Douglaska a její pěstování test českého lesnictví

Vilém Podrázský, Jiří Remeš, Vlastimil Hart, Pavel Tauchman

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii /Mirb./ Franco) je v evropských podmínkách považována za jednu z nejperspektivnějších dřevin. V řadě zemí, jako je Německo, Francie, Velká Británie a Irsko, patří k dřevinám, jejichž pěstování se rychle šíří a překonává bariéry lesního hospodářství postaveného na výlučně domácích dřevinách. Je často považována za dřevinu zdomácnělou, využitelnou v systémech trvale udržitelného či tzv. ekologicky oprávněného pěstování lesů, a to i v chráněných územích. V každém případě je z produkčního hlediska považována za dřevinu z nejvýkonnějších, s cenným dřevem a často i s příznivým působením na stav ostatních složek lesních ekosystémů, v českém pojetí tedy i za dřevinu meliorační.

S tímto evropským trendem ostře kontrastuje situace v českém lesním hospodářství a v českých podmínkách, kdy má nejen vlastní pěstování, ale i využití produkce této bezesporu perspektivní dřeviny řadu problémů. Souvisí to jednak s rigorózním postojem státní ochrany přírody, ale i s praktickou kapitulací státní správy lesního hospodářství, vlastníků lesů a dalších odborných lesnických institucí na prosazování moderních trendů v lesnictví a na diverzifikaci postupů, cílů a poslání lesního hospodářství. Douglaska je tak víceméně trpěna a její plocha se téměř neobnovuje, odbyt je až na výjimky, dané například blízkostí zahraničních odběratelů, problematický. Proto je žádoucí systematicky zdůrazňovat pro odbornou lesnickou veřejnost i potenciální přínosy pěstování douglasky pro naše lesní hospodářství. Uplatnění této maximálně produkční lesní dřeviny s melioračním vlivem na půdu a obecně příznivým vlivem na životní prostředí tak lze chápat jako určitý test českého lesnictví.

Je douglaska produktivní dřevinou?
Přes množství tvrzení o produkční výhodnosti pěstování douglasky pro vlastníky lesa není v české literatuře mnoho srovnání s jinými dřevinami, nebo alespoň tato informace není běžně dostupná (např. Šika 1983, Kantor 2008). Jako jednu z výjimek je možno uvést dvě série pokusů na území ŠLP v Kostelci nad Černými lesy, v podmínkách typických pro rozsáhlé polohy středních Čech a českých zemí obecně.
První sérii představují porosty v podmínkách SLT 4Q, nedaleko obce Krymlov. Srovnávané porosty jsou v nadmořské výšce 430 m n. m., průměrné srážky jsou zde zhruba 650 mm ročně a průměrná roční teplota kolem 7,5 °C. Půdu je možno hodnotit jako kambizem. V roce 1967 zde byly na zemědělské půdě založeny výsadbou porosty borovice lesní, smrku ztepilého, břízy bradavičnaté a douglasky tisolisté. Zásoba porostů byla stanovena ve věku 39 let.
Druhá série porostů je reprezentována porosty douglasky, smrku ztepilého a porostem s přirozenou druhovou skladbou (DB, HB, LP), porosty jsou na polesí Kostelec. Věk douglasky byl v roce měření 45 let, dvou zbývajících porostů 61 roků. Nadmořská výška je kolem 350 m n. m., stanoviště jsou střídavě řazena (tedy pravděpodobně na přechodu) jako 3S a 3K. Průměrné srážky dosahují rovněž přibližně 650 mm ročně, průměrná roční teplota je poněkud vyšší, zhruba 8 °C. Převažujícím půdním typem je luvizem.
Výsledky z první série uvádí tabulka 1. Douglaska ve věku 39 let vykazovala o 24 % větší zásobu ve srovnání s druhou nejproduktivnější dřevinou, borovicí. Bříza díky své světlomilnosti, mnohem nižšímu počtu kmenů a s již zřejmě překročeným produkčním zenitem silně zaostávala. Borovice a smrk dosahovaly zhruba 80 % průměrného ročního přírůstu hlavního porostu (PRPHP), bříza pak pouze 36 %. U druhé série byly rozdíly ještě markantnější, přes různý věk porostů (tab. 2). Jak přírůst, tak i střední parametry stromů byly výrazně vyšší v porostní části s douglaskou. Na otázku produkční funkce douglasky tak lze odpovědět jednoznačně kladně. Douglaska je dřevinou vysoce překonávající jak stanovištně původní dřeviny, tak i nejproduktivnější domácí dřevinu, smrk ztepilý.

