Lesní hospodářství SaskA
Karel Vančura
Svobodný stát Sasko je v porovnání s Bavorskem na lesy chudý. Lesnatost je 27,6 % a lesy jsou na ploše 521 628 ha rozloženy velmi nerovnoměrně – nejvíce jich je při hranici s ČR v Krušných horách. Právě zde byly v tzv. černém trojúhelníku lesy tak jako na české straně hranice poškozeny především imisemi a zvěří, navíc mají lesy obecně poměrně nízkou porostní zásobu a nepříznivou strukturu, 70 % tvoří jehličnany. Postupně se zvyšuje podíl listnáčů při obnově lesa, jejíž podíl pod porostem na úkor zalesňování holosečí rovněž vzrůstá. Více než 70 % porostů je mladších 80 let.
Transformace a řízení lesního hospodářství
Tak jako v ostatních zemích střední a východní Evropy byly v procesu transformace na počátku 90. let nově uspořádány vlastnické poměry a rovněž ustanovena nová správa lesů. Okolo 100 000 ha lesů bylo vráceno v restitucích přibližně 60 000 vlastníků, takže i v Sasku vznikly problémy, které jsou známy jinde (vzdálenost bydliště majitelů od majetku a jejich množství, neznalosti odborného hospodaření, nedůvěra ve stát a ve společnou práci např. v družstvech apod.). Objevili se však i noví majitelé lesů, kteří koupili les (145 000 ha) od Správy státního majetku – Bodenverwertungs und verwaltungs GmbH (BVVG) při privatizaci. Tato státem zřízená společnost prodává / privatizuje na vyžádání vlády tzv. TRW (Treuhandrestwald), což jsou dřívější znárodněné majetky zemědělské a les-ní půdy, které byly na území někdejší NDR „ve vlastnictví lidu“. Tzv. „Koerperschfts-wald“ zahrnuje soukromé lesní majetky měst, obcí, různých spolků a sdružení. Na rozdíl od ČR již v Sasku existuje církevní lesní majetek (11 000 ha), který byl tradičně dobře obhospodařován.
Saská zemská správa lesů má na starosti obhospodařování a správu státních lesů, výkon služeb pro majitele lesů, lesnický výzkum a vědu, práci s veřejností a lesnické vzdělávání a je vrcholným orgánem správy lesů a myslivosti. Řídí ji „Odbor 6 – Ochrana lesa, lesní hospodářství“ Státního ministerstva životního prostředí a zeměděl-ství, další stupně řízení představují dvě lesní ředitelství, 51 lesních úřadů a 362 revírů. V r. 2006 byl zemskou vládou založen podnik Saské lesy (Sachsenforst), který má dvoustupňovou organizační strukturu: ředitelství a 15 lesních správ. Území spravované lesními správami se člení na revíry, a to revíry státní (celkem 125, s průměrnou výměrou 1 500 ha) a revíry jiných vlastníků, kteří svěřili správu svého majetku Saským lesům (celkem 95, průměrná výměra 3 000 ha).
Státní podnik má podnikatelskou volnost a plní povinnosti původní státní lesní služby. Byl snížen počet lesních úseků z 324 na 223 (123 pro lesy státní a 98 pro lesy soukromé a komunální). Lesní hospodářství a dřevozpracující průmysl zaměstnávají asi 26 000 lidí.
Ministerstvu je přímo podřízen Zemský ústav pro lesy v Graupě, kde je rovněž semenářský závod/luštírna a pokusná školka. Prioritami ústavu jsou pěstování a ochrana lesa, hospodářská úprava, genetika lesních dřevin a produkce dřeva.
Kromě ústavu se výzkumem zabývá také Fakulta lesnická, geo- a vodohospodářská Technické university v Drážďanech, která byla založena v roce 1994. Ovšem její lesnický odbor, který jediný sídlí v nedalekém Tharandtu, je prakticky jednou z nejstarších lesnických škol v Evropě. Je zde významné arboretum s asi 3 000 dřevinami, velké množství kultivarů a bylin sloužících k botanickému a dendrologickému vzdělávání. Významné je, že zde již od roku 1811 nejsou dřeviny uchovávány jako jednotlivé stromy, ale byly vysazovány ve skupinách, i když na nevelkých plochách. Vyučuje se zde i krajinářská architektura, ochrana životního prostředí a oblastní plánování právě tak jako tropické lesnictví a management.
Lesnický program a legislativa
Saský lesnický program směřuje podle zásad lesnické politiky k vytvoření polyfunkčního lesního hospodářství, jehož základními prvky jsou: trvalá udržitelnost funkcí lesa; skutečnost, že všechny funkce mají stejnou váhu; časová souvislost funkcí, které tvoří jednotný celek a nelze je oddělovat. Cílem je směřování k přírodě blízkému hospodářskému lesu. Na to, aby se tímto směrem vydali i soukromí majitelé lesů, se zaměřují podpůrné programy.
Hospodaří se podle Zemského lesního zákona pro Svobodný stát Sasko (WGS z 10. 4. 1992). Pochopitelně, tak jako i pro ostatní spolkové země, platí federální zákony:
- Zákon o zachování lesa a podpoře lesního hospodářství (BWG 1975);
- Spolkový zákon o lesním semenném a sadebním materiálu (BGfSP 1957);
- Spolkový zákon o zákonných obchodních třídách surového dříví (GgHR 1969).
Změny v posledních letech
V minulých 18 letech se v Sasku v nevídané míře podařila uskutečnit přestavba lesů prostřednictvím stanovištně vhodných jehličnatých a listnatých druhů. Jako příklad slouží vymíráním ohrožená jedle bělokorá, která byla od roku 1990 do lesů vysázena na rozloze 2 032 ha. Přitom se převážně pod clonou smrkových a borových porostů podsazují i listnaté druhy a tímto způsobem se lesníci snaží vytvořit rozmanité horizontální a vertikální lesní struktury. Smrk, který byl i zde sázen mimo původní oblasti výskytu, je většinou z osiva možná sice původních, ale místně nevhodných populací. Z genetického hlediska je zvláště kritická situace u 11 druhů dřevin a 29 druhů keřů, které jsou v saském Červeném seznamu uvedeny jako ohrožené druhy.
V saských lesích byly na téměř 9 % lesní plochy (16 000 ha) zmapovány lesní biotopy. K tomu patří jednak 6 500 ha obzvláště chráněných biotopů podle § 26 saského zákona o ochraně přírody (např. prameniště, rašeliniště apod.), jednak 10 000 ha dalších cenných ploch, jako jsou např. přírodě blízké bukové a dubové porosty.
Při monitoringu stavu lesů došlo v posledních letech k posunu ze silně do slabě poškozených tříd stromů, průměrná defoliace korun se mírně snížila. Nejvýznamnější změny vykazuje buk (29,1 % v roce 2004, 2008 – 22,1 %), u jehličnanů byly tyto změny nižší. Výsledky monitorování ale také ukazují, že depozice prostřednictvím kyselých srážek je stále velmi vysoká, a to navzdory silnému snížení průmyslových emisí v letech 1989 a 1992. Lesní půdy vykazují vysokou míru acidifikace s pouze nízkým nasycením bázemi.
Zmíněné kladné výsledky však zastiňují škody způsobené vichřicí Kyrill a v teplých periodách vytvořené vhodné podmínky pro kůrovce a škůdce na kulturách. V červenci roku 2008 zjištěné objemy kůrovcem napadené hmoty překročily čtyřnásobně objem dřeva napadeného v předchozím roce. Očekává se, že škody budou pokračovat i v příštích letech.
Ochrana lesa a zachování genofondu
Úkoly ochrany lesa v Sasku plní centrálně státní podnik Sachsenforst. Monitorování lesních porostů a sledování faktorů způsobujících škody je prováděno prostřednictvím ohlašovací agendy (zahrnuje měsíční hlášení škod v lese způsobených abiotickými a biotickými faktory na úrovni revírů) a dalších speciálních postupů jako: Průzkum stavu půdy, stavu lesa, evidování škod způsobených zvěří. Dále se provádí sledování a prognóza škodlivých faktorů pro hlavní škůdce, prověření postupů integrované ochrany rostlin, diagnózy škod na lesních stromech jako poradenská služba pro majitele lesů, pravidelná registrace škod způsobených okusem a loupáním spárkatou zvěří ve všech lesních porostech. Z výsledků je každoročně zpracovávána „Zpráva o ochraně lesa“, která je vydávána jako doporučení k opatřením na ochranu lesa pro majitele lesů.
Orgán státní správy lesů může vlastníku lesa nařídit tato opatření:
- zastavení jiných těžeb než těžeb nahodilých a zpracování těžeb nahodilých ve stanoveném rozsahu a termínu,
- provedení ochranného zásahu směřujícího k zastavení šíření nebo k hubení škodlivých organismů,
- zničení napadených semen a sazenic,
- průkazné označování a evidenci vytěženého dřeva,
- omezení nakládání se dřevem, semeny nebo sazenicemi lesních dřevin.
Po ukončení celozemské rozsáhlé inventarizace lesních genových zdrojů je v Sasku v současné době zaznamenáno 1 375 lesních porostů, skládajících se z 34 lesních dřevin a keřů, resp. druhových skupin na rozloze 3 770 ha, jakož i 6 640 stromů pro zachování in-situ, které jsou vymezeny jako lesy se zvláštní funkcí zachování genofondu. Pokud je existence těchto genových zdrojů ohrožena v souvislosti se záborem lesní půdy nebo z jiných důvodů, budou v Sasku učiněna opatření k zachování genových zdrojů ex-situ. Dodatečně k tomu je k dispozici lesní genová banka, ve které je uloženo 83 kg semenných materiálů 16 druhů lesních dřevin. Předpoklá-dá se, že prostřednictvím zabezpečení genových zdrojů je možné překonávat izolaci jednotlivých individuí a zvyšovat varianci. Předpokladem je však inventarizace populací prostřednictvím izoenzymové analýzy nebo analýzy DNA.
