Nový prales pod Ještědem - budou myslivci rozhodovat o hospodaření v lese?
Jiří Kamler, Kamil Turek
V závěru loňského roku proběhly tiskem zprávy o konfliktu mezi ekologickým sdružením Čmelák a myslivci v souvislosti s lesnickým hospodařením na Ještědském hřebeni. Důvodem sporu kupodivu nejsou obvyklé problémy se škodami působenými zvěří na lesních porostech a dohady o početních stavech zvěře, ale způsob hospodaření vlastníka, a jeho iniciátory byli samotní myslivci. Sdružení Čmelák, které je vlastníkem několika hektarů lesa, se totiž rozhodlo výrazně změnit skladbu dřevin ve prospěch listnáčů a dovolilo si výsadby ochránit oplocením. A právě oplocení sazenic, které podle myslivců výrazně omezuje chov mufloní zvěře v dané oblasti, je důvodem tahanic po úřadech, které přinesly stohy popsaného papíru a zaměstnaly řadu lidí.
Do této kauzy jsme byli zataženi žádostí o zhodnocení potenciálních dopadů oplocení na chov zvěře. Protože jde o případ, který se zcela vymyká všem dosavadním zvyklostem hospodaření v lesích, domníváme se, že je užitečné uvést některé údaje.
Geneze problému
Sdružení Čmelák je neziskovou organizací zaměřenou na ekologickou výchovu a zlepšování ekologické stability lesního prostředí (více na www.novyprales.cz). Praktic-kou ochranu přírody provádí i tak, že podporuje zvyšování podílu listnatých dřevin v lesích produkcí sazenic listnáčů. V roce 2004 se sdružení podařilo od soukromého vlastníka koupit 7 ha lesa na Ještědském hřebeni. Jde o smrkovou monokulturu ve věku 40 let, která byla silně poškozena ohryzem a loupáním zvěří. Porost navíc vypadá, že od založení téměř nebyl vychováván a kombinace postupující hniloby a přeštíhlení má za následek rozsáhlé rozlámání sněhem. Z hlediska lesnického hospodaření tedy nejde právě o výhru, protože již teď jsou v porostu mezery, které je nutno zalesnit, a rozpad porostu bude pokračovat. Dřevo má hodnotu paliva a vlastník tak musí počítat s náklady na obnovu a jen minimálními tržbami.
Sdružení Čmelák je ovšem zvláštní vlastník, jemuž tento stav nevadí, spíše naopak, a vůbec mu nejde o zisk z prodeje dřeva. Tato lokalita umožnila realizovat poslání organizace, kterým je zlepšení stavu lesů. V tomto tzv. Novém pralese plánuje vlastník nastartování přírodních procesů, přičemž veškeré hospodaření má být omezeno na jejich podporu. Těžba dřeva by měla být postupně vyloučena a staré stromy budou ponechávány na dožití a po změně složení dřevin by veškerá obnova měla být přirozená. Tento prales tak má být ukázkovým objektem pro všechny příznivce a přispěvatele (peníze sdružení získává z veřejných sbírek) a také pro lesníky, kteří zde mohou vidět, jak je možné mladou smrkovou monokulturu rychle změnit v přirozenější porost, aniž by se muselo čekat do mýtního věku. Tolik o cílech sdružení, které jsou poněkud svérázné a naivní, nicméně sdružení je vlastníkem a má na své záměry dost peněz.
Okamžitě se proto začalo s obnovou nejvíce poškozených částí, kdy byly zvětšeny prolámané plochy a postupně zde bylo vysazeno přes 15 tisíc sazenic buku, jedle, javoru klenu, jasanu, tisu, jilmu, třešně a dalších dřevin, přičemž značná část byla v podobě poloodrostků a odrostků. Na této lokalitě se vyskytuje jelení, srnčí a mufloní zvěř, o jejíž početnosti svědčí mimo jiné velmi silné poškození dřevin ohryzem. Proto dalo sdružení kvůli ochraně sazenic postavit oplocenku o výměře přibližně
5 ha. V r. 2006 podali myslivci z honitby, v níž oplocenka stojí, udání, že jde o černou stavbu, a od té doby se na místně příslušném stavebním úřadě řeší spor o to, zda je oplocenka stavbou či ne a jestli tato stavba ohrozí chov zvěře. Obě strany konfliktu zajistily několik argumentů a vyjádření. Pro zachování plotu z důvodu nutnosti ochrany sazenic a zanedbatelného vlivu oplocení na zvěř se vyslovilo ministerstvo životního prostředí, Lesy České republiky, s. p., Krajský úřad Libereckého kraje a Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přes všechna tato vyjádření vydal orgán státní správy myslivosti (OSSM) nesouhlas s oplocením, neboť „Oplocení posledních klidných stávanišť spárkaté zvěře povede k zhoršení zdravotního stavu narušením pastevních cyklů, úhynům mláďat v rušených lokalitách a časem může vést až k likvidaci větších druhů zvěře na Ještědském hřebenu.“ Místní stavební úřad vzal v potaz především stanovisko OSSM, rozhodl se neschválit dodatečné stavební povolení stavby a nařídil její likvidaci. Na konci srpna loňského roku vypršela exekuční výzva k odstranění plotu, jenž byl v poslední chvíli zachráněn předběžným opatřením České inspekce životního prostředí. Následovala další jednání, na nichž bylo rozhodnuto, že bude původní řízení obnoveno a budou zváženy další možné skutečnosti. V době psaní tohoto článku nebylo o věci definitivně rozhodnuto.
Terénní šetření
Při našem terénním šetření jsme zjistili několik zajímavých skutečností. Především je zřejmé, že hospodaření v popsané oplocence se zcela vymyká běžnému českému standardu, ne však moderním zahraničním postupům při transformaci rozvrácených porostů na lesy staticky i ekologicky stabilnější. Postup vlastníka je v některých bodech trochu amatérský, přičemž mu můžeme vytknout nezkušenost či plýtvání. Na druhou stranu je zde ohryzem naprosto zdevastovaný porost, který má nulovou hodnotu a slouží jako stávaniště zvěře a takových jsou v ČR tisíce hektarů. Rozhodnutí s tímto začít něco dělat a neodkládat řešení na později je tedy jednoznačně pozitivní a zde jsou navíc vysázeny málo zastoupené dřeviny. To, že někdo neekonomicky využívá svůj majetek, nás však neopravňuje k tomu, abychom mu v tom bránili. Lidé stojící za tímto projektem sice v některých oborech nemají dostatek znalostí a zkušeností, ale na druhé straně jsou ochotní věnovat své práci mnoho času a jsou schopní na realizaci svých nápadů sehnat nemalé peníze. Zesměšňování jejich práce a upozorňování na případné chyby by proto mělo být uvážlivě konfrontováno s výsledky vlastního hospodaření. Za zcela zbytečnou jsme proto považovali neustávající diskusi o smyslu a oprávněnosti zásahů, protože státní správa lesů schválila jak zásahy, tak oplocení, a vlastník hospodaří v součinnosti s OLH.
Z hlediska spárkaté zvěře je oplocenka umístěna přibližně v polovině jižního svahu a donedávna v ní byly porosty poskytující dobrý kryt. Z toho důvodu nyní oplocené porosty pravděpodobně dříve sloužily jako oblíbená zimní stávaniště spárkaté zvěře, o čemž svědčí jejich naprosto katastrofální poškození ohryzem. Z pohledu potravních příležitostí však tato lokalita nenabízí téměř nic. Podobných porostů jsou v okolí desítky hektarů. Oplocenka zabírá jen 1,4 % plochy lesní půdy a 0,4 % celkové plochy honitby, ve které je postavena (celková plocha 1 215 ha, z toho les 389 ha) a tato honitba je součástí většího komplexu lesa. Vliv oplocenky na chov spárkaté zvěře daný omezením plochy využitelné zvěří je proto téměř zanedbatelný. Jako v podstatě jediný rizikový faktor z hlediska zvěře se jeví omezení migrační prostupnosti při pohybu zvěře po vrstevnici v šíři přibližně 200 m. Od spodní strany plotu je směrem k okraji lesa volný pruh široký v nejužším místě asi 100 m. Jde navíc o vysoký přehledný les zúžený starým lomem, ale přesto ještě dostačující pro noční migraci. Směrem k hřebeni je migrace bezproblémová. Vzhledem k našim dosavadním zkušenostem by tato překážka neměla zvěři působit větší problémy a jediné omezení pro zvěř bude za vyšší sněhové pokrývky, kdy by zvěř byla při horizontálním pohybu více nucena obcházet plot z horní strany. Ve srovnání s jinými nepříznivými faktory je ovšem těch několik kroků navíc zanedbatelných a stavbou oplocenky rozhodně nedošlo k fragmentaci oblasti výskytu spárkaté zvěře v oblasti. Naopak pastevní tlak zvěře na les je zde extrémní a je pravděpodobné, že pouhé natírání repelenty by neodvrátilo zničení naprosté většiny sazenic.
Co z toho všeho plyne?
Z našich zjištění vyplývá následující:
- Existují zájmová sdružení, která jsou schopna pro realizaci svých cílů získat nemalé finanční prostředky. Uvědomme si, že na zakoupení pozemků, výsadbu sazenic a stavbu plotu bylo třeba několik set tisíc korun.
- Někteří uživatelé honiteb se dosud neprobudili ze snu, že pronájmem honitby získávají práva rozhodování o pozemcích v honitbě. Nepřipouštějí, že již více než 15 let je u nás právo myslivosti spojeno s vlastnictvím pozemků a práva vlastníků spíše posilují. V kontextu s aktuálními metodickými pokyny ministerstva zemědělství to vypadá, že tito myslivci snad ani nečtou odborné časopisy.
- Státní správa je někdy ochotná dělat zvláštní rozhodnutí proti vůli všech. Dokážete si představit, že uživatelé honiteb zavalí stavební úřady udáními a nepohodlní lesníci budou na všechny oplocenky dodatečně vyřizovat stavební povolení?
- Tragédií pronajatých společenstevních honiteb bývají rozporné zájmy jednotlivých vlastníků. Ti sice mají společná práva a povinnosti, ale nejsou schopni se dohodnout a své záměry prosadit v mysliveckém hospodaření. Z toho vyplývají umělé problémy, které se na velkých majetcích, kde je myslivecké, lesnické a zemědělské hospodaření spojené, vůbec neřeší.
- Popsaný případ ukazuje, že úcta k majetku jiných se u nás nenosí. Uživatel honitby a státní správa chtějí dosáhnout odstranění oplocení. Uvědomují si však, že tímto v útrobách zvěře zmizí investice za několik set tisíc korun? Je uživatel honitby srozuměn s tím, že bude následně platit zničení 15 tisíc sazenic a že si školí poučeného protivníka? Sdružení Čmelák v okolí přikoupilo další pozemky a určitě nebude nečině přihlížet tomu, jak do lesa sází krmení pro muflony. Zkusme o něco více popustit uzdu fantazii: sdružení Čmelák přikoupí k lesům ještě několik hektarů polí, paseky zalesní jedlí, pole oseje kukuřicí a několik let bude pečlivě evidovat škody způsobené zvěří a na uživateli honitby vymáhat náhrady. Po finanční likvidaci uživatele honitby si vezme honitbu do své režie, sladí stavy zvěře s únosností prostředí a vše zalesní novým pralesem...
Myslivost byla, je a bude součástí hospodaření v přírodě a její podoba bude závislá na toleranci ostatních hospodařících subjektů. V popsaném případě si vlastník dovolil oplotit kus lesa, aby ochránil výsadbu, a jinak po uživateli honitby nic nechtěl. Uživatel honitby tak byl za cenu nepatrného zmenšení honitby ochráněn jednak od placení škod a jednak od toho, že se orgány státní správy lesů a ochrany přírody budou nuceny podívat na míru poškození lesa. Co víc si mohli přát? Přesto to některým nestačí!
Autoři:
Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Kamil Turek
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ústav ochrany lesů a myslivosti, LDF MZLU v Brně