Je douglaska meliorační dřevinou?     
První série byla pro srovnání vlivu různých dřevin na stav půd doplněna odběrem půdních vzorků jednak v sousedním porostu na „staré” lesní půdě, jednak byly odebrány půdní vzorky na sousedním řepkovém poli. Výsledky shrnuje tab. 3. V porostu břízy dosud nedošlo k akumulaci měřitelného množství povrchového humusu, takže půda v jejím porostu je hodnocena podobně jako na poli. V porostech ostatních dřevin na zemědělské půdě pak došlo k nahromadění více než čtvrtiny množství zjištěného ve „starém” lesním porostu. To indikuje poměrně rychlý návrat „lesního charakteru” zemědělských půd ve sledované oblasti. Ze sledovaných jehličnatých dřevin prokázala douglaska jednoznačně nejpříznivější vliv na základní pedochemické charakteristiky lesních půd. Statisticky průkazně vyšší zde byla půdní reakce aktivní i výměnná, obsah bází (hodnota S) i nasycení sorpčního komplexu bázemi (hodnota V). Obsah celkového humusu ani celkového dusíku výrazné diference nejevil, jen tendenci nižšího obsahu ve srovnání s borovicí a smrkem v důsledku rychlejší mineralizace organického opadu douglasky. „Stará” lesní půda vykazovala v důsledku delšího vývoje extrémnější hodnoty: vesměs nižší půdní reakci, obsah bází i hodnoty dalších pedochemických charakteristik. Pod porostem břízy byly prokázány hodnoty půdních vlastností svým charakterem mezi zemědělskou půdou a půdou pod porosty ostatních dřevin – vlivy řídkého zápoje, rychle rozložitelného opadu a zděděné vlastnosti zemědělské půdy se zde jednoznačně projevily.
Také ve druhé sérii byl vliv porostů s různým druhovým složením dobře patrný (tab. 4). Půdní reakce aktivní byla nejvyšší v porostu douglasky, nižší ve smíšeném listnatém a nejnižší v porostu smrku. Rozdíly jsou malé a nedovolují větší spekulace. Potenciální reakce je rovněž nejnižší ve smrku, příznivější situace je dokumentována v porostu douglasky a nejvyšší hodnoty jsou naměřeny v listnáčích. Zde je velmi patrný odlišný trend ve smrku na jedné straně a v ostatních porostech na straně druhé. Tentýž výrazný rozdíl je doložen pro obsah výměnných bází (hodnota S podle Kappena). Výsledkem je dosti vyrovnaný obraz kationtové sorpční výměnné kapacity (hodnota T), ale nasycení sorpčního komplexu bázemi se pronikavě liší, je výrazně příznivější v gradientu: DB + HB, DG, SM. Charakteristiky výměnné acidity jsou nejvyšší v porostu smrku.
Naproti tomu vykazovala humusová forma v porostu smrku nejvyšší obsah uhlíku (celkového humusu), porost douglasky pak hodnoty nejnižší. To dokládá pomalejší rozklad opadu v porostu smrku a minimální míšení organické a minerální složky v porostu douglasky. Zde je rozklad organické hmoty na povrchu půdy opět velice rychlý, její složení pak nepřispívá k vyšší bioturbaci ve srovnání s listnatým porostem. Rychlý rozklad opadu v porostu douglasky je provázen i nejnižším obsahem celkového dusíku, zejména v minerálních vrstvách. Intenzivně rostoucí porost tak fixuje velká množství živin, v první řadě dusíku, ve své biomase. V této sérii tak zaujímala douglaska z hlediska půdotvorné funkce pozici mezi listnáči a smrkem a vzhledem ke smrku, na daných stanovištích běžně pěstovanému v českých podmínkách, lze hovořit o meliorační funkci douglasky bez problémů.

