Terénní cyklisté v lese - Škodná, nebo příležitost?

Petr Slavík

Parta adrenalinových šílenců, nástupci turistické tradice, ničitelé přírody nebo k přírodě šetrný způsob rekreace? Terénní cyklisté dostávají mnoho přívlastků, z nichž některé jsou přívětivé, jiné méně. Ať je to jakkoliv, cyklisté jsou dnes samozřejmou a stále hojnější skupinou návštěvníků lesů, se kterou je třeba počítat. Proto jsme pro vás připravili představení této oblíbené aktivity.

Jak to začalo
Když v 70. letech minulého století parta kalifornských nadšenců vzala do té doby spíše nudný dopravní prostředek a začala se na něm bavit v okolních kopcích, asi netušili, že právě odstartovali nový trend. Netrvalo dlouho a horské kolo se stalo fenoménem doby. Dnes je už bajk, jak horskému kolu cyklisté přezdívají, jedním z nejoblíbenějších způsobů trávení volného času. Je součástí razantního nástupu takzvané zelené vlny, kdy lidé začínají hledat hravost, dobrodružství a prožitek v přírodě.

Kapka v moři českých lesů?
Dle výzkumů je cyklistika nejpopulárnějším aktivně provozovaným sportem v České republice, který provozuje 15–20 % občanů České republiky. Statistiky, které zveřejňuje Asociace specializovaných prodejců kol, ukazují, že tři čtvrtiny prodaných kol jsou kola horská a crossová, tedy kola, která jsou určena pro jízdu po neasfaltových cestách – kola pro terénní cyklistiku. Ačkoliv tato data nelze dávat do přímé souvislosti, přesto lze vyvodit, že velkou část nejpopulárnějšího rekreačně provozovaného sportu v Česku představuje právě terénní cyklistika.

Kdo je kdo
Bajker, jak se terénním cyklistům říká na celém světě, je v podstatě kdokoliv na jakémkoliv kole, kdo pro svůj výlet využívá nezpevněnou cestu – může to být kvalitní šotolinová cesta nebo třeba lesní stezka. Přesto a právě proto má terénní cyklistika mnoho podob, které nelze zaměňovat.
Nejoblíbenějším způsobem využití horského kola je terénní cykloturistika. Mnoho lidí jednoduše vyměnilo pohorky za kolo a vydává se za zážitky po lesních cestách a stezkách. Většina cyklistů má kladný vztah k přírodě, protože ji vnímají jako zdroj relaxace a přímý stimul jejich aktivity. Cyklistům přitom nejde o jízdu volným terénem, ale drží se pěkných cest. Mnoho bajkerů vyhledává úzké lesní stezky, které jsou pro ně významným a oblíbeným zdrojem hravých přírodních zážitků.
Mezi mladými si získávají stále větší oblibu technické disciplíny – především downhill, čili sjezd, a freeride. První z nich je souboj s časomírou na speciální trati. Freeride vyhledává překonávání technicky náročných přírodních nebo umělých překážek. Technické „ježdění“ je přitom celosvětově stabilně rostoucí skupinou terénní cyklistiky. Přesto u nás často chybí ochota vyjít jí vstříc a mladí lidé pak problém řeší po svém – stavbou nelegálních drah a tras v lese. Problému by pomohla například větší vstřícnost kvalitním projektům center – takzvaných bikeparků – zaměřených na tyto jezdce, přitom plnící požadavky ochrany životního prostředí. Kvalitní podmínky dokáží jezdce přitahovat, což do značné míry eliminuje negativní dopady živelného, v některých případech také nelegálního rozvoje tohoto druhu cyklistiky.

Jsou bajkeři škodná?
Terénní cyklisté se někdy cítí jako škodná. Často se setkávají s tím, jak jsou odsuzováni či omezováni pouze na základě nepodložených stereotypů nebo osobních antipatií. Řada nezávislých vědeckých studií ale potvrdila, že cyklisté neškodí přírodě více než pěší turisté. Výzkumy také přinášejí poznatek, že divoká zvěř je díky rychlému a relativně tichému pohybu a kratší době rušivého vzruchu cyklisty plašena méně než při kontaktu s pěšími (autory shrnující studie jsou Marion a Wimpey). Riziko střetů cyklistů a pěších je stejně tak dlouhodobě přeceňováno – rozsáhlé výzkumy v českých podmínkách zjišťují dlouhodobě překvapivě vysoké procento tolerance mezi oběma skupinami – 74 % respondentů společné užívání turistických tras nevadí.
Potenciál terénní cyklistiky lze přitom velmi dobře využívat tak, aby významně prospívala společnosti. V dnešní době, kdy experti stále hlasitěji upozorňují na alarmující vývoj zdravotního stavu současné populace vlivem špatného životního stylu a nedostatku pohybu, terénní cyklistika nabízí atraktivní, dostupnou a zdravou alternativu. Cyklisté také přinášejí peníze a obživu do chudších horských oblastí. Zajímavé je, že v řadě zemí se podporou terénní cyklistiky systematicky zabývají přímo majitelé lesů, kteří tak nejen naplňují péči o rekreační funkci lesa, ale zároveň získávají podíl na profitu, který rekreace generuje. Uvést lze například model, který se osvědčil na britských ostrovech, kde lesníci záměrně poskytují podmínky pro rekreaci takovým způsobem, aby procházely trhem. Samotná rekreace je nabízena zdarma, ale systém je nastaven tak, aby příjmy plynuly z doprovodných služeb.

Trendy, souvislosti i řešení
Co přinese budoucnost lesům? Především v příměstských a turisticky atraktivních oblastech bude pravděpodobně výrazně růst význam rekreační funkce lesa. Prognózy World Tourist Organisation totiž upozorňují na exponenciální růst turistického ruchu – v roce 2020 by měl dosáhnout přibližně trojnásobku hodnoty roku 1995. Přitom celosvětově nejrychleji rostoucím segmentem turismu je cestovní ruch zaměřený na sport a pobyt v přírodě, přičemž terénní cyklistika je jednou z nejprovozovanějších aktivit tohoto segmentu. Je tedy zřejmé, že do přírody za rekreací míří a bude mířit stále více lidí. Tlak na využití přírodních lokalit úměrně roste spolu množstvím peněz, které jsou turisté ochotní utratit. Tento tlak podporuje stát, regiony i samotní podnikatelé, kteří chtějí dosáhnout na peníze rekreantů. Obrazně lze tedy říci, že snaha „směřovat“ lidi do přírody bude nabírat na intenzitě. Je ovšem faktem, že rekreační infrastruktura, především vhodné a kvalitní lesní cesty a stezky, na takový nápor není mnohde připravena. Zahraniční zkušenosti ukazují, že pro majitele lesů je velmi vhodným řešením například budování přírodních rekreačních stezek – singltreků, které jsou u návštěvníků lesa velmi oblíbené. Tyto stezky totiž lesníkům přinášejí zisky z turistického ruchu a dobré jméno u turistické veřejnosti, přitom minimalizují negativní vlivy rekrace na lesním majetku. Praxe ukazuje, že tyto stezky jsou velice účinným nástrojem přirozené regulace a řízení návštěvnosti lesa, jehož efektivita je daleko vyšší než „tvrdé“ zákazy.

Shrnutí na závěr
Terénní cyklisté nejsou strašáky ani univerzálními škůdci lesa. Je to přirozená a významná forma rekreace, která lesu a zvěři neškodí více než pěší turisté. Vývoj trendů a prognózy ukazují, že počet cyklistů vydávajících se po přírodních cestách bude nadále růst, stejně jako tlak na kvalitní rekreační infrastrukturu v lesích. Pro lesní hospodářství je využití této příležitosti výzvou. Vhodným řešením totiž může získat finanční profit i dobré jméno, aniž by byl ohrožen lesní majetek a jeho hospodářské využití.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora.

Autor:
Mgr. Petr Slavík
Česká mountainbiková asociace (ČeMBA)
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor