Zakládání semenných sadů z pohledu legislativy
Pavel Kotrla, Miloš Pařízek
Semenné sady lesních dřevin jsou účelové výsadby selektovaných klonů, jejichž hlavním cílem je produkce geneticky hodnotného osiva. Aby mohlo být toto osivo využíváno pro obnovu lesa a zalesňování, je nutno každý semenný sad ve fázi nástupu jeho plodnosti uznat jako zdroj kvalifikovaného reprodukčního materiálu. Poměrně dlouhá časová perioda od založení sadu do fáze, kdy začíná produkovat osivo a lze jej uznat jako zdroj reprodukčního materiálu, znamená, že je nutno již při zakládání sadu dodržet určité povinnosti vyplývající z platných legislativních předpisů.
Co je semenný sad
Definice semenného sadu (dříve byl používán pojem semenná plantáž) je uvedena v úvodním odstavci tohoto článku, přesnou definici ve smyslu platné legislativy pak uvádí zákon č. 149/2003 Sb. v § 2 (vymezení pojmů). Semenný sad se uznává jako zdroj kvalifikovaného reprodukčního materiálu, u osiva ze semenných sadů se předpokládá přínos v podobě genetického zisku oproti osivu z lesních porostů (tedy zdrojů selektovaného, popř. identifikovaného reprodukčního materiálu).
Každý semenný sad je výsledkem určitého šlechtitelského programu, vlastní semenný sad je pak produkční populací (zdrojem osiva) jako výsledku tohoto šlechtitelského programu. Je potřeba zdůraznit, že v případě semenných sadů uplatňujeme princip výběru na úrovni jedince (výběr nejlepších stromů), nikoliv na úrovni populace (porostu), jak je tomu v případě uznávání lesních porostů. Genofond těchto vybraných jedinců je pak v sadu podle určitých pravidel reprodukován (nejčastěji se používá metoda roubování).
Šlechtitelské programy mohou být relativně jednoduché, ale může se také jednat o šlechtitelské programy složitější, skládající se z více dílčích kroků, kdy i daný semenný sad je pouze jedním z „meziproduktů“ celého šlechtitelského cíle. Cíl šlechtitelského programu může být různý, běžnými cíli šlechtění bývá požadavek na produkci dřevní hmoty (kombinace kvantity a kvality), může se také jednat o některý ze specifických cílů jako např. zvýšení odolnosti vůči konkrétním biotických nebo abiotickým činitelům, programy na záchranu genofondu určité dřeviny nebo populace apod.
V minulosti (80. léta minulého století) byl program zakládání semenných sadů v ČR řešen centrálně v rámci státních lesů, v současnosti si zakládání semenných sadů řeší jednotliví vlastníci lesů podle vlastních koncepcí a programů. Obecně lze konstatovat, že v podmínkách ČR v oblasti zakládání semenných sadů převažují spíše jednodušší šlechtitelské programy (převažují semenné sady 1. generace), v současnosti jsou zakládány sady s převažujícím cílem zachování a reprodukce genofondu regionálních populací dřevin, často s akcentem na záchranu genofondu. V posledním desetiletí byla rovněž významným způsobem zaměřena pozornost na listnaté dřeviny, u kterých se mimo jiné předpokládá zjednodušení vlastního sběru osiva.
Povinnosti vyplývající z legislativních předpisů
Povinnosti vyplývající z legislativy pro oblast semenných sadů upravuje v České republice především zákon č. 149/2003 Sb. o uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin do oběhu v platném znění a jeho prováděcí vyhláška č. 29/2004 Sb. Dva odstavce věnuje semenným sadům (kvalifikovaným zdrojům reprodukčního materiálu) také vyhláška č. 139/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, v platném znění.