Je české lesnictví schopno douglasku odpovídajícím způsobem využít?
Na tuto otázku je v současné době bohužel pouze negativní odpověď. Změnit tuto skutečnost je ale v zájmu všech, kdo jsou zainteresováni na rozvoji nejen lesnictví jako oboru, ale i využívání obnovitelných zdrojů obecně. Motivace pro zvýšení podílu plochy pěstování douglasky by měla spočívat především ve vyšší tržní hodnotě douglasky ve srovnání s ostatními rozšířenými jehličnany (SM, BO), MD pak přes srovnatelnou kvalitu dřeva zaostává v produkci a je stejně jako douglaska v řadě oblastí „na indexu”. Dále jsou zde příznivé vlivy této dřeviny na půdu a prozatím neprokázané negativní dopady na jakékoli další složky životního prostředí. Větší ocenění douglasky však vyžaduje stejně jako u ostatních minoritních dřevin vytvoření trhu schopného využití a zhodnocení diferencované dřevní hmoty.

Závěry
Autoři předloženého příspěvku rozhodně nepropagují pěstování douglasky na maximálních výměrách a v co nejširších stanovištních podmínkách. Považují však za důležité zdůraznit, že cíle, možnosti a podmínky lesnického hospodaření mohou být diverzifikované, produkční funkce nejen pouze trpěná na zmenšující se ploše lesů a že douglaska pro naše lesnictví skýtá řadu výhod:
- je nejproduktivnější dřevinou v našich poměrech na vhodných stanovištích, při vyšších obchodovaných objemech lze počítat i s podstatně vyšší cenou. Již dnes při prodeji do zahraničí dosahuje DG (resp. dosahovala v r. 2007) zhruba dvojnásobného průměrného zpeněžení ve srovnání se SM a BO,
- je bezesporu dřevinou s příznivým vlivem na lesní půdy, s příznivým opadem a jeho dekompozicí a humifikací, pozornost je třeba věnovat bilanci živin a vyčerpání limitních bioelementů, to lze vhodným pěstování eliminovat na minimum, případně příznivé účinky zvýraznit vhodnou příměsí,
- je dřevinou stabilizační, s příznivým vlivem na statické i ekologické prvky stability porostů, lze ji na vhodných stanovištích dobře zmlazovat přirozeně a začlenit z hlediska dynamiky do „ekologicky oprávněných systémů pěstování“, jakkoli to dnes ještě není běžně akceptováno,
- může představovat více než vhodnou ná-hradu za smrk v polohách s nižšími srážkami a bohatší půdou, s výskytem suchých period, méně náchylnou vůči škodlivým činitelům; tento aspekt nabývá dále na významu při očekávaných klimatických změnách, eventuálně nárůstu klimatických extrémů,
- dřevo douglasky je všestranně využitelné a spojuje v sobě využití dřeva smrku a modřínu (silně zjednodušeně shrnuto), v Německu je z běžných jehličnanů hodnoceno nejvýše,
- douglaska neohrožuje biologickou diverzitu, a proto je pěstována v zahraničí i v chráněných územích, respektive žádné ohrožení tohoto typu není doloženo.
To vše jsou důvody, proč bychom douglasce měli věnovat minimálně stejnou pozornost a péči jako ostatním hospodářským dřevinám, pěstovaným mimo jejich přirozený areál rozšíření a dominance. Výsledkem by měly být mnohem produktivnější, stabilnější a pestřejší lesní porosty, zabezpečené všestranné plnění funkcí lesa v krajině a mnohem bezpečnější lesní hospodářství našich zemí. Tento přístup by byl velice vhodnou kompenzací uplatnění přírodě blízkých způsobů hospodaření v přísném významu na stále rozsáhlejších plochách. Co dodat k tvrzení z úvodní části, že začlenění douglasky do lesního hospodářství budoucnosti je testem českého lesnictví? Snad že již jednou před podobnou výzvou stálo – v dobách kritického nedostatku dřeva na počátku novověku před ním bylo rozhodnutí, zda pokračovat v extenzivních exploatačních těžbách, nebo přejít na principy trvale udržitelného LH. Naši předkové v tomto testu obstáli…

Pozn.: Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu NAZV 1G57073 Faktory ovlivňující změny vlastností lesních půd v antropogenně pozměněných podmínkách, NAZV QG50105 Obnova lesního prostředí při zalesnění nelesních a devastovaných stanovišť a NAZV 1G58031 Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce.

Autoři:
Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.
Doc. Ing. Jiří Remeš, Ph.D.
Ing. Vlastimil Hart
Ing. Pavel Tauchman
Katedra pěstování lesů Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.