Turistické značení
Milan Pernica, Karel Markvart
Součástí lesních cest a pěšin je už více než sto let i turistické značení pěších tras. V posledním desetiletí zde přibylo i značení tras cyklistických a lyžařských a zcela nově i značení jezdeckých stezek pro turistiku na koni. Značení všech těchto tras pro tuto tzv. šetrnou turistiku zajišťuje Klub českých turistů, který 11. června 2008 oslavil 120. výročí svého založení.
Pěší turistické značení
Značení cest má pradávný původ. Od nepaměti se lidé snažili, aby si dobře znatelným způsobem označili směry k sídlištím a lovištím. Záseky na stromech, různé kladení kamenů, dřev a větví a konečně pozdější označování historických, např. soumarských stezek, to všechno předcházelo dnešním turistickým značeným trasám (TZT). České turistické spolky vytvořily první síť TZT v Beskydech. Pohorská jednota Radhošť, založená roku 1884, vybudovala kolem Radhoště ihned po svém založení menší síť tras značených tvarovými značkami.
Mnohem důležitější úlohu sehrál však Klub českých turistů (KČT), založený roku 1888. Skutečná značkařská činnost KČT v terénu byla zahájena již v roce 1889, kdy byly vyznačeny cesty údolím Vltavy v okolí tehdejších Svatojanských proudů, které dnes leží pod hladinou Štěchovické přehrady. Značky byly neobyčejně velkého formátu, s prostředním pestrým pásem 10 cm širokým a s krajními bílými pásy šířky 4 cm.
„Družstva označovací“ byla tří až šestičlenná a na nošení materiálu i stravy měla zjednána zvláštní nosiče. Protože se ke značení používala jako vedoucí barva pouze červená, vznikl ve značených trasách po určité době zmatek, poněvadž se na mnoha místech křižovaly trasy značené stejnou barvou a nadto v méně navštěvovaných oblastech často chyběly na křižovatkách těchto tras tehdy užívané turistické orientační tabulky. Proto se začaly některé trasy značit i barvou modrou a roku 1916 byly přibrány ještě barva zelená a žlutá. Šíře barevného pruhu byla pak zmenšena na šíři pruhů bílých. První dálková cesta vznikla roku 1912 na trase Praha–Brdy–Šumava.
Po vzniku Československa v roce 1918 došlo ve značení turistických tras k podstatným změnám. Jednotlivé izolované ostrovy sítě značených tras se počaly propojovat a uplatňovala se i jednotná značkařská metodika Klubu československých turistů (dále je KČST). V roce 1920 dosáhla v Československu síť TZT délky kolem 25 000 km a v roce 1940 dokonce téměř 40 000 km. Další rozvoj značení nuceně zastavilo rozbití Československa po mnichovském diktátu v roce 1938, následující okupace českých zemí i druhá světová válka.
Rok 1945 našel i značení ve velmi neutěšeném stavu. KČST organizoval zvláštní značkařské brigády, které v nákladních autech zajížděly do jednotlivých oblastí a tam rušily dosavadní tvarové značení a nahrazovaly je pásovým.
V letech 1947–51 se při 140 akcích, kterých se zúčastňovalo průměrně 20 osob, vyznačkovalo v českých zemích převážně zcela nově asi 9000 km tras a vyvěsilo asi 3000 směrovek.
Období vytváření tzv. sjednocené tělovýchovy po roce 1950, do níž byl zahrnut i KČT, bylo pro značení velmi obtížné. Až v roce 1958 vydal ÚV ČSTV směrnici o jednotném řízení značení turistických tras v celém Československu. Hlavně v průběhu let 1969 až 1989 se síť pěších TZT v České republice stále postupně zvětšovala až na 35 700 km.
Po obnovení KČT v roce 1990 jako samostatného občanského sdružení se stalo značení TZT jednou z jeho významných programových činností, výrazně posilující jeho dobré jméno vůči orgánům státní správy na všech organizačních úrovních i vůči široké veřejnosti. Dalším významným rozšířením rozsahu TZT po roce 1989 bylo obnovení sítě turistických značených tras v po desítky let turisticky nepřístupném pásmu při rakouské a německé hranici. V současné době je na území České republiky vyznačeno více než 40 000 km TZT, o které se stará 1300 značkařů KČT.
Současná metodika ukládá značkovat síť pěších TZT čtvercovými značkami o délce strany 100 mm. Základní pásová značka je tvořena třemi stejně širokými vodorovnými pásy, z nich okrajové jsou bílé (upozorňovací barva) a střední barevný (vedoucí barva). Krátké, zpravidla vycházkové okruhy v blízkosti větších sídel lze značkovat tzv. místním značením, jehož značky jsou tvořeny dvěma pravoúhlými trojúhelníky dotýkajícími se svými přeponami, z nichž jeden je bílý a druhý barevný. Odbočky k vyhlídkám, zříceninám, studánkám nebo pramenům a k jiným turisticky významným objektům se značkují zvláštními tvarovými značkami. Rovněž pro značkování naučných stezek je určena zvláštní tvarová značka.
Cykloznačení
Po roce 1989 došlo k bouřlivému rozvoji rekreační cyklistiky, což vedlo ke snaze jak řady okresních a městských úřadů a sdružení obcí, tak mnoha dalších organizací vytyčovat různé cyklotrasy. Tento rozvoj zachytil i KČT a spolupracoval na návrhu systému značení cyklotras včetně vytyčení jejich základní celostátní sítě. Systém značení cyklotras KČT projednal a odsouhlasil s řadou zainteresovaných organizací, okresními úřady i ministerstvy dopravy a vnitra. Výsledkem tohoto úsilí bylo zahrnutí cykloznačení do vyhlášky o provozu na pozemních komunikacích, která stanovuje postup navrhování a schvalování cyklotras a způsob jejich značkování. KČT byl pověřen evidencí všech cyklotras v ČR a jako garant tohoto značení také přiděluje nově vznikajícím cyklotrasám jejich evidenční čísla.
Značení cyklotras je prováděno dvojím způsobem podle toho, zda vedou převážně po veřejných a místních komunikacích (silnicích a ulicích), anebo po komunikacích účelových (zemědělských, polních nebo lesních cestách).
Na veřejných a místních komunikacích je značení cyklotras součástí běžného dopravního značení, od nějž se odlišuje žlutým podkladem prvků. Na každém značkařském prvku je symbol kola a číslo příslušné cyklotrasy. Prvky značení cyklotras jsou tvořeny směrovými tabulemi s údaji o průběhu trasy a směrovými tabulkami plnícími stejnou funkci jako značky u pěšího značení. V současné době KČT zajišťuje pravidelnou kontrolu a údržbu cyklotras ve všech krajích ČR s výjimkou kraje Libereckého. Předpokládáme ale, že v budoucnu se budou o instalaci a údržbu značení cyklotras na silnicích starat příslušná střediska krajské Správy a údržby silnic a ve velkých městech jejich technické služby. KČT by pak prováděl údržbu jen těch úseků cyklotras, které vedou po ostatních pozemních komunikacích.
Značení cyklotras pásovými cykloznačkami zajišťují značkařské složky KČT, případně zřizovatel trasy. Značení se provádí značkami o základní velikosti 140x140 mm, které se liší od pěších značek kromě většího rozměru i tím, že jejich okrajové pásy jsou žluté. U cyklotras se žlutá vedoucí barva (střední pás značky) nahrazuje barvou bílou.
V současné době činí rozsah cyklotras na celém území ČR kolem 30 000 km a stále roste, takže lze předpokládat, že v průběhu dalších roků dosáhne rozsahu pěších značených tras.
Lyžařské turistické značení
Intenzivní rozvoj lyžařské turistiky i rekreačního pohybu na lyžích vedl KČT k vypracování metodiky značení lyžařských turistických tras, které by měly vznikat jak v horských oblastech, tak i v okolí větších sídelních celků s vhodnými terénními i sněhovými podmínkami. Pro lyžařské trasy se převážně využívá pěšího turistického značení. Tam, kde vede lyžařská trasa mimo pěší značenou trasu, je vyznačkována stejnými značkami jako pěší trasy, které se však od nich liší tím, že jejich okrajové pásy jsou oranžové. Žlutá vedoucí barva středního pásu lyžařských značek je (podobně jako u pásových cykloznaček) v tomto případě nahrazena barvou bílou.
Značení lyžařských tras zahájil KČT v roce 1995, kdy byly vyznačeny dvě lyžařské trasy v Moravskoslezských Beskydech a v Hrubém Jeseníku. Od té doby se ve značení dalších lyžařských tras pokračuje i v ostatních vhodných oblastech naší republiky a jejich síť dosahuje v současné době již přes 2600 km.
Jezdecké značení
Různá jezdecká sdružení projevila v roce 2003 zájem vytvořit vlastní síť jezdeckých tras, která by jednak sloužila pro dálkové putování po celé ČR, a jednak umožňovala krátké vyjížďky v nejbližším okolí jezdeckých stanic. Základní metodiku značení jezdeckých tras, vycházející z metodiky značení pěších tras, zpracovala Rada značení KČT. Značka pro dálkové jezdecké trasy je tvořena bílým čtvercem ve velikosti pěší značky s barevným kruhem uprostřed v odstínech vedoucích barev pěších značek. Značky pro vyjížďkové trasy v okolí jezdeckých stanic používají místo barevného kruhu tvaru podkovy.
Do současné doby vznikla řada jezdeckých tras ve Středočeském, Jihočeském, Pardubickém a Královéhradeckém kraji a několik jezdeckých tras na Znojemsku v Jihomoravském kraji. Celková kilometráž jezdeckých tras činí na území ČR v současné době již přes 1200 km a lze předpokládat, že se jejich počet bude dále zvyšovat.
Turistické směrovky
Podstatně složitějším vývojem, než k jakému došlo u značkování, prošly turistické směrovky. Původně jen prosté nápisy na stromech a plotech byly později nahrazeny dřevěnými tabulkami, později i směrovkami. Jejich životnost však byla sotva 2–3 roky, takže se koncem padesátých let začaly vyrábět směrovky kovové, opatřené nátěrem z vypalovaných emailů. V současné době se velmi odolná povrchová vrstva směrovek a tabulek vytváří tepelným zpracováním v elektrostatickém poli naneseného aerosolu práškového laku a pro zhotovování textů se používá písma vyřezaného z kvalitní samolepicí folie. K prodloužení životnosti písma se směrovky nakonec překrývají další vrstvou, tentokrát průhledného, opět tepelně zpracovaného práškového laku.
Údržba značení, finanční náklady
Kvalita stávajícího značení turistických tras v ČR je velmi vysoce hodnocena našimi i zahraničními turisty, a to dokonce jako nejlepší v Evropě i na světě. Je to způsobeno dvěma faktory. Prvním je to, že v celé České republice se značí turistické trasy jednotným systémem, který beze zbytku pokrývá celé území našeho státu. Stejné značky, směrovky i další prvky značení najdete u Aše i na Ostravsku, v horských příhraničních oblastech i v nížinách. Druhým a zásadním faktorem tohoto hodnocení je fungující systém pravidelné kontroly a údržby značení. Značky na pěších, lyžařských a nyní i jezdeckých trasách jsou každé tři roky znovu namalovány, zničené směrovky průběžně nahrazovány novými, celková síť tras je trvale aktualizována. Cyklotrasy členové KČT každý rok monitorují, zjišťují chybějící nebo poničené prvky značení a ve spolupráci s odbornými firmami tyto závady necháváme odstranit.
Veškerá tato činnost si každoročně vyžádá cca 14 mil. Kč, které Klub českých turistů získává od Ministerstva pro místní rozvoj ČR, jednotlivých krajů i sponzorů (mezi ty významné patří i LČR, s. p.). A to ještě značkaři – členové KČT – tyto práce vykonávají ve svém volném čase bez nároku na mzdu, jen za úhradu cestovních nákladů a náhrad. Kdyby jim byla proplácena jen průměrná mzda,
přišlo by to Klub českých turistů na dalších 10,5 mil. Kč ročně.
Značení tras v lesích
Lesní cesty a pěšiny jsou k turistice pěší, lyžařské, cyklistické i turistice na koni jako stvořené a turisty velmi oblíbené. Při značení nových tras nebo přeložkách stávajících se snažíme umožnit pěším turistům chůzi po měkkém povrchu, cyklisté zase vítají lesní silničky bez automobilového provozu. Úseky značených tras v lese se také dobře značí – většinou je zde k dispozici dostatek vhodných stromů, na kterých stačí jen škrabkou lehce urovnat uschlou kůru a kartáčem ji očistit. Značka je pak hned „jako malovaná“. Není-li na cestě žádná odbočka, stačí jedna značka v každém směru jednou za 250 m (říkáme jí útěchová). Na odbočení trasy však musejí být značky dvě: té první před křižovatkou (ve tvaru šipky) nebo těsně za ní říkáme naváděcí a té druhé kousek za odbočením zase potvrzovací. Všechny tyto značky by měly být ve výši očí průměrně vzrostlého člověka, tedy asi 160 cm na úrovní cesty. Směrovky tras už netlučeme hřebíky přímo do stromů, ale dáváme je na dřevěné lišty a ty teprve připevníme na strom pomocí vrutů nebo nastřelovacích hřebíků. Takto vyvěšené směrovky do stromu nezarůstají a také se snadno a bez poškození stromu dají odstranit nebo vyměnit. Věšíme je, pokud je to jen trochu možné, tak, aby ta nejnižší byla alespoň 2,5 m vysoko a nebylo tak snadné je poškodit.
Zatímco vstup do lesa i vjezd na kole, na koni a na lyžích na lesní cesty je možný prakticky všude, vyznačení nové trasy si vyžaduje získat souhlasy všech vlastníků nebo správců dotčených pozemků. To značkaři KČT pochopitelně dodržují a ke cti majitelů lesů nutno říci, že problémy se schválením nové trasy z jejich strany nejsou časté. Zcela nadstandardní spolupráci máme s podnikem Lesy ČR, který je generálním sponzorem značených tras KČT a na naši činnost přispívá nyní částkou 4,65 mil. Kč ročně. Turisté také velmi oceňují další aktivity LČR, ať už je to např. budování odpočívadel, instalace informačních tabulí nebo opravy a čištění studánek podél značených tras.
Prioritní hospodářské využití lesa je tak vhodně doplňováno rovněž jeho velmi důležitou a nezastupitelnou funkcí rekreační a turistickou. A tak by to mělo i nadále zůstat.
Autoři:
Ing. Milan Pernica, CSc.
Mgr. Karel Markvart
Klub českých turistů, Rada značení
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.