Souvislosti vývoje cen surového dříví

Zdeněk Bluďovský

Článek dokumentuje průběh cenové tvorby surového dříví od vzniku cen v 18. století – v období, kdy v souvislosti s růstem spotřeby dříví u nás začal působit dřevařský trh, přes ovlivnění trhu a cen dříví rozvojem železniční a vodní dopravy a v neposlední řadě i důsledky rozsáhlých živelních katastrof v 19. století, přes opakované narušování fungování dřevařského trhu důsledky hospodářských krizí a válek v průběhu 20. století až po obnovu tržního hospodářství a uvolnění cenové tvorby v současných podmínkách.

Vývoj cen dříví
Vznik cen dříví navazuje na vznik dřevařského trhu. Ten u nás začal působit počátkem 18. století v souvislosti s růstem spotřeby dříví pro rozvíjející se sklářství a hutnictví železa. Venkovské obyvatelstvo do té doby (a z velké části i později) dříví většinou nekupovalo. Dlouho považovalo možnost bezplatného získání dříví z panského lesa za své právo. Volný odběr dříví z lesa byl postupně omezován jen na souše, vývraty nebo výsek méně cenných kmenů.
Nejrozšířenější formou prodeje surového dříví byl zpočátku prodej „nastojato“. Byl-li prodej sjednán před kácením stromů, jednalo se o tzv. předprodej. Cena se stanovovala buď v členění s ohledem na předpokládanou kvalitu těžených kmenů, nebo pro všechny kmeny jednotně. Výjimkou nebyl ani prodej jednotlivých kmenů požadované kvality před jejich vytěžením. Ještě ve středověku se rozšířil např. obchod kvalitním tvrdým dřívím na výrobu lodí v Janově, Cařihradu, Antverpách, později i v dalších přístavních městech. Ceny dříví v přímořských oblastech prudce vzrostly. To vyvolalo nebývale bezohledné kácení lesů.

Ceny v 19. století a v první polovině 20. století
Významným stimulem rozvoje obchodu dřívím se stal pokrok v dopravě, zejména v dopravě vodní a později železniční. Již od poloviny 19. století přesáhla dřevařská produkce českých zemí rámec domácí spotřeby a přebytek bylo nutné zhodnotit vývozem. Hlavním odběratelem se v té době stává Německo. O tehdejší úrovni cen dříví svědčí údaje, které uvádíme v tabulce 1. Přestože údaje uvedené v jednotlivých letech nejsou zcela porovnatelné, je z nich zřejmý prudký růst cen v tomto období.
Růst ovšem nebyl vždy plynulý. Byl přerušován působením řady faktorů, zpravidla nepříznivých. Takovým faktorem byl
např. obrovský polom způsobený orkánem v prosinci 1868. V některých místech představovalo polomové dříví až desetinásobný roční etát. Polom ovlivnil v závěru 60. let 19. století jinak trvale vzestupný kurz cen. Nepříznivé situaci, která se vytvořila na dřevařském trhu potřebou zpeněžit nebývale velké množství nezřídka poškozené dřevní hmoty, bylo možné čelit do jisté míry jen tam, kde se majitelé lesů dohodli na solidárním postupu při prodeji.
Hospodářský krach v r. 1873 se v obchodu s dřívím projevil výrazněji především na domácím trhu. Dočasně zde byl zaznamenán pokles cen měkké (jehličnaté) kulatiny v rozmezí od 10 do 25 %. Zanedlouho však ceny nabraly opět předchozí vzestupný trend.
Určitou komplikaci v oblasti vývozu dříví, zejména při určování jeho cen, přivodilo zavedení poměrně vysokého dovozního cla pro surové i zpracované dříví Německem v r. 1879. Sem totiž směřovala velká část exportu z českých zemí. Celní tarif výrazně snižoval rentabilitu vývozu a nutil vývozce hledat (s jistým úspěchem) nová odbytiště na západoevropských a mimoevropských trzích.
Na přelomu 19. a 20. století se ceny dříví poměrně stabilizovaly.
