Kaštanovník jedlý v České republice
Lucia Hozová
Kaštanovník je v České republice zastoupen více, než je laické, a dokonce i lesnické veřejnosti známo. Je možné ho pěstovat jak v lesních porostech, tak i jako dřevinu ovocnou či pro její vysokou hodnotu ekologickou i krajinářskou.
Na území České republiky je považován za první pěstovanou cizokrajnou rostlinu, záznamy o jeho pěstování sahají až do doby předbělohorské. Obecně se předpokládá, že první sazenice byly přineseny římskými vojsky, další teorie říká, že kaštanovníky byly vysazovány při tureckých výpadech během 13. století v oblasti současné Moravy a dále rozšiřovány na území Čech.
Významné kaštánky
V České republice je 336 lokalit kaštanovníku. Z velké části jde o aleje a výsadby v městských parcích. Několik jedinců nalezneme v soukromých zahradách nebo jako příměs v lesních porostech. Mezi historicky i geneticky nejzajímavější jedince ale patří stromy v historických parcích, zahradách a cíleně vysazované skupiny stromů, takzvané kaštánky. Kaštánky vznikaly především za účelem produkčním, pro distribuci plodů a sloužily jako zdroj rostlinného materiálu pro další výsadby. K historicky nejstarším a zároveň nejvýznamnějším patří kaštánka u Kamencového jezera.
Nejstarší doložená zpráva o stromech v kaštánce u Kamencového jezera nedaleko Chomutova pochází od Balbína z roku 1679 z „Miscellanea historica regni Bohemiae“ (Hofman 1952, Kokeš 1958, Svoboda 1978). Další historické zmínky o Chomutovské kaštánce najdeme v kronice Jana Josefa Urtici (kronika končí rokem 1750) a v přednáškách Dr. Zippe z roku 1844 (Hofman 1952). Dnes se zde stále nachází jedna z našich kaštánek, která má rozlohu přes 2 ha. Geologický podklad je rulový, nadmořská výška 370 m n. m. (Hofman 1952).
Mezi další významné lokality patří kaštánka v Nasavrkách. Umělá výsadba se nachází 100 m severně od náměstí v Nasavrkách v okrese Chrudim. Kaštánka se rozkládáv nadmořské výšce 472–486 m na mírném svahu se severní expozicí v podloží kyselé horniny nasavrckého plutonu na ploše 1 ha. V letech 1776–1778 dal Jan Adam Auersperg provést výsadbu sadu z výpěstků dovezených z Tyrolska. Výsadbu provedl zahradník Oxenhauser, který pak ve školce nasavrckého dvora pěstoval kaštanové výpěstky z plodů. Původně bylo vysazeno 24 stromů. V 19. a 20. století byla výsadba zahuštěna na současných 97 stromů. Stromy bohatě plodí a semena jsou klíčivá, v podrostu bohatě zmlazující. Nejmohutnější strom, tzv. Kněžák, má obvod 480 cm (Kokeš 1950). V roce 1990 byla kaštánka prohlášena za Národní přírodní památku.
Genetická struktura nasavrcké kaštánky
V rámci studia jednotlivých kaštánek a rozšíření kaštanu jedlého v rámci České republiky lze předpokládat, že nasavrcká kaštánka slouží jako genetické centrum pro ostatní významné výsadby kaštanu na našem území. Proto bylo na základě morfologických studií vybráno 21 nejstarších stromů a následně byla prostudována jejich genetická struktura. Tato studie je považována za základ genetického mapování kaštanovníku v ČR a bude použita pro srovnání s dalšími významnými populacemi.
Výběr stromů probíhal na základě morfometrických parametrů, pomocí kterých bylo vybraných 21 pravděpodobně nejstarších jedinců v stávající populaci. Odebrány byly zelené listy v oblasti růstových vrcholů s potenciálně nejvyšším obsahem DNA. V laboratoři byla z listů izolována DNA pomocí DNeasy Plant Mini kitu (Qiagen). Následně byla použita moderní molekulárně genetická metoda SSR (Single Sequence Repeat), tzv. mikrosatelity. Metoda je založená na namnožení krátkých úseků DNA (8–10 bp), SSR markery jsou kodominantní, spolehlivě rozlišují homo a heterozygoty i jednotlivé alely, obtížnost provedení je v porovnání s ostatními metodami nízká a výchozí koncentrace DNA se pohybuje mezi 50–100 ng (pozn.: bp – base pair, páru bází).
Po vyhodnocení analýz pomocí statistických programů MICROSAT a STATISTICA byla zjištěna nízká variabilita v rámci vybrané skupiny jedinců (viz dendrogram). Na dendrogramu můžeme na ose y sledovat malou vzdálenost mezi jednotlivými jedinci, což napovídá blízkému příbuzenskému vztahu stromů. Výrazné jsou dvě hlavní skupiny, jedna zahrnující pouze tři jedince a druhá, výrazně větší skupina s několika podskupinami. Nicméně vzdálenost maximálně 0,5 cM (centimorganů) odpovídá jedné příbuzenské linii. Lze tedy potvrdit teorii, že kaštanovníky byly dopěstovány generativním způsobem a nemají identické genotypy jako v případě vegetativního rozmnožování. Nízká variabilita však může poukazovat na imbrídní depresi populace, způsobenou dlouhodobým opylováním v rámci malé skupiny jedinců.
V rámci analýz byla navázána i spolupráce s univerzitou v Turíně, kde má výzkum kaštanovníku dlouholetou tradici. Cílem bylo potvrdit či vyvrátit původ sazenic z Itálie, jak tvrdí historické literární prameny. Genotypy vybraných nasavrckých kaštanovníků byly porovnány s databází genotypů kultivarů pěstovaných v severní Itálii. Ukázalo se, že shoda je maximálně 95%, což poukazuje na vzdálenou příbuznost způsobenou rozdílným vývojem jedinců. Zatímco kaštanovníky v Itálii byly cíleně selektovány a kříženy za účelem co nejlepší produkce, české kaštanovníky byly ponechány vlastnímu vývoji a vnějším vlivům. Nepochybně by tyto teorie bylo nutné i zajímavé podložit ještě dalšími analýzami.
Význam genetických analýz kaštanu
I když je kaštanovník dřevinou introdukovanou, můžeme říct, že s dalšími introdukovanými dřevinami posouvá české lesní hospodářství na vyšší úroveň. Samozřejmě u nepůvodních druhů je nutné dodržovat zásady pěstění respektující druhy domácí. Je ale důležité si uvědomit, že introdukcí druhů získáváme širokou genetickou základnu a vyšší variabilitu lesních porostů.
Kaštanovník byl použit pro účely této studie jako vzorová dřevina z důvodu kvantitativního i kvalitativního. Na jedné straně jde o rostlinu se širokými možnostmi využití (dřevo,
třísloviny, plody), s vysokou ekologickou i krajinářskou hodnotou. Na straně druhé je dostatečně popsán ze stránky genetické v zahraničních studiích, tudíž se nabízí možnost porovnání a prodiskutování výsledků. Užití molekulárních metod pro studium dřevin v oblasti českého lesnictví je spíše výjimečné. Nevyhnutelný vývoj metod a technologií vyžaduje ale zavádění těchto způsobů výzkumu i do oblasti lesnické. Tato studie může posloužit jako metodika k prostudování dalších, i domácích, lesnicky hodnotných dřevin.
Seznam použité literatury je k dispozici u autorky.
Autor: Ing. Lucia Hozova
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Lesnicko-dřevařská fakulta,
Ústav ochrany lesů a myslivosti
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Libor Jankovský