Růst a pěstování cedru libanonského v Turecku
Irena Hubálková
Cedr libanonský je jedním z nejmajestátnějších jehličnatých druhů. Pochází z Malé Asie a je historicky velmi důležitý. Po tisíciletí bylo cedrové dřevo významným komerčním artiklem, což platí dodnes. Intenzivní využívání cedru vedlo k postupné devastaci a následnému zániku většiny původních lesů. V současnosti se nejrozsáhlejší přirozené porosty vyskytují v pohoří Taurus ve středozemní části Turecka. Místní lesníci proto usilují o opětovné zvýšení zastoupení tohoto druhu.
Základní charakteristika dřeviny
Cedr libanonský je stálezelený, pomalu rostoucí strom, který vyniká adaptabilitou, odolností a výbornými vlastnostmi dřeva. Jedná se o světlomilný druh, v mládí snáší částečné zastínění i růst v podúrovni. Dožívá se velmi vysokého věku a dorůstá obdivuhodných dimenzí. V Turecku je vázán na nadmořské výšky mezi 800 a 2 100 m n. m. Věk nejstaršího známého jedince tohoto druhu v pohoří Taurus přesahuje 1 000 let, výška činí 46 m a výčetní tloušťka 260 cm. Libanonský cedr se rozmnožuje zejména generativně, ale je schopen i vegetativního množení bočními větvemi.
Pěstování cedru libanonského
Počet pěstovaných cedrů v Turecku každým rokem narůstá. Díky odolnosti vůči suchu a nenáročnosti na půdní a klimatické podmínky je tato dřevina pěstována v mnoha částech země. Počátek intenzivního pěstování cedru libanonského v této zemi se váže k roku 1960. Od té doby jím bylo zalesněno téměř 80 000 ha. Pro výsadbu je nejčastěji používán jednoletý až dvouletý sadební materiál (1+0 a 2-0). Při zalesňování cedrem se používá standardní spon 3 x 1,5 m.
Díky vysoké schopnosti adaptace a ujímavosti je snahou rozšířit jej i mimo území potenciálního výskytu. Byl tak zaváděn i do dalších zemí. Jako hospodářskou dřevinu jej pěstují v Itálii a Íránu, pro okrasné účely je vysazován např. v Argentině a Francii. Pro růst cedru libanonského jsou příhodné podmínky mezi Tureckem, Španělskem a Marokem.
Vývoj jedinců
U cedrové sazenice se nejrychleji vyvíjí kořenový systém, který snadno prorůstá puklinami v matečné hornině, zatímco nadzemní část roste velmi pozvolna. V průběhu prvních několika let jsou tak sníženy transpirační schopnosti rostliny. Zrychlení vývoje kmínku a asimilačních orgánů nastává po čtvrtém až šestém roce. Tento náhlý růst přichází poté, co je kořenný systém již dostatečně vyvinutý. Vývoj cedru je do věku 30 let rychlý a poté výrazně zpomalí.
Metody přirozené obnovy
Přirozená obnova je realizována zejména v krasových oblastech pohoří Taurus na vápencovém podloží. Na vytěžených plochách bývá nejčastěji doplněna výsevem. Je důležité, aby osivo pocházelo ze stejných lokalit, expozic i nadmořských výšek.
Za účelem přirozené obnovy cedru libanonského se využívají metody clonných a pru-hových holých sečí. Výběr závisí na konkrétních podmínkách.
Vliv částečného zastínění na sazenice, a to zejména na jižních expozicích, má hned několik pozitiv. Mezi ně patří ochrana dříve vyklíčených semenáčků před brzkým sněhem tajícím na jižních expozicích. V průběhu suchých a horkých letních dnů rovněž zabraňuje přímému působení slunečního svitu a následnému usychání vegetace. V důsledku provádění clonných sečí, při těžbě, druhování kmenů a přibližování však dochází k poškození semenáčků a sazenic. Mezi výhody holých sečí patří ochranné vlastnosti sněhové pokrývky, které mohou zabránit poškození mladých semenáčků.
Clonná obnovní seč je vhodná zejména na jižních expozicích s mělkými, krasovými půdami, kde je snížená konkurenceschopnost kořenových systémů mezi ponechanými výstavky a novými jedinci. Na severních stinných expozicích lze využít obou sečí.
Příprava půdy pro přirozenou obnovu v krasových oblastech není nutná. Půdní povrch často pokrývají balvany a kameny, které tak významně snižují evaporaci. Přestože mají vliv na množství přeživších jedinců, klíčivost neomezují. Naopak, nálet na kamenných mořích vykazuje lepší zdravotní stav.
Disperze semen
Na mělkých a středně hlubokých půdách v krasových oblastech je přirozená a přímá disperze semen mnohem úspěšnější než výsadba. Na místě s optimálními podmínkami k vývoji má však možnost vyklíčit jen malé množství semen. Nejvhodnější jsou předěly skal, kde mohou rostliny zapustit své kořeny do puklin mezi horninami.
Po přirozeném rozšíření či výsevu semen se další zásahy neprovádějí. Extrémní podmínky stanoviště většinou jakékoliv další zákroky vylučují.
