (příloha 5 vyhlášky).
Tento text původně vznikl jako vyžádaný podkladový materiál o introdukovaných lesních dřevinách pro Zprávu o stavu lesa a lesního hospodářství v ČR za rok 2006
(tzv. zelená zpráva). Na rozdíl od původního znění byl rozšířen o další informace. Vzhledem k tomu, že potřebné údaje bylo nutno shromáždit z roztroušených, praktickým lesníkům často ne běžně dostupných materiálů, ke kterým lze ostatně řadit i samotné „zelené zprávy“, vydávané od roku 1995 MZe ČR, představuje prezentace tohoto sdělení zejména snahu o rozšíření povědomí o aktuální situaci introdukovaných dřevin v ČR, případně o vytvoření informační báze pro diskusi o jejich dalším využívání.
Příspěvek byl zpracován s podporou výzkumného záměru č. MZE0002070202.
Seznam použité literatury je k dispozici u autorů.
Autoři:
Ing. Petr Novotný
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. František Beran
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Výzkumný ústav lesního hospodářství
a myslivosti, v. v. i.