Myslivost
Sasko má téměř 195 000 ha honiteb a jejich uživatelé, vlastníci lesů a orgány státní správy lesů jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří. Nicméně vzhledem k narůstajícím škodám přepracoval státní podnik v roce 2002 pravidla pro provozování myslivosti ve svých honitbách. Saské lesy již od začátku 90. let nepronajímají nic, ale zájemcům o lov prodávají povolenky k lovu – státní podnik si tím zachoval dominantní vliv na myslivecké hospodaření. Za paušální poplatek může lovec ve vymezeném úseku honitby (přibližně 150 ha nebo podle nařízení lesní správy) lovit veškerou zákonem povolenou zvěř a má možnost odkoupit i získanou zvěřinu. Pro snížení stavů jsou lovci motivováni – od v pořadí šestého uloveného kusu jakékoliv spárkaté zvěře dostává lovec po částech zpět roční poplatek, kdo splní plán lovu (kolem 25 kusů) ve vyhrazeném úseku, dostane zpět poplatek celý.
K regulaci především jelení zvěře, jejíž stavy se v uplynulých desetiletích prudce zvyšovaly, Saské lesy přistoupily s ohledem na přeměnu lesa a vysoké škody. Cílem jsou podle lesního zákona zdravé lesy s přimě-řenými stavy zvěře. Cílový stav jelení zvěře je 1 až 2 kusy zvěře na 100 ha – v současné době je to nejméně 3x více. V r. 1965 bylo v režijních honitbách uloveno kolem 500 kusů jelení zvěře, na počátku 90. let se lovilo cca 6 000 kusů, nyní se odstřel pohybuje okolo 4 600 kusů.
V mnoha oblastech ve správě Saských lesů se smrk a buk sice zmlazují a odrůstají bez ochrany, ale na hřebenech Krušných hor a u hranic s ČR stále dochází u buku k silnému poškozování zvěří. Saské lesy proto na rozdíl od některých soukromých vlastníků a nájemců honiteb prosazují velmi restriktivní přístup k péči o zvěř. Přezimovací obůrky a zvěřní políčka se nepoužívají. Dochází pouze k extenzivní péči o louky poskytující přirozenou pastvu. Důležité je pouze to, aby zvěř, která je jen minimálně přikrmována, a to pouze senem, měla v zimě klid.
Chráněná území
Národní park Saské Švýcarsko a vřesoviště Königsbrücker Heide s ohledem na svoji původnost představují nejvýznamnější a také největší souvislé chráněné oblasti. Další chráněné lesní plochy zahrnuje zejména systém NATURA 2000. Lesnické hospodaření je orientováno na biotopy zaměřené převážně na cíle ochrany přírody. Na těchto plochách mají být postupně vytvářena přírodě blízká lesní společenstva.
Společné projekty mezi ČR a Saskem
Obecná spolupráce existuje v rámci Pracovního společenství evropských hraničních regionů. S ústavem v Graupě dlouhodobě spolupracuje VÚLHM, v.v.i., a lesů se týkají mj. i projekty:
- Virtuální lesní úřad jako příspěvek k rozvoji místní oblasti a spolupráce v pohraničním regionu Saska a ČR (2003–2005). Cílem projektu bylo zpřístupnění informací o lesnictví, turistice, přírodě o oblasti Saska a Česka pro široké spektrum uživatelů – vlastníci lesa, státní správa, občané aj. Projekt vedla saská strana, a to Saský lesní zemský úřad – v Pirna-Graupa, za českou stranu garantuje ÚHÚL Brandýs n. L. zpřístupnění informací.
- Silvaportal na Internetu (od 2006) – Aktu-alizovaný portál s informacemi o lesích a lesnictví v příhraničním regio-
nu Saska, České republiky a Polska (www.silvaportal.info). Informuje o lesnictví v regionu, ochraně lesa a jeho monitorování. Představuje krajinu a možnosti výletů do přírody stejně jako instituce působící v lesnictví a ochraně přírody a krajiny regionu. Vznikl v rámci Interreg III A projektu EU, jehož malými projekty se administrativně zabývá jednatelství Euroregionu Krušnohoří. Byl spolufinancován Saskem a projekty byly realizovány Institutem dřevařských technologií Drážďany, s. r. o., Státním podnikem Sachsenforst, ÚHÚL Brandýs n. L., Regionálním ředitelstvím polských státních lesů (RDLP Wrocław), Asociací lesních techniků a inženýrů a lesnické ekonomie (SITLID Wrocław).
- Projekt pedagogické aktivity v lese – koncepce semináře pro lesníky (PAWS 2004–2007). Multilaterální projekt proběhl v rámci programu Leonardo da Vinci za účasti 6 států – Německo, Rakousko, Slovensko, Velká Británie, Finsko a Česká republika. Za ČR byl partnerem ÚHÚL a Střední lesnická škola v Hranicích.
V rámci příhraničních aktivit probíhají např. společné akce organizované Centrem ochrany přírody v Neukirchu, a to i za účasti Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj Šluknovska (TUR) a dětí z českých základních škol.
Autor:
Ing. Karel Vančura
ÚHÚL, Brandýs nad Labem
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Zdeněk Patzelt