Kalamity v mladých smrkových porostech a kůrovci
Větrné kalamity (XI/2004, I/2007 Kyrill, III/2008 Emma) provází vždy potencionální nebezpečí přemnožení lýkožrouta smrkového. S mimořádnými sněhovými podmínkami (zima 2005/2006) souvisí i živelní nahodilá těžba v porostech do 40 let, která objemem zpracované hmoty (321 tis. m3 dřeva – smrk 79,8 %, borovice 18,1 %) neodráží celkový plošný rozsah a míru narušení porostů. Může tato poškozená, ekonomicky méně atraktivní hmota zůstávající v mladých porostech představovat podmínky k namnožení kůrovců?
Pro obsazení disponibilní hmoty zlomů a odlomů kůrovci jsou významné probíhající kvalitativní změny v lýku. Na podkorunových zlomech se nachází v závěru vegetační doby zavodněné lýko (19 %), které je charakteristické pro sekce oddenkové (36 %) a 2.–4. navazující sekci (27,9 – 18,8 – 13,3 %). V následujícím vegetačním období zůstává hmota zlomů atraktivní k nalétání sekundárními kambioxylofágy, neboť lýko živé nebo v první fázi zavadání pokrývá až 66 % profilu zlomů (graf 1).
Lýko odlomů je v červenci stále disponibilní pro osídlení i vývoj kambiofágů, neboť celkový podíl silně zavadlého lýka tvoří 42 % a mrtvého 16 %. Na konci vegetačního období se zhoršuje kvalita lýka (silně zavadlé 37 %, mrtvé 52 %) a eliminuje se tak možnost opakovaného napadení odlomů jarní generací lýkožrouta lesklého (graf 1).
Rozdíl v kvalitě lýka mezi horní a spodní stranou odlomu se nejeví významný, přičemž opad jehličí je progresivnější než zavadání lýka.
Kambioxylofágní fauna zlomů
Ve spektru kambioxylofágů smrkových zlomů se profilují druhy sekundární – lýkohub obecný Hylurgops palliatus (Gyll.), lesan hnědý Hylecoetus dermestoides (L.), Dryocoetes sp., Monochamus sp., které neohrožují zdravé stromy. Na výskyt podkorních i dřevokazných zástupců má mimořádný vliv zavodněné lýko. Lýkohub obecný se vyvíjí především na zlomech s lýkem zavodněným (obr. 1). Stejně reagují kůrovci rodu Dryocoe-tes sp. a lesan hnědý, kteří zlomy bez zavodnění napadají sporadicky. Ve fauně zlomů zaujímá minoritní postavení dřevokaz čárkovaný Xyloterus lineatus (Ol.) a kozlíčci rodu Monochamus (graf 2).
Výše uvedená preference k zavodněnému lýku koresponduje s obecnou ekologií těchto druhů. Lýkohub obecný, který zralostní žír uskutečňuje v lýku čerstvě poražených stromů, zakládá pokolení v květnu v zavlhlém, rozkládajícím se lýku odumírajících stromů nebo na stojících pahýlech stromů po sněhových a větrných polomech (obr. 2). Souběžně nalétají kůrovci rodu Dryocoetes na zlomy, pařezy a poražené kmeny zvláště v místech, kde se dotýkají země. Lesan hnědý napadá nejen čerstvé pařezy a stojící zlomy (obr. 3), ale i pokácené dřevo, kde škodí. Stojící zlomy v porostech 3.–4. věkového stupně poskytují v 1. roce po polomu disponibilní prostor pouze kambioxylofágům, kteří neohrožují stromy zdravé ani při přemnožení.
Kambioxylofágní fauna odlomů
Na smrkových odlomech byl podle očekávání zaznamenán dominantně lýkožrout lesklý – Pityogenes chalcographus (L.) a souběžně lýkožrout obecný – Pityophthorus pityographus (Ratz.), korohlod smrkový – Cryphalus abietis (Rtzb.), lýkohub obecný – H. palliatus, zástupci rodu Dryocoetes sp. a Monochamus sp.
Lýkožrout lesklý se vyznačoval v letním aspektu dominantní pokryvností kmene (46 %). Preferuje horní stranu odlomu, kterou do konce vegetačního období obsazuje z 58 % převážně v silném napadení. Sníženou pokryvnost má na spodní straně odlomu (37 %) v důsledku potravně konkurenčního prostředí, které vytváří druhy rodu Dryocoetes, preferující spodní stranu odlomu (29 %) od horní (10 %). Mezi významně zastoupené druhy je třeba zařadit zástupce rodu Monochamus s pokryvnosti 11 % a s dílčím soustředěním na spodní stranu ležícího odlomu, ale maximálně ve zvýšeném stupni napadení. Žír larev kozlíčků rodu Monochamus se obecně soustřeďuje na pokácené, neodkorněné kmeny. Na přítomnost upozorní tvořící se hromádky hrubých drtin na vnější straně kmene. Ve větším rozsahu než zlomy napadá relativně slabé odlomy (graf 3).
