Úvodník 6/2008
Vážení čtenáři,
generace lesníků zažívají v průběhu svého působení společenské, odborné, ale i osobní změny. V obecné poloze je změna vnímána jako nejistota a tradiční lesnictví ji vnímá dokonce spíše negativně. Názor na tytéž změny, jednou z pohledu člověka a podruhé z pohledu samotného lesa, je různý. Více než 200 let dlouhá cesta využívání lesů od neřízené exploatace, přes pasečný les věkových tříd až k současně uplatňovaným principům přírodě blízkého hospodaření, je však cestou pozitivního vývoje.
Jako lesníci jsme relativně netrpěliví. Ve svém profesním životě jsme převážně zvyklí řešit problémy zakódované v ročním biologickém cyklu lesa, samozřejmě s ohledem na budoucnost porostů. Přesto se pohybujeme v časovém horizontu, který dává přímou zpětnou vazbu o výsledku naší činnosti.
Výrazně méně často jsme nuceni vyrovnat se se změnami, které mají vliv na vlastnictví lesů a jejichž dopad se na životě lesa projeví až s určitým zpožděním. A nejde jen o změny spojené se zásadními politickými událostmi ve společnosti, ale např. i o změnu pohledu nově zvoleného zastupitelstva na obecní lesní majetek či názorovou změnu související s přechodem majetku z otce na syna. Rovněž změny spojené se státním lesním majetkem jsou dobře známy.
Kromě ryze společenských změn procházíme i obdobími, která podstatně změní náš odborný pohled na hospodaření v lesích v budoucnosti. Nebo jinak: jde o takové změny, po kterých již nemůže být lesní hospodářství jako dříve.
Generace mých vrstevníků vnímá taková období v podstatě dvě. Prvním byla imisní kalamita na přelomu 70. a 80. let, spojená s kalamitním výskytem kůrovců a obaleče modřínového. Druhým takovým obdobím pak byla kůrovcová kalamita na počátku 90. let, která souvisela i se souběhem restitučního procesu a ukončením činnosti podniků státních lesů. A zatímco první z kalamit měla v režii podniků státních lesů v podstatě shodný průběh ve všech severozápadních pohraničních horách, u druhé z kalamit tomu tak již nebylo. Ta byla likvidována v prostředí různosti rodících se staronových vlastnických poměrů a z nich vyplývající pružnosti reakce na situaci v ochraně lesa.
Až čas ukáže, zda se nyní nenacházíme v dalším takovém lesnicky významném období. Nezanedbatelné kalamity posledních let, postupný nárůst kůrovcového dříví a odbytová krize, ze které není úniku za hranice České republiky, dlouhodobě neuspokojivá situace kolem smluv na obhospodařování podstatné části státního lesního majetku, to vše jsou atributy, které do budoucna nesporně ovlivní směrování lesního hospodářství v České republice.
A tak zatímco pro obecní a soukromé majetky představuje současná situace problém, který vyžaduje výhradně odborné a obchodní řešení, pro lesníky spravující značnou část státního lesního majetku jde na prvním místě o problém právní. Aktuální právní prostředí neumožňuje pružně reagovat nejen na podstatnou změnu podmínek na trhu se dřevem, ale co více, zavírá tím současně i prostor pro zpracování kůrovcového dříví. Je zřejmé, že funkčnost hospodaření ve státních lesích na současných právních principech má daleko k optimálnímu zajišťování některých funkcí lesů a v souvislosti s ochranou lesů může mít i podstatný vliv na okolní lesní majetky.
Zkusme se proto zamyslet nejen nad vhodností současného obhospodařování státního lesního majetku podle zákona o zadávání veřejných zakázek, ale i nad nutným podílem lesa obhospodařovaného státem. A nezapomeňme přitom znovu ocenit různost možností a přístupů, které v sobě skrývají rozdílné a na státu nezávislé formy vlastnictví či obhospodařování lesů. A z pohledu lesa zároveň vnímejme aktuální situaci jen jako epizodu na dlouhé cestě pozitivního vývoje lesního ekosystému.
