Úvodník 9/2008
časopis Lesnická práce je časopisem pro lesnickou vědu a praxi. Ale je také časopisem pro vlastníky lesů? A z čeho se může radovat takový český vlastník lesa, když otevře Lesnickou práci a začte se do ní? Jaký je směr české lesnické politiky, který se v ní obráží? To jsou otázky, nad kterými by bylo vhodné se zamyslet. Zkusme se proto dnes podívat pohledem vlastníka lesa.
Vzhledem k obsahu posledních čísel LP i vycházejícího čísla by se mohla zdát dobrou zprávou například informace o vydání Metodického pokynu MZe pro redukci početních stavů spárkaté zvěře. Nepřiměřené náklady vlastníků lesa na zákonnou „přiměřenou ochranu“ lesních kultur jsou dostatečně známé, a pokud by pokyn přispíval k optimalizaci vztahu les-zvěř a snížení škod na kulturách a nárostech, vlastník by se jistě zaradoval. Ale nezaraduje. Protože metodický pokyn je veden rukopisem myslivecké lobby, kde hned v úvodu se praví, že „řepka a obiloviny znesnadňují lov zvěře“ a „nárůst škod působí i neochota vlastníků honebních pozemků aktivně vstoupit do kontroly mysliveckého hospodaření“ apod. Pokynem navrhovaná opatření, byť výrazně chránící parohaté, by sice mohla přispět ke zlepšení stavu, ale jak známe státní správu myslivosti, tak nepřispějí právě proto, že jsou jen doporučením a budou realizována „diferencovaně podle konkrétních podmínek“. Kdyby chtělo MZe v problematice škod zvěří opravdu vlastníkům lesa pomoci, tak výrazně znovelizuje vyhlášku k náhradě škod zvěří a tento pokyn by už byl jen tou třešničkou na dortu.
Ani informace o Národním lesnickém programu II (LP 7/2008) vlastníka lesa nepotěší, a to zejména proto, že se výrazně odlišují verze před a po meziresortním připomínkovém řízení. Stačí porovnat první dva body například u klíčové akce 11 – Dosažení vyváženého vztahu mezi lesem a zvěří, kde vítězí opět myslivecký rukopis. Další prohrou pro vlastníky lesů je zejména vypuštění navrhovaného osvobození lesních pozemků od daně z nemovitostí z NLP II vůbec. Národní lesnický program, který má být strategickým dokumentem lesnické politiky pro období do roku 2013, negarantuje ani nějaké výrazné zlepšení v dotační podpoře lesního hospodářství. Výše dotačních podpor zejména v posledních dvou letech do tohoto oboru je žalostná. Odpovědnost nelze hledat jinde než u vlastního resortu, tedy ministerstva zemědělství. Vlastníky lesů (SVOL) musí mrzet nevšímavost resortu k výši jejich potřeb a naprostá ignorance ke vznášeným připomínkám. Resort tím dává výrazně najevo, že si neváží vlastníků lesů a neuznává jejich nárok na podporu za držení lesa jako určitého veřejného statku a nositele všech mimoprodukčních funkcí lesů pro společnost. Les je jako veřejný statek využíván v míře v průměru Evropské unie neobvyklé, ale bez jakéhokoliv ocenění těchto funkcí pro držitele lesa.
Že by vlastníka lesa potěšila neustále stoupající těžba dříví, a tím tedy i relativní možnost jejich zvyšujícího se zisku? Také to nebude žádná radost. Maximální těžby v období nízkých cen asi nemohou potěšit nikoho. Výše těžby roku 2007 byla nejvyšší za celé století. Její výše je na prahu možností lesního hospodářství ČR. Od roku 2006 je překračován CPP, výše těžby se výrazně přiblížila CBP a překračuje i modelové těžební možnosti. Nicméně nejsme za hranou, ale lze se přesto ptát, zda je v období nevýhodných cen tak vysoká těžba pro vlastníky lesů žádoucí. Jestliže bylo tempo nárůstu v období 1999–2003 7%, tak v období 2003–2008 je to již 22%. Samozřejmě je v tom nutno vidět vliv kalamity Kyrill, tak jako nyní to bude vliv Emmy či Ivana (bouře z 25. 6. 2008, pozn. red.). Tyto kalamity zapříčiňující velké množství dříví na trhu vedou k pádu cen této komodity. Přitom neexistuje relace mezi pádem cen surového dříví a cenami řeziva. Rozumně se chovající vlastník lesa tedy sníží následně těžbu dříví, aby vyrovnával nabídku s poptávkou. Omezit těžbu pro oživení poptávky však nemůže malý vlastník lesa, má-li v něm kalamitu. To, aby cenový trh nebyl pro vlastníky lesů poškozován přemírou těžeb, mohou tedy ovlivnit pouze velcí vlastníci. Ale mohou opravdu? Při současných smlouvách-nesmlouvách u Lesů České republiky, jako největšího producenta surového dříví u nás, to bohužel asi nebude reálné. Ještě nezpracované větrné kalamity se překrývají a množství nahodilé těžby bude zvyšovat ještě kůrovcové dříví. A to nejen u Lesů České republiky.
Kde je tedy radost vlastníka lesa a co pro něho může náš časopis udělat?
František Morávek, člen redakční rady LP