Lesní hospodářství mezi rozšířením EU a předsednictvím ČR
Po přístupových jednáních trvajících v lesním hospodářství od června 1998 se ČR spolu s dalšími 9 zeměmi střední a východní Evropy stala 1. 5. 2004 členským státem EU, která v této době sestávala z 25 zemí. Přijetím těchto zemí opět vzrostla hodnota lesního hospodářství v EU a byl tím zvýrazněn podstatný prvek, kterým je životní prostředí, ale i rozmáhající se dřevozpracující průmysl a navazující hospodářský a sociální faktor. Ve sledovaném období je jednou z nejdůležitějších aktivit EU snaha o přípravu scénáře reakce na možnou klimatickou změnu, ve kterém právě lesy mohou hrát důležitou roli. A není od věci připomenout, že lesy přesto obvykle nejsou prioritou, i to, že na počátku předsednictví ještě žádná země nečelila takové krizi jako ČR.
Lesů se dotýkají další aktivity EU, která již roku 1989 schválila program činností v LH a posléze s ohledem na neexistenci jednotné lesnické politiky přistoupila k vytvoření Strategie pro lesy Společenství. Ze zmíněného programu je pravděpodobně nejdůležitější vytvoření Stálého výboru pro lesy (SFC), které bylo deset let Radou blokováno (a v současnosti je jeho působnost opět spíše omezována), ale v průběhu let se stal nástrojem vytváření společné strategie a spojením mezi Bruselem a členskými státy. Těm rovněž umožňoval diskutovat společný postup v některých otázkách, jako tomu bylo např. v případě, kdy těsně před rozšířením Komise prakticky rozhodla o ukončení podpory programu ICP-Forests monitorujícího zdravotní stav lesů v Evropě a vlastně měly vzniknout dva programy pracující podle různých metodik. Nakonec bylo přijato nové nařízení 2152/2003 (Forest Focus) s tím, že ICP-Forests bude mít roli pozorovatele a finanční podpora opatření prováděných na národní úrovni by měla být později poskytována z programu LIFE+ a požadavky Komise byly zapracovány do národních programů monitoringu.
Stručný přehled významných aktivit v lesním hospodářství
2004
V roce rozšíření vstoupil do další, již 3. fáze program Euforgen, který byl vytvořen jako nástroj k naplňování štrasburské rezoluce 2 pro podporu a koordinaci ochrany lesních genových zdrojů, jejich rozmanitosti, výměny množitelského materiálu a sledování pokroku v této oblasti. Řídící výbor programu, který zasedal právě v roce 2004 v ČR, provedl změnu v organizaci pracovních skupin ve prospěch citelnějšího promítnutí genetických principů do každodenní lesnické praxe, osvěty a šíření informací. Bylo konstatováno, že předpisy týkající se reprodukčního materiálu lesních dřevin uvnitř i vně EU nejsou dostačující a bylo poukázáno na skutečnost, že je stále dávána přednost levnějšímu materiálu, jehož nízká cena je pro mnohé s lesem nakládající subjekty důležitější než odpovědný výběr sadby. Znovu bylo připomenuto, že ochrana genových zdrojů a související výzkum by neměly být v rámci lesního hospodářství pouze „trpěny“, neboť na genofondu lesních dřevin závisí existence evropských lesů. Program Euforgen nadále může sloužit (např. i jako poradní orgán EU) pan-evropským snahám o vytvoření a naplnění strategie zaměřené na krajinnou a biologickou rozmanitost, k níž patří nejen rozmanitost druhová, ale nepochybně i genová.
Finsko začalo se svým projektem „Finská lesnická akademie“, který představilo v prů-běhu XII. Světového lesnického kongresu v Québeku. Akce financovaná finskou vládou byla zaměřena na nové členské země EU, jejichž zástupcům bylo umožněno diskutovat současné lesnické problémy.
Za účelem výměny zkušeností, publikací a metod zlepšujících informovanost o lesnictví byla založena „Evropská síť lesních pedagogů“ a vznikl projekt „Pedagogické aktivity v lese – koncepce seminářů pro lesníky (PAWS 2004–2007)“.
2005
V říjnu 2005 byl uspořádán EHK OSN seminář „Environmentální služby a financování ochrany a udržitelného užívání ekosystémů“. Byl zaměřen zejména na oběh vody v krajině a také k tématu služeb poskytovaných lidské společnosti lesními ekosystémy ve vztahu lesa a vody. Doporučení o potřebě financování environmentálních služeb se pak dostalo i do rezoluce ministerské konference MCPFE (2007).
Bylo vydáno stanovisko Evropského parlamentu k implementaci Strategie EU pro lesy – ke stejnému materiálu se na úrovni EU vyjádřily i další orgány (Výbor pro regiony, Hospodářský a sociální výbor, úřad Evropské komise, zájmové skupiny a Výbor pro zemědělství a rybolov k němu přijal závěrečné usnesení).
2006
S podporou oblastního úřadu Biodiversity International pro Evropu byl ustanoven projekt EVOLTREE, jehož hlavním cílem je predikce odpovědí lesních ekosystémů na možné klimatické změny, a zejména zda charakteristické vlastnosti stromů a přidružených organismů v případě nutnosti umožní dostatečně rychlé vyrovnání se s měnícím se prostředím. Vědci z účastnických zemí založili rozsáhlou databázi genetických a genomických informací (jedná se zejména o DB, BO, BK, SM, ale i o hmyz a mykorhizní houby), které jsou uloženy v Rakouském výzkumném centru ve Vídni. Projekt má podporu Francouzského národního institutu pro zemědělský výzkum (INRA), ale existuje i spolupráce s americkým ministerstvem pro energii. Projekt může být vítaným pomocníkem politikům, pokud na jejich rozlišovací úrovni přispěje k pochopení problematiky týkající se změny klimatu a lesních ekosystémů.
Rada Evropy prezentovala své závěry ohledně Akčního plánu pro lesy a spolu s Parlamentem předala Komisi své stanovisko.
2007
1. ledna se EU rozšířila o Bulharsko a Rumunsko – Společenství tak přibylo 10,327 mil. ha lesů.
Problematikou lesa a vody se mj. zabývalo také zasedání Lesnického výboru FAO (COFO) a to v souvislosti s dnes již zcela konkrétními projevy klimatických změn na Zemi. Pro oblast lesnictví bylo doporučeno rozšířit program činnosti o problematiku energie.
Fórum Spojených národů pro lesy (UNFF) projednalo „Právně nezávazný nástroj pro všechny typy lesů“ (o mezinárodní zodpovědnosti za lesy a možné právní úpravě se jedná již od počátku 90. let minulého století) a byla publikována „Studie vlivu globalizace na ekonomickou životaschopnost lesního hospodářství EU“.
Na konci roku 2007 se ve Varšavě konala již 5. ministerská konference na ochranu lesů v Evropě, která se zabývala lesem zejména z pohledu energetického a ve vztahu k vodě.
Celá Evropa si uvědomuje potřebu integrovaného přístupu k problematice lesa a vody, která mj. znamená, že starost o ně a kontrola odpovědného zacházení s nimi nemůže být pouze věcí vodohospodářů a lesníků, ale měly by a musí zajímat celou řadu dalších zainteresovaných, včetně politiků, místní i státní správy. Rovněž pro vztah lesa a vody platí výzva ke sdílené odpovědnosti, která byla hlavním politickým tématem 4. ministerské konference o ochraně evropských lesů: „Společné užitky – sdílená zodpovědnost“, jak zněl podtitul Vídeňské deklarace.
Z roku 2007 by mohlo být poučené to, že 4 polští pracovníci někdejší koordinační styčné jednotky MCPFE v následujícím roce nastoupili u různých lesnických institucí v celé Evropě (Evropská hospodářská komise OSN, Styčná jednotka ministerské konference o ochraně lesů LUO MCPFE, Konfederace evropských vlastníků lesů CEPF, Evropská komise) i to, že se Slovensko stalo dalším členem rozšířeného výboru tohoto procesu a přihlásilo se tak k organizaci některé další konference na nejvyšší úrovni (pravděpodobně do roku 2020). Mezitím již kolegové z Maďarska, Slovenska či Litvy delší dobu působí v podobných institucích i vrcholných orgánech globálních procesů. Neujíždí i tady českým lesníkům vlak?
2008
Styčná koordinační jednotka ministerské konference pro ochranu lesů v Evropě (MCPFE) se z Varšavy přestěhovala do Osla, kde by se také měla konat 6. konference. Koordinační výbor MCPFE je vzhledem k úkolům nyní rozšířen na 5 zemí (Německo, Norsko, Polsko, Slovensko a Španělsko). Postupně byl zpracován plán práce týkající se lesnicko-politických otázek jak evropských, tak globálních, a projednáván postup plnění závazků nejen z 5. konference ve Varšavě, ale i z konferencí předcházejících.
EU, která je připravena uplatnit 30% redukci emisí do roku 2020 (a 60 až 80 % do 2050), pokud se ostatní rozvinuté země zaváží k nejméně 20% snížení, již v lednu 2008 představila hlavní legislativní návrhy k dosažení těchto cílů. Evropa tak má směřovat k „nízkouhlíkové, energeticky méně náročné ekonomice“, jejíž odhadovaná vstupní cena cca 90 mld. eur se zdá být vysoká, ale poukazuje se na přínosy, kterými jsou snížení znečištění ovzduší, související zlepšení zdravotního stavu obyvatel a vytvoření mnoha pracovních příležitostí. Stálý výbor pro lesnictví také přijal pracovní plán pro naplňování Akčního plánu EU pro lesy.
V prosinci byl v polské Poznani na konferenci OSN (COP 14) revidován Kjótský protokol. Na základě „cestovního plánu“ z jednání na Bali (účast 178 zemí – z rozvinutých zůstávají mimo pouze USA) má být globální souhlas vyjádřen na konferenci v Kodani (12/2009) a protokol má jako ambiciózní a efektivní odpověď na změny klimatu vstoupit v platnost ještě před koncem roku 2012.
Z dalších významných akcí týkajících se lesů:
- 4. jednání smluvních stran Konvence o hodnocení environmentálních vlivů v přes-hraničním kontextu (květen, Bukurešť);
- 9. konference smluvních stran Konvence o biologické rozmanitosti (CBD – květen, Bonn);
- 3. jednání smluvních stran Aarhuské konvence (červen, Riga);
- Evropský týden lesů (říjen, Řím/Brusel);
- jednání expertů MCPFE (ELM – listopad, Ženeva).
Jak shrnout uplynulých pět let?
Především to je období, kdy se nadále projevuje extremita projevů počasí (sucho, větrné smrště Kyrill, Emma, včetně vichřice z ledna 2009, která na některých místech Francie zničila až 70 % lesů) doprovázená problémy ochrany lesů týkající se enormního rozšiřování škodlivého hmyzu, nárůstu počtu a rozsahu požárů a následných ekonomických důsledků pro celý lesnický a zpracovatelský sektor. EU se snaží splnit svůj závazek a jít příkladem v plnění svého závazku ohledně Kjótského protokolu.
Také lze konstatovat, že lesnictví ve státech Společenství uplynulých pět let provází výzva k zabraňování ztráty dalších kompetencí, již proto, že na jedné straně pozitivní snahy EU vytváří pro lesní hospodářství členských států povinnosti, které jsou finančně náročné. Přitom se růst HDP v posledních letech snižuje: 2006 – 3,2 %; 2007 – 3,0 %; 2008 – 2,1 %; a je známo, že zejména u nové dvanáctky se na něm lesní hospodářství podílí jen malou měrou. V roce 2009 se odhaduje propad hospodářství EU > 2 %, nárůst by mělo zaznamenat pouze Slovensko (cca +2,7 %).
Přitom jsou lesy nejen ovlivňovány, ale i poškozovány více resorty, a lesnická politika není tvořena pouze lesníky. Tak jako vzniká ze strany různých spolků a skupin zabývajících se na různých úrovních, více či méně odpovědně, životním prostředím a majícím snahu věnovat se i tématu les, tak se zdá, že i v Bruselu odpovědnost za lesy stále více přechází z DG AGRI na DG ENVI. Tato tendence je zřejmá již několik desetiletí a do budoucna lze tento vliv v celé Evropě očekávat ještě ve větší míře.
Lesní hospodářství nemusí snášet žádné další přitěžující ztráty kompetencí, jestliže se k nyní převažujícím otázkám tzv. ekologickým postaví ofenzivně a na základě pozitivních dosažených výsledků i znalostí ekologicky vzdělaných lesníků v otevřeném dialogu nabídne konkrétní opatření a řešení problémů. Mj. záleží i na jednotné strategii EU, národních lesnických politikách i jednáních s odpovědnými vlastníky lesů, aby byla společně vytvořena strategie, která umožní zabránit ztrátě dalších, v poslední době již tak umenšených kompetencí.
S ohledem na proklamovanou sdílenou odpovědnost je potřebné připomenout, že celosvětové společenství, kterého je i EU a ČR součástí, by mělo být schopno s těmito problémy majícími globální dopad dostatečně rychle něco udělat, vzhledem k nebezpečí, že přirozené odezvy prostředí se začnou zvětšovat lidskou činností ovlivněnou změnou klimatu. Česká republika se tak jako další členské země Společenství i v oblasti lesního hospodářství musí snažit plnit povinnosti, dodržovat společná pravidla a přijmout taková opatření, včetně legislativních, která jejich plnění podpoří a umožní. Dokumenty přijímané v rámci výše zmiňovaného pan-evropského procesu MCPFE sice nejsou právně závazné, ale je nutné se jimi seriózně a důsledně zabývat a snažit se je podle možností praktikovat a přispět k řešení globálních problémů Země. Ty se bezesporu dotýkají zejména lesů, a proto snad je závěrem vhodné citovat slova, která v průběhu 5. MCPFE ve Varšavě řekl generální ředitel rakouských lesů Gerhard Mansberger a která jsou platná obecně, nejen pro lesní hospodářství: „Nebudeme posuzováni podle toho, co říkáme a co jsme podepsali, ale podle toho, co skutečně budeme dělat a čeho dosáhneme!“
Dozajista se to týká i lesů v ČR, a tak ti, co jsou za les zodpovědní, si musí uvědomit potřebu měnit přístup k současnému využívání krajiny, a to jak na úrovni státních orgánů, tak na úrovni těch, kdo mají les na starosti v každodenní běžné praxi při své práci, ať již v hospodářském lese či mimo něj. S ohledem na složitost lesních ekosystémů a v nich dosud ne zcela prozkoumaných vnitřních vazeb je nutné co nejvíce respektovat přírodní procesy a snažit se (i v tzv. tržním hospodářství, které by nemělo mít na zřeteli pouze tržby za dříví, a Evropa k tomuto přístupu stále více směřuje) co nejméně odchylovat od přírodě blízkého stavu. Na druhé straně to neznamená zcela zavrhovat holé seče nebo se v lesích chráněných území radovat nad rozpadem kulturních smrčin. A také to ovšem nebrání rozumnému využívání všeho, co les člověku nabízí, neboť ze všech způsobů, kterými je dnes krajina využívána, je lesní hospodářství zřejmě tím k přírodě nejšetrnějším.
Autor:
Ing. Karel Vančura
ÚHÚL Brandýs nad Labem
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.