Vladimír Krchov
Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně
generace lesníků zažívají v průběhu svého působení společenské, odborné, ale i osobní změny. V obecné poloze je změna vnímána jako nejistota a tradiční lesnictví ji vnímá dokonce spíše negativně. Názor na tytéž změny, jednou z pohledu člověka a podruhé z pohledu samotného lesa, je různý. Více než 200 let dlouhá cesta využívání lesů od neřízené exploatace, přes pasečný les věkových tříd až k současně uplatňovaným principům přírodě blízkého hospodaření, je však cestou pozitivního vývoje.
Jako lesníci jsme relativně netrpěliví. Ve svém profesním životě jsme převážně zvyklí řešit problémy zakódované v ročním biologickém cyklu lesa, samozřejmě s ohledem na budoucnost porostů. Přesto se pohybujeme v časovém horizontu, který dává přímou zpětnou vazbu o výsledku naší činnosti.
Výrazně méně často jsme nuceni vyrovnat se se změnami, které mají vliv na vlastnictví lesů a jejichž dopad se na životě lesa projeví až s určitým zpožděním. A nejde jen o změny spojené se zásadními politickými událostmi ve společnosti, ale např. i o změnu pohledu nově zvoleného zastupitelstva na obecní lesní majetek či názorovou změnu související s přechodem majetku z otce na syna. Rovněž změny spojené se státním lesním majetkem jsou dobře známy.
Kromě ryze společenských změn procházíme i obdobími, která podstatně změní náš odborný pohled na hospodaření v lesích v budoucnosti. Nebo jinak: jde o takové změny, po kterých již nemůže být lesní hospodářství jako dříve.
Generace mých vrstevníků vnímá taková období v podstatě dvě. Prvním byla imisní kalamita na přelomu 70. a 80. let, spojená s kalamitním výskytem kůrovců a obaleče modřínového. Druhým takovým obdobím pak byla kůrovcová kalamita na počátku 90. let, která souvisela i se souběhem restitučního procesu a ukončením činnosti podniků státních lesů. A zatímco první z kalamit měla v režii podniků státních lesů v podstatě shodný průběh ve všech severozápadních pohraničních horách, u druhé z kalamit tomu tak již nebylo. Ta byla likvidována v prostředí různosti rodících se staronových vlastnických poměrů a z nich vyplývající pružnosti reakce na situaci v ochraně lesa.
Až čas ukáže, zda se nyní nenacházíme v dalším takovém lesnicky významném období. Nezanedbatelné kalamity posledních let, postupný nárůst kůrovcového dříví a odbytová krize, ze které není úniku za hranice České republiky, dlouhodobě neuspokojivá situace kolem smluv na obhospodařování podstatné části státního lesního majetku, to vše jsou atributy, které do budoucna nesporně ovlivní směrování lesního hospodářství v České republice.
A tak zatímco pro obecní a soukromé majetky představuje současná situace problém, který vyžaduje výhradně odborné a obchodní řešení, pro lesníky spravující značnou část státního lesního majetku jde na prvním místě o problém právní. Aktuální právní prostředí neumožňuje pružně reagovat nejen na podstatnou změnu podmínek na trhu se dřevem, ale co více, zavírá tím současně i prostor pro zpracování kůrovcového dříví. Je zřejmé, že funkčnost hospodaření ve státních lesích na současných právních principech má daleko k optimálnímu zajišťování některých funkcí lesů a v souvislosti s ochranou lesů může mít i podstatný vliv na okolní lesní majetky.
Zkusme se proto zamyslet nejen nad vhodností současného obhospodařování státního lesního majetku podle zákona o zadávání veřejných zakázek, ale i nad nutným podílem lesa obhospodařovaného státem. A nezapomeňme přitom znovu ocenit různost možností a přístupů, které v sobě skrývají rozdílné a na státu nezávislé formy vlastnictví či obhospodařování lesů. A z pohledu lesa zároveň vnímejme aktuální situaci jen jako epizodu na dlouhé cestě pozitivního vývoje lesního ekosystému.
Vladimír Krchov
Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně