Dřevostavby v zemích polárních oblastí

Václav Kupčák

Dřevostavby na klíč jsou nedílnou součástí drsného severu. To je známá věc – zejména ze skandinávských zemí i například z Kanady. Jedním z rozhodujících faktorů jsou zdejší lesy jako zdroj stavebního materiálu. Jsou zde však také země bez lesů, kde je dříví velký problém a navíc zde panují přímo extrémní klimatické podmínky. Přesto i tady jsou dřevěné stavby významně až dominantně zastoupeny.
Jedná se o Island a Grónsko; při lodní cestě z Evropy nelze minout Faerské ostrovy. Příspěvek uvádí některé poznatky o tamních dřevostavbách – při příležitosti geografické expedice „Island 2008“.

Historie staveb ostrovních zemí na severu Evropy
Jako obecné determinanty historického vývoje obytných staveb lze označit osídlování území, hospodářství dané země a klimatické podmínky - vše v určité funkční závislosti. Z pohledu charakteru samotných staveb však svoji roli sehrával i dostupný stavební materiál.
Při osidlování okrajových oblastí severozápadní a severní Evropy v raném středověku se při stavbách v zásadě uplatňoval kámen, který nahrazoval stále hůře dostupné dřevo. Byly běžné podlouhlé stavby obdélného půdorysu, spojující nezřídka obydlí a chlév pod jednou střechou (na Islandu, kde nebylo čím topit, měli ve středověku často lidé palandy těsně nad dobytkem). Z důvodů klimatu se nejčastěji jednalo o podúrovňová obydlí s drnovými střechami. Vnitřní dřevěné stěny byly zpravidla obestavěny silným vnějším pláštěm z kamene, hlíny a rašeliny. Průčelí bývala dřevěná, s vchodovými dveřmi i okny. Střechy se dělaly tak, že se na dřevěnou konstrukci pokládaly kůže a březová kůra, na to pak přišly drnové pláty.
Postupem času začaly kamenná obydlí doplňovat i nahrazovat dřevostavby. Především proto, že běžné zdící stavební materiály (cihly, cement apod.) jednoduše nebyly k dispozici, a s rozvojem lodní dopravy se začalo dříví dovážet – hlavně ze Skandinávie. U pobřeží bylo známo také využívání tzv. „výronního“ dříví – kmenů, které vyplavilo moře (nejčastěji z Aljašky, Sibiře). S tím se lze setkat i dnes, například na severu Islandu, kde se jinak dřevo dováželo a dováží hlavně z Norska.
Dříví se ke stavbám osvědčovalo také svými vlastnostmi. Severské klima a krátká vegetační doba způsobují, že dřevo má užší letokruhy, a je tím stabilnější při extrémních výkyvech teplot. Vedle tepelně izolačních vlastností je tato tvarová stálost u dřevostaveb velmi důležitá. Při konstrukci byly spoje prováděny dřevěnými kolíky – bez použití hřebíků.
Vedle obydlí nelze nezmínit také další stavby – zejména dřevěné kostely, dodnes funkční, na venkově i ve městech (obr.1).

Současné dřevostavby
Stávající dřevostavby a s nimi i jejich střechy jsou řešeny v zásadě jednoduše. Místní stavitele k tomu vedou i klimatické podmínky a krátké letní období, po které lze provádět opravy a údržbu. U obvodových stěn převažují sendvičové technologie. Střechy z travna-tých drnů poněkud ustoupily, na druhé straně je lze najít i na některých novostavbách, běžné jsou na chatách. Na pečlivě izolovanou střechu se do drátěné konstrukce vloží drnové čtverce a tradici, která má ovšem i praktický izolační účel, je učiněno zadost. Předpokladem funkčnosti je údržba trávníku, včetně případného zalévání.
Architektura měst se dnes samozřejmě ubírá moderním směrem, a příkladem po této stránce může být nová výstavba v islandském hlavním městě Reykjavíku. Většina z těchto měst má však své historické jádro s dřevěnými stavbami. Taktéž v nových městských čtvrtích jsou dřevěné domky běžné.
Zkrátka, zásadním koloritem severské krajiny byly a jsou dřevěné stavby, jež zde vytváří i klasický barevný ráz. Tak se s těmito stavbami lze setkat i na Faerských ostrovech, na Islandu a v Grónsku, a tak tomu bylo i při příležitosti geografické expedice „Island 2008“ (červen/červenec).

Faerské ostrovy
Faerské ostrovy jsou samosprávným územím Dánska. Nejdůležitějším odvětvím je rybářství, jež představuje více než 90 % exportu; tradiční a významný je chov ovcí, kterých je zde okolo 80 tis. Důležitým zdrojem příjmů je turismus. Co na ostrovech nenajdete, jsou lesy – jediný původní porost v hlavním městě Tórshavnu byl v roce 1988 zničen vichřicí. Nyní je zde obnovený lesopark, který si Faeřané střeží jako oko v hlavě.
Klima je přímořské a velmi proměnlivé. Jeho ráz nejvíce ovlivňuje Golfský proud – přístavy nezamrzají a zimy jsou mírné, typická je však mlha a silný vítr (s průměrnou rychlostí okolo 7 m.s-1). Průměrná teplota se pohybuje od 3 °C v zimě do 11 °C v létě. Přibližně 280 deštivých dnů do roka odpovídá průměrným srážkám 1500 mm, sněhové srážky jsou minimální.
První osadníci přicházeli na ostrovy okolo roku 800 n. l., většinou sedláci z Norska. Začali zde chovat ovce a faerská vlna se brzy stala věhlasným artiklem. K dalším zdrojům obživy patřil rybolov, lov velryb a ptáků a pěstování nenáročných plodin, hlavně ječmene. Obydlími byly většinou podélné kamenné domy s ohništěm uprostřed a s lavicemi po stranách.
Současnou branou ostrovů je zmíněný Tórshavn. Dominantou přístavu je zdánlivá změť kaštanově hnědě natřených dřevěných domů s bílou podezdívkou a živě zelenými drnovými střechami. Již od 9. století se zde scházel ostrovní sněm, většina současných objektů však vznikla na přelomu 17. a 18. století, a faerský parlament zde zasedá dodnes (obr. 2).
Úzkými uličkami s dřevěnými „minidomky“ (obr. 3) a dřevěnou katedrálou se lze dostat do moderních částí města. Zde je architektonickou zajímavostí „Nordický dům“ (faersky Norðurlandahúsið) postavený v roce 1983, jenž je kulturním centrem ostrovů. Nepravidelnými tvary a travnatou střechou dokonale splývá s okolním terénem. Pozoruhodný je i z hlediska použitých materiálů: foyer a terasa jsou vydlážděny norskou břidlicí, podlahy jsou ze švédské borovice, stropy z dánského jasanu, dveře a vnitřní obklady jsou z finské břízy. Vnější materiály jsou tuzemské, částečně také z Islandu; kovové konstrukce a sklo jsou z Dánska.  
Nedaleko na jih od hlavního města je osada Kirkjubøur, kde se v minulosti soustřeďovala politická i duchovní moc faerských biskupů. Před větry chráněné srázy směřují do fjordu Vága, kam odedávna přinášely mořské proudy kmeny kanadských a sibiřských smrků, jež měly na bezlesých ostrovech cenu zlata. Na místě bývalé biskupské rezidence stojí Reykstovan – shluk dřevěných domů z černých kmenů na kamenné podezdívce a s drnovými střechami. Tyto stavby se datují okolo roku 1550 – a jsou nejstarší na ostrovech.

Island
O přírodních podmínkách a lesnictví na Islandu bylo pojednáno v prosincovém čísle Lesnické práce 2008, proto se zde zmíním pouze o dřevostavbách. Původní islandská obydlí jsou asi nejlépe k vidění v Glaumbæru na bývalé farmě – dnes skanzenu. Obvodové stěny jsou umně seskládány z kamenů, drnů a rašeliny, průčelí domů jsou dřevěná. Střechy mají dřevěnou kostru, jinak jsou drnové
(obr. 4). Je zde také dřevěný kostelík, a hned vedle nový moderní dům ze dřeva (obr. 5). Dřevěné stavby jsou také v centru Reykjavíku, ať se jedná o  budovy staré či nově postavené (obr. 6, 7). Také proslulá recepční vila Höfði (kde proběhlo v roce 1985 historické setkání Gorbačov-Raegan) je ze dřeva (obr. 8). S ekonomickým rozvojem přišly do stavebnictví nové materiály – např. vlnitý plech (spíš „hranatý“), který sem zavedli Američané ve 40. letech. Je k vidění nejen na zdejších střechách, ale také na obvodových zdech – i u dřevostaveb. Asi optimálně odolává místnímu povětří.
Vzhledem k vulkanické činnosti ostrova jsou zdejší dřevostavby také proslulé svou odolností proti zemětřesení. To se ukázalo i při tom posledním – 29. května 2008, jež zasáhlo jižní Island o síle 6,1 stupně Richterovy škály (epicentrum u města Selfoss).  