Zákon č. 149/2003 Sb. v platném znění
Zákon v § 15 upravuje uznávání zdrojů kvalifikovaného reprodukčního materiálu. Semenný sad (jako jeden z těchto zdrojů) musí splňovat požadavky na postup při založení zdroje, na genetickou kvalitu a morfologickou kvalitu, polohu, rozlohu, věk, strukturu a zdravotní stav a také musí být založen na vhodném stanovišti. O uznání zdroje rozhoduje kraj na základě odborného posudku vypracovaného pověřenou osobou. Posudek dokládá splnění všech požadavků uvedených výše.
Vyhláška č. 29/2004 Sb.
V § 10 jmenované vyhlášky jsou uvedeny podrobnosti pro uznání zdroje kvalifikovaného reprodukčního materiálu, tedy i semenných sadů. Za důležitý je nutné považovat již první odstavec § 10, a sice že semenný sad se zakládá podle dokumentace schválené a registrované pověřenou osobou. Pouze v návaznosti na tuto registrovanou dokumentaci je možné později po splnění legislativních podmínek v odborném posudku doporučit uznání semenného sadu za zdroj kvalifikovaného reprodukčního materiálu. Semenný sad je tedy možné uznat pouze tehdy, je-li v souladu s registrovanou a schválenou dokumentací pro založení sadu a je zachován potřebný počet, skladba a rozmístění klonů, dobrý zdravotní stav a semenný sad je ve věku, kdy nastoupila plodnost, na které se podílí nadpoloviční většina zastoupených klonů.
V příloze č. 26 vyhlášky jsou dále specifikovány a detailněji popsány požadavky pro uznání semenných sadů. Opakuje se zde podmínka o zakládání sadů podle dokumentace, která je schválena a registrována pověřenou osobou, tj. Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Touto dokumentací se zde rozumí projekt, který obsahuje údaje o lokalizaci sadu, druhu dřeviny, pro který je sad zakládán, počet a soupis vysázených klonů, včetně údajů o jejich původu a provenienci, plán výsadby a rozmístění roubovanců jednotlivých klonů v sadu, aby byla možná identifikace každého jedince, vzdálenost semenného sadu od okolních porostů stejné dřeviny (nutná izolace z důvodu zabránění opylení neznámým rodičem) a stanovištní podmínky. Jako výchozí jedinci (ortety) pro odběr roubů se vybírají mimořádně kvalitní stromy, které jsou dobře přizpůsobeny ekologickým podmínkám, vynikají ve srovnání s jinými stromy téhož druhu na stejném stanovišti vyšší objemovou produkcí, tvárností kmene, vhodným větvením, dobrou schopností přirozeného čištění kmene a mají dobrý zdravotní stav a jsou uznány jako zdroje kvalifikovaného reprodukčního materiálu. V semenných sadech určených k produkci umělých kříženců je zapotřebí analýzou prokázat procentuální podíl kříženců na reprodukčním materiálu. Všechny zásahy v semenných sadech, které by vedly ke změně dokumentace, musí být vždy povoleny, evidovány a registrovány pověřenou osobou.
Vyhláška č. 139/2004 Sb.
V § 1 odst. 3 je uvedeno, že použití reprodukčního materiálu pocházejícího ze semenných sadů musí splňovat podmínky stanovené v rozhodnutí o uznání zdroje podle zákona č. 149/2003 Sb. v platném znění.
Co je nutno mít na paměti při přípravě a vlastním zakládání semenného sadu
Jak již bylo zmíněno výše, začátkem celého záměru založení semenného sadu musí být formulace šlechtitelského programu s tím, že založení semenného sadu je součástí tohoto programu. Z uvedeného záměru by mělo být mimo jiné zřejmé, co je cílem zakládaného sadu a také jaké se předpokládá budoucí využití osiva z plánovaného sadu.
Vedení dokumentace k semennému sadu nikdy není jednorázovou statickou záležitostí, v průběhu přípravy sadu, jeho založení a následné péče často dochází oproti původnímu plánu k menším či větším odchylkám. Veškeré informace proto musí být v dokumentaci podchyceny, a jak bylo popsáno výše, schváleny a registrovány pověřenou osobou.
V praxi se především jedná o následující informace:
- Časový plán – měl by být samozřejmou součástí celého projektu.
- Zdrojová populace – stromy (klony) pro založení sadu musí být standardně (v předstihu) uznány, jinak z nich není možno odebírat rouby. Lze využít buď stromy stávající, nebo je součástí šlechtitelského programu vyhledání stromů nových. Vlastní sběr roubů podléhá plně režimu dle zákona (tj. ohlášení sběru, sběr, vystavení potvrzení o původu).
- Příprava roubovanců – vlastní roubování a následné pěstování roubovanců je specializovanou činností, zpravidla řešenou dodavatelsky. Je potřeba zdůraznit, že i v případě roubovanců se jedná o reprodukční materiál lesních dřevin s povinností dodavatele provádět každoroční inventury a podávat hlášení dodavatele pověřené osobě.
- Plocha pro založení semenného sadu – najít vhodnou plochu pro založení sadu je poměrně náročnou etapou. Musí být zohledněna řada skutečností – majetkové poměry, odpovídající výměra a tvar plochy, stanovištní vhodnost pro danou dřevinu (poměry půdní, vláhové, klimatické), izolační vzdálenost od porostů a stromů téže dřeviny apod.
- Vlastní projekt semenného sadu – jedná se o konkrétní projekt sadu, který by měl zohledňovat předchozí body. Projekt musí jednak v návaznosti na šlechtitelský program řešit základní parametry sadu (počet klonů, celkový počet roubovanců v sadu, spon výsadby, celkovou výměru sadu), jednak konkrétní schéma výsadby klonů a roubovanců.
- Založení sadu – vlastní založení sadu – výsadba roubovanců, probíhá na předem připravené ploše do předem vytyčených bodů. Vlastní výsadba klade velmi vysoké nároky na evidenci. Samozřejmostí musí být vypracování plánku sadu – skutečnosti po provedené výsadbě.
- Péče o založený semenný sad (období před uznáním sadu) – po vlastním založení sadu následuje relativně dlouhé období, kdy je nutno o sad pečovat. Do doby počínající plodnosti, kdy je možno požádat o uznání sadu, často dochází k úhynu menší nebo větší části roubovanců, které jsou následně doplňovány, často opakovaně. Zde je velmi důležité mít veškeré změny zaznamenány v dokumentaci – součástí musí být aktualizované plánky sadu.
- Péče o založený semenný sad (období po uznání sadu) – po uznání sadu nastává období využívání sadu pro sběr osiva, o sad je samozřejmě dále pečováno. Výraznější změny ve stavu semenného sadu zpravidla již nenastávají. V případě, že ano, opět musí být veškeré změny zaznamenány v dokumentaci k sadu.
Semenný sad – dlouhodobý proces
Každý semenný sad je objektem dlouhodobého charakteru – celý proces od fáze přípravy sadu, jeho založení, následné péče až po nástup plodnosti a počátku využívání sadu jako zdroje ke sběru osiva trvá podle druhu dřeviny cca 10 až 20 let. Celý proces vzniku semenného sadu je tedy procesem dlouhodobým, s tím, že až teprve ve fázi nástupu plodnosti semenného sadu (tedy s velkým časovým odstupem) lze daný semenný sad uznat jako zdroj reprodukčního materiálu. Legislativní předpisy proto ukládají povinnost vlastníkovi sadu vést po celou dobu odpovídající dokumentaci a tuto mít registrovanou a schválenou pověřenou osobou. Neplnění legislativou požadovaných povinností může mít pro vlastníka sadu fatální dopad – založený semenný sad nemusí být uznán jako zdroj reprodukčního materiálu, čímž by vynaložené náklady i námaha přišly vniveč.
Autoři:
Ing. Pavel Kotrla, Ph.D.
ÚHÚL, Brandýs nad Labem
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Ing. Miloš Pařízek
ÚHÚL, pobočka Hradec Králové
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Milan Jurásek