Úvodník 1/2009
Vážení přátelé,
před námi je rok 2009 a my jsme plní očekávání. Doufáme, že k nám bude vlídnější než ten minulý, ten, který nám přinesl hypoteční krizi a následně i finanční krizi ve Spojených státech, jež se rychle zabydlela na celém světě, tedy i u nás. A nevyhnula se ani lesnictví.
Majitelé lesů po celém světě (soukromý i státní sektor) obtížně prodávají své dříví za lepší ceny. Ty padají každý kvartál níž. Znamená to méně peněz pro majitele, tedy i méně peněz na pěstování lesa. Soukromý majitel v České republice má ovšem mnohem víc problémů. A nejsou to jen rozmary přírody jako například vichřice, kůrovci a spol., či zlomy při sněžných kalamitách. My se máme prosadit v minimálně evropské konkurenci zatíženi zvyšující se daní z nemovitostí, bez možnosti odepisovat v účetnictví hodnotu lesních porostů, omezováni ve svém podnikání státem tak, jak to nemá v západní Evropě obdoby, vysáváni stále se opakujícím zalesňováním holin se starou imisní zátěží. Naše lesy – náš majetek ničí emise dusíku ze spalování zemního plynu, z dopravy či exhalace z elektráren. To vše v době, kdy mají všichni obavy z globálního oteplování, proti němuž je les výborným pomocníkem.
Co bychom uvítali v roce 2009? Především ekonomické zotavení světového hospodářství, které by pozvedlo odbyt, příjmy a investice zpátky do lesa. Míra ekonomického úspěchu majitelů lesů totiž podmiňuje schopnost pěstovat les a věnovat se ekologickému potenciálu, který je s lesem spojen. Nevím, jestli si vláda, ministerstvo zemědělství nebo ministerstvo pro životní prostředí tento fakt uvědomují. Zatím to vypadá, že se k ekologické problematice staví spíše administrativním způsobem řízení, než aby pochopili a začala napomáhat ekonomice pěstování lesa a tím ekologickou problematiku postavila tam, kam patří – do samozřejmého zapojení do ekonomické činnosti vlastníka lesa. Z vlastní zkušenosti vím, že střední a velcí vlastníci lesů považují péči o les za samozřejmou věc – něco jako dýchání, prostě proto, že jsou několikátá generace, kterou les živí, a která živí les. Administrativně-příkazové řízení péče o les a o ekologickou úlohu lesa proto chápu jako zbytečnou aktivitu státu, na jejíž dokumenty se nalepují jakési snahy nejen o regulaci života a práce vlastníků lesů, ale i jevy vyloženě socialistického charakteru. Paradoxem je, že socialistický lesní zákon, který platil do roku 1995, byl mnohem méně regulativní a vliv státní administrativy v něm zdaleka nebyl tak velký jako v lesním zákoně novém. Stále jsou zde ovšem snahy, jak vlastníkovi podmínky ještě zpřísňovat. A my bychom potřebovali spíše pomoc.
Dalším přáním do roku 2009 je finanční ocenění společenských a mimoprodukčních funkcí lesa, které poskytují lesy soukromých majitelů. Bylo by jednoduché – vynětí lesů ze zatížení daní z nemovitostí. Stát by ukázal, že si našeho příspěvku k rekreaci a vyžití občanů v jejich volném čase váží. A to nemluvím o škodách, které tyto volnočasové aktivity mnohdy přinášejí vlastníkům. Jedná se o milionové škody způsobené zvěří, která je rušená značným civilizačním tlakem a ve zvýšené míře se pohybuje lesními porosty, které poškozuje nadměrným okusem.
Se zvěří v našich lesích souvisí i přání, aby se lépe propracovala legislativa vztahů mezi vlastníky lesa a myslivci. Sice nyní již existují honební společenstva vlastníků pozemků, která podmiňují vznik mysliveckých sdružení, vlastníci tam však mohou být i proti své vůli přičleněni administrativně, i když například nechtějí mít pozemky zatíženy honitbou, nebo nejsou sami myslivci a zasahovat do organizace lovů a péče o zvěř v daném sdružení pro ně není vůbec jednoduché. Vidím z vlastní praxe, jak je pro les, ale i pro zvěř výhodné, je-li ve vlastním lese vlastní honitba. Když je lesník zároveň myslivec, je možné se lépe přiblížit ke zlaté střední cestě, kdy je pěstován les a v něm žije a bez problémů se stravuje takové množství zvěře, aby les netrpěl a přitom byl plný života. Stejnou touhu ovšem nemusí mít každé myslivecké sdružení.
Závěrem přeji našemu lesnictví a především našemu lesu v roce 2009 hodně štěstí – aby jej minuly všechny zde vyjmenované i nevzpomenuté útrapy – a jejich pěstitelům a milovníkům přeji hlavně zdraví a hodně trpělivosti – snad stromy porostou a budou dělat radost nejen nám, ale i našim dětem a vnukům.
Za osmdesát let se podíváme, jak se nám to povedlo.