Grónsko
Tento největší ostrov světa leží v Severním ledovém oceánu. Geograficky je součástí Severní Ameriky, ovšem historicky, politicky a ekonomicky se jedná o zemi propojenou s Evropou, a je autonomní součástí Dánského království.
Podnebí je velice drsné, s charakteristický-mi celoročně nízkými teplotami (nejnižší naměřená dosáhla -62 °C). Typická jsou silná větrná proudění i sněhové bouře; v létě jsou časté mlhy a nízká oblačnost. V jižních pobřežních oblastech, kde je klima zmírňováno Golfským proudem, však letní teploty dosahují i +10 °C.
Osídlení (od 10. do 16. století) se soustřeďovalo při pobřeží a na blízkých ostrovech. Základ dnešního hospodářství tvoří těžba nerostných surovin, která významem předčila dřívější
rybolov a lov kožešinových zvířat. Zejména se jedná o železné rudy, měď, uran a olovo, rozvíjí se těžba ropy a zemního plynu. Pomístně zde existuje i chov sobů. Stromy, natož lesy v Grónsku samozřejmě nenajdete – v tundře se zde z dřevin sporadicky vyskytují pouze plazivé vrby a břízy. Zajímavé jsou však poslední objevy dánských vědců, kdy při rozboru DNA z ledovce byly v jižních částech ostrova objeveny mimo jiné také pozůstatky borovic, jedlí a olší, staré více než půl miliónu let. Pozoruhodná je však i historie norských Vikingů při osídlování Grónska okolo roku  1 000 n. l., například to, že ostrov pojmenovali jako „Zelenou zemi“ (Groenland, nyní Greenland).
Ve věci obydlí se s životem původních obyvatel – Eskymáků (správně Inuité) historicky pojí sněhová iglú (snowhouse), ta však sloužila převážně jako dočasné úkryty lovců. Původní stavby, podobně jako na Islandu, byly převážně z kamení a drnů. Lodními cestami se však začalo dovážet dříví a postupně vyrůstaly dřevostavby (zvláště po 2. světové válce, kdy zde byly spojenecké vojenské základny). Dnes tady dřevostavby jednoznačně dominují.
V rámci expedice jsme navštívili „město“ Kulusuk (na stejnojmenném ostrově) s 312 obyvateli (a téměř 700 psy). Domy jsou zde relativně nové (v Grónsku si nepotrpí na historické stavby, v nejlepším případě je možno narazit na zbytky jejich základů) – samozřejmě dřevěné, včetně hotelu u letiště, školy, dřevěného kostelíku i místní elektrárny. Obytné domy často stojí na vysokých podporách z hranolů, jež zabraňují vytváření závějí na závětrné straně (v zimě zde napadne až šest metrů sněhu). Obvodové stěny mají nosnou rámovou dřevěnou konstrukci ze sloupků; z obou stran jsou nejčastěji ze silné překližky (min. 15 mm) s tepelnou izolací uvnitř (původně ze suché trávy, mechu, ovčí vlny). Obdobnou konstrukci mají i střešní podhledy (obvykle se spí v podkroví). Sedlové střechy jsou nejčastěji z prken překrytých několika vrstvami lepenky. Mají nápadně malé přesahy a chybí okapy, což je ve zdejších podmínkách kvůli sněhu ovšem logické (obr. 9).
Z vnějšku jsou domy opatřeny krycími nátěry (často obnovovanými) v libovolné barvě a v různých stupních lesku. Pozoruhodná jsou masivní dřevěná zdvojená okna, včetně systému uzavírání. Interiéry jsou vybaveny prostě, na druhé straně jsou dnes běžné i plovoucí podlahy. Vytápění je převážně spalováním topného oleje, s kombinací elektrických přímotopů či radiátorů. Elektřinu vyrábí ve dne v noci běžící dieselagregáty ve zmíněné dřevěné elektrárně.
Přes pošmourné až „olověné“ počasí (teplota se pohybovala mezi 2–5 °C) zde působilo pozoruhodné barevné spektrum: obydlí a stavby červené, modré, žluté a zelené, tundra hnědá, tráva zelená, moře kovově šedé – kolem plovoucích ledovců (icebergů) však tyrkysově modré. Pevninský led bílý a skály černé.

Závěrem
Častým argumentem kritiků dřevěných domů je nízká odolnost dřeva vůči povětrnostním vlivům. Poznatky z uvedených zemí však prokazují existenci dřevostaveb v podmínkách přímo drsných, neb co ještě klimaticky extrémnějšího si představit … kde žijí lidé. A dřevěné stavby jsou zde i stovky let staré.
Závěrem ještě jednou připomenutí, že se jedná o země bez lesů a dříví se musí vzdálenými cestami dovážet. Možná z toho pramení i určitá úcta …

Seznam literatury je k dispozici u autora

Autor: Doc. Ing. Václav Kupčák, CSc.
Katedra ekonomiky a řízení lesního hospodářství
Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor