Ilegální motorismus nevyřeší klasické motokrosové areály…
- Můžete ve stručnosti popsat historii a vývoj ilegálního motorismu? Kdy se u nás poprvé ve větší míře setkáváme s tímto pojmem?
Ilegálním motorismem nazýváme rekreační terénní projížďky mimo legální areály nebo komunikace. Jistěže i dříve bylo možno v lese potkat houbaře na čezetě, boom dnešního ilegálního motorismu je ale důsledkem tří souběžných okolností z poslední dekády: vzrostla kupní síla obyvatel, byl přizpůsoben žebříček hodnot a vznikla nepřeberná nabídka příslušných vozidel s celou „marketingovou parádou“. Klíčovou roli při tom zřejmě sehrály čtyřkolky, které terénní ježdění zpopularizovaly i lidem s menšími sportovními ambicemi nebo řidičskými schopnostmi. V důsledku všeho tak do lesů vjelo nebývalé množství lidí. Samotný pojem ilegální motorismus jsme vytvořili z potřeby pojmenovat tento jev.
- Jaký je současný trend ve vývoji ilegálního motorismu? Jaké jsou prognózy do budoucna?
To zřejmě velmi závisí na vývoji ekonomiky, legislativy, restrikce a celkové atmosféry ve společnosti. Nárůst počtu terénních strojů úzce souvisel s obdobím, v němž ekonomika rostla a lidé měli na leccos čas i peníze. Kdo se toužil vybíjet za řídítky řvoucího stroje, patrně si ho už obstaral nebo záhy obstará. Vlivem nasycenosti trhu i recese se proto teď zřejmě křivka počtu strojů začne zplošťovat. Proti tomu ale působí i opačné vlivy: dorůstá mladá generace podléhající stejným lákadlům, budou patrně vznikat další půjčovny, které ilegální motorismus minimálně podpoří skrze nově vzbuzené touhy. Není tedy důvod domnívat se, že by ilegální motorismus jednoduše odezněl.
- Pokuste se o určité zjednodušení a popište typického zástupce motorkáře, který preferuje jízdu mimo pozemní komunikace.
Při opravdu velkém zjednodušení rozpoznáme tři základní skupiny jezdců. Předně tu je po vesnicích spousta mladých mužů, kteří jezdí na tom, co je po ruce, protože je to baví. Vnímají jízdu jako běžný způsob pohybu obhospodařovanou krajinou, takže si nedělají hlavu s tím, co je legální a co ne. Druhou skupinou jsou spíše obyvatelé měst, kteří motorismus povýšili na životní styl a páchají přestupky v touze vybít energii. Nastavení omezujících pravidel vnímají jako újmu a jsou schopni velmi energicky argumentovat pro vlastní obhajobu. Třetí skupinou jsou pak dobře situovaní muži, kteří silnou motorku nebo čtyřkolku používají jako symbol, kterým se ve společnosti zpřítomňují. Tito lidé s ilegalitou svého počínání většinou nepolemizují, je jim lhostejná nebo je baví. Samozřejmě, že hranice mezi uvedenými typy jsou velmi nejasné a rozptýlené. Je tady také řada lidí, kteří vlastní motorku nebo čtyřkolku a chovají se s nimi slušně, nebo se dopouštějí drobných excesů při jinak legální a smysluplné jízdě. Rozhodně tedy neumíme říct, že typický ilegální motorista má čtyřicet let, komplex méněcennosti a dvě děti…
- Jaký terén je řidiči motorek a čtyřkolek preferován? V jakém období vznikají největší škody?
Nejoblíbenějším terénem jsou atraktivní, přírodně hodnotná území. Např. při jednom z monitoringů bylo na jedné exponované beskydské stezce zaznamenáno až 22 ilegálních strojů za hodinu. Je pravda, že z chráněných území máme nejvíce dat, takže naše představa o preferencích může být mírně zkreslená. Zejména jezdci na endurech ale mají při výběru tras podobnou motivaci i kritéria jako cykloturista – chtějí něco zbrázdit, zdolat, navštívit, vidět, pokochat se. Ti lidé nejsou nutně asociálové bez citu pro krásu a pro krajinu; jen se jim nějak nedostavuje potřeba přistupovat k ní po špičkách a s pokorou. Nejvíce škod vzniká po deštích a na jaře, kdy je vegetační kryt nejzranitelnější.
- Nastínili byste stručně rozdíly v legislativě ve vztahu k vjezdu motorových vozidel na území hospodářských lesů a na území národních parků, CHKO, NPP, PP, NPR a PR?
Zákaz vjezdu motorových vozidel mimo určené komunikace na území NP, CHKO a NPR je dán zákonem č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V případě dalších kategorií chráněných území je zakázáno měnit stav dochovaného přírodního prostředí – tam by se muselo doložit, že vjezdem došlo k poškození. Vjezd do běžných hospodářských lesů zakazuje lesní zákon, vjezd na nelesní pozemky řeší především občanský zákoník. Zvláštní režim platí ve vodárenských pásmech nebo vojenských újezdech.