Záměrné (řízené) vypalování
Řízené vypalování je velmi účelným, efektivním a spolehlivým pěstebním prostředkem při obnově cedru libanonského. Oheň podporuje rychlý průnik kořenů do podložních trhlin, aktivní růst nadzemní části, zaručuje vyšší ujímavost, sníženou mortalitu za horkých a suchých letních dní, vyšší klíčivost, vitalitu a výraznější modrozelenou barvu jehlic. Borka cedrů však není zvláště odolná vůči ohni.
Princip spočívá v ohraničení ploch o rozměru 3 x 4 m po celém obnovovaném úseku, a to ve vzdálenosti od 3 do 4 m. Řízené vypalování tak zasáhne pouze 1/4 úseku, což zmírní negativní dopad na rostliny a živočichy. Teplota ohně nesmí překročit 250 až 300 °C a hromady klestu na plochách určených k vypálení by měly být vlhké. Nejvhodnějším obdobím pro tuto činnost je konec podzimu, před rozptylem semen. Přísev se na vypálených lokalitách provádí vždy před prvním sněhem. Vypalovat lze i v pruzích. Řízený oheň je jedním z nejdůležitějších pěstebních nástrojů, a to zejména na horkých a suchých stanovištích.
Zásady péče o cedrové lesy
Čisté cedrové porosty tvoří zpravidla jednu etáž. Důvodem výskytu více vrstev bývá kombinace nevhodných a nedostatečných zásahů s následky různých typů poškození.
Vhodná péče je odvislá od věkového stadia porostu:
Stadium semenáčků a sazenic
Během tohoto období je nezbytné odstraňovat nežádoucí druhy, kontrolovat hustotu porostu a vylepšovat nezajištěné kultury. Při použití řízeného vypalování není vytrhávání plevelných druhů nutné. Zásahy proti buřeni jsou finančně i fyzicky náročné a realizují se nejprve na začátku prvního (květen, červen) a posléze opakovaně počátkem druhého a třetího vegetačního období.
Vylepšuje se dvouletým až tříletým krytokořenným sadebním materiálem (1+1, 1+2, 2+0). Výsadba sazenic je však na mělkých půdách krasových oblastí pohoří Taurus prakticky nemožná.
Stadium tyčkoviny
Ve stadiu tyčkoviny se nápadně zrychlí růst a zvětší rozvrstvení mezi jednotlivými cedry. Struktura porostu působí vrstevnatě a výškově diferencovaně. Větší výškové odchylky mezi sazenicemi rovněž souvisí s heterogenitou půdních a podložních materiálů.
S prořezávkami se začíná v době zapojení korun a konkurenčního boje mezi jednotlivými stromky. Cílem je vytvoření jedné porostní etáže. Odstraní se jedinci předrůstaví, obrůstaví a zastínění. Zakmenění musí zůstat poměrně vysoké, protože cedry mají sklon k rozpínavosti. Další zásah lze zkombinovat s první probírkou.
Stadium tyčoviny a dospívající kmenoviny
Ve stadiu tyčoviny přicházejí na řadu probírky. Účelem zásahu je kvalitativní výběr a udržování jednovrstevného porostu.
V závislosti na konkrétním stanovišti je nutné počítat s potenciálním poškozením sněhem a dalšími abiotickými činiteli. Pokud tvoří porost horní vrstva přestárlých stromů a relativně homogenní podrost, staří jedinci se odstraní a odrostky či tyčovina prořeže.
Ochrana přirozených cedrových porostů
Čisté nebo smíšené lesy (nejčastěji s jalovcem ztepilým a borovicí černou) zaujímají v Turecku rozlohu 100 000 ha (celková výměra lesní plochy činí 20,2 mil. ha). Některé cedrové monocenózy byly díky unikátnosti či historickému významu vyhlášeny za chráněné. V pásu cedrů v nejnižších a nejvyšších nadmořských výškách vylučuje status ochrany jakékoliv pěstební zásahy. Podobná záštita by měla být uvážena i v případě cedrových porostů s protierozní funkcí.
Jedním z nejvýznamnějších problémů na území růstu cedrů v Turecku je nekontrolovaná pastva koz. Socioekonomické potíže mají na devastaci krajiny mnohem větší vliv než neúspěchy při použití nevhodné techniky zalesňování. Je nutné najít východisko, které venkovanům zabrání v aktivním využívání lesní půdy k zemědělským účelům a zároveň jim umožní udržet zažitý standard a dlouholeté tradice.
Cedrové porosty – národní a kulturní bohatství Turecka
V minulosti pokrývaly krasové oblasti ze 3/4 převážně cedrové lesy. Rozsáhlé odlesňování a poškozování cenných biocenóz způsobilo vytvoření holé krajiny prakticky bez vegetace. Opětovné zalesnění eliminuje extrémní klimatické podmínky a erozní procesy panující na takovýchto lokalitách.
Cedr libanonský vyniká významnou historickou, estetickou, biologickou a vědeckou hodnotou. Přirozené cedrové porosty představují národní a kulturní bohatství země. Snahy tureckých lesníků by měly směřovat k zajištění trvale udržitelného hospodaření spočívajícího v ochraně a obnově těchto lesních společenstev.
Autor:
Bc. Irena Hubálková
LDF MZLU Brno
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor