Editorial 7/2009
vítám Vás nad stránkami letní Lesnické práce.
Termíny jako krize a její dopady, protikrizová opatření, státní pomoc a další hesla spojená s poměrně razantním zpomalením ekonomik vyspělého světa slyšíme z různých stran několikrát denně. V zásadě lze ale v krizi vidět i pozitivní dopady. Firmy se snaží optimalizovat a racionalizovat procesy fungování, hledají nové příležitosti a vytvářejí nové strategie.
Mezi zřejmé negativní důsledky, jež krize přináší, se vkrádá i jeden zřídka zmiňovaný, ale o to zrádnější. Řízení lidských zdrojů samozřejmě reaguje na zásadní snížení počtu pracovních příležitostí na trhu práce. Tato situace se ovšem může snadno proměnit v nástroj zneužitelný k negativní motivaci, či v extrémním případě eskalující až k vytváření atmosféry strachu. Historie ukázala, že tento systém může fungovat poměrně dlouhou dobu, ovšem rozhodně ne v demokratickém režimu. V demokratickém zřízení, i když zkoušeném krizí, by se atmosféra strachu neměla stát protikrizovým opatřením.
Se zvědavostí jsem očekával, jak se projeví současná hospodářská situace na výstavě Elmia Woood (str. 30). Na počtu návštěvníků i vystavovatelů se krize neprojevila. Možná i díky krizi byla patrná zvýšená snaha vystavovatelů zaujmout návštěvníky. Prezentace a expozice byly zajímavé a doprovodný program vystavovatelů měl někdy blíže k vydařeným uměleckým programům než k lesnické výrobě.
Krize naštěstí nezasáhla ani „lesnické Nobelovy ceny“ Schweighoferova cena(str. 34), které se předávaly
19. června ve Vídni. Právě smysluplná podpora vědy a výzkumu a spolupráce s praxí je bez pochyby jedním z nejúčinnějších konkurenceschopnost posilujících protikrizových opatření.
Jsem rád, že pracuji ve společnosti, kde krize není důvodem k vytváření atmosféry strachu, ale naopak se stává výzvou k překonání nejrůznějších obtíží, a přeji všem lesníkům, aby se jim dostávalo možnosti čelit krizi, nikoli strachu.
S pozdravem Lesu zdar a s přáním příjemného léta
Jan Příhoda