Z dalších hospodářsky významných druhů se vyskytl sporadicky P. pityographus, C. abietis. Temporálně sekundární H. palliatus nezaznamenal takovou intenzitu napadení jako na zlomech.
Četnost výskytu jednotlivých druhů ve sledovaných porostech v závěru vegetačního období naznačila jednoznačně vysokou homogenitu pro druh P. chalcographus (81–100 %) a u zástupců r. Dryocoetes (81–100 %). Výraznější rozdíly se projevily u zástupců r. Monochamus (7–85 %).
Atak lýkožrouta lesklého na odlomy nastupuje v úseku 3–5 m od vrcholku a následně se šíří do středové části. Na odlomech vyvinutá první generace lýkožrouta lesklého opouští v září místo vývoje. Existující larvy a kukly zimují nebo v případě teplého podzimu dokončí vývoj. V mladých smrkových porostech s nezpracovanou polomovou hmotou zimuje nadstandardní množství imág lýkožrouta lesklého, které mohou ohrozit nepoškozené stromy v jarním období.
Shrnutí
Smrkové stojící zlomy představují specifický prostor pro vývoj kambioxylofágního hmyzu tím, že se mění kvalita lýka nejen jeho pozvolným zasycháním, ale i zvýšeným zavodněním. Na rozdíl od zlomů v porostech typických pro lýkožrouta smrkového se v mladých porostech nevyskytuje lýkohub matný Polygraphus poligraphus (L.). Dřevo-kaz čárkovaný pouze ojediněle napadá kmeny zlomů o malé výčetní tloušťce a je ovlivněn silným konkurenčním prostředím lesana hnědého.
Fauna tesaříků na zlomech starších stromů se profiluje tesaříkem Isarthron fuscum (Fabr.), který upřednostňuje stojící, odumírající stromy a zvláště stromy bleskové se zapařeným lýkem. Na zlomech v porostech 20–40letých se nachází pouze v omezeném rozsahu zástupci r. Monochamus, jejichž vyšší napadení vykazují ležící vývraty a silné odlomy. I když je jejich zastoupení uváděno jako celkem řídké, v Moravskoslezských Besky-dech i Beskidu Ziwieckim s kalamitní nahodilou těžbou vytváří lokální silné populace nejen na zlomech a odlomech v mladých porostech, ale i na vývratech a zlomech v mýtných porostech zvláště na jižních expozicích.
Fauna kambioxylofágů kmenové části odlomů v mýtných porostech je faunisticky pestřejší (17 druhů) než odlomů v tyčkovinách (8). Příčinou je velikost odlomu a síla lýka, která v mýtných porostech modifikuje druhové spektrum. Jestliže na dlouhé kmenové odlomy nalétal P. chalcographus (96 %) a I. typograp-hus (78 %), potom na korunových odlomech v mýtných porostech se významně uplatňuje P. poligraphus, P. chalcographus, P. pityo-graphus. Běžné zastoupení vykazuje i rod Monochamus (35 %). Fauna odlomů v tyčko-vinách se profiluje druhem P. chalcographus, ale výrazně se odklání podílem zástup-
ců r. Dryocoetes sp. a Monochamus sp. Kalamitní výskyt nezpracovaných odlomů, podobně jako soustředění těžebních zbytků, ohrožuje přilehlé smrkové porosty druhem P. chalcographus. Zvláště nastane-li ve václavkových porostech oslabení suchem, je predispozice k napadení, plnému osídlení a usmrcení stromu lýkožroutem lesklým nejvyšší.
Z hlediska hygieny lesa je nezbytné eliminovat potencionální namnožení druhu P. chalco-graphus, který je schopen plně využít rozhodující část prostoru kmene odlomu k vývoji. V případě, že není plánováno zpracování polomové hmoty, je nezbytná její asanace minimálně rozřezáním s cílem zajistit rychlejší zasychání. Přesto ohrožení porostů lýkožroutem lesklým v kalamitně poškozených porostech 2. věkové třídy zůstane a míra rizika bude korigována průběhem počasí a mikroklimatem porostu, aktuální populační hustotou lýkožrouta lesklého a zdravotním stavem porostu.
Závěrem
Stojící zlomy v porostech 3.–4. věkového stupně neposkytují v 1. roce po polomu disponibilní prostor hospodářsky významným kambioxylofágům. Odlomy umožňují vývoj minimálně jedné generaci lýkožrouta lesklého (v závislosti na jarním průběhu počasí). V mladých, rozlámaných a uvolněných porostech s nezpracovanou hmotou odlomů vzniká nebezpečí napadení lýkožroutem lesklým v následném roce po poškození, zvláště za přísušku ve václavkových porostech.
Práce vychází z řešení grantového úkolu NAZV 1G46001, VZ MSM 6215648902.
Autoři:
Prof. Ing. Emanuel Kula, CSc.
Ing. Radek Kajfosz
Rostislav Kejdana
LDF MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Prof. dr. hab. Wojciech Ząbecki
Zemědělská univerzita v Krakově
Foto: Emanuel Kula