Soňa Janečková-Klímová,
Lesy Janeček, s.r.o.
před námi je rok 2009 a my jsme plní očekávání. Doufáme, že k nám bude vlídnější než ten minulý, ten, který nám přinesl hypoteční krizi a následně i finanční krizi ve Spojených státech, jež se rychle zabydlela na celém světě, tedy i u nás. A nevyhnula se ani lesnictví.
Majitelé lesů po celém světě (soukromý i státní sektor) obtížně prodávají své dříví za lepší ceny. Ty padají každý kvartál níž. Znamená to méně peněz pro majitele, tedy i méně peněz na pěstování lesa. Soukromý majitel v České republice má ovšem mnohem víc problémů. A nejsou to jen rozmary přírody jako například vichřice, kůrovci a spol., či zlomy při sněžných kalamitách. My se máme prosadit v minimálně evropské konkurenci zatíženi zvyšující se daní z nemovitostí, bez možnosti odepisovat v účetnictví hodnotu lesních porostů, omezováni ve svém podnikání státem tak, jak to nemá v západní Evropě obdoby, vysáváni stále se opakujícím zalesňováním holin se starou imisní zátěží. Naše lesy – náš majetek ničí emise dusíku ze spalování zemního plynu, z dopravy či exhalace z elektráren. To vše v době, kdy mají všichni obavy z globálního oteplování, proti němuž je les výborným pomocníkem.
Co bychom uvítali v roce 2009? Především ekonomické zotavení světového hospodářství, které by pozvedlo odbyt, příjmy a investice zpátky do lesa. Míra ekonomického úspěchu majitelů lesů totiž podmiňuje schopnost pěstovat les a věnovat se ekologickému potenciálu, který je s lesem spojen. Nevím, jestli si vláda, ministerstvo zemědělství nebo ministerstvo pro životní prostředí tento fakt uvědomují. Zatím to vypadá, že se k ekologické problematice staví spíše administrativním způsobem řízení, než aby pochopili a začala napomáhat ekonomice pěstování lesa a tím ekologickou problematiku postavila tam, kam patří – do samozřejmého zapojení do ekonomické činnosti vlastníka lesa. Z vlastní zkušenosti vím, že střední a velcí vlastníci lesů považují péči o les za samozřejmou věc – něco jako dýchání, prostě proto, že jsou několikátá generace, kterou les živí, a která živí les. Administrativně-příkazové řízení péče o les a o ekologickou úlohu lesa proto chápu jako zbytečnou aktivitu státu, na jejíž dokumenty se nalepují jakési snahy nejen o regulaci života a práce vlastníků lesů, ale i jevy vyloženě socialistického charakteru. Paradoxem je, že socialistický lesní zákon, který platil do roku 1995, byl mnohem méně regulativní a vliv státní administrativy v něm zdaleka nebyl tak velký jako v lesním zákoně novém. Stále jsou zde ovšem snahy, jak vlastníkovi podmínky ještě zpřísňovat. A my bychom potřebovali spíše pomoc.
Dalším přáním do roku 2009 je finanční ocenění společenských a mimoprodukčních funkcí lesa, které poskytují lesy soukromých majitelů. Bylo by jednoduché – vynětí lesů ze zatížení daní z nemovitostí. Stát by ukázal, že si našeho příspěvku k rekreaci a vyžití občanů v jejich volném čase váží. A to nemluvím o škodách, které tyto volnočasové aktivity mnohdy přinášejí vlastníkům. Jedná se o milionové škody způsobené zvěří, která je rušená značným civilizačním tlakem a ve zvýšené míře se pohybuje lesními porosty, které poškozuje nadměrným okusem.
Se zvěří v našich lesích souvisí i přání, aby se lépe propracovala legislativa vztahů mezi vlastníky lesa a myslivci. Sice nyní již existují honební společenstva vlastníků pozemků, která podmiňují vznik mysliveckých sdružení, vlastníci tam však mohou být i proti své vůli přičleněni administrativně, i když například nechtějí mít pozemky zatíženy honitbou, nebo nejsou sami myslivci a zasahovat do organizace lovů a péče o zvěř v daném sdružení pro ně není vůbec jednoduché. Vidím z vlastní praxe, jak je pro les, ale i pro zvěř výhodné, je-li ve vlastním lese vlastní honitba. Když je lesník zároveň myslivec, je možné se lépe přiblížit ke zlaté střední cestě, kdy je pěstován les a v něm žije a bez problémů se stravuje takové množství zvěře, aby les netrpěl a přitom byl plný života. Stejnou touhu ovšem nemusí mít každé myslivecké sdružení.
Závěrem přeji našemu lesnictví a především našemu lesu v roce 2009 hodně štěstí – aby jej minuly všechny zde vyjmenované i nevzpomenuté útrapy – a jejich pěstitelům a milovníkům přeji hlavně zdraví a hodně trpělivosti – snad stromy porostou a budou dělat radost nejen nám, ale i našim dětem a vnukům.
Za osmdesát let se podíváme, jak se nám to povedlo.
Soňa Janečková-Klímová,
Lesy Janeček, s.r.o.