Zdravotní stav porostů dubu zimního
Miroslav Sloup
Zvyšování výsadeb listnáčů znamená i postupné rozšiřování porostů s vyšším zastoupením listnatých dřevin, včetně zastoupení dubu zimního. To s sebou přináší i dosud částečně přehlížené problémy zdravotního stavu těchto porostů. V genové základně (GZ) pro dub zimní u LČR na LS Plasy se tomuto problému věnují již řadu let.
Tato GZ se rozkládá na obou březích řeky Střely na revírech Čečiny (224 ha) a Doubrava (266 ha). Celková výměra GZ činí 490 ha. Jedná se o nejzápadnější významnější soustředěný výskyt dubu zimního v České republice. Dosavadní poznatky ukazují na poměrně závažnou problematiku ochrany dubových porostů, která může být pro jejich zdárné hospodaření rozhodující.
Území patřilo historicky do majetku kláštera cisterciáků v Plasích. V první polovině 19. století koupil tento majetek od náboženského fondu C. W. L. Metternich. Za života C. W. L. Metternicha a jeho syna Rudolfa, který zemřel v posledních letech 19. století, byla lesnímu hospodářství věnována velká pozornost. Pracovali zde významní lesníci (Wiehlové) a majitelé dbali na zavádění listnáčů do zdejších lesů. Jednou ze specialit bylo i pěstování DB.
Zdravotní stav dubu zimního
Na počátku devadesátých let minulého století docházelo k zhoršení zdravotního stavu porostů dubu zimního – k prosychání korun i odumírání skupin starších dubů a ke snížení plodivosti. Na žádost lesní správy zajistilo MZe posouzení zdravotního stavu (VÚLHM) a následné ozdravné a ochranné zásahy ve vybraných porostech. V období od r. 1995 až 1999 byla realizována preventivní opatření ve starších porostech proti obaleči dubovému (Dimilin 48 SC, Foray FC 48 B), ošetření proti tracheomykozním příznakům (Ibefungin) a hnojení pro zvýšení vitality (NP sol, močovina, Amofos, Kyzerit, Lamag Molybden) a aplikace dolomitického vápence.
Účinnost zásahů vyhodnocuje VÚLHM s výsledkem, že zásahy mají prokazatelně pozitivní vliv na porosty (zlepšení zdravotního stavu). Vliv na zvýšení plodnosti se dle pracovníků lesní správy neprojevil.
Dlouhodobé a přetrvávající problémy
Poškození datlovitými ptáky
Dlouhodobým problémem je poškozování stromů datlovitými ptáky (Picidae), pravděpodobně strakapoudy, a to zejména ve vyšších partiích korun. V důsledku „naklovávání“ kůry dochází k nekrotizaci poškozených míst a v případě, že došlo k poškození celého
obvodu kmínku, následuje odumření příslušné části koruny a v dalším vývoji pak často i k odumření celého jedince (za spolupůsobení sekundárních škodlivých činitelů, zejména podkorního hmyzu a václavky). Důvod poškozování korun a kmenů dubů datlovitými ptáky není jednoznačně stanoven, podobné chování bylo pozorováno již v minulosti u nás i v okolních zemích (Výsledek venkovního šetření – Liška – VÚLHM, 2006).
Následným šetřením v r. 2006 a 2007 (pracovníci lesní správy a sekce ochrany lesa při ÚHÚL) bylo zjištěno, že takto je postiženo cca 15–20 % jedinců ve stáří 20 let, a až 80 % jedinců ve stáří 50 let. Poškození datlovitými ptáky bylo zjištěno zejména na kmíncích a větvích o průměru 4–6 cm, výjimkou nejsou ani tloušťky cca 10 cm. Odumření části koruny a deformace kmene ve vyšších partiích stromů jsou zřejmé zejména po skácení stromů, kdy lze posoudit negativní vliv na růst jednotlivých stromů, na kvalitu vrcholových částí kmene a požerky bělokaze dubového na odumřelých částech větví nebo koruny.
Podkorní hmyz
Z podkorního hmyzu je nejvýznamnějším činitelem bělokaz dubový (Scolytus intricatus), jehož zvýšený stav je navíc možno připsat na vrub skutečnosti, že v dané lokalitě se úspěšně vyvíjí i na prořezávkovém (probírkovém) materiálu, jenž je ponecháván v porostech. Za účelem minimalizace následného poškození je možno proto doporučit především asanaci „těžebního odpadu“ (dubových kmínků a větví), aby v nich nedocházelo k vývoji bělokaza dubového a případných dalších škůdců (Výsledek venkovního šetření – Liška – VÚLHM, 2006).
Z těchto důvodů bylo v roce 2006 v porostní skupině ve stáří cca 50 let (výměra cca 10 ha) vytěženo celkem 70 jedinců, z toho 56 souší a 14 odumírajících (v roce 2004 byly vytěženy všechny souše). Kontrolou na odumírajících jedincích bylo zjištěno, že 6 z nich bylo napadeno bělokazem dubovým (z toho ve dvou případech se jednalo o zlomy). Kontrolou na zbytcích klestu po těžbě v r. 2004 bylo zjištěno, že až 30 % zbytků klestu bylo napadeno bělokazem v tloušťkách materiálu pod 7 cm, méně často i pod tloušťku 4 cm.
V roce 2007 bylo postupně položeno 15 lapáků (5 v mladších porostech okolo 20 let, ostatní ve třech porostních skupinách s věkem cca 50 let). První byly položeny již v lednu, většina v březnu. Bělokazem byly napadeny všechny lapáky, nejméně ty, které byly položené v lednu. Nejsilnější napadení bylo zjištěno v materiálu o tloušťce 6 až 10 cm, obvykle od tloušťky 2,8–17 cm. V oddenkových částech lapáků bylo silné napadení tesaříky.
Podle grafu v letáku LOS se předpokládá ukončení možného období výskytu nebo činnosti dospělce v polovině srpna. V této době byly lapáky částečně asanovány odkorněním, bělokaz dubový byl ve stádiu larev. Po polovině srpna byl zahájen (byť omezeně) výchovný zásah (část ve skupině ve věku cca 50 let a část ve skupině mladší). Při kontrolách počátkem září bylo zjištěno poměrně silné napadení bělokazem (až 6 závrtových otvorů na 1 bm kmínku) na cca 50 % pokácených jedinců ve starší skupině, v mladší skupině bylo napadení nižší (v tomto deceniu se zde ani v nejbližším okolí dub netěžil). Kontrolou byly zjištěny počátky matečních chodeb (cca do 1 cm). Nejsilnější napadení bylo v tloušťkách kmínku mezi 6–10 cm, ale i ve větvích o průměru 2,8 cm (pracovníci lesní správy a sekce ochrany lesa při ÚHÚL). I když jde pravděpodobně o případ, který je v letáku LOS uváděn jako „v našich podmínkách má bělokaz dubový jen jednu generaci do roka (případná druhá generace v závěru letního období je velmi ojedinělá)“, znamená takové zjištění i významnější dopady do provozních opatření. Předpokládat, že budeme v rozsáhlejších lesích s vyšším zastoupením dubu (v našem případě cca 500 ha) zpracovávat veškerou hmotu do
2,5 cm, je technicky i ekonomicky neúnosné. Bylo by dobré najít vhodnou dobu pro těžební zásahy (od prořezávek po těžbu mýtní úmyslnou), kdy je minimální pravděpodobnost následného poškození bělokazem dubovým. Proto od počátku října 2007 do konce března 2008 byly postupně poraženy skupiny stromů vždy po 14 dnech s cílem posoudit pro těžbu vhodnou dobu s minimálním rizikem napadení bělokazem. Hodnocení výsledků probíhá.
Dřevokazné houby
Z vytěžených 70 jedinců v roce 2006 v porostní skupině ve stáří cca 50 let (56 souší a 14 odumírajících) bylo kontrolou zjištěno na 40 jedincích blanité, bělavě zbarvené podhoubí – syrrocia – pod kůrou, jako prokazatelná přítomnost václavky (Armillaria). Z toho lze usuzovat, že václavka je v těchto porostech významným patogenem.
V porostních skupinách starších 50 let dochází poměrně často ke zlomům jednotlivých dubů ve výškách 5–10 m. V místech zlomů je přítomna hniloba a jsou přítomny typické plodnice ohňovce statného (Phellinus robustus). Je otázka, zda je možné napadení hnilobou i po poranění datlovitých ptáků, které je v porostech všudypřítomné.
Cíl příspěvku
Tento příspěvek si rozhodně nechce osvojovat právo na řešení problémů. Právě naopak. Byli bychom rádi, kdyby kompetentní místa dala prostor i pro základní výzkum těch jevů a jejich synergií, které pravděpodobně nastanou při postupném zvyšování podílu listnatých dřevin v našich porostech.
Autor:
Ing. Miroslav Sloup
ÚHÚL, pobočka Plzeň
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Jan Lehečka