Našemu lesnictví škodí regulace a politici

Petr Havel

Má-li se v podmínkách dřevozpracujícího průmyslu v České republice a obchodu se dřívím něco zásadně změnit a omezit stávající historické tržní deformace v této oblasti, bylo by velmi žádoucí postupně otevírat standardní obchodní prostředí. Mechanismy typu aukce, prodej dřeva na burze nebo soutěž o prodej porostů nastojato se ale ke škodě všech v ČR prakticky neuplatňují.

Není na co navazovat
Desítky let plánovaného hospodářství bohužel podnikatele v ČR naprosto odnaučily prakticky všem základním tržním principům. V případě zemědělství a lesnictví a obecně v celé oblasti komoditních obchodů u nás dodneška absentuje například obchodování s příslušnými produkty na burzách. Veškeré komoditní burzy v ČR živoří, a především nehrají tu roli, kterou v systému obchodů mají hrát – totiž roli cenotvornou. Velmi dobře je to vidět například na Plodinové burze Brno, kde sice formálně nějaké obchody probíhají, prakticky v žádném stadiu vývoje ovšem nereflektují skutečnou situaci na trhu. V případě burzovních obchodů se dřívím je situace ještě horší. V praxi se prostřednictvím burzy obchoduje naprosto minimální, nereprezentativní objem dříví. Na počátku je třeba vědět, že musí fungovat obě strany rovnice – tedy jak poptávka, tak nabídka. Burzu není možné vnímat jako poslední teoretickou spásu v případě převisu nabídky nad poptávkou. Obchodovanou komoditu je také nutné poptávat. Vzhledem k dominantnímu vlastnictví lesních porostů by přitom měly sehrát rozhodující roli na straně nabídky Lesy České republiky (LČR) a na straně poptávky dřevozpracující firmy. Taková situace by přitom mohla přispět k uklidnění na tuzemském trhu dřívím. Prostě proto, že obchody na burzách by otevíraly podnikatelský prostor pro nákup a prodej dříví i pro firmy, které nejsou partnery státního podniku. Zároveň by se burza mohla stát měřítkem úspěšnosti obchodů s dřívím mezi státem a privátním sektorem. Určitě ne v počátcích, kde lze naopak čekat různé iracionální cenové turbulence, než si burzovní obchodování „sedne“. Přes tato rizika by bylo strategické burzovní obchody realizovat.

Prostor pro cenotvorbu v aukcích
Obdobně jako obchodování se dřívím na komoditní burze může k cenotvorbě a další liberalizaci na tuzemském trhu přispět systém otevřených aukcí. Také v tomto případě může znamenat další z možností získat nebo prodat surovinu i pro podniky, které nejsou na „oficiálním trhu“ prostřednictvím smluv s LČR. Kombinací aukcí, burzovního obchodování a postupného odstátňování LČR by se tak mohla situace na trhu se dřívím v ČR standardizovat. Vzhledem k tomu, že ČR je součástí Evropské unie, měla by se postupně i u nás prosadit na rozdíl od současného stavu pouze přiměřená role státu v celé vertikále produkce a užití dřeva stejně jako mechanismy obvyklé při jeho obchodování. Zatím se ovšem pohybujeme v přeregulovaném prostředí s monopolem státu, polostátních obchodních organizací a státních zakázek.
Nejen z hlediska polohy ČR by bylo praktické, kdyby u nás vznikla specializovaná burza dříví pro Evropu. Otázkou samozřejmě je, jestli nám již v této chvíli „neujel vlak“.

Omezit vliv politiky
Kardinální výzvou pro vznik nedeformovaného trhu se dřívím u nás je ovšem minimalizace zásahů politických garnitur všech stupňů a ideologií na chod lesnicko-dřevařského komplexu. Je veřejným tajemstvím, že tyto zásahy vždy prolongují současný nevyhovující stav a často podmínky podnikatelského prostředí výrazně zhoršují. Snaha politiků zasahovat do této oblasti může mít dokonce významné vlivy i mimo sektor těžby a zpracování dřeva. Modelovým případem byla politicky amatérská a strategicky škodlivá srpnová vyjádření Jiřího Čunka. Na první pohled logický zájem šéfa lidovců o způsob výběru partnerů LČR a procesu ukládání peněz u soukromých subjektů je totiž fakticky nahrávkou pro společnost CE WOOD v arbitráži vedené proti ČR. Na tom nic nemění skutečnost, že celá řada praktik v LČR si skutečně zaslouží hlubší revizi. Tu však v žádném případě nemohou provádět politici, ale ani samotné LČR, které se o tento proces v současné době snaží a začínají také padat různá trestní oznámení. Vzhledem k tomu, že jde o nakládání se státními penězi, měl by se logicky zhostit takového úkolu Nejvyšší kontrolní úřad. Ten samozřejmě v minulosti státní lesy prověřoval, nic skutečně zásadního ale nenašel. Nebo se o tom alespoň neví.

Nová Neméthova směnka
Prověřovat je nicméně nemůže ani Jiří Čunek. A pokud se hodlá v budoucnosti k aktivitám LČR vyjadřovat, měl by si alespoň předtím nastudovat pár základních informací. Například by měl vědět, že ukládání peněz a jejich zhodnocování u privátních subjektů patří mezi aktivity státních lesů už od počátku 90. let, poté, co došlo k jejich transformaci. Lidovci sami kromě toho dlouho seděli v kontrolních orgánech LČR – Jan Grůza byl například předsedou jejich dozorčí rady. Měla–li tato strana o finančních transakcích nějaké pochybnosti, mohla je vyslovit už dávno. Jestliže to ovšem Jiří Čunek dělá ve chvíli, kdy společnost CE WOOD posílá LČR fakturu na 4,8 miliardy korun, jejímž cílem je samozřejmě získat další dokument o nevěrohodnosti LČR pro potřebu arbitráže, je to minimálně podezřelé. Zatím věřme, že je to souhra náhod. Přesto by bylo vhodné připomenout, že zmíněná faktura má fakticky povahu Neméthovy směnky vůči ČSOB v kauze Setuza. Také CE WOOD, největší dlužník státních lesů, totiž započetl svůj dluh vůči pohledávce (faktuře) směrované k LČR. Dobré by bylo připomenout to, že právě transakce s Neméthovou směnkou se stala osudnou pro někdejšího představitele Setuzy Tomáše Pitra. Právě daně mohou být přitom pro CE WOOD pastí. Pokud má CE WOOD uvedenou částku zanesenou ve svém účetnictví, bude muset společnost do státní pokladny odvést příslušnou nemalou daň. Díky tomu lze například deklarovat ekonomické problémy, které stát (LČR) zavinil tím, že fakturu nezaplatil. Možné jsou různé kombinace, vše je ovšem v zásadě aperitivem ke zmiňované arbitráži, ale i další politickou hrou rozvíjenou kolem státních lesů.

Srpnové varování
Po řadu let se postupně hromadící a zvyšující lobbistický, protekcionistický a obecně iracionální vliv při hodnocení činnosti státního podniku Lesy ČR nad odborným raciem vyslal v srpnu závažné varování. Jeho základní motto by se dalo popsat jako „hon na ministra zemědělství Petra Gandaloviče“. Jenže – to kupodivu není vůbec důležité.
Zásadní poznání z „protigandalovičovské kampaně“ totiž tkví v tom, že v lesnictví působící firmy jsou v současné době tak silné a politicky opevněné, že mohou prostřednictvím svých kontaktů, včetně kontaktů mediálních, doslova sestřelit kteréhokoli šéfa zemědělského resortu, pokud se nějakými svými činy příslušné nátlakové skupině znelíbí. To je velmi varující, a bylo by proto velmi žádoucí, kdyby byly synchronizované mediální výstupy vytahující z aktivit LČR prakticky cokoli, co lze podrobit kritice, právě takhle vnímány (jako odraz vlivu silných zájmových skupin).
Faktem je, že současnou situaci prakticky vytvořil svým dlouholetým pasivním přístupem k problematice produkce dříví a obchodováním s ním sám stát, tedy ministerstvo zemědělství. Dalším faktem je, že tento stav nemůže vyhovovat nikomu – ani státní správě, ani podnikatelům, a právě ani politikům. Dočasný zisk politických bodů z populistických vět může být velmi brzy ztrátou v zásadě při jakékoli změně stavu.
Samozřejmě že je celá řada problémů, které jsou v současné správě státních lesů hodné kritiky. Jenže kritika je nanic, nejsou-li nabídnuta řešení.
Již nyní je jasné, že všechny v současné době ještě existující firmy v tomto oboru v ČR ekonomicky nepřežijí. Nebude-li ovšem uzavřen nějaký pakt o neútočení, nepřežije jich víc, než kolik je jich nyní ohroženo.
Opět je ale třeba zdůraznit, že onen pakt musí být alespoň částečně výhodný pro všechny účastníky a postaven na předvídatelných událostech, ne na momentální situaci. Nelze přitom opakovat chybu z Memoranda, kterým se občas každý zaklíná a občas jej každý zpochybňuje prostě proto, že jde o nicneříkající a neživotaschopný kompromis. Nové „Memorandum“ musí obsahovat zcela konkrétní kroky státu a povinnosti a práva podnikatelů a navíc je nutné přijaté závěry postavit alespoň pro začátek pod kontrolu médií. Aby nemohla jedna strana zpochybňovat stranu druhou.
Byla-li by k tomu vůle (a být by měla), mělo by velmi brzo proběhnout reprezentativní setkání, kam by byli všichni významní pozváni a kam by také pozvaní dorazili. Byla by dopředu dána základní témata tak, aby k nim mohli na setkání všichni prezentovat svá stanoviska. S tématy to není třeba přehánět, stačila by například:
- Změna konstrukce smluv umožňující operativní reakci na vývoj na trhu a vícekriteriální podmínky pro zájemce o tyto smlouvy
- Časový horizont a metody částečného odstátnění LČR
- Náběh tržních mechanismů při obchodu s dřevem (burzy, aukce atd.)
n Strategie státu ohledně množství těžby dřeva a strategie využití dřeva v biopalivech
Byla by to tak velká hloupost?

Autor: Petr Havel
agrární a lesnický analytik
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.