- Jak je na vjezd motorových vozidel pohlíženo z pohledu práva – jedná se o přestupek, nebo jej lze kvalifikovat jako trestný čin?
S trestněprávní kvalifikací nemáme zkušenost, nevíme o žádné kauze, kterou by někdo dotáhl tak daleko. Mluvme tedy jen o přestupcích. Ty je ovšem obtížné nejen trestat, ale už jen pochopit, protože pravidla pro provoz motorových vozidel mimo silnice jsou pro laika extrémně nesrozumitelná. Např. zákaz vjezd do lesů výslovně stanovuje lesní zákon, vlivné názory jej ale zpochybňují s odkazem na právo obecného užívání účelové komunikace podle zákona o pozemních komunikacích. Potom je ovšem místem k volnému provozu motorového vozidla i lesní pěšina jakožto jedna z normovaných kategorií účelových komunikací. To je jistě velmi kuriózní vymezení pravidel.
Jestliže řídíte auto na silnici, říká vám silniční zákon zcela jednoznačně, co kdy můžete a co ne. Nikdo neočekává, že vedle vás bude sedět advokát a každou dopravní situaci, ke které se blížíte, bude vykládat se sbírkou judikátů na klíně. Jakmile ale ze silnice sjedete na účelovou komunikaci, jasná pravidla skončí. Když na silnici pojedete vlevo, žádný advokát vás z následků nevyseká. Když vjedete na čtyřkolce do lesa, výsledek případného sporu neumí předpovědět nikdo. Toho se přirozeně hojně využívá.
Stát tady jasně zaspal dobu. Zatímco se dennodenně věnuje otázkám provozu na silnicích, což je samozřejmě v pořádku, úplně opomenul, že za zády vyrostl i problém provozu mimo ně. Ignorace problému je pak jeho přímou podporou.
- Je majitel lesa zodpovědný za škody způsobené motorovými vozidly v porostech vůči SSL a ČIŽP?
Nejsme právníci. Jen se domníváme, že by bylo třeba prokázat zavinění či nedbalost. A prokázat majiteli lesa vinu za to, že mu tam jezdí čtyřkolky a on je neumí chytit, by asi bylo obtížné.
- Jaké má majitel nebo správce lesa možnosti se ilegálnímu vjezdu motorových vozidel bránit? Jaký postup byste v případě, že zjistí takové počínání, doporučili?
Majitel lesa může zajít na silniční správní úřad, což je de facto každý obecní úřad, a požádat jej, aby mu při vjezdu do jeho lesa zřídil dopravní značku zákaz vjezdu. Sama značka vjezdu samozřejmě nezabrání, ale odstraní výše zmíněné právnické spekulace, protože sám zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, umožňuje omezení veřejného přístupu na komunikaci značkou. Pokud značka nepomáhá, může majitel požádat o instalaci závory. V případě incidentu může přivolat Policii ČR. Bohužel, nemůže pachatele zadržet sám, není oprávněn zřizovat nějaké vlastní překážky nebo pasti. Může sice proti pachatelům použít fotografie nebo videozáznam, přesto je jeho pozice velmi obtížná.
- Legální možností pro motorkáře jsou motokrosové tratě. Jakým způsobem se vytipovávají a legalizují tyto lokality?
Problém ilegálního motorismu nevyřeší klasické motokrosové areály. Řada jezdců si nejvíce cení zážitku z volné jízdy krajinou, který jim ježdění na stále stejné dráze nenabídne. Je tu vůbec rozdíl v pojetí, technice, vybavení atd. Atraktivní nabídkou pro naše ilegály by proto mohlo být rozsáhlé území s garancí volného pohybu strojů, např. na území vojenských újezdů. V nich může mít za určitých okolností jízda terénních strojů dokonce pozitivní vliv na biotopy některých druhů a společenstev, které se zde udržely jen díky pravidelnému mechanickému narušování stanovišť. Takové řešení se zatím rýsuje jen experimentálně a velmi opatrně. Problémem je, že nemalá část fanoušků terénní jízdy není schopna svou pozici správně nahlédnout, natož pak měnit.
Jinak, abychom odpověděli na otázku, zřízení běžného areálu je z hlediska zákona stavbou, která vyžaduje příslušné územní a stavební řízení, samozřejmě je pak individuálně potřeba posuzovat také dopady na přírodu či životní prostředí vůbec.
- Problém s ilegálním motorismem evidují lesníci a ochranáři v celé republice. V jakých lokalitách Moravskoslezského kraje je tento problém nejpalčivější?
Nechceme být mluvčími všech obcí a vlastníků pozemků. Jestliže někde za vsí jezdí pravidelně pět motorkářů a nikdo si nestěžuje, nikdy se o tom zřejmě nedozvíme. Z hlediska koncentrace motorkářů a čtyřkol-kářů jsou vyhlášené Beskydy, ať už z důvodů vysoké hustoty osídlení, rozvinuté turistické infrastruktury, přitažlivého terénu či blízkosti ostravské aglomerace. Dále je to CHKO Poodří, Oderské vrchy, vojenský prostor Libavá, kde mají vojáci s motorkáři veliký problém. Mezi jmenovanými oblastmi leží obrovské množství dalších lokalit, které obhospodařují malé skupiny místních ilegálů.
- V jakém konkrétním případě došlo v Moravskoslezském kraji z pohledu ochrany přírody k největším škodám?
Mezi závažné škody patří namátkou například rozježdění hřebenové stezky ve Veřovických vrších. My ale nechceme hodnotit dopady ilegálního motorismu na ochranu přírody v korunách. Vyčíslitelné škody vznikají např. na zemědělských kulturách, ale škody na přírodě a jejím rekreačním potenciálu, stejně jako např. na právní a občanské kultuře této země jsou – v přeneseném slova smyslu i doslovně – nevyčíslitelné.
- Kvantifikovat škody by jistě bylo obtížné, ale ne nemožné.
Máte pravdu, metody existují, i když jsou problematické. Ale problém ilegálního motorismu spočívá v jeho neuchopitelnosti, neohraničenosti. Abychom mohli vyčíslit škodu, museli bychom znát stav území před poškozením. Takový monitoring je možný jen velmi omezeně.
- Majitel či správce lesa původní stav často zná…
Oddělme tady hospodářský les, kde se ví, v jakém stavu byl, a přírodní biotopy. U přírodně hodnotných lokalit sice existuje informace o jejich stavu, hůře už je ovšem predikovatelný jejich další vývoj po poškození. Projednou se nemusí stát vůbec nic, opakováním se může stát hodně. Pak zde existuje celá řada přírodních lokalit, kde je velmi obtížné získat informaci o jejich stavu před poškozením. Vezměte si na jedné straně množství incidentů a v jednotlivostech relativně omezené škody na biotopech a na druhé straně náročnost potřebného sledování a vyhodnocování. To nemá šanci na úspěch, nemluvě o tom, že motorkářská komunita v mezích takového přístupu už dávno argumentuje objektivně většími škodami způsobenými např. těžební činností nebo pohybem vozidel zemědělců či myslivců. Zde se musíme držet skutečnosti, že porušením zákazu vjezdu jsou působeny škody, také jsou ale porušována práva lidí, ať už vlastníků, uživatelů nebo návštěvníků přírody, a v neposlední řadě zákon sám. Je proto proveditelnější odvíjet restrikci od ochrany těchto práv už proto, že to bude i pachatelům pochopitelnější.
- Máte informace, zda a jak funguje spolupráce majitelů lesů či správců s orgány státní správy, s Policií ČR?
Jistá spolupráce funguje mezi Policií ČR, správami CHKO a LČR. Jinak ale panuje celková skepse, zejména na straně drobných vlastníků.
- Proč se nedaří problém ilegálního motorismu efektivně řešit?
Bezprostřední příčinou je obtížná postižitelnost a relativně malá aktivita Policie ČR. Začíná se ale zdát, že když chce, zasáhnout umí. Samozřejmě, její akce musí být opakované, kontinuální. Dalším důvodem je zmiňovaná nepřehlednost legislativy a malá informovanost lidí o tom, co je vlastně nelegální, a jak se nelegálním projevům v běžných podmínkách bránit. Strach zasáhnout, odevzdání a smířenost problém jen prohlubuje. U samotných kořenů potíží pak vidíme velice silný komerční zájem na tom, aby fungoval prodej a půjčování motorek a čtyřkolek. Mediální masáž veřejnosti je ze strany zainteresovaných obrovská a není k ní žádná protiváha. Nedávno jsme v pražském nákupním centru viděli na obří obrazovce záběry čtyřkolky, jak se prohání v lese, potokem, po louce atd. Končilo to upoutávkou na půjčovnu čtyřkolek. Tady se soustavně a agresivně vnucuje konzumace produktu, ale informace o souvislostech, rizicích a důsledcích není připojena.
- Máte informace o tom, jaké mají zkušenosti s tímto problémem v zahraniční?
Jen rámcové. V podmínkách EU mají zjevně menší problémy země s tradiční úctou k soukromí a právu jako např. Švédsko nebo Británie, anebo země chudší z důvodu omezených možností obyvatel. Je příznačné, že bohatí Němci a Rakušané se jezdí vybít do Krkonoš a na Šumavu, protože nechtějí riskovat ostudu či postih doma. Podobně začínají Češi vyjíždět třeba do Rumunska, protože je tam nikdo tzv. neotravuje. Jenže o co tu jde: v ilegálním motorismu řešíme daleko obecnější otázku, jak se dostat pod kontrolu donekonečna rostoucí, neudržitelné a stále konfliktnější nároky naší konzumní generace.
Děkuji za rozhovor Petra Darebníková