Význam drobných savců při obnově lesních porostů
Přirozenou součástí lesních ekosystémů jsou i menší a větší teplokrevní živočichové, kteří na jedné straně obohacují zdejší biodiverzitu, ale také jsou svým potravním chováním schopni obývané biotopy významně ovlivňovat. Z hlediska lesního hospodaření mají největší význam býložraví hrabošovití hlodavci a přežvýkavá spárkatá zvěř. Obě tyto skupiny mají společné negativní působení na obnovu lesa, hospodářské škody a ohrožování ekologické stability ekosystémů eliminací potravně atraktivních druhů rostlin.
Udržování snesitelné míry škod těmito druhy je proto jednou z priorit všech, kdo se podílejí na pěstování lesa. Přitom se velmi liší možnosti, jak negativní vlivy obou zmíněných skupin býložravců omezovat. Zatímco zvěř je předmětem cíleného mysliveckého hospodaření a na udržování její početnosti dohlíží vedle lesníků i státní správa a uživatelé honiteb, v případě drobných savců jde o skupinu, kterou se zabývá pouze úzký okruh odborníků.
Redukce škod
U zvěře tak existují osvědčené metody lovu a tato činnost je natolik atraktivní, že je předmětem obchodu mezi vlastníky pozemků a těmi, kdo ji chtějí provádět. Aktuální problémy v této oblasti, které si vynutily doporučování mimořádných opatření, jsou tak spíše organizačně-politické než odborné a řešení konfliktů mezi zvěří a lesem spočívá v tom, jak donutit uživatele honiteb dodržovat zákon o myslivosti. Chytání drobných savců bohužel není zdaleka tak atraktivní činností jako lov zvěře a lesníci jsou při ochraně porostů odkázáni jen sami na sebe. Tento nezájem společnosti o drobné savce má ovšem i své kladné stránky, protože při jejich hubení nemusíme řešit komplikace pramenící z různých politických rozhodnutí a můžeme se plně věnovat skutečným odborným problémům. Přes tuto volnost v ochraně kultur před drobnými savci se stále potýkáme s jejich dopady a v posledních letech došlo na mnoha lokalitách k obrovským škodám zejména na obnově buku. Ochrana listnatých kultur před drobnými savci se tak stává problémem, na který nejsme připraveni, a ani často nevíme, co s ním. Zatímco při omezování škod zvěří řešíme dlouhodobou regulaci její početnosti a máme k dispozici celou řadu možností ochrany (oplocenky, repelenty), ochrana proti škodám drobnými savci je stále plná otazníků. Víme, že škody hlodavci se objevují jen na některých lokalitách a navíc jen v některých letech, ale už nedokážeme odhadnout, kdy a kde hrozí nebezpečí a operativně reagovat a vesměs podceňujeme preventivní opatření spočívající např. ve způsobu obnovy porostů. Mnozí lesníci tak víceméně rezignovaně vylepšují, případně zcela rekonstruují poškozené kultury a s obavami vyhlížejí konec zimy, kdy se ukáže rozsah čerstvého poškození. Jednou z příčin této dosavadní pasivity při omezování škod drobnými savci je určité podceňování jejich nebezpečnosti v minulosti. V dobách preference smrku a jeho vysazování v monokulturách bylo riziko poškození kultur drobnými savci skutečně minimální a vážnější škody přitom nevznikaly, nebo byly napadeny dřeviny, které nebyly předmětem hospodářských zájmů. Situace se však zásadně změnila v období, kdy započalo systematické zvyšování podílu melioračních a zpevňujících dřevin na většině území České republiky. Zejména v obnovovaných jehličnatých porostech, kde nelze využít přirozené zmlazení listnáčů, a ty zde jsou obnovovány na pasekách, se začaly objevovat obrovské škody drobnými savci. Nalezení spolehlivých opatření, která umožní úspěšnou ochranu listnatých dřevin, je tak velmi aktuální nejen vzhledem k míře ekonomických škod, ale také proto, že z porostů jsou selektivně eliminovány listnáče, jejichž dostatečný podíl na skladbě dřevin je pro budoucnost zdravých lesů naprosto zásadní.
Ochrana porostů před drobnými savci
Ochrana porostů před drobnými savci je velmi obtížná. Je vyloučeno oplocování výsadeb, které se využívá při jejich ochraně před zvěří, a prakticky jediným běžně využitelným prostředkem zůstává použití jedů, jež ovšem přináší mnohá rizika a na některých lokalitách je vyloučené. Při bližším zkoumání biologie drobných savců a jejich distribuce v prostředí ovšem zjistíme, že jejich výskyt a hustota silně závisejí na více faktorech, které je možné využít v jejich neprospěch. Mimo trávení tak existují i další možnosti, jak omezovat nebezpečí vzniku škod drobnými savci. Je však třeba vycházet z podrobných znalostí jejich biologie a ekologie, zejména z poznání jejich životních nároků, které ovlivňují jejich reprodukci a míru přežívání a bezprostředně souvisí s výší jejich populační hustoty, jež má na výši škod zásadní vliv. K vysokým škodám totiž dochází jen v dobách přemnožení, kdy se populační hustota několikanásobně zvýší oproti minimu a k tomuto zvýšení dojde jen v určitých typech prostředí. Nemysleme si, že takový hraboš si noru a trochu trávy najde všude. Jejich výskyt a zejména početnost jsou velmi přísně závislé na struktuře a hustotě bylinné vegetace a dalších vlivech, které se obtížně hodnotí. Významně snížit riziko poškození porostů můžeme už jen tím, že použijeme vhodný způsoby obnovy, při kterém hlodavcům neposkytneme dobré životní podmínky. Rovněž pro vlastní ochranu porostů je možné využít více metod s různou účinností, pracností a praktickou použitelností. Obecně lze konstatovat, že všechny metody ochrany před drobnými savci jsou velmi nákladné, pracné a rizikové, a není proto možné chránit každoročně všechny mladé kultury. To ale vzhledem ke kolísání jejich počtů není ani nutné, a když si uvědomíme, že kultury jsou drobnými savci ohroženy zhruba po dobu 5–10 let a v této době nedojde pravděpodobně k více než jednomu přemnožení hlodavců, stačí jeden zásah, abychom tyto kultury uchránili před zničením. Zásadní význam proto má každoroční monitoring početnosti hlodavců tak, aby bylo možné předpovědět hrozící škody a účinně ochránit ohrožené porosty. Pro tento monitoring je ovšem nutná jednoduchá metodika, která by umožnila rychle získat přehled o početnosti hlodavců. Přitom pokud by existovala dobrá signalizace vývoje početnosti hlodavců, bylo by možné efektivně nasadit dostupné prostředky a kultury účinně chránit. Proto je monitorování početnosti hrabošů stejně důležité jako jejich tlumení a v této oblasti nás čeká ještě hodně práce.
Autoři: Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.
Ing. Kamil Turek
Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně
RNDr. Miloslav Homolka, CSc.
Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno
E-maily: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autoři