Po první světové válce ovlivnila růst cen dříví hospodářská konjunktura v období 1924–1929. Jednalo se ale o vliv značně omezený, neboť současně bylo nutno v tomto období řešit i důsledky rozsáhlé mniškové kalamity. Zvýšené kalamitní těžby a s nimi spojený nárůst nabídky surového dříví se projevily silným tlakem na ceny. Podle údajů tehdejšího Státního úřadu statistického srazila mnišková kalamita v průběhu roku 1924 ceny dříví na 43,6 % jejich původní úrovně. Krátce po tomto, z hlediska odvětvové ekonomiky lesního hospodářství, poměrně rozporuplném období došlo k další pohromě. V roce 1929 vypukla světová hospodářská krize, která trvala téměř do konce 30. let. Hospodářská krize se pochopitelně projevila i na dřevařských trzích. Pokles koupěschopné poptávky v tuzemsku i v zahraničí si v roce 1933 vynutil vydání vládního nařízení, kterým se rozsah těžeb snižoval na 50 %. Došlo k výraznému poklesu cen dříví. Cena smrkové kulatiny např. klesla z 210 Kč/m3 na 70 Kč/m3 v roce 1933. Podobný osud potkal v té době ceny dříví i v jiných evropských zemích. V Německu např. poklesla cena 1 m3 smrkové kmenoviny v průběhu roku 1929 o 15 %, v roce 1930 o dalších 30 % a v roce 1931 rovněž o necelých 30 %.

Ceny dříví v období centrálně plánované ekonomiky
Po skončení 2. světové války bylo v souvislosti s uplatněním soustavy centrálně plánovaného hospodářství zavedeno ústřední bilancování dodávek surového dříví a spolu s tím i uplatnění závazných cen jednotlivých sortimentů. V celostátních cenících surového dříví byly ceny stanoveny detailně podle tloušťkových stupňů a dalších kvalitativních ukazatelů. Současně plán určoval i průměrné zpeněžení dříví, v němž se promítala nejen plánovaná sortimentní skladba dodávek, ale dokonce i vnitřní kvalitativní a kvantitativní skladba každého sortimentu.
Ceny surového dříví v podstatě nezávisely na vztahu mezi nabídkou a poptávkou. Základem pro stanovení cen byla plánovaná cenová úroveň – průměrná cena dodávaného dříví, vypočtená podle předpokládané odvětvové rentability. V návaznosti na očekávaný vývoj nákladovosti a struktury lesních prací byly ceny surového dříví s určitou periodicitou, obvykle v pětiletých intervalech, novelizovány tak, aby odpovídaly novým podmínkám. Od plánované cenové úrovně se odvozovaly relace cen sortimentů, které měly vyjadřovat rozdíly v jejich užitné hodnotě.
Přes rozdílnost názorů na obsah termínu „užitná hodnota“ a přes značnou subjektivitu při stanovení diferenciace cen sortimentů nutno přiznat, že členění cen sortimentů se výrazněji neodchylovalo od jejich struktury tak, jak je známe v současné době v podmínkách tržně orientované ekonomiky.
V systému přídělového rozdělování dříví, který měl jen málo společného s fungujícím dřevařským trhem, bylo nesnadné určit pro jednotlivé sortimenty vztah mezi nabídkou a poptávkou a na tomto základě pak zjistit jejich užitnou hodnotu. Bezradnost při objektivním hledání konkrétní výše „užitné hodnoty“ vedla k subjektivnímu vymezování „cennosti“ jednotlivých sortimentů, a mohla být proto zneužita k prosazování nejrůznějších oborových odvětvových regionálních zájmů. Vývoj cen sortimentů ve vztahu k vývoji cenové hladiny je proto složitým průsečíkem nejrůznějších hledisek, která byla při zvažování „cennosti“ jednotlivých sortimentů posuzována.
V podmínkách centralizovaného systému direktivního plánování byly ceny dřeva, podobně jako ceny téměř všech ostatních surovin a produkce prvovýroby, nepřirozeně nízké. V roce 1962 se např. jehličnatá pilařská kulatina dodávala v průměru za 214,25 Kč/m3, jehličnatá vláknina za 176,93 Kč/m3 apod. (graf 1).
Nízké ceny surovin umožňovaly udržovat maloobchodní ceny výrobků z nich na poměrně nízké úrovni a to i při poměrně nízké produktivitě práce ve zpracovatelských oborech a odčerpávat část zdrojů, vytvářených realizací produkce pro potřeby mezioborového a meziodvětvového přerozdělování reprodukčních fondů. Mimořádně nepříznivým důsledkem nízkých cen surovin byla fiktivní, zdánlivě vysoká efektivnost jejich exportu, což se zejména v případě dřeva projevovalo vysokým podílem vývozu suroviny a dřevařských polotovarů na zahraniční dřevařské trhy a podceňováním možností rozšiřovat produkci dřevařského zboží o vysokém stupni finalizace.
Z údajů o vývoji cen v období direktivně plánované ekonomiky nelze dělat dostatečně výstižné závěry o vývoji nabídky a poptávky na dřevařském trhu. Průměrná cena odrážela, a to ještě se značnou nepřesností, vývoj nákladů v celoodvětvovém měřítku. Za třicetileté období 1960–1990 se zvýšila průměrná cena dřeva na území dnešní České republiky celkem 2,5krát, z cca 200 Kč/m3 počátkem 60. let na cca 500 Kč/m3 v roce 1990. K zásadnějším celostátním změnám došlo od vydání závazného ceníku 1958 také v letech 1964, 1967, 1976, 1985 a 1989.
Za období 1962–1990 se ceny jehličnaté pilařské kulatiny zvýšily o 183 %, z 214,25 Kč/m3 v roce 1962 na 605 Kč/m3 v roce 1990. K výraznému zvýšení cen tohoto sortimentu dochází v letech, kdy byly vydány nové závazné ceníky – v roce 1964, 1967, 1978, 1985 a 1989. Je pozoruhodné, že průměrné zpeněžení jehličnaté kulatiny vždy po výrazném vzestupu v důsledku změny závazných ceníků po delší dobu stagnovalo, dokonce s tendencí k mírnému snížení. Tak tomu bylo v období 1967–1975, 1978–1984, 1985–1989.
Podobný vývoj ve stejných obdobích, dokonce s výraznějšími projevy tendence ke snižování, zaznamenáváme i u jiných sortimentů, např. u jehličnatých výřezů zvláštní jakosti, jejichž průměrné zpeněžení za období 1962–1990 vzrostlo o 234 %. Průměrné zpeněžení výřezů zvláštní jakosti rezultuje z cen výřezů nejrůznějšího speciálního určení, které bylo v cenících vždy výrazně odlišeno.
V obou případech není příčinou změny cen vliv tržních (komerčních) faktorů, neboť skutečný trh s jeho průvodními jevy, vyúsťujícími do ovlivňování cen změnami nabídky a poptávky, v té době v bývalém Československu prostě neexistoval. Po dobu platnosti téhož závazného ceníku mohlo dojít ke změnám průměrných cen jen v důsledku vnitřních změn kvalitativní a rozměrové struktury příslušného sortimentu, pokud členění ceníku této struktuře odpovídalo. U pilařské kulatiny měla na průměrnou cenu nejvýraznější vliv tloušťková struktura dodávek, v nemalé míře pak i jejich kvalita, vyjádřená zastoupením tříd III. A a III. B. V cenových přehledech byly do skupiny kulatinových sortimentů zahrnovány např. také výřezy na výrobu sloupů, jejichž cena byla vždy výrazně vyšší. Zastoupení sloupoviny v dodávkách (zejména v případě borových sloupů) proto průměrnou cenu značně ovlivňovalo.
Ceny jehličnaté vlákniny za období 1962–1990 vzrostly podstatně nižším tempem, než tomu bylo u výše zmíněné pilařské kulatiny a výřezů zvláštní jakosti – jen o 109 %. Všestranné zvýhodňování chemického průmyslu, k němuž byl průmysl papíru a celulózy zařazen, se projevovalo mimo jiné také stanovením relativně nízké ceny jeho výchozí suroviny. Také u jehličnaté vlákniny můžeme pozorovat, že v období platnosti závazného ceníku dochází k postupnému snižování průměrného zpeněžení daného sortimentu.
Jediným sortimentem, u kterého zaznamenáváme dlouhodobé snižování cen v 60. a 70. letech je (s výjimkou listnaté vlákniny) jehličnaté a listnaté palivo. Poté, kdy cena jehličnatého paliva poklesla v roce 1973 na 63,34 Kč/m3 a cena listnatého paliva na 76,97 Kč/m3, následuje pomalý, leč trvalý vzestup, který pokračuje i v období přechodu k tržní ekonomice.
Ceny listnaté kulatiny vzrostly za zmíněných 30 let o 118 % a ceny listnaté vlákniny o 43 %. Vcelku vzrostly ceny listnáčů o 94,5 %, zatímco ceny jehličnanů o 157 %. V rozdílném tempu růstu se neodráží vývoj významu či užitné hodnoty obou seskupení sortimentů, ale především rozdílná úroveň výchozích hodnot. Počátkem 60. let byly ceny všech listnatých sortimentů, s výjimkou listnatých tyčí, vyšší než ceny příslušných sortimentů jehličnatých dřevin.

Ceny dříví po obnově tržní ekonomiky – do roku 2004
K obnově dřevařského trhu došlo v České republice počátkem 90. let 20. století zrušením závazného centrálního rozdělování surového dříví a zavedením jeho volných, tzv. smluvních cen. Poslední závazná úprava cen surového dříví v ČR byla provedena pro období
1. 1. 1991 – 31. 3. 1991, kdy byly stanoveny nové ceny jehličnatých a listnatých výřezů III. A a III. B tř. jakosti. Ceny ostatních sortimentů byly pak k 1. 1. 1991 přeřazeny do kategorie smluvních cen. Do téže kategorie byly v průběhu roku 1991 přeřazeny také jehličnaté a listnaté výřezy III. A a III. B.
Zrušení závazného bilancování sortimentů a uvolnění cenové tvorby se projevilo výrazným zvýšením cen již v průběhu prvních měsíců roku 1992 a vzestupný vývoj pokračoval u většiny sortimentů po celý rok. Za období 1991–1992 se ceny jehličnatých sortimentů zvýšily na 262 % (průměrná cena v roce 1990 = 100 %), z toho výřezy zvláštní jakosti na 245 %, pilařská kulatina na 239 %, vláknina na 171 %, ceny listnatých sortimentů na 187 %, z toho pilařská kulatina na 196 % a vláknina na 194 %. Na prudký vzestup cen listnáčů jako celku mělo vliv především zvýšené zastoupení cenných výřezů I. a II. jakostní třídy v dodávkách. Následný vývoj cen jednotlivých sortimentů byl značně rozdílný.
Ceny jehličnatých výřezů I. a II. třídy jakosti rostly s menšími výkyvy do letních měsíců 1993, pak následovalo prudké snížení. Koncem roku 1993 se situace z hlediska dodavatelů poněkud zlepšila a vývoj v roce 1994 naznačil trvalejší tendenci ke stabilizaci. Na celkovou úroveň cen surového dříví mají ale ceny jehličnatých výřezů zvláštní jakosti jen nevelký vliv, neboť jejich zastoupení v dodávkách v poslední době jen výjimečně přesahuje 2 % (grafy 2–3).
Celkovou úroveň cen v předchozích letech, podobně jako i v jiných obdobích, naopak výrazně ovlivňovala jehličnatá pilařská kulatina – výřezy III. A a III. B třídy jakosti (graf 4). Jehličnatá pilařská kulatina patří spolu s vlákninou z hlediska dodávaného množství k nejdůležitějším sortimentům českého lesního hospodářství. Ačkoliv se její zastoupení v celkových dodávkách počátkem 90. let minulého století poněkud snížilo, z dříve obvyklých téměř 50 % na 47,3 % v roce 1991 a dokonce jen na 41,88 % v roce 1994, v roce 2003 to bylo podle údajů ČSÚ opět 50,8 %. Vliv cen jehličnatých výřezů III. A a III. B na cenovou hladinu produkce lesního hospodářství zůstává a zřejmě ještě dlouho zůstane mimořádně významným.
Z hlediska českého lesního hospodářství příznivý vývoj cen obou skupin sortimentů pokračoval do března 1993. Pak následoval výrazný, překvapující pokles, trvající od dubna do září 1993. Náznaky nového vzestupu se projevily v zimních měsících 1993, ale ceny zdaleka nedosáhly úrovně téhož období předchozího roku. Na této úrovni se ceny jehličnaté pilařské kulatiny udržely během celého roku 1994 a s menšími výkyvy dokonce až do pololetí roku 1997. Ještě v červnu 1997 se pilařské výřezy III. A prodávaly ve smrku za 1 604 Kč/m3 a v borovici za 1 238 Kč/m3.
Pak následoval koncem roku 1997 a počátkem roku 1998 nečekaně prudký vzestup. Ten vrcholil v prvním čtvrtletí 2001, kdy se průměrné ceny kvalitní smrkové kulatiny III. A přehouply přes do té doby nepřekonanou hranici 2 000 Kč/m3 (2 024 Kč/m3 v únoru 2001). Ačkoliv existuje celá řada názorů, jak vysvětlit tento vývoj, zdá se jako nejpřesvědčivější argument skutečnost, že v daném období se na dřevařském trhu České republiky začínají uplatňovat nové, kapitálově silné odběratelské a zpracovatelské firmy, které si mohly přechodný pokles rentability, vyvolaný zvýšením cen suroviny, dovolit. Jiné firmy, z technologického i marketingového hlediska zaostávající, nečekaně tvrdé poměry surovinového trhu neunesly a řada z nich se rozpadla.
Shodou okolností po dosažení dominantního postavení kapitálově silných firem na surovinovém trhu ČR dochází u jehličnaté pilařské kulatiny od počátku roku 2002 ke snížení cenové nabídky. O intenzitě tohoto snížení svědčí průměrná cena dodávek smrkových výřezů III. A v prvním pololetí 2004, pohybující se okolo 1 450 Kč/m3. (Ceny borových výřezů III. A v tomtéž období oscilují okolo 1 100 Kč/m3.) V červenci 2004 vykazovala cenová statistika ČSÚ oproti základnímu období (prosinec 1999 = 100) u smrkových výřezů III. A cenový index 72,4 a u borových výřezů III. B index 71,4.
Obdobný vývoj měly i ceny dalšího, neméně významného sortimentu – jehličnaté vlákniny (graf 5). Tento sortiment dosáhl svého cenového maxima na přelomu let 1998–1999, kdy průměrná cena smrkové vlákniny se vyšplhala nad 1 000 Kč/m3 a borové nad 900 Kč/m3, v roce 2000 pak poněkud poklesla na 860–920 Kč/m3. (Připomeňme jen, že počátkem 90. let se průměrná cena jehličnaté vlákniny pohybovala mezi 600–700 Kč/m3.) Také u jehličnaté vlákniny dochází od počátku roku 2002 ke strmému a nepřetržitému poklesu cen. V pololetí 2004 prodávají výrobci v ČR jehličnatou vlákninu za cenu, která se u smrku i borovice pohybuje okolo 630 Kč/m3.
Výrazné výkyvy cenových trendů jsou charakteristické zejména pro jehličnaté sortimenty surového dříví. Z dlouhodobějšího pohledu se jeví vývoj cen listnatých sortimentů, zejména pak listnatých pilařských výřezů, jako poměrně vyrovnaný. Časová rozmanitost cen výřezů zvláštní jakosti je silně ovlivňována kvalitativními i rozměrovými rozdíly dodávaného dříví a nelze v ní odhalit významnější vývojovou zákonitost.
Pozoruhodný je na druhé straně trvalý a výrazný růst cen palivového dříví (graf 6), které se zejména u listnatého paliva přibližují úrovni cen vlákninového dříví. Cenový index palivového dříví má (s výjimkou indexu cen nejkvalitnějších bukových výřezů I. tř. jakosti) nejvyšší hodnotu. V pololetí 2004 dosáhla u jehličnatého paliva 120,4 a u listnatého paliva 117,1 (prosinec 1999 = 100).
Vývoj celkových cen surového dříví (grafy 7, 8) je jednoznačně ovlivňován vývojem cen obou výše uvedených skupin rozhodujících sortimentů – jehličnaté pilařské kulatiny a jehlič-naté vlákniny. Graficky vyjádřený trend není nutné zvláště komentovat. Příčiny zjištěného cenového trendu mohou být jednak společné – např. překonávání důsledků větrných kalamit postihujících střední a jihozápadní Evropu, vývoj kurzu evropské měny euro apod., nebo pro příslušný sortiment rozdílné, související zejména se změnami postavení finálních výrobků a polotovarů z nich vyráběných na mezinárodních trzích. Při rychle postupující koncentraci výrobních (a odbytových) kapacit se nedá ale přehlédnout výše zmíněná úloha dominantních odběratelů a jejich cenové politiky.

Článek vznikl redakčním zkrácením publikace Lesnický průvodce 1/2005 (vydal Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., ISSN 0862-7657, ISBN 80-86461-44-0) za laskavého svolení rodiny autora a Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.

Autor:
† Doc. Ing. Zdeněk Bluďovský, DrSc.